Myslíš to vážně??
Náš příběh se odehrává v době, kdy byl ještě Sasuke ve vesnici,
a celá Konoha žila v klidu a míru.
*Sakuřin pohled*
Procházela jsem se Konohou a pomalu směřovala do lesa, abych se nadýchala čerstvého vzduchu. Skoro už jsem vešla do lesa, když tu se náhle ozvalo: "Sakuro!!"
Přiřítil se za mnou Sasuke, a celý udýchaný ze sebe soukal: "Musím... ti.. něco... říct..."
Zaskočilo mě to.
"Sakuro, kam jsi měla namířeno?" zeptal se mě.
"N-no... Do lesa... Na procházku..."
"Půjdu s tebou, a cestou ti všechno povím."
"T-tak dobře."
*O půl hodiny dřive*
"Hej, Sasuke! Pojď taky do vody! Jednou jsi v lázních, tak toho využij!" volal na mě Kiba.
"Chjo... Tak já už jdu."
"Hele, jsi v pohodě? Takovýho tě neznám. Stalo se něco?"
"Kibo... Pojď na chvíli stranou, já ti to teda vysvětlím."
V tu chvíli jsem věděl, že to už dál nevydržím.
"Kibo... Já... Miluju Sakuru, a mám v plánu jí to říct."
"Vážně?? Promiň, že tomu nevěřím, ale vždycky to vypadalo přesně naopak."
*Zpátky k Sakuře*
Zůstala jsem stát na místě. Tomu nevěřím.
"Sasuke... Myslíš to vážně??"
"Ty sama dobře víš, že si skoro nikdy legraci nedělám."
"A jak už je to dlouho, co-"
"Co jsem tě začal milovat? Pamatuješ na Tazunu?? Bylo to potom, co mě Haku omráčil těmi jehlicemi. Hned co jsem se probral, tak mi všechno došlo. Miluju tě, Sakuro."
Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit.
"Ale, Sasuke... To už je tak dávno! Jak jsi s tím proboha mohl žít?"
"Skoro jsem to nevydržel. Ale myslel jsem na to, že ti to jednou řeknu, a... a..."
Po tváři se mu koulely slzy. Mě taky. Objala jsem ho a políbila.
"Taky tě miluju... Ani nevíš, jak ráda to slyším!"
Tak, teď jste slyšeli celý můj příběh, a dnes je to už druhý rok, co spolu jsme, takže už celkem slušná doba... Mám ten okamžik, kdy to řekl, pořád ještě před očima, a myslím, že tam také ještě dlouho bude.
Radost, kterou jsem měla, když mi to řekl, je jednoduše nepopsatelná.
Když to někdy zažijete, tak už budete vědět, jaké to bylo.
THE END
Ták, a je to 
Snad jste si aspoň trochu početli, a přijímám kritiku, ať už bude pozitivní, či negativní; pozitivní mě potěší a negativní mi pomůže zjistit, na čem ještě zamakat Je to ovšem krátká povídka, a jsem nováček, tak tomu moc nedávám 
Tu povídku jsi měla zařadit do ještě jedné pobočky - Humor.
Ne, vážně, promiň. Bylo to upřímné a to se mi na tom líbilo. Jen bych měla takovou malou radu: Za prvé, pokud chceš psát za dvě postavy v jedné povídce a ještě na přeskáčku, je možná lepší použít er formu, tj. pohled ze 3. osoby. Ten alespoň ráda používám já, dává ti možnost psát za myšlenky víc osob současně. Za druhé, dobrou fanfiction dělá hlavě to, do jaké míry dokáže její autor vystihnout postavy, které mu nepatří. Ten třetí odstavec od konce mě totiž vážně dostal do kolen. Takže proč tohle říkám? Myslíš, že by se Sasuke takhle zachoval? Možná kdybys to trochu rozvedla a dala do širšího kontextu, dalo by se tomu uvěřit. 
Děkuju moc za rady, jen pro příště; Nejsem žena
A je pravda, že to nebylo asi tak úplně Sasukeho typické chování, to se musí nechat 
Chci žít život tak, aby až umřu byla na tomhle světě aspoň jedna jediná osoba, které to bude líto, a které budu chybět