Nejzlejší ze zlých

Dveře třídy se otevřely a do místnosti vešel rázným krokem muž v dlouhém černém plášti. Položil si desky s poznámkami na stůl, pak se postavil před třídu, vypjal hruď a zhluboka se nadechl. Čekal.
Varovali ho, ale on si nemyslel, že ho čeká něco náročnějšího než jindy. Tohle zvládne levou zadní a pak si zajde na manikúru, ale když se rozhlédl po osazenstvu a chvíli ho sledovat, tak ho jeho přesvědčení nějak přešlo a jeho nálada šla každou chvíli víc ke dnu. Pak zatřepal hlavou a nadechl se.
„Byli jste vybráni, protože jste ti nejlepší z nejlepších – prej,“ začal sensei klidně a pak pokračoval. „Já tvrdím, že jste ti nejšílenější z šílených a nejspíš i nejblbější z blbých, protože mě ani jeden z vás kreténů neposlouchá!,“ jeho proslov byl čím dál hlasitější, až poslední slovo zakřičel na celou třídu, která se ukrývala v jedné z podzemních jeskyní. Skrytá před zraky ostatních akademií, vesnic a národů. Nikdo je nesměl najít, ne dřív než bude vše hotovo a připraveno. Oni jsou budoucnost.
Pak jeho pohled zavadil o jednoho z jeho žáků. Na chvíli se zarazil a svraštil obočí. To snad…
„Hej, ty,“ zařval a ukázal na chlapce celého od krve. „Proč jsi tak zasviněnej?“
„Právě jsem vyvraždil celý svůj klan a nestihl dát oblečení do čistírny, protože moje máma mi ho jaksi už vyprat nemůže,“ promluvil chlapec tónem, jakože nerozumí tomu, co na tom jeho sensei nechápe. Pak jen pokrčil rameny a pokusil se očistit. V podstatě úplně marně, protože krev na jeho oblečení už dávno zaschla a ta na tváři mu byla zřejmě úplně fuk.
„Co? Tys vyvraždil celý svůj klan?“ zařval kluk vedle něj a prohrábl si světlé vlasy.
„Hm, je to složité na vysvětlování.“
„A to jako beze mě?“ pokračoval nevěřícně. „Takový masakr a já u toho nebyl,“ rozbrečel se, třísknul hlavou o stůl a dál vzlykal.
„Měl jsi přijít,“ pokrčil rameny ten druhý.
„Když já byl zrovna na pravidelném broušení své kosy,“ zahuhlal do desky.
„Tos měl vynechat.“
„Co?“ zařval světlovlasý a přitiskl kosu k sobě. „Vůbec ho neposlouchej, nikdy bych nevynechal tvé pravidelné broušení,“ hladil tři ostří své zbraně.
„Itachi, Hidane! Držte klapačky,“ zařval sensei.
„Asi jsem ve špatné třídě,“ zahudrovala jediná dívka mezi samými chlapci.
„Můžu tě vzít do jiné,“ otočil se na ni kdosi s oranžovou maskou.
„Ani ve snu Tobi. V tvém úchylném prostoru po kamui jsem byla jednou a úplně mi to stačilo. Samý perverzní obrázky s nalepeným obličejem nějaký brunety. Tomu se říká stalking, ty úchyle.“
„Konan, zkazíš každou srandu,“ zahudroval Tobi a odvrátil se. Zaujalo ho, ale hned něco jiného a začal se sápat pod lavici. Konan jen pozvedla obočí.
„Toho si nevšímej, má paměť akvarijní rybky,“ vysvětlil jí její kamarád Nagato.
„Rybky? Akvarijní? Kde?“ probral se k životu další ze spolužáků. Vystřelil z místa a rozběhl se ke stěně třídy.
„Kisame, hej Kisame, co to ….,“ začal sensei, ale pak vytřeštil oči, když se ozvalo hlasité šplouchnutí. „Sakra okamžitě vylez z toho akvárka ty jeden pošahanče. Všude tu bude voda a varuju tě, jestli zase přivoláš toho svého žraloka, tak přísahám, že z něj udělám filety, protože do toho akvária se nevleze!“ Kisame se zatvářil otráveně a přitiskl svůj obličej ke sklu. Chvíli se se senseiem propalovali pohledem, než na něj Kisame vycenil ostré zuby a začal se soukat z prosklené krabice.
„Sensei,“ ozvalo se ublíženě někde zpod lavice. „Proč on může mít zvířátko a já ne?“
„Nikdo tu nemá zvíře,“ utrousil sensei.
„On jo,“ zahučel zase jako malé dítě Tobi a vystrčil hlavu nad lavici. V jedné ruce třímal hada a tou druhou ukazoval na spolužáka.
„Sundej ze mě ty pracky!“ zasyčel na něj dlouhovlasý chlapec. Tobi se podíval na hada, pak na chlapce, znovu na hada a pak ho s největším odporem pustil.
„Orochimaru, ty si možná myslíš, že pro tebe pravidla neplatí, ale to se mýlíš. Nebudeš dělat experimenty ani na sobě a ani na spolužácích je ti to jasné?“ pozvedl sensei obočí a ignoroval Kisameho, který si strčil do pusy už druhou rybku. Nejspíš je po vyučování vyplivne do záchodu, aby je osvobodil.
„Tak je ti to jasné?“ zopakoval učitel.
„Jo,“ zahučel Orochimaru a odvrátil pohled. Začal si něco drmolit pro sebe a i sensei byl rád, že mu nerozumí ani slovo.
„Tak buď té lásky a vytáhni z Kakuzua tu injekci,“ řekl už trochu otráveně sensei.
„Ale já mu zaplatil,“ zavřískl Orochimaru a zase se na svého třídního podíval.
„Jo a prachy ti nevrátím,“ zapitvořil se na Orochimarua Kakuzu a zase si začal provokativně přepočítávat bankovky. Sensei se zhluboka nadechl a když bylo konečně ticho na více než deset sekund, nadechl se, že bude pokračovat.
„Hej, padej s těmi svými vlákny!“ zařval blonďák na dalšího spolužáka.
„Tak tady přestaň všude matlat to bílé svinstvo, dostane se mi na loutky a pak už z nich ten bordel nedostanu!“
„Když to odpálím, tak to z nich bude pryč v cuku letu.“
„Tahni ode mě, Deidaro!“
„Sasori, jestli si budeš hrát s loutkami, tak si holku nikdy nenajdeš,“ ozvala se vedle něj otráveně Konan.
„Jakoby mě to snad zajímalo,“ zahartusil Sasori a opět se pokusil rozpohybovat jednu ze svých loutek.
„Držte všichni huby!“ zařval sensei na celou třídu a zhluboka dýchal. Neuběhlo ani pět minut a už měl nutkání je tady všechny zmasakrovat. Za tohle mu to nestálo, tahle banda imbecilů, že se má stát tou nejnebezpečnější organizací? Tohle, že jsou ti nejzlejší ze zlých? Vždyť tohle jsou pošahanci. A všech deset!
„Moment,“ zahučel učitel a začal se rozhlížet. Všechny přelétl pohledem třikrát a znovu je přepočítal. Jeden z těch mamlasů mu chyběl. Podíval se pod katedru a taky do akvárka, jestli tam zas neplave kraula Kisame. Pak se podíval na poslední možné místo.
„Sakra slez dolů,“ zahučel, když si ho všimnul v horním rohu místnosti.
„Nemůžu,“ odpověděl chlapec spiklenecky.
„A proč nemůžeš, Zetsu?“
„Hraju si na plíseň,“ odpověděl mu klučík šeptem.
„Nemůžeš být plíseň,“ řekl mu s povzdechem sensei.
„Proč?“zaúpěl ublíženě Zetsu
„Protože plíseň není rostlina, ale houba,“ poučil ho. Zetsu se rozbrečel. Učitel si chytil kořen nosu a zhluboka se nadechnul.
„Co kdyby sis sedl do tamtoho rohu a dělal třeba fíkus?“
„Ty nemám rád,“ zahučel.
„A co opuncie? Udělám ti květy,“ navrhla Konan.
„Jů, to by šlo.“