Proslovy jsou pro kočku

Ve Vesnici Skryté v listí se vznášela zvláštní atmosféra. Nastal den první zkoušky a každý, kdo aspoň trochu tušil, o co se jedná, cítil, jak se vesnice utišila. Poslední týden tu bylo rušno. Mnoho návštěvníků i účastníků soutěže se procházelo ulicemi, bavilo se a chtě nechtě dělali i bordel. A to jindy klidnou vesnici vytrhlo ze zavedených kolejí. Ale teď se všichni ninjové přesunuli před budovu akademie. Byly tu všichni. Účastníci, pořadatelé, zkoušející i čestní hosté z jiných vesnic. Plus se tam samozřejmě ukázalo i několik zvědavých vesničanů. Přece jen, první zkouška na post Chuunina. A i přes veškerou pečlivou přípravu se to neobešlo bez komplikací. Ano, hned teď, na úplném začátku.
V jednom z oken nad přecpaným prostranstvím stál Naruto s Gaarou. Oba mlčky pozorovali dav, který se, ve většině případů, mlčky tísnil před budovou. Účastníků bylo letos opravdu velmi mnoho a ze všech vesnic. Další důkaz toho, že aliance stále funguje.
Chodbou k nim spěchali tři ninjové. Vedla je Ino a po jejím boku šel Chouji a taky o dost mladší ninja s bílými vlasy a typickou zelenou vestou.
„Máme problém,“ prohlásila okamžitě po mírné úkloně.
„Ale ne už zase,“ zaúpěl Hokage a čelo so opřel o sklo. Teda spíš jím o něj třískl. I Gaara se mírně zamračil. Starostí a problémů s pořádáním zkoušek bylo už nad hlavu. Všichni doufali, že aspoň, po tom všem úsilí, proběhnou hladce. Ale zřejmě ne.
„Tak co se děje. S mým štěstím minimálně shořely všechny záznamové archy s otázkami.“
„Ne tak úplně,“ zakývala záporně hlavou Ino. “Spíš nemůžeme nikde najít Kakashi–senseie. Je zkoušející a už tu měl dávno být.“ Naruto svěsil hlavu.
„Jak se dalo očekávat. Ten muž dorazí pozdě i na svůj pohřeb. Takže ho musí někdo nahradit, to nebude snad takový problém.“
„Má u sebe záznamové archy s otázkami. Ještě večer si je procházel a kontroloval,“ oznámil mu bělovlasý ninja.
„Takže v podstatě shořeli!“ rozmáchl Naruto ruce a málem praštil Ino. Ta se prozíravě vyhnula. Po tomhle prohlášení už nikdo nic neříkal a jen se snažili přijít na řešení situace.
„Překvapuje mě, že tohle nikdo nevzal v potaz. Kakashi – san je tím vyhlášený ne?“ Všichni otočili na Kazekageho, který měl samozřejmě pravdu. Jen to nikdo nechtěl přiznat. Jsou připravení na situaci, že ožijí všichni předcházející Hokage a pokusí se je, pod vlivem Edo tensei, zabít, ale nejsou připravení na nedochvilnost. Jak ironické.
„Tohle tě trápí? Nechceš radši říct něco užitečnýho?“ okřikl Naruto svého kolegu. Ten jen pokrčil rameny. Vlastně se ho to netýkalo, hlavní díl odpovědnosti leží na pořádající vesnici a on chtěl vidět Naruta ve stresu. To je totiž přírodní úkaz.
„Hiro, ty seš jeho syn, měl bys vědět, kde je,“ přerušil počínající konflikt Chouji. Mladý ninja, Hatake Hiro, vypadal přesně jako jeho otec. Jen neměl masku a červené oko. A taky nenosil vlasy až tak nahoru, spíš svíraly se zemí pravý úhel. Ale gesta a výrazy byly naprosto totožné.
„Tušim to, ale to nám stejně nepomůže.“ Pokrčil rameny. A měl i další stejnou vášeň jako Kakashi – čtení. Jen měl širší spektrum než Icha Icha.
„A co kdyby si tam místo Kakashiho šel ty? Vezmeš si masku, čelenku si srazíš do čela, trochu předěláš vlasy a puf máme tu našeho Kopírovacího ninju,“ rozvášnil se Naruto. Myslel, že právě vyřešil jejich problém. Ostatní to dohnalo jen k povzdechnutí.
Gaara mu položil ruku na rameno a pomalu, jako by mluvil s dítětem, řekl.
„Naruto, to není tak, že když před tabuli přijde někdo jiný než Kakashi tak ho vypískají a probodají tužkami, ale tady se řeší ten problém, že nemáme záznamové archy. Navíc když už, tak lehčí je použít Henge.“ Naruto se z toho prozření dostal do další fáze deprese. Tři shinobi Listové to přinutilo k pousmání.
„Teď ale vážně, co uděláme. Lidé už jsou netrpělivý. Mají už dokonce i svoje čísla a číslo učebny, kam mají jít.“ Zvážněl znovu Chouji a podíval se po ostatních. Hokage, který měl pořád svěšenou hlavu, ji najednou zvednul. Tvářil se doslova vražedně.
„Mám ještě jeden nápad. Ale za ten mi Kakashi–sensei zaplatí.“

Před akademií panoval živý šum. Až trochu moc. Všichni byli už ze začátku netrpělivý, ale teď, když zkoušky měly už půl hodiny běžet, se to napětí akorát znásobilo. Účastníci se nervózně rozhlíželi kolem sebe s myšlenkou, co se asi tak mohlo stát. A mezi všemi, kdo se nějak účastnili na pořádání zkoušky, se pomalu roznášela ta novina. Ti, co Kakashiho znali, jen s úsměvem kroutili hlavami a říkali si, že se to od něj koneckonců dalo očekávat. Naproti tomu ti, co znali jen jeho pověst silného a skvělého shinobi to považovali za ostudné jednání.
Kousek stranou toho všeho srocení a hluku stál Shikamaru. Jako jeden z mála věděl, co se teď bude dít. A měl neblahé tušení, že to bude katastrofa. Ne vlastně to nebylo tušení, to byla vypočítaná jistota. Možná ho mělo napadnout, že to tak dopadne, bylo to přeci jen očividné, ale do pořádání zkoušek neměl jako učitel jednoho z týmů moc zasahovat. Vlastně až nedávno zjistil, koho určili za zkoušejícího a rozhodně si nelámal hlavu tím, jestli je to moudré nebo ne.
„Hej, ty se zase tváříš tak přemoudřele, určitě víš, co se bude dít.“ Ozvalo se vedle něj. Líně otočil hlavu na stranu a pohled mu padl na mladou blonďatou kunoichi z Písečné s jejím typicky milým úsměvem na tváři.
„Temari. Taky tě zase jednou rád vidím,“ odpověděl jí kousavě. Jen protočila oči a povzdechla si.
„Pořád stejně otravný co?“ Pokrčil rameny.
„Už se nezměním.“ A pohlédl směrem k nebi. Bylo, k jeho zklamání, slunečno bez jediného plujícího mraku.
„Řekni mi, o co tu jde. Slyšela jsem něco o Kakashim,“ promluvila na něj Temari znovu. Tím ho donutila znovu sklopit pohled.
„Je to otrava, ale ano, máš pravdu, Kakashi je dochvilný jako obvykle. A má u sebe i archy s otázkami.“
„Takže se nemůže začít.“
„Bleskurychlá dedukce,“ poznamenal ironicky. Temari si odfrkla.
„Kam zmizela tvá úcta k ženám?“
„Ty samu sebe definuješ jako ženu?“ A ušklíbl se, když ho Temari praštila do ramene. Její další odpověď však přerušilo nenadálé ticho. Otočila pohled k budově a viděla, jak tam stojí její bratr s Narutem, který se snažil zjednat si klid. Šlo mu dobře, ale jakmile všichni ztichli a čekali, že promluví, tak mlčel.
„Snaží se všechny zabavit motivujícím proslovem, aby nemuseli všem říkat, že jim chybí zkoušející. Jenže je tu problém,“ zašeptal jí do ucha Shikamaru. Otočila se na něj.
„Jaký problém?“ Shikamaru se znovu narovnal, ruce měl strčené v kapsách a oči upřené na Naruto.
„Jak sama víš on je hrozně hlučný a otravný. Dokáže vystřihnout skvělý proslov, ale jen v zápalu boje. Nebo před menší skupinou lidí. A tohle rozhodně nezapadá ani do jedné z kategorií. Má ale zlozvyk, že nikdy nic nevzdává a proto zkouší svůj blok překonat. I když po tom minulém fiasku jsem myslel, že už to vzdal. Ale znovu mě dokázal překvapit.“ Temari překřížila ruce na prsou a zamračila se.
„Takže zjednodušeně neumí mluvit před davy lidí?“
„V podstatě. Měla si ho vidět, když měl mít jako nově zvolený Hokage proslov. Bylo to poprvé, kdy takhle před celou vesnicí mluvil. Málem přepadl přes zábradlí.“ Znovu se otočila na Hokageho. Stál tam s křečovitým úsměvem a přešlapoval. Nevypadal na to, že je schopný něco říct.
„Nechceš mu nějak pomoct?“ zeptala se nevěřícně Temari.
„Já? Proč já? Tvůj bratr by se naopak mohl slitovat. Jeho proslovy jsou proslulé.“ Temari při pohledu na Gaaru pochopila, že rozhodně nic neudělá. Měl totiž svůj nepřítomný výraz, který říkal: Já tady vlastně nejsem a je mi fuk, co se kolem děje.
Naopak vedle Naruta, z druhé strany než Gaara, stál Hiro a ten se rozhodl jednat. Přešel k němu a něco mu zašeptal do ucha. Naruto sebou škubnul a přikývl. Pak k Shikamarově překvapení promluvil.
„Jsem moc rád jménem mým i celé Konohy, že probíhají zkoušky, kterých se účastí všechny vesnice Aliance a že se konají právě tady.“ Pak se zase zarazil a prohrábl si rukou vlasy.
„A skončil,“ zamumlal Shikamaru.
„Jsi tak bezcitný.“ Ušklíbla se písečná kunoichi.
„Chtěl by… chtěl bych se… a ještě… potom… teda teď…,“ koktal Naruto úplně rudý. Mezi lidmi to zase začalo šumět. Byli zmatení a teď ještě překvapení. Temari si skousla nehet a opakovala si sama pro sebe.
„No tak Gaaro. Udělej něco.“ Řekla to asi třikrát po sobě.
„Pak ještě s… s… Kaz… kaz…“ Jenomže skončil dřív, než začal. Shikamaru si povzdechl. Zase problémy.
„Je to otrava, ale už je to vážný. Musíme něco udělat.“
„Ty si tu ten génius, vymysli si to,“ odbyla ho Temari.
„Nic mě nenapadá.“
„Protože si to určitě užíváš, ty sadisto!“
„Je to otrava,“ odpověděl jen. Temari se pokoušela něco vymyslet, zatímco tam Sai zachraňoval situaci a dělal, že něco důležitého sděluje Hokagemu. Bohužel ani tak skvělé řešení není navždy. Založit si tam debatní kroužek nemůžou, stejně jako Naruto nemůže ten proslov bez pádného důvodu ukončit. V jejích nápadech však bylo až moc Fuutonu, křiku, písku a krve. Nic, co by se dalo použít. Najednou Shikamaru promluvil.
„Fajn, mám nápad.“
„Doufám, že je to hodně dobrý.“ Nara pokrčil rameny.
„Vlastně jich mám víc. Nejlehčí by bylo, kdybys předstírala nějaký záchvat a zhroutila ses tu. Ale to se ti asi nechce co?“
„Oi, tak bleskurychlá dedukce.“ Vrátila mu to Temari. Pobaveně se na ni usmál. Chtěl pokračovat, ale vedle nich se ozval známý hlas.
„Ale ale, koukám, že tu máte veselo. Prošvihl jsem něco?“ Stál tam Kakashi s knihou v jedné ruce a s archy v podpaží druhé ruky. Jeho pohled však byl upřený na Naruta, který, Saiem opuštěný, měl zase mluvit. Místo toho rudnul. A lidi mezi sebou mluvili zase hlasitěji. Někteří už začali i pokřikovat otázky, co se sakra děje.
„Kakashi–sensei,“ vydechl Shikamaru. Bylo v tom pobavení, naštvání i úleva. Hned po kolabující Temari je to nejlepší řešení.
„To si říkáte shinobi?“ vyjela na něj naštvaně Temari a probodla ho pohledem. Kakashi k ní natočil pohled a pod maskou se usmál.
„A rád tě vidím Temari – san. Jaká byla cesta?“ Jmenovaná místo odpovědi sevřela ruku v pěst. Shikamaru radši promluvil, schylovalo se tam totiž k úrazu.
„Kakashi–sensei, kde jste byl? Všichni na vás čekají a Naruto vám hájí čest.“ Pokynul k pódiu, ze kterého se ozývaly nesrozumitelné a nesmyslné útržky vět. Byl zázrak, když jste v tom identifikovali jedno slovo.
„No šel jsem po mostě a pak jsem potkal nějaké lidi a ty po mě chtěli, abych je provedl vesnicí a pak mě jako poděkování pozvali na skleničku. Nemohl jsem říct ne, když tak hezky prosili,“ hájil se Kakashi naprosto nevinným hlasem. Skoro až ublíženým.
„Vaše výmluvy jsou čím dál horší,“ povzdechl si Nara. Složil si ruce za hlavu a znovu se podíval na nebe.
„Naruto vás zabije.“ Pronesla blondýna jen tak mimochodem, už docela klidná.
„Tak já jdu do učebny a počkám až Naruto skončí s tou svojí šaškárnou tady.“ Uklidil si knihu a s mávnutím začal odcházet. Jenomže pohyb upoutal pozornost Naruta na pódiu. Jeho řeč se zázrakem vrátila, stejně jako červená barva zmizela.
„KAKASHI–SENSEI! JÁ VÁS…“ Konec věty zmizel v hluku z davu. Hokage seskočil a rázně, ignorujíc lidi, do kterých vrážel, zamířil ke svému učiteli. Ten tam jen zmateně a s nevinným výrazem stál.
Mezitím Shikamaru chytil Temari za loket, aby upoutal její pozornost.
„Myslím, že zbytek si domyslím, tak co zajít někam na skleničku?“
„A co zkouška? Mám tam tým.“
„Průběh neovlivníme a výsledek se tak jako tak dozvíme.“
„Tak dobře,“ souhlasila, ale když se Shikamaru vydal k bráně vedoucí na ulici, tak ho ještě zastavila.
„A nebude to otrava se mnou?“ zeptala se.
„Menší než cokoliv jiného.“