InoSai - 02. Pocity

Ino si sedla na svou postel ve svém pokoji v bytě nad rodinným květinářstvím. Pravou rukou se jemně dotkla svých rtů a vzpomínala na Saiove rty. Koutky se ji nekontrolovatelně zvedli do mírného úsměvu. Snažila se uvěřit. Zachytit vzpomínku dřív než navždy zmizí. Nakonec se začervenala, když jsi vzpomněla na své myšlenky při jejich polibku.
V té chvíli, v té jediné sekundě její velká brán,a za kterou skrývala své pocity a emoce, zreznula, rozpadla se a dala průchod pocitům které tvořili její osobnost zároveň její úsměv na tváří. Přála si víc. A to ji zároveň děsilo. Jak se mohla po jednom polibku tolik změnit. Pořád je to ona. Jen opět poznala větší kus svého já.

Vzpoměla si na Saiův zápisník, který si nenápadně strčila do své fialové kabelky, když od Saie odcházela. Přešla na druhou stranu svého pokoje a na svém fialovém křesle vedle dřevěného stolíku s vázou plnou fialek si všimla své kabelky a namířila k ní. Vytáhla ji za ramínko a rozepla magnetický knoflík. Rozepla zip a po asi dvou minutovém přehrabování nahmátla Saiův zápisník. Kabelku tentokrát pustila na svůj fialový kruhový stínovaný ombréé koberec a sedla si vedle kabelky s deníkem který pořád svírá v ruce.

Sedla si do tureckého sedu a jemně rukou projela po knížce. Byla z kůže. Nad takovou drobností dumala asi pět minut jako by to byla jedna z částí Saiovy osobnosti. Byla jeho částí. Celkem důležitou částí a jeden z důvodů proč je to že nejméně polovinu jeho osobnosti tvořily myšlenky na Ino které byly pečlivě vkresleny do toho zápisníku který se Ino chystala otevřít. Nakonec ho taky otevřela hned na první z pravidla bílé stránce. Pak přetočila list, ale neviděla žádný nadpis, jen kresbu sami sebe popíjející ledový čaj na židli v Ichiraku.

Vzpomněla si že Sai, Naruto a Sakura tam byli také. Sai seděl přímo na proti ní a měl ji v přesně takovém úhlu pohledu, jako viděla na obrázku. Měl tehdy ten zápisník sebou, ale byla tak zabraná do svého popichování se Sakurou/vysokým čelem, že si ani nevšimla, že Sai se do jejich konverzace ani jednou nepokoušel zapojit. Cítila sice tehdy na sobě občas jeho oči, ale nepadlo ji, že těmi tahy tužkou pečlivě vrývá její obraz do papíru.

Procházela všechny listy a na všech byla ona. Zastižena v různých momentech, s různou pózou, z různým výrazem v tváří, na různých místech a při všech se ji vybavovala různá vzpomínka. Nad vzpomínkou doloženou obrázky se většinou zasmála. Až na to, že si asi při třech obrázcích všimla nedokonalosti v její kráse, které se Saiovy podařili zachytit.

Když otočila na další list a zjistila, že se na obrázku nachází ona v parku podepírajíc si tělo a vystavujíc se slunci na opálení, vynořila se ji další vzpomínka, tentokrát nedávná.Přemýšlela o něm, jeho rtech i o té chvíli.

Později přetočil na další list. Ten byl prázdný. Jak by taky nemohl, to by ji musel kreslit zpoza líbání. Nad tou představou se zasmála. Zvedla se i s deníkem a zašmátrala po kabelce, kterou následně hodila na sedačku. Zápisník se rozhodla založit mezi své ostatní oblíbené knihy na poličce oproti její posteli. Následně se na svou postel hodila a nepřestala přemýšlet.

I když to o ní moc lidí nevědělo neskutečně ráda četla. A Sai zase rád kreslil. Rád kreslil ji. A ona ráda četla a v různých postavách si představovala jeho. Teď jsou ale hlavní postavy ve svém vlastním příběhu, a svých vlastních myšlenkách. A s myšlenkou na něj Ino nakonec usnula...