Fuu a její první opravdová kamarádka
Ve Skryté Vodopádové vesnici žije holka s tyrkysovými vlasy, které se všichni straní. Jenže nechápe proč se s ní nikdo nebaví a přehlíží ji. Po akademii si ji žádný sensei nechtěl vzít na starost, kvůli tomu čím byla. Tak se rozhodla sama a tajně se učila ovládat svoji chakru. Chodit po stromech a po vodě zvládla během dvou dní. Přestože neměla žádné kamarády, byla veselé povahy.
Během jedné noci v sobě ucítila další druh chakry, o které předtím neměla ani tušení. Pak ji viděla, poprvé spatřila to, kvůli čemu ji všichni odstrkovali. Bijuu, Schichibi no Kaku, zvanou též jako Nanabi; Chomei. S výkřikem se probudila a doufala, že to byl jen zlý sen. Přestala naň myslet. Nemohla již spát, vyhrabala se z postele. Ustlala si, pak si oblékla svoje oblíbené oblečení, skládajícího se z bílých návleků na rukou až nad lokty, bílého krátkého trička bez rukávů, pod kterém bylo ještě síťované, síťovaných kraťasů, na kterých se nacházela bílá krátká sukně. Po snídani vyrazila za vesnici, kde se zdokonalovala v ovládání chakry.
Po pár týdnech tajného tréninku, se jí znovu objevila Nanabi, už se ji nepolekala jak prvně. Řekla jí, že je v ní zapečetěn od té doby, co byla ještě miminko. Po skončení hovoru hned zašla za Shibukim. Aby jí vysvětlil, co je to za stvoření v ní zapečetěné.
U Shibukiho:
„Shibuki, co to mám proboha v sobě za stvoření?“ zeptala se dívka s tyrkysovými vlasy.
„Fuu-chan, to stvoření je Bijuu. Museli jsme ji do tebe zapečetit, protože jsi jako jediná přicházela v úvahu.“ Shibuki nechal zavolat Naokiho. „Fuu-chan, dnešním dnem se stává tvým mentorem. Vychová z tebe řádnou kunoichi.“
„Ne, to odmítám,“ pronesl Naoki rezolutně. Shibuki se zeptal, proč ji nechce trénovat.
„Je přece Jinchuuriki!“
„Tak ti to přikážu!“ Rozhovor se ještě chvíli ubíral tímto směrem, až to Fuu nevydržela a naštvaně odešla s výmluvným prásknutím dveří ven na svoje oblíbené místo u vodopádů, kde seděla na velkém kameni.
Její „sensei“ ji nemohl nikde najít, ale potom si vzpomněl na slova Shibukiho. Že Fuu se ráda dívá na vodopád.
Fuu byla mezitím ponořená v podvědomí a začala komunikovat s Nanabi. Zeptala se, zdali je to on ten Bijuu, o kterém jí říkal Shibuki. Potvrdil že ano, rozhodla se s ní skamarádit za každou cenu. Totiž neměla nikdy žádného opravdového přítele, kterému by věřila nebo se mu mohla svěřit. Nanabi se neochotně na ni podívala a začala s Fuu komunikovat.
Při jejich „rozhovoru“ je vyrušil její sensei, volajíc ji od břehu. Fuu se nechtěla probrat z podvědomí, chtěla si víc povídat s Nanabi. Ale musela, podívajíc se na senseie stojícího na břehu u vodopádu. Naoki se na ni podíval, nevěřil vlastním očím, když si uvědomil, kde se Fuu nachazí.
„Kde a jak ses naučila chodit po vodě? I zkušeným ninjům může tahle dovednost dělat těžkosti,“ Naoki byl vážně ohromen.
„Nikde. Naučila jsem se to sama. Za dva dny jsem tohle měla v malíku. Jako chození po stromech,“ řekla Fuu pravdu, když se jakoby nic dostávala na břeh k Naokimu. „Co mě naučíte?“ zajímala se Fuu upřímně. Nedoufala, že se jí někdo ujme. I když z donucení.
Okamžitě ji začal učit základy Taijutsu a Ninjutsu. Během náročného tréninku ji dával velmi jasně a ostře najevo, že tu není vítaná. Byl to prostě rozkaz Shibukiho, aby Fuu naučil používat Jutsu. Fuu štvala Naokiho tím, že si chodívala odpočinout do podvědomí za Nanabi, svěřovala se se svými problémy, jaké měla štěstí, vlastně se vším. Nanabi někdy rozveselovala Fuu, když byla smutná nebo se jí nedařilo tak, jak chtěla.
Po čtyřech letech tréninku Fuu zesílila a zvládla spoustu různých technik. Její sensei se rozhodl, že s ní už skončí, když ho furt neposlouchá a dělá si všechno po svém. Šel tedy za Shibukim, že už nadále nehodlá učit Fuu, jelikož si to stejně udělá po svém způsobu.
Fuu nevadilo, že ji sensei opustil, měla dost volného času na sblížení s Nanabi a samostatný trénink, který jí šel ze všeho nejlíp.
Po pár dnech si zavolala Nanabi Fuu, že s ní potřebuje mluvit. Fuu tedy přišla za Nanabi. „Copak se děje?“
„Nic, jen jsem ti chtěla říct moje pravé jméno, když už jsme se takhle moc sblížily za těch pár let. Moje jméno není Nanabi ale Chomei. Prosím, říkej mi tak,“ poprosila Fuu.
Fuu nadšeně souhlasila: „Ovšem, chtělo by to nějakou silnější techniku, Chomei,“ zamyslela se nad celou situací Fuu.
„Můžu tě naučit techniku, které se říká Hiden: Rinpungakure no Jutsu. Možná se nám bude v životě hodit.“ Chomei vysvětlila Fuu detaily té techniky, bylo jen na ní, za jak dlouho ji zvládne. Pochopila techniku hned, ale byla náročnější na naučení, než jaké se učila. Trénovala tuhle techniku několik měsíců, aby ji plně zvládla použít v boji. Po zvládnutí techniky se cítila vyčerpaně, tak se šla domů prospat.
Na druhý den se zeptala Chomei, jestli může používat i její chakru. Chomei jí odpověděla: „Je to možné, ale nemůžu ti ji jen tak dát. Musíš mě nejdříve porazit v boji a zvítězit o přetahování chakry. Pokud prohraješ, vezmu si pak tvoje tělo na dobro!“ pohrozila jí.
Fuu souhlasila s podmínkami boje, napřed si musela ještě něco zařídit, než začne boj o chakru.
Čím měla Fuu víc síly, tím byl větší strach a odpor vesničanů k ní. Po všech psychických přípravách na boj si ještě zašla na oběd, aby se více posilnila na boj proti Chomei. Po jídle šla na svoje oblíbené místo u vodopádu, kde se posadila na kámen uprostřed řeky. Zavřela oči, šla do podvědomí vyzvat Chomei na souboj.
Fuu a Chomei se před sebou uklonily, popřály si navzájem štěstí v souboji. Souboj sotva začal, Chomei vyletěla do vzduchu, aby na ni Fuu nedosáhla, jenže se odrazila od země a vyskočila proti Chomei. Jak se k ní blížila, hodila po ní kunaie s výbušnýma lístkama. Chomei se tomuto útoku vyhnula, lístky neškodně vybouchly vedle ní, ihned přišel protiútok. Chomei nadletěla Fuu, aby použila Ramming its horn, čímž ji srazila na zem. Fuu předstírala, že se nemůže postavit, lákala svou soupeřku. Vyšlo to! Použila proti ní Doton, čímž několik koulí se řítily přímo na Chomei, aby ji dostatečně omráčila. Potom se postavila a šla k Chomei, aby jí vytáhla chakru. Jenže Chomei byla rychlejší, vyletěla do vzduchu. Pod Fuu se vytvořil válec ze země, a nechala se vynést do úrovně Chomei.
Fuu se rozeběhla a použila techniku Hiden: Rinpungakure no Jutsu, čímž ji oslepila, následně použila Taijutsu aby Chomei srazila konečně k zemi. Behěm pádu se chytla své soupeřky a začala se soustředit na její chakru. Ucítila odezvu, čímž se jejich chakry spojily. Začal skutečný boj. Fuu měla velkou výdrž, i když Chomei taky, nebylo vůbec jisté, kdo vyhraje. Fuu se podařilo „uchopit“ Chomei chakru a vytahovat, jenže se nechtěla dát. Dost se bránila a brala si ji zase zpátky, přetahování bylo jako na houpačce. Chvíli vítězila Fuu, jindy zas Chomei, boj to byl rovnocenný. Ovšem vyhraje ten, komu vydrží déle chakra. U Chomei se objevily instinkty Bijuu, vysávala chakru své hostitelce. Fuu byla už na pokraji sil, jasně cítila, jak ji Chomei začíná brát rezervní zbytečky chakry.
Fuu z posledních sil vyhrkla: „Buď šťastná a ráda jsem tě poznala… přítelkyně.“
Chomei přestala v okamžiku, kdy se bod chakry ustálil téměř na nule. Fuu omdlela a Chomei se rozhodovala, zdali chce mít či nemít přítelkyni. Část chakry proto vrátila Fuu, aby se vzpamatovala. Nechala se ovládnout. Nechtěla totiž přijít o nejlepší a jedinou kamarádku.
Po skončení zápasu Fuu znovu omdlela, než se stihla zeptat proč. Ležela na kameni u vodopádu dva dny než se vzpamatovala aspoň natolik, že dokázala udržet oči otevřené. Když se probrala, šla se podívat za Chomei do podvědomí. Všimla si, že se taky zrovna probouzí po zápase. „Proč si mě nechala vyhrát? Byla bys konečně volná!“
Chomei ji pověděla: „Přemýšlela jsem a vzpomněla jsem si, že se mnou jednáš jako k sobě rovné, nepovyšuješ se, že jsi víc než já. Navíc jsi přijala mou výzvu, přetahovaly jsme se o chakru dost dlouho. Což se nikdy nikomu nepodařilo dlouho vydržet. Získalas moji plnou důvěru. Což je pro mě velmi cenné.“
Tak si Fuu získala první přítelkyni, i když trochu netradiční. Po boji se vrátila zpátky do vesnice, vesničané si ani nevšimli, že Fuu byla dva dny pryč. Nikomu nechyběla, právě proto čím byla, Jinchuuriki.
Na druhý den si šla vyzkoušet chakru Chomei, aby se ji naučila plně ovládat. Vytvořila si dva ocasy (křídla), zkoušejíc stabilitu a sílu. Bylo to náročnější než čekala, nenechala se odradit, dál pilně trénovala.
Po téměř týdnu tréninku ovládání křídel je konečně dokázala využít naplno. Bez toho aniž by se bála, že spadne nebo se nevyhne překážce. Dost často létá nad vesnicí a pozoruje vesničany, strašíc když proletí kolem nich blízko země, či skoro nad nimi. Na chvíli je to jediná kratochvíle. Brzy ji to omrzelo.
Fuu se vyzpovídá Chomei, že si nemůže tady najít opravdové kamarády, jelikož se jí všichni bojí. „Tak jak to mám řešit?“
„Musíš počkat, než budeš dospělá, potom můžeš odejít do světa. Najdeme ti nějaké kamarády a možná i manžela.“
„Chomei nevtipkuj, já a manžel?“
„Co víš, Fuu, někdo takový se může naskytnout, a proč nevyužít příležitost. Napřed se musíš stát chuninem. Pokus se ještě tady najít kamarády, když se ti to nepodaří tak odejdeme z vesnice.“ Návrh to nebyl špatný.
Během tří let zvládla úplně ovládat chakru Chomei, ale kamarády se jí nepodařilo najít, nikdo s ní nechtěl mít nic společného. Vzdala marné pokusy, rozhodla se stát se chuninem. Držela se toho cíle velmi pevně.
Po dvou měsících se stala chuninem, tak jak slíbila Chomei. Deset měsíců na to šla za Shibukim, že chce odejít z vesnice, natrvalo.
„Co tak najednou?“
„Všichni mě tu nenávidí a rádi by se mě i zbavili, že jsem Jinchuuriki a silná kunoichi.“ Zněla stručná odpověď.
„Pokud seš rozhodnutá, nemá cenu ti bránit v odchodu. Stejně bychom tě už nedokázali zastavit. Ale můžeš se kdykoliv vrátit,“ oznámil ji Shibuki.
Jak Fuu řekla, tak taky udělala. Odešla si domů zabalit všechny svoje věci. Byla připravená odejít z vesnice, nadobro. Než si zabalila všechny svoje věci, už byl večer, odchod tedy nechala na ráno. Ráno si vzala věci, šla k bráně vesnice, kde se naposled podívala již na svou bývalou vesnici.
„Sbohem,“ zašeptala, odvrátila hlavu a odešla do světa si najít kamarády nebo kde ji budou brát takovou, jaká je.
Tohle je moje první FF, i když jsem si nikdy nemyslel, že napíšu nějakou FF.
Tohle vznikne, když se v práci dvě noční nudíte.
Musím poděkovat Yuki Kaze-san za betu.
Bijuu - Ocasí démoni
Kunoichi - ženský ninja
Nanabi - sedmiocasý démon
Chomei – Nanabi, jinak též zvaný Schichibi no Kaku
Hiden: Rinpungakure no Jutsu - Tajná technika: Ukrytí v prašné síti
Jinchuuriki - osoba která má v sobě zapečetěného ocasého démona
Ramming its horn - srazí nepřítele na zem
Shibuki - radní vesnice
Je vážně zajímavé najít takovou povídku, která se zaměřuje na jinou dvojici než na Kyuubiho s Narutem, Ichibiho a Gaaru nebo Beeho a jeho Hachibiho
Fuu tady má s Chomei vážně hezký vztah, moc se mi to líbí.
Psaní sice trochu kostrbaté, ale milé a pěkné.
Díky že se líbila. O kostratosti vím a taky to byla moje první FF, snad se budou líbit i další díly.
Nejako mi táto séria unika, tak idem sa na ňu vrhnúť Mne bola Fuu veeľmi sympatická, a teším sa, že si si ju vybral za svoju hrdinku Škoda, že Narutovi trvalo tak dlho, kým sa spriatelil s Kuramom. Fuu si zvolila lepšiu cestu, že v prvom rade sa snažila spriateliť s tým, koho mala najbližšie, resp. v sebe. Ešte dobre, že si sa v práci nudil a začal písať, námet je rozhodne vynikajúci. Kaze je skvelá spisovateľka, o Kakari ani nehovoriac, takže sa máš o koho oprieť Rozhodne treba písať, časom sa blšky vychytajú, hlavne, že máš invenciu Bežím na ďalší diel
Děkuji hlavně se se ti díl líbil.
Původně jsem měl v plánu napsat jen tuto jednorázovku. Pak jsem dostal nápad o serii, tak vzniklo toto, už přemýšlím o další serii.
Líbilo se mi to. Takové milé čtení o postavě, kterou jsem si teda zrovna nějak neoblíbila, tedy spíš jsem si k ní nevybudovala vztah, byla tam krátce.
Alespoň má Chomei, když už nikoho dalšího. Snad si brzy najde více přátel, chtěla jich mít stovku, že?
Určitě pokračuj v psaní dál. Jen nepoužívej označení místa. (U Shibukiho: atp...) Můžeš to okecat nějakou větou, třeba - "Fuu zašla za Shibukim.", nebo něco takového.
Andaateikaa FF
"How sad would it be should laughter disappear." Undertaker
Jak jsem ti psala do mailu, povídka a nápad je to skvělý. Tady je Fuu taková milá a je mi líto, že si nenašla kamaráda, alespoň má Chomei.
Jen se ti podívám na ty časy a věty, abys to měl ještě lepší formě. Přes soustředění se na text, jsem tohle úplně vypustila.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Fuu je milá postava, mám ji docela v oblibě a jsem ráda, že o ní někdo píše. Na povídce je vidět, že jde o prvotinu - vykazuje dost známek nevypsanosti jako neucelení časů (první věty máš přítomným časem a zbytek minulým, je třeba to sjednotit), časté opakování slov, či příliš dlouhá souvětí, kterým by více slušelo vhodné rozdělení. Ale tohle všechno zlepšíš s každou další povídkou
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Díky za komentář, já mám Fuu taky v oblibě. U dalších to by to mělo být už lepší, jelikož nikdy jsem nic nepsal.