Předurčené 5.díl- Se to zvrtlo

„Itachi?“ smutně se zeptala Rin.
„Já už musím.“ potvrdil jí nevyřčenou otázku a pokračoval. „Uvidíme se u nás." políbil obě dívky na čelo.
Sotva neslyšně opustil stan, Sayuri a Mai se probudily. Oběma chůvám ovšem začalo být trochu divné, že by jen tak usnuly.
Sayuri se zeptala: „Nestalo se tu něco, co bychom měly vědět?" na to jen dívky ve stejnou chvíli pokrčily rameny a zakroutily hlavou. Jakmile se chůvy rozhodly, že si zase lehnou, obě dívky si oddechly.
Has spolu s Ni se odebraly do svého stanu a snažily se usnout. No nedalo jim to a potichu se podívaly, jestli už Say s Mai opět spí. Spaly. Potichu na sebe navlékly svoje oblečení a vyplížily se z tábora.
Šly se projít jen tak do lesa, aby se trochu unavily. Ale v okamžiku kdy do něj vkročily, uslyšely hlasité zvuky naznačující v nedaleké blízkosti čas boje. Okamžitě se začaly plížit a chystaly se k zásahu do boje. Přišly do řidšího porostu na okraji další mýtinky. Na každé straně stála dvojce ninjů. Ve znatelně silnější dvojici byli dva mladíci. Oba černovlasí. Na druhé straně stála hnědovlasá žena a ze země se zvedal také hnědovlasý muž. Přes oko měl tržnou ránu, žena byla zatím bez horšího zranění. Ale to jí nevydrželo moc dlouho, protože jeden z černovlasých mladíků ji přesně mířenou trefou probodl bok. „To je Itachi, že?“ zeptala se Hasu svojí sestřenice.
„Jo, je,“ hlesla Rin a otočila zpět na bojiště.
Hnědovlásek se zvedl ze země a začal dělat sled pečetí. Po poslední pečeti zmizel a za chviličku se objevil u druhého černovláska. Moment překvapení hrál v mužův prospěch. Připraveným kunaiem mu propíchl rameno. Obě dvě dívky strnuly i mladík strnul v půli pohybu. Muž toho opět využil a bodl ho do břicha. Muž se škodolibě usmál a vyrval mu kunai z břicha a shodil ho na zem. Mladík to vše jen pozoroval s vytřeštěnýma očima. Itachi zaslechl mužův uši drásající řehot a skopl ženu na zem. Otočil se a uviděl, jak se mladík kácí k zemi.
„Sasuke!“ zařval Itachi a v tu ránu vyběhli Rin a Hasu z lesa a v přestrojení spěchali bratrům na pomoc. Potom už to šlo rychle. Dívky si vzali na starost muže a Itachi dorazil již neschopnou ženu. Sotva skončili, udýchaná Rin se rozběhla za svým druhým bratrem. Hasu jí byla v patách.
Itachi je předběhl a stoupl si před Sasukeho. „Kdo jste a co chcete?" zeptal se příkře.
Dívky se na sebe podívaly a zachichotaly se. V zápětí se přeměnily zpět do své podoby.
„Hasu, Rin? Co tady k***a děláte?“ divil se.
„Právě se tu přes tebe snažíme dostat k Sasukemu a zachránit ho.“ mračila se na něj Hasu.
„Dobře, dobře můžeš,“ řekl a ustoupil stranou.
Sestřenice si klekly vedle Sasukeho, každá z jedné strany a začaly s léčením. Kirin vytáhla ze svojí brašničky obvazy a mastičky. Hasu skončila s léčením tržné rány na břiše a pomohla to Kirin obvázat.
„Ještě to rameno,“ vzdychla.
„To už nech na mě,“ sykla Rin.
Zvedla svému bratrovi hlavu a nastavila mu ruku k puse. Chvíli to trvalo, ale nakonec ji přece jen Sasuke kousl. Potom ho přikryli Itachiho pláštěm a sedli si vedle do trávy.
„A teď mi řekněte, co tady děláte.“ zpražil je Itachi pohledem.
„My se šly unavit,“ zahučela Rin.
„Bojem?“ nadzvedl jedno obočí.
„Ne, procházkou, ale jaksi se to zvrtlo,“ pousmála se Hasu.
„To určitě,“ podíval se na svou sestru, jak se sklání nad jejím dvojčetem.
,Ku*va, tohle taky neví‘ pomyslel si Itachi.
„Rin?“ zeptal se opatrně.
„Hmm?“ otočila se na něho.
„Etoo, měla bys vědět další část svojeho života.“ poškrábal se na zátylku.
Přesedla si tak, aby mu seděla čelem, založila si ruce přes prsa a zkoumavým pohledem si ho prohlížela. To už si jich začla všímat i Hasu.
„Tamto pako je tvoje dvojče.“ pronesl do ticha. Přesně jak očekával tak na něj zůstaly hledět s otevřenou pusou, ale Rin se okamžitě vzpamatovala a nahodila znuděný pohled.
„Ty už o tom víš?“ zeptali se zároveň Itachi s Hasu.
„Máma se o tom tak nějak okrajově zmínila.“ podívala se na ně. Hasu se na ni mračila a kdyby pohled dokázal lechtat, už by se Rin válela po zemi v křečích smíchu. A Itachi s tvářil jako by mu právě Hidan rozcuchal vlasy.
„Eh,“ to se pohnul šípkový růžen.
„Bratránku?“ zeptala se opatrně Hasu. Sasuke se chtěl posadit, ale Hasu ho opět zatlačila zpátky do trávy. „Na to zapomeň.“ mračila se na něj.
Vynořily se nad ním další dvě hlavy. Jednu poznával. Itachi. A druhou ne.
„Kdo to je?“ zašeptal.
„Hasu. Sestřenice. Kirin. Tvoje starší dvojče.“ na každou ukázal.
Zhluboka se nadechl a pak zase vydechl.
„Někdo další kdo mě bude buzerovat?“ ušklíbl se.
„Nevím jakej je na tebe Itachi, ale já tě rozhodně buzerovat nebudu. Maximálně tě nakopu do tvojeho velectěného pozadí, pokud mě budeš s*át.“ Kirin si sedla na paty a do klína položila Sasukeho hlavu (víte jak to myslím, že jo?).
„Jen jí to řekni bratříčku.“ Sladce se usmál.
„No, ehm, jak bych začal?“ soukal ze sebe Itachi. „V Akatsuki jsem tak trochu jeho otec. A bohužel ne jen jeho. Ještě krotím jednoho hyperaktivu, který je stejně starý jako tady tenhle zabedněnec.“ Vysvětloval Itachi.
„To si budou s Hasu rozumět.“ Zamrmlala si pro sebe Kirin.
„Hej, já to slyšela!“ prskla po ní Hyuuga.
„Tak, konec posezení. De se spát.“ Rozkázal “tatínek“.
Holky se s brbláním zvedly a začaly se loudat pryč.
„Ségra? Dík za záchranu a pomoc.“ Zahuhlal Sasuke.
„Nemáte za co.“ Odpověděla Hasu místo Rin.
Nechaly Uchihy za sebou a rozběhly se do tábora. Potichu proklouzly do stanu a v zápětí už spaly.
Probudilo je slunce. Ano, i přes tu hadru, ze které je vyrobenej stan svítí slunce. No kdyby se v jejich stanu někdo ocitl, hned by zase utíkal ven a to proto, že byste je nepoznaly. Říkaly byste si, že jim tam musel dojet tank, aby mohly vypadat takhle. Ony totiž neměly vlasy, nýbrž chuchvalce čehosi neidentifikovatelného. Jednoduše vypadaly velmi zajímavě.
„Ííík,“ to se vyděsila Sayuri, když ty dvě opustily svoje útočiště.
„Okamžitě si běžte učesat vlasy, obě!“ rozkázala zamračeně.
„Co se to stalo?“ vynořila se z poza stanu i Mai.
„Kdybys je viděla, pochopila bys.“ Odbyla ji Say se smíchem.
„No tak já se jdu podívat.“ Chichotala se Mai.
„Aby tě netrefil šlak.“ Varovala ji její kamarádka.
Ani se nestihla otočit a Kirin s Has si to rázovaly zpátky.
„Kolik je vlastně hodin?“ zeptala se nevinně Hasu.
„Okolo desáté.“ Odpověděla pobaveně Mai.
„Měly byste si jít sbalit věci. V jednu odjíždíme.“ Oznámila Say.
„Až po tom co se najím.“ Odbyla ji Rin. Její žaludek to v zápětí odsouhlasil hlasitým *ŠKRUUUND*.
„Na snídani je Moe Moe.“ Usmála se Sayuri.
„Jůů.“ Vykulila oči Rin. „To už jsem dlouho neměla.“ To už seděla u svojeho přídělu a tvářila se jako Naruto, když ho pozve Iruka ne rámen.
Sotva co dojedly, tak je Sayuri poslala do stanu, aby si zabalily věci.
„Ach jo, to je vopruz." Hasu si foukla do ofiny.
„Ale už za dva týdny nás Kiba pustí k Poutníkovi." Kirin se nad tou představou pousmála. Kiba o ni měl strach úplně od malička. Vždycky ji bránil. Nikdy ji nepouštěl někam, kde by to sám neprověřil. A ona ho na oplátku dala dohromady s Hinatou. Sice trochu zákeřnějším způsobem, ale dala.
*Minulost*
Konožskými ulicemi šli nejmladší z Inuzuka sourozenců. Kirin chtěla svému bratrovi něco ukázat. Došly na hlavy Hokage a chvíli čekali. Z chvilku se za nimi ozvaly kroky.
,,Konečně si tady Hin!" zvolala Kirin a otočila se. Uviděla rudnoucí Hinatu.
„Tak já vás tu nechám." andělsky se usmála a začala sbíhat schody.
„Kirin! Co to má znamenat!?" zakřičel za ní Kiba.
„Nedobrovolné, vlastně dobrovolné, rande!" ozvala se odpověď kdesi ze spoda.