Sakuřina volba díl 3.

Ráno

„Bíp, bíp, bíp!“ zazvonil růžovlásčin budík.
„Áááh!“ zívla a švihla s sebou zpátky do postele. Chvilku si snad zdřímnout můžu, usmála se ospale a usnula.

O půl hodiny později

„Ááááh, no tohle je trochu lepší,“ řekla si a podívala se na budík.
„Do prd**e!!! Já zaspala!“ křikla Sakura a běžela se obléct.
„Já jsem taková blbka!“ pokárala se a šla se ještě do koupelny upravit. Poté polapila svoji tašku, seběhla schody, obula si boty a vyrazila do školy.

Z pohledu Naruta

Kde je Sakura-chan? Jak to že nepřišla do školy? Vždyť už začala první hodina... dumal blonďák nad jeho láskou, vtom ho přerušil učitel, který měl vlasy svázané do culíku a ten mířil nahoru. Barva jeho vlasů byla čokoládově hnědá. Přes nos měl jizvu, jako by ho před dvěma lety někdo pořezal nožem.
„Ále, Uzumaki Naruto, ty jsi ještě nebyl zkoušen,“ vyšlo z učitelových úst.
„Kdo, já?" podíval se udiveně Naruto a celá třída se začala hihňat.
„Nedělej ze sebe hlupáka! Pojď k tabuli, hned!“ okřikl ho učitel. Naruto se nakonec k tabuli doplazil a otráveně vzdychl.
„Tak mi pověz, kdo byl prvním Hokagem?“ zeptal se Naruta na první otázku.
„Nevím, tak třeba... Hashirama Senju?“ tipnul si Naruto.
„Správně,“ usmál se na blonďáčka a třída na něho vykulila oči, dokonce i Naruto se podivil. A dostal další a další otázky dokud nedošli k poslední desáté a tu jako všechny ostatní otázky zodpověděl dobře.
„No, překvapil jsi mě, Naruto, dnes máš za jedna,“ řekl mu. Celá třída na něho nepřestala zírat. Než stihl učitel vůbec něco říct, tak se dveře otevřely dokořán. Ve dveřích stála zpocená dívka s růžovými vlasy.
„Omlouvám se, Iruko-sensei, ale zaspala jsem,“ omluvila se a šla se posadit.
„Dobře,“ pověděl klidným hlasem. Sakura a zaspat? Nojo, asi jí nezvonil budík nebo něco... pomyslel si blonďáček.
Když hodina skončila, tak si to Naruto namířil přímo k Sakuřině lavici.
„Ahoj Sakuro-chan, jak se dneska máš?“ optal se jí.
„Ahoj Naruto, mám se docela dobře a ty?“ odpověděla.
„Taky to docela ujde,“ usmál se. Ona je tak krásná, pomyslel si Naruto. Oba se zapovídali. Potom začalo zvonit na další hodinu. Celý den uběhl docela rychle. Oba dva spolu šli domů a povídali si. Došli k Sakuřině domu a rozloučili se. Než Naruto odešel úplně, tak ho Sakura chytla za ruku a přitáhla k sobě.
„Co to-“ nedořekl Naruto, protože na jeho rtech už byly Sakuřiny. Co to sakra dělá? Je tohle snad sen? Nemůžu tomu uvěřit... ptal se sám sebe Naruto v duchu. Když se od sebe konečně odtrhli, tak ho Sakura pohladila po tváři.
„Miluji tě, Naruto,“ řekla láskyplně a objala ho.
„Nechceš jít ke mně? Máma ani táta nejsou doma,“ optala se ho.
„Já... já nevím...“ vylovil ze sebe.
„Ale no ták... pojď, bude sranda,“ usmála se na něho a táhla ho za sebou. Jak bych ji mohl odmítnout? řekl si a nechal se táhnout. Když byli v Sakuřině domě, tak se oba posadili na gauč a začali si povídat.
Povídali si asi dvacet minut. Poté se Naruto tajně přisedl blíž k Sakuře.
Sakura si toho všimla, a tak se postavila a zašla si do koupelny. Za chvíli se vrátila, ale nesedla si na místo, kde seděla, sedla si na Naruta obkročmo.
A začala ho líbat, Naruto se tentokrát přidal. Tahle líbačka trvala asi deset minut.
„Už musím jít,“ usmál se a políbil ji.
„Vážně?“ posmutněla Sakura a doprovodila ho ke dveřím. Polibkem se rozloučili.
Když už byl Naruto doma, hodil batoh do rohu svého pokoje, převlíkl se a zalehl do postele. A přemýšlel o tom, co všechno se dneska vůbec stalo. A usnul. Pojďte se podívat do blonďákova snu.

Narutův sen
„K-kde to jsem???“ zeptal se rozcuchaný Naruto.
„Proč tu jsem... Proč jsem na ulici?“ ptal se pořád.
„Naruto,“ ozval se něčí hlas. Narutovi byl ten hlas povědomý.
„Sasuke?“ podíval se na černookého kluka. Vypadalo to, že chce útočit.
„Naruto...“ vyslovil znovu blonďákovo jméno.
„C-co je, Sasuke?“ optal se Naruto a připravil se na obranu.
„Naruto!!!“ vykřikl tentokrát a s rukou v pěst se rozeběhl po Narutovi.
„S-Sasuke?!“ podivil se Naruto ještě víc. Naštěstí se Naruto ubránil.
„C-co to děláš?!“ vykřikl Naruto. Sasuke jenom ukázal na dívku, která tam stojí a sleduje ten boj.
„S-Sakuro-chan... co tady děláš?“ lekl se.
„Tys mi ji sebral... já jsem se s ní políbil dřív než ty,“ vysvětlil mu to Sasuke.
„C-cože?!“ vykoktal ze sebe Naruto.
„Proč jsi mu to řekl!?!“ křikla Sakura z plných plic a rozbrečí se.
„Takže to vše, co mezi námi bylo, byla pouhá lež?“ otočil se na Sakuru.
„A-ano,“ vzlykala Sakura.
„Proč? proč?“ ptal se, ale odpovědi se nedočkal.
Po nějaké době se Sakuřina postava vypařila v růžovém obláčku a Sasuke hned po ní se vypařil v černém obláčku. Ulice se proměnila v černotu.

V realitě

„Ááh!!!“ vzbudil se Naruto s křikem a hrůzou v obličeji.
„T-to byl jen sen...“ řekl si a zase si lehnul a usnul.

Z pohledu Sakury

Když si šla zelenoočka vyčistit zuby, přišla jí smska.
„S-Sasuke?!“ podivila se. Ahoj, Sakuro. Bylo ve zprávě psáno.
Sakura mu hned odepsala. Ahoj, Sasuke. Jak to že jsi nebyl ve škole?
optala se ve své zprávě.
Mám rýmu. Asi jsem to chytl od Naruta, byl vůbec dneska ve škole? Jinak, jak se máš? Já se mám dobře, odpověděl Sasuke.
Aha, mohla bych k tobě zítra přijít??? Jo a Naruto ve škole byl. Padla další otázka.
No jistě, Sakuro, šikla by se nějaká společnost.
Tak já přijdu po škole. A už jsem unavená, nevadí, že už půjdu spát?
Ne, nevadí jen se pěkně prospi. Miluju tě a dobrou noc.
Taky tě miluju a tobě též dobrou noc. Po dlouhém psaní si Sakura lehla do postele a myslela na to co dneska za blbosti udělala.
Bože, já jsem taková kr**a!!! Tohle podvádění Sasukeho a Naruta mě jednou zabije. Co budu dělat, když budou oba dva ve škole? Proč jsem dneska s Narutem takhle flirtovala?! No, vlastně to nebylo úplně flirtování. Vždyť jsem ho pozvala k sobě domů! A líbala se s ním trochu moc. Co to se mnou je? Proč jsem tak blbá? Proč jsem si začala s oběma? Proč?
Po dlouhém přemýšlení usnula.