Neodcházej- 3

Stál v obrovské chodbě ponořené do tmy. Jen za zády měl východ, kterým pronikal chladný vzduch z venčí a zárověň do chodby propouštěl záři noční oblohy. Zafoukal vítr a on se otřásl zimou. I odtamtud šlo vidět, že nebe bylo tu noc krásné a on měl nutkání se jít podívat. Pokochat se tím pohledem. Ale vzpomněl si, co přišel vykonat. Srdce se mu rozbušilo. Nesměl ztrácet čas, mohl by ho někdo chytit a takový risk si dovolit nemohl. Zhluboka se nadechl a při výdechu se snažil zapomenout na všechno. Vyprázdnit si hlavu. Zabil už mnoho lidí, ale pokaždé to bylo těžké. Nedokázal je zavraždit s otevřenými oči. Před všemi si hrál na chladného. Až bezcitného. Jenomže opak byl pravdou. Vždy když došlo na něco takového, nemohl si pomoct. Pokaždé se chtěl otočit a jít pryč. Vzepřít se rozkazům. To on uměl, tak proč to neudělal? Byla tady totiž i jedna jeho druhá stránka. Druhá osobnost, která to chtěla. Která chtěla ty lidi zabíjet. Která z toho měla potěšení a on se tu stránku snažil držet někde hluboko v sobě. Někdy ale prostě nemohl. Svižným, ale zároveň neslyšným krokem se vydal dál do chodby. Jeho cílem byl nějaký kupec, který něco provedl jeho mistrovi. Své svědomí uklidňoval tím, že ten chlap není dobrý člověk, takže jeho smrt nebude až takovým hříchem. To bylo jeho jedinou nadějí, že on sám není až tak hrozný. Na zádech ho začalo pálit. Nemohl se vzepřít, nemohl. Byl jen loutkou, obyčejným poskokem. Zvedl hlavu. Už došel k cíli, bylo načase ukončit něčí život. Vstoupil do pokoje, kde plála jedna svíčka a mírně osvětlovala místnost. Tiše tasil svou katanu, rozpřáhl se… a bodl.

S trhnutím se probudil. Urychleně oddychoval a snažil se to všechno vstřebat. Nikdy nebude moct utéct své minulosti, své činy nikdy nevymaže.
„Sasukeee-kun!” zaječela Karin a vtrhla do jeho pokoje.
Panebože. Ta holka mu nikdy nedá klid. Byla s ním snad skoro všude a pořád. Začala se k němu lísat a utěšovat ho, že to musel být jen zlý sen, ať si nedělá starosti. Prý zlý sen. Kéž by. Byla to krutá realita, které nezvládal čelit.

O hodinu později seděl dole v kuchyni a popíjel alkohol. Ani se neobtěžoval si vzít skleničku, jen by ho zdržovala. Venku pomalu zapadalo slunce a vypadalo to krásně. Z okna viděl pár dětí hrát kopanou. Jak je možné, že odpoledne usnul? To mu nebylo moc podobné, ale nechtěl se tím nějak zaobírat. Nechtěl vůbec myslet na ten jeho sen. Na jeho hřích. Jenomže to nešlo. Uvnitř sebe cítil vinu. Tíhu všeho špatného, co za celý svůj život udělal špatně. Příčinou všeho zlého byl Orochimaru. A jeho bratr Itachi, který vlastně zavinil to, že prahl po moci, aby ho mohl zabít. Ale Orochimaru si s ním hrál. Lezl mu do hlavy. Snažil se mu vymývat mozek a udělat si z něj jeho další tělesnou schránkou. Naštěstí mu to nevyšlo. Hluboko uvnitř si Sasuke dokázal zachovat své já. A taky se dokázal vzepřít díky těm vraždám, nechtěl je dělat a už to nestrpěl. Proto Orochimara zabil. Stejně bylo všem lépe bez něho. A cítil, že i možná kvůli něčemu, nebo snad někomu, jenomže to si přiznávat nechtěl. U dvěří se rozezněl zvonek. Kdo to mohl být? Nechtělo se mu vstávat, tak doufal, že otevře někdo jiný. Shora přiběhla Karin a otevřela. Chvíli mluvila a potom návštěvníka pustila dovnitř. Do kuchyně vešel Naruto s Karin v patách.
„Řekla jsem mu, že teď nikoho nechceš, vidět, ale naléhal,” řekla rozhořčeně.
Nejspíš to byl ten alkohol v krvi. „Děkuju, Karinečko. Jsi velmi m-milá, ale teď nás nech osamotě, ano?” mrkl na ni Sasuke.
Ta celá zčervenala.
„Dobře, Sasuke-kuuun!” Odešla hned oznámit Suigetsovi, že se plete. Sasuke ji miluje.
Naruto na něj zvláštně pohlédl. „Těch lahví budem potřebovat víc,” začal, „nesu špatný zprávy.”

Seděli na terase a pozorovali hvězdy. Už bylo kolem desáté večer, ale ani jeden z nich nebyl unavený. Ba naopak. Náramně se bavili. Oba zapomněli na své starosti a Naruto i dokonce na to, že Hinatě slíbil, že za ní v osm přijde. Asi bude celá strachy a Naruto to nejspíš dost odskáče. Měli načatou už třetí láhev a v ledničce se chladily ještě další dvě. Naruto vypadal už namol a Sasukemu už to taky celkem stoupalo do hlavy. Naruto přišel k Sasukemu s tím, že Kabuto, největší Orochimarův poskok, se dal do pohybu. Nesmířil se s mistrovou smrtí a chtěl pomstu. Pomstít se Sasukemu. A že prý unáší a vězní mediky z nejrůznějších národů; snaží se oživit svého pána. Toho slizkého hada. Tuhle zprávu se Naruto dozvěděl od Kakashiho-senseie, který mu zároveň sdělil, že se mají zítra brzy ráno dostavit do Hokageho kanceláře. Tsunade měla strach, že Kabuto zaútočí na Konohu za účelem zabití Sasukeho nebo ji napadlo, že by mohl unést Karin, která je jak medička a bývalá Orochimarova stoupeňkyně. Proto museli provést jistá protiopatření.
„Sasukeee?” zamumlal Naru.
„Hm?”
„Nejdem někam do klubu?” prohodil se smíchem Naruto.
Ležící Sasuke se nadzvedl. „Tobě to ještě nestačilo?”
„No taak, ještě jsme mladí!”
Tohle byla ještě zajímavá noc.