Neodcházej- 1

Byl krásný, sluneční, letní den. Ulice Konohy byly plné lidí a všude panoval klid a pohodlí. Radost se přenášela z jedné osoby na druhou. Děti se zmrzlinami v ruce skotačily a hrály na honěnou. Všechno se zdálo být dokonalé. Mírumilovné. Dokonce i shinobi si dopřávali menší letní prázdniny bez misí. Jenže i ty nejhezčí chvíle mohou jednou skončit.

Vykonal svou pomstu, vracel se domů. Ano, přesně tak. Po dvou letech se poslední Uchiha konečně vrací. Někteří z toho měli obavy, někteří byli štěstím bez sebe. I on sám z toho měl divné pocity. Pocity, které neuměl rozeznat. Radost, stesk? A nebo strach? Strach z toho, že se všechno změnilo. Čím blíž Konoha byla, tím více byl nervózní. Do té doby, než dorazili k Hokagemu už na nic nemyslel. Jen poslouchal popichování svých týmových společníků a prohlížel si vesnici.

Tsunade nebyla ani tak překvapená, když se v její kanceláři objevil Uchiha Sasuke s jeho kamarádíčky. To, že se vrací, se proslýchalo všude. Ihned řekla Shizune, ať sežene tým sedm. Ten jeho arogantní pohled ji velmi vytáčel. Vytáhla si ze stolu jeho starou složku a také čelenku.
„Takže Uchiho Sasuke…,” začala, „co s tebou?”
Sasuke při pohledu na jeho starou čelenku znervózněl ještě více. Nebyl si sám sebou jist, jestli se chce nadobro vrátit. Mise, jeho starý tým... vázat a zpovídat se vesnici. Všechna jeho dřívější volnost by byla pryč. A pak se mu vybavila jeho stará týmová fotka. Kdyby teď řekl, že po návratu netouží, lhal by. Za dva roky se mu toho přihodilo hodně, změnil se, jenže i tak nikdy nezapomněl, kde je jeho domov. Domov, který vždy tak moc miloval.
„Chci se vrátit.”
Tsunade se usmála: „Jsi si jistý? Víš, tohle rozhodnutí už nepůjde vrátit zpět.”
V tu ránu se dovnitř přihnal Naruto. Byl úplně radostí bez sebe.
„Sasukeeeee!” zařval a skočil na něj. Ten instinktivně uhnul a Naruto skončil na zemi.
„Ty kreténe, to mi nemůžeš dělat.”
Suigetsu se neudržel a vybuchnul smíchy.
„A ty seš jako kdo, žraločí ksichte?” zavrčel Naruto.
„Konečně! Vidíš, nejsem jediná, kdo si myslí, že seš totálně odpornej,” vložila se do toho Karin.
„Koukám, že tady máme dnes spoustu zábavy, Tsunade-sama?” ozvalo se od okna.
Nebyl to nikdo jiný než Kakashi. Moc se nezměnil. A i kdyby, kdo by to poznal, když neustále nosí masku?
Tsunade si povzdechla: „Dnešní den bude ještě velmi zajímavý.”

Jelikož Karin, Suigetsu i Juugo bývali Orochimarovými pokusnými králíky, nechtěla je Tsunade nechat bez dozoru. Poslala je s ANBU na výslech, který musel podstoupit i Sasuke. Na nic zvláštního se neptali. Samé otázky o polohách Orochimarových skrýší a podobně. Když výslechy skončily, venku již pomalu zapadalo slunce. Tsunade rozhodla, že tento tým sice nebude v dočasném vězení, ale bude zatím žít v přísně střeženém domě. Ačkoliv to nevyslovila nahlas, všichni věděli, že jim nedůvěřuje. Nejvíce se jí nelíbil Juugo, byl tichý, uzavřený do sebe a stále měl chladný, vražedný pohled. Před budovou na Sasukeho už čekal Naruto a Kakashi. Když k nim pomalu přicházel, zarazil se. Něco chybí. Uvnitř něj se něco sevřelo, dostal takový divný tesklivý pocit. Zavrtěl nad tím hlavou a šel dál.

O půlhodinu později seděli v Ichiraku, Naruto do sebe házel jednu misku za druhou, Kakashi na něj jen zděšeně zíral, protože slíbil, že dneska bude platit on a Sasuke se nad tím poškleboval. Vesele poškleboval. Byl rád, že je zase s nimi. A aspoň, že o samotě. nějakou chvíli jim trvalo, než přesvědčili Karin, aby s nimi nechodila. Vlastně ji nepřesvědčili. Museli utíkat, co jím síly stačily, aby se jí zbavili. Stejně ji pak někde odchytli ANBU a dovedli do jejich ubytování. Sasuke se kolem sebe pořád rozhlížel, jako by něco hledal.
“Hej, kam pořád zíráš?” zeptal se ho Naruto.
Jako odpověď se mu dostalo jen pokrčení rameny. Dále se o tom už nebavili, jen probírali nejrůznější věci. Hlavně jejich nové techniky a dovednosti. Pak se začali hádat, kdo je samozřejmě lepší a domluvili si na další den hned souboj. A i přesto, že byl Sasuke spokojený, že je zpátky doma, stále ho tížil takový divný pocit. Pocit, že všechno není, jak má. Vrtalo mu to hlavou od chvíle, co vyšel z výslechové budovy. A pak si vzpomněl.
„Kde je vlastně Sakura?”
Naruto s Kakashim si vyměnili pohledy.
„Určitě je teď v práci,” řekl Kakashi s podivným úsměvem.
Sasuke tomu moc nevěřil. A i kdyby to byla pravda, to by se na něj ani nepřišla podívat? Od té chvíle už všichni jen mlčeli.