Žena hadího ninji

„Vážně už musíte domů, Orochimaru-sensei…?“ Zeptala se se smutnýma očima Anko.
„Jak už jsem řekl. Dnes se vrací moje žena z mise a potřebuju s ní ještě něco probrat.“ Řekl Orochimaru a snažil se potlačit nadšený výraz ve své tváři.
„Ale vy jste mi slíbil, že mě naučíte novou techniku…“ Připomněla mu Anko a upřela na něj zklamaný pohled.
„Zítra je taky den a dnes už je na novou techniku pozdě. Rodiče by o tebe měli starost.“ Anko se zamračila a vyplázla na svého Senseie jazyk. Orochimaru se však jen zasmál a přátelsky do ní strčil loktem.
Když se ujistil, že se Anko vrátila domů (byly totiž dny, kdy domů nedošla a šla trénovat sama), namířil si to na kraj vesnice, kde se nacházelo jeho obydlí, které už celé dva roky sdílel se ženou svého života. Už z dálky viděl, že se v kuchyni svítí. Když vstoupil do předsíně, ucítil vůni Miso polévky. Spokojeně se ušklíbl a otevřel dveře kuchyně.
„Ahoj Zlato.“ Řekl a letmo políbil svou ženu. Sachiko byla o sedm let mladší elitní kunoichi, která vedla tříčlenný tým geninů, kteří právě úspěšně splnili už svou třetí céčkovou misi. Byla to velmi pohledná žena, s dlouhými hnědými vlasy až po pás, které nosila svázané do vysokého ohonu, a s výraznýma hnědýma očima. Odjakživa měla Orochimarovy největší sympatie nejen pro svůj vzhled, ale hlavně pro svou kekkei genkai. Sachiko patřila totiž ke klanu Uchiha, a stejně jako mnoho dalších ovládala Sharingan – kekkei genkai, kterou Orochimaru obdivoval ze všech nejvíc, a po které už leta tajně toužil.
„Jak dopadly ty volby?“ Zeptala se dychtivě.
„Tak, jak jsem čekal. Minato byl vybrán místo mě.“ Řekl Orochimaru překvapivě smířlivým tónem.
„Cože?!“ Vyštěkla Sachiko znechuceně.
„Vždyť je mu tak dvanáct!“
„Je mu přes dvacet…“ Řekl Orochimaru klidně.
„Ale vždyť je to jenom zelenáč. Co tvoje letitý zkušenosti z válek, tisíce technik, které ovládáš a fakt, že jsi jeden z legendárních sanninů?!“
„Evidentně to nestačilo. Nechme to bejt, nechci si kazit večer.“ Řekl a nalil si plnou misku Miso polévky, která byla jako obvykle přesolená – přesně, jak to měl rád.
I když neměli co oslavovat, byl to dokonalý večer. Ale i tak nemohl přestat myslet na všechny ty zakázané techniky, které ukradl včera z hlídaného prostoru Listové vesnice. I když svou ženu miloval, nic nemohlo zastavit jeho nenasytnost po nových technikách. Kdyby jen Sachiko tušila, co všechno se odehrává v jeho laboratořích.
Týdny plynuly a plynuly. Orochimaru pořád studoval více a více technik a dělal čím dál víc nebezpečných pokusů. Jeho nezkrotitelné ambice ho tak pohltily, že se začal pomalu vytrácet i ten zbyteček úcty k lidskému životu, který v sobě ještě měl. Až jednoho dne mu jeho Sensei – Třetí Hokage – zkazil vše. Jenže on byl na tento případ připravený. Konečně mohl provést tu techniku, na které dělal měsíce. Techniku prokleté pečetě. Uvědomoval si, že jediné, co na něm po těch měsících zůstalo jako dobrá vlastnost, bylo to, že pořád bezmezně miloval Sachiko. Bohužel ani to nezastavilo jeho ambice a touhu po všech technikách světa. Věděl, že musí odejít. Ale ještě před tím musí plně ovládnout svou ženu.
Nikdy jí nechtěl ublížit. Dokonce ho i bolel pohled na její usměvavou tvář. Jeho touha po jejím Sharinganu se však stále stupňovala. Věděl, že to musí udělat. Když přišel toho večera, kdy ho načapal jeho Sensei domů, nic netušící Sachiko opět vařila Miso polévku. Věděl, že si musí pospíšit, jelikož už po něm určitě jde ANBU. Najednou se jeho hlava přisála upířím stylem na její krk. Sachiko zděšeně vykřikla a okamžitě ztratila vědomí. Tohle Orochimaru nečekal. Netušil, že prokletá pečeť bude mít na Sachiko takhle negativní vliv. Proto neváhal. Popadl Sachiko a rychle se vydal směrem k hlavní bráně, kde uvedl stráž pod velmi silné genjutsu a rozletěl se směrem z vesnice. Asi po pěti minutách ho však zastavil Jirayia.
„Nemusíš to dělat.“ Opakoval mu.
„Z tohohle už není cesty zpět.“ Řekl Orochimaru a strhla se bitva dvou legendárních sanninů, která skončila skoro nerozhodně. Jenže Orochimarovi zbylo o trochu víc síly, že byl ještě schopný vzít Sachiko a odplazit se pryč. Když se konečně dostal do svého úkrytu, který měl postavený pro S.O.S případy, rychle položil Sachiko na postel. Kolem Sachiko šlehaly proudy fialové čakry asi tři hodiny. Potom se však najednou probudila a měla po celém těle zvláštní jakoby vytetované obrazce.
„Cos-cos to se mnou udělal?!“ Zakřičela na něj.
„Pálí mě celé tělo!!“ Svíjela se bolestí. Orochimaru na to nebyl schopen odpovědět. Nemohl se dívat na to, jak Sachiko trpí. Netušil, jak jí pomoct.
„Takže to všechno byla pravda. Opravdu ses dal na cestu zla. A teď si chceš vzít moje tělo!“
„Sachi…“
„Neříkej mi tak!!“ Obořila se na něj.
„Myslíš si, že nevím, co všechno jsi prováděl v těch laboratořích? Kolik životů jsi promrhal, jen kvůli těm svým debilním pokusům?!“
„Stály za to. Díky nim jsem objevil, že nemusíš zemřít a můžeš ovládnout všechny techniky světa.“
„Ty a tvoje nezkrotitelné ambice.“
„Prostě to přijmi.“ Řekl klidně.
„Tohle nepřijmu nikdy. Už od začátku, co jsme spolu začali chodit, jsem věděla, že jsi jinej. Netušila jsem však, jak moc jinej. Až do poslední chvíle jsem věřila, že se ty tvoje pokusy nezvrtnou na špatnou stranu zákona.“ Orochimaru nevěděl, co na to říct. Zákon mu byl fuk, jediné co ho v životě zajímalo, byly techniky a jeho žena. Sám se však často dostával do zvláštních dilemat, kdy se ptal sám sebe, jestli Sachiko miluje pro to, jaká je, anebo pro její úžasnou kekkei genkai. A i když tolik toužil po úžasné síle Sharinganu, nikdy by Sachiko neobětoval. Potřeboval jen, aby někdo se Sharinganem byl po jeho boku. Někoho, nad kým by měl plnou moc. Někoho, kdo mu pomůže porazit dalšího člena Uchiha klanu – mladého a nadaného Itachiho, syna velitele policie Listové vesnice. To bylo totiž tělo, po kterém toužil ještě víc než po těle své ženy. I když jeho žena ovládala Sharingan na o hodně vyšším levelu, než většina kunoichi, Itachimu se rovnat nemohla.
„Přijde čas, kdy to pochopíš.“ Řekl směrem k ní a namířil si to ke dveřím.
„Co pochopím? Že jsi kvůli svým hypotézám a nenasytnosti ukončil desítky životů? Promiň, Orochimaru, ale tohle se pochopit nedá.“ Řekla determinovaně a cítila, že bolest způsobená prokletou pečetí slábne. Orochimaru beze slova odešel. Sachiko se docela divila, že neskončila někde spoutaná v cele. Mohlo to znamenat, že Orochimaru přece jen očekává, že ho bude dobrovolně následovat? Okamžitě tedy začala plánovat útěk, i když cítila, že sama nedokáže stimulovat svou vlastní čakru. Svého muže znala až moc dobře. Když si něco vezme do hlavy, je neústupný. Tak neústupný, že aby dosáhnul toho, po čem touží, byl by jí schopen donutit k čemukoliv jakýmkoli způsobem. Věděla, že musí utéct, i kdyby to znamenalo smrt jejího milovaného. Stejně jako většina Uchihů, byla zběhlá v genjutsu. Sachiko ovládala tak silné genjutsu, že když ho použila, jediný, kdo byl schopný se z něj dostat, byl právě Orochimaru. Nikdo však netušil, že se jí podařilo toto silné genjutsu dostat na ještě vyšší level. Únava jejího těla však byla neúprosná, a tak usnula v polovině plánování. Když se probudila, spatřila na nočním stolku velký tác se snídaní. Došlo jí, že je ráno. V hlavě se jí pořád formuloval plán, jak odsud vypadnout. Sílou toho však docílit nemohla. I se svým Sharinganem byla proti jednomu z legendární sanninů asi něco jako chunnin proti Kage. Proto se jí v hlavě zrodil rafinovaný plán, na který by mohla přijít jen Kunoichi. Věděla totiž úplně přesně, v jaké chvíli je její muž nejzranitelnější. Ve stejné chvíli, jako většina mužů. Ne nadarmo se říká, že Shinobiho největší zhoubou jsou ženy, alkohol a peníze. Jen ve spodním prádle se vplížila do jeho laboratoře.
Po chvíli už měla Sachiko svého muže ve své moci a když přišla ta chvíle, na kterou tak dychtivě čekala (i když po pravdě vůbec nechtěla přestat), povedlo se jí ho uvést pod tak silné genjutsu jako ještě nikdy. Orochimaru se ztrácel ve světě, který byl jen jeho. Svět, který mu vytvořila v jeho mysli. Sachiko naposled políbila svého manžela, přehodila přes sebe jeho župan a rozběhla se k východu. Ta technika, kterou na něj použila, se jmenovala Technika Perfektního Světa. Uzavírala totiž poraženého ninju pomocí genjutsu do světa, jaký by chtěl mít. Dalo by se říct, že to byl předchůdce Nekonečného Tsukuyomi, fungovalo jen na trochu jiné bázi a vždy uvádělo do perfektního světa jen jednoho protivníka. A i když Orochimaru čekal něco podobného, ztratil se v pocitu, že ho jeho žena chápe a schvaluje vše, co dělá. Po chvíli si však uvědomil, že to není skutečné…jeho žena by nikdy neschválila to, co dělá. A to bylo největší nebezpečí tohoto genjutsu – pokud protivník zjistil, že to není skutečnost, genjutsu už nebylo vůbec těžké uvolnit. Když Orochimaru přišel k sobě, rychle se sebral a i když byl zraněný, vydal se po stopách Sachiko. Sachiko za takovou chvíli samozřejmě nebyla daleko. Když Sachiko zjistila, že to genjutsu absolutně nezabralo, smířila se s tím, že se bude muset svému manželovi postavit tváří v tvář. To se však nestalo, jelikož jakmile probudila svůj Sharingan, prokletá pečeť se začala rozpínat po celém jejím těle a Sachiko nebyla schopná pohybu. Svalila se na zem a svíjela se v bolestech. Orochimaru netušil, co dělat. Netušil, jak to zastavit. Sachiko se stále křečovitěji svíjela v bolestech.
„Orochimaru, já to…já to nepřežiju. Cítím, jak mi slábne tělo. Chci ti jen říct, že i když tě nenávidím za to, že jsi zločinec, tak tě miluju za to, jaký jsi chlap.“ Řekla šeptem a hlava jí poklesla.
„Sachi.“ Zašeptal Orochimaru, svírajíc svou ženu pevně v náručí a poprvé v životě se rozbrečel jako malé děcko.