Jiné a Přesto Stejné 34. díl - jeden Sasori nám stačí

„Uděláme pár překážek, abychom je ukolébali. Například Kakuzu ze svých nití udělá lanovou dráhu, pod kterou budou hnusné leptavé kyseliny od Sasoriho.“
„Hnusné?!“
„Dále bude genjutsu tři dny bolesti, kdo bude mít sílu pokračovat, na toho bude čekat menší minové pole našich výbušných sourozenců, pak se něco zaimprovizuje, a potom bum! Tobi."
„To, že jsem tě přijal do své organizace, byla ta nejmoudřejší věc, co jsem kdy udělal," pravil Pein dojatě. Konan si něco zamumlala, ale to už Tory začala shánět ostatní, kteří se na tom měli podílet, a tak jí nikdo nevěnoval pozornost.
***
„Připraveni?!" zahalasil šéf druhé organizace. Akatsuki stáli na startovní dráze. Rozhodlo se, že první na dráhu nepřátel vyběhnou oni.
„Moc ne," pípla nervozně Mira.
„Fajn! Třii!" Deidara se obtěžoval vstát ze svého pohodlného místa na zemi.
„Dváá!" Zetsu si jednu vrazil a v mrákotách se zřítil k zemi. Tory ho nenápadně nakopla.
„Jednáá!" Odněkud se přiřítil Hidan s rozcuchanými vlasy a celý od krve.
„Start!"
Doběhli/došli/doplazili se či jinak dostali k první překážce. Vodní příkop. Ale opravdu dlouhý a široký.
„Jak to sakra udělali?" otevřel Pein pusu a zíral. Kisame nic neřešil. Ve chvíli, kdy uviděl tolik vody si sundal oblečení až na něm zůstali jenom jeho úžasné akaplavky a rozběhl se do vody, jako by byl žíznivý žralok v poušti, který vodu neviděl už skoro půl roku. Postupně se do vody odhodlali i ostatní Akatsuki, jenom Hidan stál na břehu a nevypadalo to, že by se měl v brzké době odhodlat pokračovat. Pein to vyřešl jednoduše. Použil na něj jedno ze svých bezchybných jutsu a odpálil ho co nejdál ve směru cesty. Ostatním ovšem řekl, ať s něčím takovým ani nepočítají, že je nebude jak blbec odpalovat za překážku, aby ji pak musel zdolávat sám.
Nad vodní nádrží byla větev a na větvi seděl jeden člen konkurenční organizace. Poškleboval se, jak jsou Akatsuki blbí, a vysypal do vody předem připravenou směs. Nebýt Sasoriho, všichni zatvrdnou ve vodě a neměli by moc šancí se odtama dostat. Sasori byl naštěstí pohotový a směs zneutralizoval. Když na něj pak Pein obrátil vděčný pohled prohlásil, že zachraňoval jenom sebe a jestli tam uvíznou ostatní mu bylo úplně jedno.
Následujících několik málo metrů sice nebyly žádné překážky, ale Sasori a Deidara se začali hádat o umění. (Deidara: Vidíš! Umění je krátkodobé, jak jsi právě ukázal. Sasori: Ne, to jsem ukazoval jak se dostat z želé. Deidara: ... Umění je výbuch! Sasori: Loutky, a navíc jsi prohrál tuto debatu. atd...) Bohužel, jejich zajímavou hádku přerušily nějaké neidentifikovatelné zvuky.
„Kuur*a." Hidan se zakymácel, a následně se skácel k zemi, kde začal hlasitě chrápat.
„Tohle mi něco říká," pronesla Mira směrem ke svému milému, ale ten stále probodával pohledem Sasoriho a zjevně si ničeho divného nevšiml. Ostatní Akatsuki se taky začali hroutit k zemi, ale z jiných důvodů než Hidan. Všichni měli pevně přitisknuté dlaně na uších a skučeli bolestí. Hlavně ti s hudebním sluchem. Ale třeba taková Tory vůbec nic nezaznamenala, dokonce se začala trochu pohupovat. Mimo rytmus, nutno dodat. Pokud by se tam nějaký rytmus vůbec našel.
„Hej! Ať je to co je to, nevím, co s tím," zavřískla Konan a pokusila se prohrabat se pod zem.
„Co vám je?" zvedla blondýnka obočí a mírně nakopla Zetsua, který ztratil rovnováhu a ze dřepu se odporoučel na zem. Pak jí ale došlo, že vlastně chce ten debi*ní titul. Chvíli váhala, jestli jí to za to stojí, ale když už se snaží tak dlouho, rozhodla se, že to nezahodí. „Tak fáájn," obrátila oči v sloup a vyndala z kapsy kus jílu. Potom každému kousíček rozdala a naznačila jim, ať si to strčí do uší.
„Si děláš srandu?!" vyprskl nedůvěřivě Sasori. Měl pár nepříjemných zkušeností s jílem v uších od Deidary, a nebyl nadšený z toho, že by se tato situace mohla zopakovat. Tory však jen pokrčila rameny a usmála se. Po chvíli nedůvěřivého váhání nakonec všichni jíl použili, následujíc příklad Miry, která to riskla jako první.
O několik desítek metrů dál to Tory přestalo bavit. Hrozně ji svrběly ruce. Promnula si dlaně, a v tu chvíli už měli všichni jíl z uší pryč.
„To je důvěra, odfrkla si.
„Nedůvěra," opravil ji Itachi.
„Já vím! To bylo ironicky!" začala se vztekat, ale potom si všimla, že Tobi nezaregistroval vyndávání jílu a pořád má plné uši... „Katsu!"
„Auuu ona je zlá na Tobiho!" rozvřeštěl se hned a ostatní, teď už i Tory, se opět skáceli k zemi. „Deidaro-senpai! Tobi je hodný kluk, Deidara-senpai tohle Tobimu nikdy neudělal!" Tento vřískot se dostal až přes důmyslně ucpaným uším našeho loutkaře. Okamžitě se zvedl a zamířil k blonďákovi. Když se nad ním tyčil, napomáhal mu fakt, že Deidara byl stále u země. Pro efekt neřval, ale Deidara úlekem povolil stisk na uších a tak mu úplně v pohodě rozuměl.
„Tobimu jsi jíl v uších ještě nenechal vybuchnout jo? Slyším dobře? Počkej si..." nechal hrozbu ve vzduchu, ale to už na něj zezadu skočilo malé černé monstrum ať si to nechají na potom.
Pokračovali dál. Delší dobu se nic nedělo a jim to přišlo divné. Už začali přemýšlet, že se ztratili, když se Mira naklonila ke své kamarádce a něco jí pošeptala. Blondýnka si následně odkašlala.
„Peine? Víš, že tady chodíme už deset minut v iluzi?"
Leader sebou trhl „J-jasně že jo."
„A proč jsi nám to neřekl?" přidala se Mira posměšně. Ona sama si to uvědomila asi před pěti minutami, když si všimla Itachiho významného pohledu, který naznačoval, že má dávat větší pozor na své okolí. Pak už jen oba Uchihové čekali, jestli si toho všimne i šéf. Nevšiml.
„Dával jsem vám příležitost taky zazářit. Pořád nemůžu být dokonalý jen já." Itachi si nenápadně odkašlal. Sasori se opřel o strom a nezúčastněle je pozoroval. On sám si to taky uvědomil, ale... bylo mu to jedno. Pořád byl naštvaný na Deidaru.
„Vidíš! A já jsem si toho-" začala Tory nadšeně, i když jí to řekla Mira.
„Ale jak vidím," přerušil ji hlasitě. „Pořád jsem dokonalý jen já. Takže teď se musíme dostat z iluze. Nějaké návrhy?"
„Nejsi náhodou tak skvělý, že nás vůbec nepotřebuješ?" zaprskala Mira uraženě.
„Dávám vám šanci-"
„Se*eme na tvoje šance, bože!" ruply Tory nervy.
„Jaks ho to nazvala, ty malá ku*vo?" zvedl se výhružně Hidan, ale Tory byla v ráži a ignorovala ho.
„Se*u na tvůj titul hrdina měsíce, beztak ho dáš sám sobě, ty narcistický, neschopný kr*téne! Myslíš si, jak to tady vedeš, ale ve skutečnosti dělá všechno Itachi a Konan!"
„Ti-titul?" zeptal se trochu zakřikle šéf. „Proč sem taháš titul?" Teď se pro změnu zatvářila zakřikle Tory.
„To je teď jedno," zachránil ji kdo jiný, než Itachi. „Když se budeme hádat, nic nezmůžeme. Hlavní je se dostat z iluze a vyhrát, ne?" hledal u ostatních alespoň kapičku zájmu.
„Jo," odpověděla nadšeně Mit a kopla do Deidary, který převrátil oči v sloup.
„Áááno," protáhl neochotně.
Mira přišla za Itachim. Tomu hnedka došlo co tím myslí a samotného ho to už napadlo, jenom čekal, jestli s tím nepřijde jejich úžasný leader, ale ten byl očividně zabraný do uvažování proč mlela o titulu.
„Půjde to?" optala se černovláska svého bratra.
„Za koho mě máš? Zas tak silný to není." a zmizel. Mira jenom nafoukla tváře, protože na ni to genjutsu bylo dost silné. Za chvíli začali mizet i ostatní, jak je Itachi zvenku dostával do reality. Jako první zmizela Tory. Potom se chvilku nic nedělo a pak zmizelo pár dalších. Nakonec zůstali jenom Mira, Pein, Sasori a Deidara. A ti čekali. A nic se nedělo. No to si dělá srandu. To se odtud máme dostat sami? Sasori nechtěl být na stejném místě jako Deidara a tak genjutsu prolomil sám. Peinovi teprve začínalo docházet co se děje a Mira s Deidarou byli bezradní. Najednou Miře blýsklo v očích a vytáhla si kunai. Zabodla si ho zezadu do nohy a taky se odtama dostala. Probodla Itachiho opravdu milým pohledem a pobídla ho ať z iluze dostane i blonďáka. Ten chtě nechtě musel pustit Tory z objetí, ze kterého se blondýnka snažila vykroutit, že takové nechutnosti na veřejnosti dělat nebude. Nakonec to teda udělal a Tory vystřelila za záda Miry a prskala jako naštvaná kočka.
„Uchiho!" zaryčel na*raně Deidara, když se odnikud vynořil vedle Itachiho a Miry. Oba se na něj podíval s otázkou v očích, Mira provinile a její bratr znuděně.
„Ty," upřesnil to a zabodl mu prst do prsou. „Co proti mně pořád máš?!"
„Hádací prášek," zamumlal Sasori, který se nonšalantně opíral o strom. Dění kolem sebe pozoroval, jako by se ho vůbec netýkalo. A ano, v podstatě se ho to doopravdy netýkalo.
„Co-cože?" koktl Deidara. Co sem plete nějaký prášek?
„Na začátku nás posypali hádacím práškem. Takže vaše pocity jsou nyní přehnané, chápeš?"nadzdvihl jedno obočí.
„Stejně tě jednou zabiju," zamumlal Deidara směrem k Itachimu, ale vzdálil se. Dalo by se říct, že se schoval za Miru stejně jako Tory. A já jsem nějaká matka spasitelkyně, nebo co?! pomyslela si, ale ve skutečnosti byla docela potěšená.
„To znamená, že se pokuste spolu mluvit co nejméně," pronesl Pein, který se pokoušel znovu získat ztracenou autoritu. Všichni se podívali na Itachiho, který kývl. Šéfovi se utvořila kapka u hlavy, ale rozhodl se, že to nebude dramatizovat, má v sobě přece jenom ten prášek, a ten způsobuje přehnané reakce.
„Tak teda pokračujeme?" navrhla Mira, když jí zástup za sebou, ke kterému se přidal i Tobi a blonďatí sourozenci si ho naštěstí nevšimli, začínal vadit. Popravdě to bylo už před pěti minutami, ale něco podotknout se odhodlala až teď. Chvilku bylo ticho, jak všem pomalu putovala ta slova po jejich opravdu dlouhém vedení až do těch věcí co jim seděly na krku. Hlavně Peinovi to trvalo poněkud déle. Konan do něj musela i strčit aby se vzpamatoval.
„Eh jasně..." potvrdil prkenně a vydal se pryč. Zarazil ho až fakt, že nikdo za ním nejde a koukají na něj jak na... prostě na něj.
„Víš, že jdeš přesně opačně, že jo?" ozval se Kakuzu potom co na ně šéf nechápavě civěl déle, než bylo obvyklé.
„Jo to jenom jestli si to pomatujete i vy," zrudl jak rak a s pohledem upřeným do země kolem nich prošel a pokračoval teď už tím správným směrem.
Přesně o pět kroků později se pod ním propadla země a pak něco vybuchlo tak silně, až je to všechny odhodilo o několik stop dozadu. Tam bylo nejspíš také pár náloží, takže to s nimi trhlo zpátky k Peinovi, kterému chyběl kus pláště a jeho obličej zčásti vypadal jako nastouhaný struhadlem na česnek. Itachi se pokusit zadat nějaký povel, v tom se však sama od sebe vznítila Mira. Okamžitě k ní vyběhl a na ostatní se vykašlal, což způsobilo absolutní zmatek. Pein brečel a tiskl si ke tváři kapesník. Tobi se schoval do hromady listí, která po chvíli vybuchla také.* Deidara a Itachi vzkřišovali Miru, která pořád opakovala, že jí nic není, a že klidně můžou jít bez ní. Tory, která se rozeběhla ke své kamarádce, když si všimla jejího vznícení, naběhla na bombu, která ji popálila ruku.
Tak tohle je trapas... pomyslela si, když vstávala a hledala, kde by to mohla zastavit. Hidan schválně běhal do ohně a řval rozkoší. Kakuzu se pokoušel setřást Kisameho, který na něm vysel a bez ustání opakoval: „Oheň ne! Oheň ne!" Konan se pokoušela pomoct Peinovi, Zetsu váhal, na jakou stranu se přidat (Upečené maso je lepší! Ne, lepší je syrové!) a uprostřed toho všeho stál Sasori a obezřetně se díval na plameny, jako by se jich štítil.
„Zetsu syrové je lepší." obrátil se pak na Zetsua
„Vidíš já ti to říkal,"
„Ale..."
„A je to rychlejší."
Jejich rozhovor zaznamenala Konan.
„Zetsu? Jestli se ti podaří dostat ze země všechny miny, dám ti spoustu syrového a klidně i pečeného masa," slibovala kytičce a snažila se vnímat okolní dění, zatímco Peina chlácholivě hladila po zádech.
„A celý týden nebude nikdo v sídle jist zeleninu."
„Jasně jenom už je odtama dostaň."
Zetsu zmizel v zemi a Sasori se na modrovlásku podíval s mírně pozdviženým obočím.
„Víš o tom, že zeleninu stejně dobrovolně nikdo nejí ani normálně?“ zeptal se.
„Jasně, ale Zetsu to asi neví.
Kakuzu vyhrál souboj s Kisamem.
„Kdybys měl v té svojí rybí hlavě něco byť jen trochu podobného mozku, napadlo by tě použít jednu ze svých vodních technik," seřval ho Kakuzu a otočil se naštvaně zády k rybákovi.
„To je... dobrý nápad," ocenil to a začal se připravovat zatopit vše v okruhu třiceti metrů.
Nashromáždil dostatek chakry, představil si tropical islands a o pár vteřin později už vyšplouchl ze země pod ním obří pramen vody.
„Vyvalily se vlny z dola, roztáhnuly se v širá kola. A na topole podél skal-"
„Tory! Přestaň recitovat Máchu a pojď nám pomoct! Mira se topí!" okřikl sestru Deidara. Mira seděla v kaluži a plivala vodu, ale jinak působila v pořádku. Jediné, co na ní bylo znepokojující, byl výraz její tváře, když se jí Itachi ustaraně zeptal, jestli je v pořádku.
„Jsem v pořádku!! Proč si vy dva myslíte, že jsem úplně neschopná?!" Vstala, vyplivla řasu a s čvachtáním se odebrala pryč.
„Už můžu pokračovat?" zeptala se blondýnka.
„Ne." Sasoriho hlas zněl navzdory vší té vody okolo suše. „Neumíš to."
„Ale-"
„Nedáváš do toho tu správnou dramatičnost! Musíš to prosítit." Odkašlal si, a pak spustil:„Nevesely truchlivy jsou ty vodní kraje, kde si v trávě pod leknínem rybka s rybkou hraje.Tu slunéčko nezahřívá, větřík nezavěje: chladno, ticho - jako žel v srdci bez naděje. Jo a Deidaro, není to Mácha, ale Erben.“
„Tak tohle by rozbrečelo i vypíchlé oko Jana Žižky." Konan si dojatě utřela slzu.
„Jestli chcete tak si pak můžete dát soutěž v recitaci, ale teď pokračujeme dál," zarazil to Pein, ovšem hlavně proto, že sám recitovat neuměl. Ve škole vždycky dostal čtyřku za snahu, ať už to zkoušela jakákoliv sféra.
Vyrazili dál.
„Jak to mohli stihnout postavit?" otevřel pusu Kisame při pohledu na opravdu obří budovu. „A k čemu to vlastně je?"
„Itachi tys ho ještě nenaučil číst? vždyť jsem ti to nařizoval už před ročními misemi..." napřímil se leader nad Uchihu
„Nechtělo se mi," prohlásil úplně v klidu a pokrčil rameny.
„Juchů, strašidelný hrad," jiskřily Tory oči a stále dokola přejížděla pohledem po obřím nápisu nad dveřmi, jakoby tomu snad nechtěla ani uvěřit.
„Tu jsem naučil číst já," přihlásil se hrdě Deidara, ale všichni už nadšeně vyběhli k budově, takže ho slyšela jenom Mira, kterou držel za ruku, což znamená, že neměla možnost utéct.
„Kdo tam bude dřív," nadhodila Tory směrem k Uchihovi a vypálila ještě rychleji, než předtím.
„Tobi je rychlý kluk!" zařval zmutovaný mandarinčák a vrazil do stromu. Sasori si přitáhl malé modré nitky a schoval ruce do kapes.
„To bude jako nějaká blbá stezka odvahy?" ohrnul nos Kisame, ale trochu se mu třásl hlas. Doběhl jako první a teď si nepříliš nadšeně měřil vstupní dveře, jako by jej měly každou chvíli pokousat, pak někam odtáhnout a rozebrat na částečky a z jeho kůže si vyrobit oblek na halloween.
„Asi. V tom případě jsme v pohodě, ne? Nás přece jen tak něco nevystraší," řekl Itachi, který nebyl skoro ani zadýchaný. O sekundu později do něj vrazila uřícená Tory.
„Ještě jednou! Žádám odvetu!" prskala a předklonila se, aby se mohla vydýchat. Itachi ji poplácal po hlavě.
„Na blbosti není čas, musíme jít dovnitř. Jsou tu všichni?!" rozhlédl se Pein. Když zjistil, že polovina osazenstva chybí, začal vytahovat svůj stále promočený kapesník. Teda... Ono v podstatě byli promočení všichni, ale Peinův kapesník byl promočený Peinovými slzami, což blbě schne.
„Tak teda můžeme?" zeptala se nadšeně Tory, když se doplazil i zbytek Akatsuki.
„Eh, jasně," odpověděl jí leader.
Blondýnka na nic nečekala a otevřela velké dveře. Byly překvapivě lehčí, než očekávala. Jakmile vpadli dovnitř, dveře se za nimi zavřely a zevnitř otevřít nešly. Tory to vůbec nezajímalo a vyrazila dál. Ostatní ji už s menším nadšením následovali. Deidarova sestra vůbec nemyslela na to, že by tu mohly být pasti, takže při první propadlé dlaždičce trochu nadskočila. Chvilku se nic nedělo a všichni si oddychli. Pak se ovšem odněkud ozvalo: „Show může začít,“ a z podlahy vyrostla obří masožravka. Pod několika členy se objevily padací dvířka a oni se propadli dolů. Rozdělilo to i Miru a Deidaru která se k němu doteď tiskla. Mira ho nedokázala vytáhnout nahoru a tak se podlaha zavřela i za blonďákem. Ti, kteří zůstali nahoře, ovšem taky nebyli v bezpečí. Kytka na ně začala útočit a i oni byli nuceni se rozdělit. Aniž by si nějak uvědomili jak, každý stál sám v prázdné úzké chodbě.
Kisame se rozhodl, že půjde dál. Nemělo smysl se prát s masožravkou, když ho většinou porazil i Zetsu, a tohle bylo několikanásobně větší. Plánoval při nejbližší možnosti skočit z okna, aby se z tohohle hnusného baráku dostal.
Zpoza rohu vycházelo světlo, takže usoudil, že by tam mohlo nějaké to okno být. Pomyslel si, že Itachi by ho za tuto úvahu nejspíše pochválil. Odbočil a... uviděl před sebou svou lásku ještě z ninja akademie. Nejoblíbenější holku z celé školy, která na něj nikdy ani nepromluvila, ale on do ní byl blázen už od prvního okamžiku, kdy ji spatřil. Zamávala na něj. Nebyl schopen slova, jen stál a zíral na ni.
„Ahoj! Chyběl jsi mi," řekla svým úžasným hlasem, který byl jemný a svůdný zároveň.
„A-ahoj," vykoktala a dál na ní vysel pohledem. Vykročila k němu.
„Jak ses měl?"
„Doteď to nestálo za nic," zamumlal. Byl jako zbavený smyslů. Zhmotnil se před ním jeho sen.
„A nevíš, jak se odtud dostat? Víš, někdo mě sem zavřel a já nemám tušení, co se děje."
„Pomůžu ti," přitakal okamžitě.
Itachimu se v hlavě míhaly úplně jiné myšlenky. Nemyslel na to jak se odsud dostat, ale jestli jsou Tory a Mira v pořádku. Hodlal je najít a až pak rozbít nějakou tu stěnu a v klidu odejít. Vůbec se mu nelíbilo, že je to všechny rozdělilo. Teda Pein a pár ostatních ať si klidně zmizí, ale u některých doufal, že budou v pořádku. Jak tak kráčel chodbou, zahloubaný do svých myšlenek, přešel jednu odbočku. Za rohem ovšem stála osoba, která si jeho přítomnosti všimla. Vyrazila odtama jako neřízená střela.
„Itachi!" vydávala přitom zvuk podobný bojovému řevu. Skočila na něj zezadu a nebýt to Itachi, už by se váleli na zemi. Nejstarší žijící Uchiha jí ze sebe opatrně odendal.
„Jsi v pořádku Tory?"
Blondýnka mu neodpověděla, jenom ho pevně sevřela v náručí. Itachi tedy měl trochu času popřemýšlet, co jí takhle dostalo.
Konan se rozběhla chodbou s jasným cílem, a to najít kohokoliv, nejlépe někoho schopného. Takže Itachiho. Stupidní pasti, neměli sem lézt, ale ostatní se chovají jako malé děcka. Dávala pozor, takže si okamžitě všimla Peina na konci chodby.
„Peine!" rozběhla se za ním. „Co se to děje? Musíme najít ostatní."
„Jo, to bychom měli. Ale hlavně už se nesmíme rozdělit. Měl jsem o tebe hrozný strach," přivinul ji k sobě.
„Já o tebe taky," opětovala mu stisk, ale v duchu se divila, co se s tím arogantním Peinem stalo. Hm, asi si konečně uvědomil, jaký poklad v ní má. A že už bylo na čase.
„Jdeme?" chytila ho za ruku. Přikývl a odtáhl se, ale v tom se k ní přivinul zpátky a zasunul ji do břicha ostrý hrot kunaie.
"Jak to že ti to nic neudělalo?" opravdu se podivil, když spatřil pár listů papíru odletujících z jejího břicha.
„Kdybys byl můj Peiný, víš že tohle na mě neplatí," mrkla na něj, poodstoupila pár kroků a on se sesunul k zemi. Ovšem předtím než dopadl se rozplynul.
Deidara kráčel po chodbě a z nudy nechal všechno okolo vybuchovat. Moc tam toho nebylo a tak nechal své ptáčky/pavoučky/všelijakou jinou havěť vybuchovat jen tak ve vzduchu. Takže jeho přítomnost prozrazovaly duté nárazy a hlasité výbuchy. Už si začínal myslet, že je v té chodbě doopravdy sám, když v jedné odbočce uviděl skrčenou postavu. Přes dým z jeho výbuchů neviděl kdo to je, ale v této chvíli mu to bylo skoro úplně jedno. Rozběhl se tam a trochu se pozastavil, když zjistil, že je to jeho černovláska. Jemně jí objal.
„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit."
„Ne-nevyděsil," šeptla a přitiskla se k němu. Pohladil ji po hlavě. Asi ji to muselo hodně sebrat, protože Mira jakou znal, brečela jen zřídkakdy. Spíš by řekl, že bude plná elánu a vydá se hledat ostatní. Ale nechtěl být zlý, když se tvářila tak vyděšeně, takže ji k sobě jen přitiskl pevněji.
Sasori zabočil a v tu chvíli před sebou spatřil sám sebe.
„Ty v**e," zdvihl jedno obočí. Jeho protějšek k němu vyrazil plavnou chůzí.
„To si děláte srandu ze mě, já?" Z šoku nebyl schopen mluvit normálně. Že spatří něco takového si nikdy nemyslel. Něco tak... dokonalého.
„Chyběl jsi mi," zavrněl druhý Sasori a objal ho.** Yaoi sám se sebou? Ale Sasori byl z Akatsuki, takže ho jen tak něco nevyděsilo.
„Vážně? A co ty roky odmítání?" vyštěkl a v duchu se zasmál. Už asi ví, co v tom bude. Druhý Sasori překvapeně zamrkal.
„To nešlo, ale nechme minulost minulostí..." chytil ho za ruku, kterou ovšem okamžitě vytrhl.
„Jo? Já se tě ujal, ty z*etku! Basta*de! Prodejná dě*ko!" křičel sám na sebe. Bylo mu to dost proti srsti, řvát po dokonalosti, ale v duši mu to působilo sadistickou radost.
„A-ale teď jsem tady, a to je-" nestihl to doříct, myšlenku mu od pusy vzal dobře mířený kopanec. Kopanec, který mu kromě věty a myšlenky vzal i dech, takže bezmocně přepadl dozadu.
„Odpostím ti to," pronesl Sasori líně a sedl si sám sobě na břichu,„když..." pak se k němu sklonil a vrazil mu nůž do břicha. „Umřeš," dopověděl, zatočil svým kunaiem kolem prstu a naposled se na umírajícího druha ohlédl. Ten se však už rozplynul. „Jeden Sasori stačí," uzavřel to a s potutelným úsměvem vykročil dál.
Hidan si sedl na zadek, pardon pr*el, hned potom co se propadl dolů. Odmítal udělat něco navíc a tady teď nebyl nikdo,kdo by ho do toho dokopal. Povedlo se mu i usnout. Ze spánku ho vytrhl příjemný pocit a vůně krve. Otevřel oči a uviděl se od něj právě odtahovat ženskou. A ne jen tak úplně obyčejnou. Hodně vyvinutou a málo zahalenou ženskou. Dlouhé šedé vlasy ho šimraly. Zvědavě na něj pohlédla.
„Jashine-sama, konečně jste si mě povolal k sobě," žena se snažila nevypadat překvapeně a znovu se na Hidana natiskla. Hidan vypadal, že se samým štěstím rozpustí. Žena mu vzala kosu a přetáhla ho s ní po hlavě. Hidan zařval slastí a ona prostě už byla úplně mimo. Zvedla se a začala utíkat pryč s řevem, že Akatsuki nejsou ani trochu normální. Hidan jí ovšem dohnal a přitáhl k sobě. Omylem jí nabodl na svou kosu a ona se mu rozplynula v náručí. Klesl na kolena a z očí mu řinuly obří slzy. „Jashine-sama! Nenechávejte mě tu s těmi idioty! "
*Tory se rozhlédla, jestli si jí nikdo nevšiml a nenápadně schovala ruce za záda.
** Jak jsem to psala, tak jsem se překlikla a napsala jsem objel xD Ještě, že mě na to Mira upozornila, protože word by to neopravil