Icha Icha (39) - Jejich pohled na věc

„Tak co uzavřít další dohodu?“ Orochimarova pobízivá věta zůstala viset ve vzduchu.
Tokime, která doteď hleděla sklesle do země, náhle zvědavě zvedla tvář a zadívala se překvapeně na něj. „O… o co jde?“ zeptala se trochu s bázní v hlase.
Sannin se šťastně usmál, když se na ní zadíval. Náhle mu připadala jako by snad byla nově nalezený poklad nebo v jeho případě, sharingan. „Pustím ho, když mi sem přivedeš někoho jiného.“
Tokime vykulila turázem oči. „Koho?“ zeptala se už mírně stabilně. „A co s tou osobou pak chceš dělat?“
Orochimaru si jen povzdychl, ač levý koutek měl stále zakřivený do úsměvu. „Proč nepoužiješ svou moc a vše si nezjistíš, když mi tak nedůvěřuješ?“ pokrčil rameny, jak nemohl uvěřit snad její stupiditě.
„Když to takhle řekneš, tak s tím počítáš, tím pádem se ti nedá věřit. Můžeš si v tuhle chvíli myslet to, co chci, aby sis myslel a já ti pak naletěla,“ protestovala tentokrát ona hlasem, který zase naznačoval stupiditu společníka. Orochimaru jen krátce několikrát pokýval hlavou, jak musel uznat, že na tom něco je.
„Ale nejlépe ty bys měla vědět, že myšlenky nejdou ovládat dlouho. Vždycky člověk nakonec povolí a už myslí dle jeho pocitů.“
„Vždycky to jde nějak obejít, zvlášť když jde o tebe,“ oponovala muži blondýnka, když se pomalu zvedala ze země. „A vůbec… proč myslíš, že bych ti zrovna tuhle osobu přivedla? To by mi Sasuke nikdy neodpustil.“
„Ah,“ podivil se Orochimaru, „Tak přeci jen ses mi podívala do hlavičky. I ty jedna nezbedo,“ zaculil se.
„ „Proč z toho dělá takovou vědu? Chci si jen promluvit…“ honilo se hadovi hlavou.
Jo jen aby, ty slizoune… na to, že ti čtu myšlenky celou dobu, si fakt nemyslel na nic podezřelého, ale když tě napadlo, abych se ti do ní sama podívala a navrhl si mi to, musel si s tím celou dobu počítat…Nevím, jestli ti mám věřit.“
„Není tu něco jiného, co bych mohla za jeho svobodu udělat?“ změnila téma.
„Ne!“ zamítl návrh okamžitě. „Jestli chceš Sasukeho ještě někdy vidět, je tohle jediná možnost, kterou máš. Buď ráda, že jsem alespoň na tohle přistoupil. Sasuke je přeci jen pro mě dost důležitý.“
Tokime znovu sklopila sklesle zrak k zemi. „Kolik mám času?“ zeptala se nešťastně.
„Do tří dnů tu musí být, jinak… no, dejme tomu, že Sasuke zemře,“ ušklíbl se zlomyslně.
Mladá Kawari znovu vykulila oči.
„Ale…“ začala hned poté, „Řekl si, že je důležitý!! Proč ho chceš zabít?! Říkal si, že si chceš jen s tím druhým promluvit a teď mi vyhrožuješ?!“ panikařila.
„Je důležitý. Ale to neznamená, že svůj plán neuspíším a nepozřu ho o něco dřív. A pokud si pamatuji, tak jsem nic takového neříkal, ale jinak ano, máš pravdu. Chci si jen promluvit, ale je to hodně důležitý rozhovor.“ vysvětlil. „Tak jak se rozhodneš? Ty nemáš co ztratit, jen získat,“ pobádal.
„Ale,“ hlesla tiše, „tři dny? Jak ho mám za tak krátkou dobu najít a hlavně přesvědčit, aby za tebou přišel?! To je nemožný… dej mi minimálně týden!“ smlouvala už beznadějně.
„Čtyři dny!“ svolil maximálně.
„To je málo! Chceš ho snad ne?! Měl bys mi dát víc času!“ protestovala a zběsile máchala rukama okolo sebe v argumentech.
„Ty chceš zase toho druhého, neměla by si mě pokoušet,“ opáčil klidně a založil ruce na prsou.
„Takovou krátkou dobu ho budu jenom hledat. Nevím, kde je, tak jak to mám proboha stihnout?!!“
„Já to ale vím,“ řekl prostě, „Proč myslíš, že máš tak málo času? Je to totiž dostatek, protože tě tam sám přenesu. Ty si tak hloupoučká,“ uchectl se arogantně.
Tokime na něj zpočátku zírala dosti překvapeně, ale potom se zamračila, vyskočila ji žíla na čele a zaťala nabručeně pěsti, když se přemáhala, aby mu jednu nestřihla, zatímco se na ni pobaveně šklebil. Nato se černovlasý ještě otočil za sebe a odešel ke dveřím nedaleko, které poté otevřel.
„Tak slyšel si. Máš to ale úžasnou dívku. Je pro tebe ochotná všeho… měl bys být šťastný,“ promluvil do chodby. Tokime zbystřila a zahleděla se tam, kam on, aby zjistila, že za dveřmi stojí Kabuto s posměšným úšklebkem a před sebou drží v mohutných řetězech Sasukeho, který naopak hleděl do země a třásl se. Tokime sebou škubla a projel jí pocit, který naznačoval, že rozhodně nechtěla, aby tohle zrovna on slyšel. Protočila obočí do zoufalého výrazu, když na něj hleděla, jak se třese v návalu hněvu.
Sasuke poté zlostně zvedl tvář a zadíval se se sharinganem na blondýnku. „Jak si se mohla takhle zaprodat?!“ vyjel.
Tokime poodskočila, „Sasu-“
„Nemluv na mě!“ přerušil ji rázně, „Zklamala si mě! Jestli to uděláš, už mi nikdy nechoď na oči, rozumíš?!“
„Oja,“ vykulil překvapeně oči Orochimaru, jak byl pobaven náhlým vývojem událostí a přejížděl s poťouchlým úsměvem z jednoho na druhého. Kabuto naopak stál s kamenným výrazem za Sasukem stále dál, když si prstem upravil brýle a vyčkával na pokračování.
Tokime smutně sklopila pohled, jelikož už déle nevydržela zírat na Sasukeho naštvaný rudý pohled. Lehce ji zašimralo v nosních dírkách, když se přemáhala, aby se nerozbrečela.
Orochimaru se usmál, když se na ono nešťastné stvoření díval, načež pokynul hlavou na Kabuta, aby mladíka odvlekl zpět do cely. Poté zavřel znovu dveře.
„Tak co? Mysli na to, že když to uděláš, budeš mít Sasukeho. Sice bude chvíli naštvaný, ale to ti časem odpustí. Ale když odmítneš, bude na tebe naštvaný tak jako tak a hlavně nebude mít už čas na to ti odpustit, protože brzy zemře… nevím jak ty, ale já bych neváhal,“ promluvil do ticha.
Blondýnka si stiskla pevně kořen nosu, aby zabránila svých nadcházejícím výlevům. „Já vím,“ řekla vyrovnaně, „Už jsem souhlasila, a ať se mi to líbí nebo ne, nehodlám rušit svůj slib, i když jde o prevíta, jako jsi ty. Ale to taky neznamená, že nemůžu mít chvilku na litování… Tak, kdy mám vyrazit?“
„Skvěle,“ pronesl radostně hadí Sannin, „No, abys neřekla, že jsem bezcitný, dám ti ještě pár hodin. Můžeš ho jít před svou cestou navštívit a trochu mu jeho hněv vůči sobě umírnit, pokud se ti to povede,“ zasmál se. „Pak tě vyšlu,“ zakončil a vydal se spokojeně z místnosti pryč, nechaje dívku samotnou.

Netrvalo však dlouho, kdy dívka využila oné příležitosti a chlapce v jeho cele navštívila. Sasuke byl ale stále vůči ní bezcitný a neoblomný, i když se jej snažila všemožně přesvědčit. Nakonec ale i tak odešla s nepořízenou a později ji Orochimaru za pomoci Kuchiyose no Jutsu přenesl tam, kam potřeboval.

Během okamžiku se ocitla v prázdném lese. Ohromeně se rozhlédla kolem sebe, jak byla udivená tou rychlou změnou prostředí. Když v tom ji před očima ve větvích prolítla černá skvrna. Bez zaváhání usoudila, o koho jde.
„Itachi!“ zakřičela na mladíka bez otálení.
„Tokime?“ ohlédl se za hlasem černovlasý poté, co jej tak nenadále zastavil a vytrhl z myšlenek. „Co ty tu děláš?“
Dívka jen rychle doběhla ke chlapci, který poté seskočil z větví, aby si mohli promluvit z očí do očí.
„Já… neříká se mi to snadno, ale něco od tebe potřebuju,“ načala. „Já, potom, co si mě zachránil, jsem se přeci jen rozhodla jít zpět pro Sasukeho, který je doteď uvězněn u Orochimara. Stala se spousta věcí a teď je nucen tam být do jeho konce. Který… um, má být za čtyři dny.“
„Cože?“ vyjel Itachi hnedle. „Všechno mi řekni!“ naléhal.
„Řeknu to stručně… Uzavřela jsem s Orochimarem dohodu. Propustí Sasukeho a nechá ho odejít živého, když za ním přijdeš. Nesouhlasila bych, kdybych si nebyla aspoň na osmdesát procent jistá, že ti neublíží. I když si myslím, že i kdyby, tak bys ho přemohl, ale i tak tě nedokážu uvrhnout do ohrožení… Prý si chce jen promluvit. V jeho myšlenkách jsem nenašla jedinou skulinku o tom, že by snad lhal, takže… Nevím, o co jde, ale když jde jen o rozhovor, tak jsem souhlasila. Vím, jsem příšerná osoba… prodala sem tě za Sasukeho záchranu,“ přikryla si tvář rukou, když se jí bolestně zalomil hlas. „Nedivila bych se, kdybys mě začal nenávidět i ty, tak jako on.“
Itachimu se zkřivily koutky úst do úsměvu. „To je nemožné,“ hlesl tiše. „Nemohl bych nenávidět někoho, komu tak moc záleží na mém malém bráškovi. Pomůžu ti. Vždycky jsem ho chránil a nehodlám toho teď nechat. Nehodlám ztratit svou nejmilovanější osobu.“
„Vážně?“ vyjela nadšeně, když tu pak náhle zase zkřivila tvář ve smutku. „Ale… mám strach,“ dodala, když si uvědomila, do čeho chlapce právě mohla uvrtat.
„Já vím,“ soucítil s ní Uchiha. „Ale nedá se nic dělat. Cítíme to stejně.“
„To sice ano, ale… co řekneš Ayano?“ vzpomněla si blondýnka na dívku, která by mohla tímhle trpět nejvíc a na kterou právě mohla přehodit onen pocit strachu ze ztráty milovaného. „Ublíží ji to,“ přemýšlela nahlas.
„Mám jí vůbec co říkat?“
Blondýnka na něj překvapeně pohlédla, přičemž ji konečně došlo, že to řekla nahlas, „Ano… přeci jen…“ snažila se to nějak zachránit, i když si nebyla jistá, co má vlastně říct, aby neprozradila něco důvěrného.
„Ty víš, co ke mně cítí?“ opáčil černovlasý spěšně, aby ji ulevil od zmatku. „Proto se tak strachuješ?“
Blondýnka se podivila. Vykuleně se poté na něj zadívala, když ji došlo, že to chlapec ví též. Itachi se při pohledu na její výraz pouze usmál v levém koutku.
„I tak,“ pokračoval již se smutným pohledem, „Nemůžu ale tohle ignorovat. Ty city, které mimo jiné cítíš i ty.“
„Určitě?“ chtěla se blondýnka ujistit. Do hlasu se jí přeneslo i nadšení z toho, že mladík i přes všechno ostatní souhlasil se záchranou člověka a city, jež k němu cítili, je nutili k nemilým rozhodnutím.
„Samozřejmě. Miluju ho a jsem připraven za něj položit i život, kdyby to bylo nutné,“ ujišťoval ji svým rozhodnutím. Tokime se jen zmohla na vlídné usmání. Poté ji přemohla chvíle a vrhla se mu nadšeně kolem krku.
„Hlavně buď opatrný,“ začala mu šeptat do ucha, když jej tiskla starostlivě k sobě. „Ayano by mi nikdy neodpustila, kdybych tě poslala na smrt jen proto, abych si zachránila svojí lásku.“
Itachi se po jejích slovech posmutněle zadíval do země, když se rozhodl ji objetí oplatit, „Neboj. Nehodlám ještě umřít, pořád tu mám něco, co musím udělat…“
Posléze se od sebe zase spěšně odtáhli.
„Děkuju, že jsi s tou dohodou souhlasila a vyhledala mě. Zbytek už nech na mě,“ opáčil poté na rozloučenou, než se ve vteřině vytratil do mohutných korun stromů směrem za Orochimarem, nechaje blondýnku v lese samotnou stát dál.

* * *
„Orochimaru-sama, vy jste tak podlý,“ neslo se skrýší onoho slizouna. „Využít situací, abyste z toho tak vytěžil, i když jste byl připraven to udělat i přesto,“ pronesl uspokojeně Kabuto. Orochimaru mu věnoval pouze tichý, přesto vítězoslavný pohled.
„Využít Sasukeho touhy k jejich záchraně, přec jste tam šel s tím, že je musíte zastavit, neboť je obě potřebujete, abyste si ho tu navždy přikoval, čehož jste později využil, abyste přiměl blondýnu vám přivést Itachiho, který určitě přijde, jelikož se se svým bratrem, rovněž zčásti díky vám, usmířil, s tím, že ji necháte na svobodě a tím pádem se vás určitě pokusí jakkoli zradit a nakonec sem vyšle i nějaké posily. A pokud se tak stane, je tu dost velká pravděpodobnost, že i sama Ayano dorazí, neboť, stejně jako Tokime není lhostejný Sasuke, není ani jí lhostejný jeho bratr… jste tak úžasný, Orochimaru-sama. Nezbývá mi nic, než vás obdivovat!“ obdařoval černovlasého znamenitými pochvalami, které zmíněného nenechaly chladným, a rozkoší se zmohl jen na úsměv, když byl se svým novým plánem nehorázně potěšen.
To ale ještě netušil, že mu jeho plán překazila z části právě ona fialovovláska, když vyslechla hovor mezi mladou dvojicí a špatně ho pochopila… Ale toho zase využila růžovovláska a rozhodla se podnítit v dívce touhu ji vyhledat, čímž zajistila hadovi o to větší šanci na definitivní úspěch…