Vyprávěj nám o mamince díl. 1
„Sestřičko Hinato!“ Udýchaná hnědovláska přiběhla ke své starší sestře, sedící na verandě.
„Ano Hanabi?“ Hinata odložil knížku a usmála se.
„Budeš mi vyprávět o mamince?“
Hanabina slova Hinatu překvapila.
„O mamince?“ Teprve teď si Hinata uvědomila, že o ní nic neví.
„No ano, jaká byla, jak vypadala a podobně,“ povídala dál Hanabi a byla napjatá vzrušením, zjistit něco více.
„J-j-já nevím, nepamatuji si nic o naší matce,“ přiznala smutně Hinata.
„Ty také ne? Vždyť musíme mít maminku! Pojď se zeptat Hyuugy Kō!“ Hanabi tahala svou sestru za jejím bodyguardem a zároveň dobrým přítelem.
„Kde si vlastně přišla na to, že chceš něco vědět o mamince?“ Tázala se cestou Hinata.
„Nevím, prostě mě to napadlo při tréninku,“ usmála se Hanabi.
Proč to nikdy nenapadlo mě? Říkala si v duchu Hinata.
„Dobrý den dámy, jakpak se dnes máte?“ usmál se na ně Kō.
„Vyprávěj nám o mamince!“ vykřikla hned Hanabi, aniž by odpověděla na otázku.
„Hanabi! Nebuď tak zbrklá!“ napomenula ji Hinata.
Zřejmě i Kō Hanabina slova překvapila.
„O vaší mamince?“ Chvíli přemýšlel. „No tak se posaďte, bude to na dlouho,“
„Vaše matka byla velmi krásná a milá žena. Jmenovala se Domoto Hikari,“ nachvíli se odmlčel a pak pokračoval. „Měla stejnou barvu vlasů jako ty Hinato, a stále se usmívala. Byla velmi hodná a veselá,“ při těchto slovech si Hinata vzpomněla na maminčinu tvář, kterou si zřejmě ještě stále pamatovala.
„Také byla hodně obětavá,“ Hanabi pečlivě naslouchala.
„Nejdříve vám budu vyprávět, jak se váš otec s ní potkal,“ Kō si odkašlal a opět pokračoval: “Bylo to někdy… Ehm… Myslím, že v říjnu. Váš otec mi to vyprávěl, ale už si to moc nepamatuji…“
„Hanabi, proč jsi se, nešla zeptat otce, abys tady neobtěžovala pana Kō?“ zeptala se Hinata mladší sestry.
„Nene, mě to neobtěžuje, ale hlavně se pana Hyuugy ptát nechoďte, on nerad mluví o Hikari,“ usmál se smutně Kō. „Tak… Kde jsme to skončil, ó ano… Takže, zřejmě byl říjen a pan Hyuuga si hrál jako malý chlapec na pískovišti,“ při této představě se Hinata s Hanabi uchechtli.
„Ano je to směšné, ale přesně takto to bylo,“ smál se s nimi Kō. „No…Takže si hrál na pískovišti, jenže k němu přišli nezbední chlapci, velmi zlí hoši, a chtěli si pana Hyuugu podat,“
„Ale proč?“ Ptala se Hanabi.
„Protože jsou to hlupáci, kteří se chtějí pobavit tím, že někoho zmlátí,“ dodala Hinata.
„Ano, přesně,“ souhlasil Kō. „Jenže si ho nepodali, protože se ho zastala krásná dívka s tmavě modrými vlásky a levandulovými oči,“
„Maminka,“ usmála se Hanabi. Kō kývl. „Použila své pěsti, aby se pana Hiashio zastala,“
„T-t-to je krásné,“ začervenala se Hinata, protože ji to připomnělo samu sebe, když se zastala Naruta, proti Peinovi.
„Ano, krásné a odvážné… Zřejmě jsi po ní nepodědila jen vzhled,“ dodal Kō.
Hinata se ještě více začervenala.
„A jak to bylo dál?“ vyzvídala natěšeně Hanabi.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Tak... Další příběh na sérii
Napadlo mě, že bych mohla udělat FF o Hinatině a Hanabině matce, když o ní nic nevíme
Doufám, že se líbí
Pekne sa to rozbieha, lákavý začiatok, teším sa na pokračovanie
Hiashi na pískovišti... staví si bábovičky... a pak přišli chuligáni a chtěli mu je zbořit... leč, z nebe sestoupil hnědovlasý anděl a budoucí hlavu nejsilnějšího klanu v Konoze spasil (nejen svou krásou, ale i silou)... jo... proč ne?
Trochu mi to připomíná "Jak jsem poznal vaši matku", ale to ničemu nevadí. Ohledně přímých řečí... nebudu se vměšovat, vše už bylo řečeno přede mnou.
Pokračuj...
P.S.
Proč to píšeš tak krátké? Má to nějaký význam? (Jako třeba, aby to lidi dočetli do konce a neunavili se, nebo něco podobného? Protože i to je možné... já se opravdu ptám. Hodně lidí píše krátké kapitoly a mě začalo vrtat hlavou „proč“.)
A jen tak mimochodem, jednu dobu jsi tam až mockrát opakovala slovo „maminku“, trochu mi to vadilo, jen to říkám, nechci tě nějak buzerovat, to rozhodně ne.
Left-handers will rule the world!
Povídky od pomateného leváka
V pohodě, nebuzeruješ Každá rada dobrá... Krátké? Mě to připadá tak akorád.. Když čtu takový ty sériové, které jsou hodně dlouhé, přestane mě to po chvilce bavit, nechtěla jsem, aby to měli i u mého příběhu stejně ... Tu přímou řeč zkusím opravit a tu maminku taky.
Povídka je pěkná, dobrý nápad... ale ty přímé řeči. Bije to do očí. Po přímé řeči se v 90% případů to velké písmeno prostě n-e-p-í-š-e.
Můj Instagram s obrázky, které nejsou z Naruta: instagram.com/lucindadraws
Fanart
Fanfiction - velký článek s popisy a odkazy
Až někdy nebudete vědět, co dělat, přečtěte si některou z povídek! (Vůbec se nejedná o reklamu...) A pokud se budou líbit, podpořte můj skromný fanclub
Ale vždyť je to začátek věty, nebo ne?
Jo, máš to dobře, jen většinou se to píše "Blablablablabla," řekl xy.
Anebo "Blablablablabla."
a dál to neřešit. V tom případě by měla ta přímá řeč stát na samostatném řádku Jako v knížkách
Ach ten sentiment...
Milá povídka, ale ten konec... hodil by se mi to filmu, seriálu, ale ne do povídky (myšleno Koovo rozloučení ).Jinak se mi to líbilo ^^
Ach ten sentiment...