Sakuřina volba 5. díl

Do pokoje, kde spí dva milenci, vnikají sluneční paprsky. Černovlásek se pomalu probouzí jako první a snaží se přitom nevzbudil svoji milovanou dívku. A podařilo se mu to. Tiše se vydává do kuchyně a tam připraví snídani do postele pro dívku, která ještě spí. Když už je hotový, namíří si to do pokoje.

Z pohledu Sasukeho
Ona je tak krásná a roztomilá, když spí, vzdychl nahlas černovlásek a vzbudil růžovlásku.
„Áhh...“ zívla si. Když viděla černovláska s táckem v rukou, tak na něho jen zamžourala unavenýma očima.
„Dobré ráno, lásko,“ usmál se na ni.
„D-dobré ráno, Sasuke-kun.“
„Jak ses vyspala?“ optal se jí a položil tác se snídaní na noční stolek vedle postele. Sedl si na postel a políbil ji.
„Dobře a ty?“ odpověděla Sasukemu.
„Skvěle. A to jen že jsi ležela hned vedle mě.“
„V-vážně?“
„Ano,“ řekl a lehl si vedle ní.
„Sakuro?“
„A-ano?“
„Budeš se mnou chodit?“ zeptal se Sasuke nervózně.

Z pohledu Sakury
C-cože?! On se mnou chce chodit?! Se mnou?! zpanikařila Sakura.
„Ehh... Sakuro, jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě černovlásek.
„J-já jsem v pohodě!“ odpověděla.
„Vážně?“ optal se Sasuke a Sakura omdlela.
„Sakuro? Sakuro!?“ vykřikl černovlásek.

„Sakuro... Sakuro...“ mluvil tiše Sasuke.
„Huh?“ divila se Sakura.
„Konečně ses vzbudila!“ vykřikl šťastně.
„C-co se stalo?“ ptala se zelenoočka.
„Omdlela jsi.“
„Aha...“
„No...Odpovíš mi na mou otázku?“
„Na jakou?“
„No, jestli se mnou budeš chodit...“
„A-ano, budu s tebou ráda chodit,“ usmála se růžovláska.
„V-vážně?“ zakoktal červený Sasuke.
„Jo, vážně,“ zasmál se Sakura a políbila ho na čelo. Sasuke jí polibek oplatil. Zelenoočka ho opřela o postel a vášnivě ho začala líbat. Sasuke jí polibky opětovně vracel.
Po pěti minutách se od sebe odtrhli. Oba dva byli zpocení.
„Dej si snídani, určitě musíš mít hlad,“ pobídl Sakuru.
„A co ty?“
„Já už jsem jedl. Jdu se osprchovat a převlíknout.“
„Dobře.“ Sasuke vstal a vyrazil do koupelny, která je naproti posteli.
Hmmmm... Jak by asi Sasuke vypadal bez trička. A bez kalhot... zamýšlela se Sakura nad svými zvrhlými myšlenkami a pustila se do jídla.
Když dojídala, vešel Sasuke do ložnice a neměl na sobě tričko. A Sakura byla díky jeho sexy svalstvu červenější než rajče.
Že já na to myslím! pokárala se v duchu.
„Podáš mi prosím tu košili, která je hozená vedle skříně?“
„A-ano,“ usmála se a vydala se ke skříni. Vzala černou košili s krátkým rukávem.
„Tady máš.“
„Díky,“ poděkoval a dá jí polibek do vlasů.
Celý den zůstala Sakura u Sasukeho a v šest hodin se růžovláska vydala domů. Černovlásek jí doprovodil.
U zelenooččina vchodu se ještě na rozloučenou políbili. Když byla Sakura doma, sedla si na gauč a myslela na blonďáka. Musím to ukončit s Narutem. A to hned zítra! rozmyslela si to a šla spát.

Ráno se Sakura probudila s velkým strachem, že ji blonďáček bude nesnášet a nikdy s ní nebude mluvit, ale odvahu našla. Vstala z postele šla do koupelny, tam se učesala, vyčistila si zuby a jemně se namalovala. Vrátila se do pokoje a převlíkla se. Když si zapínala zip u hnědých riflí, někdo zazvonil na zvonek. Sakra, kdo to může být?! naštvala se Sakura.
„Chviličku!!!“ křikla a hodila na sebe černé tričko. Seběhla po schodech a přiběhla ke dveřím. Když otevřela dveře, málem se lekla, když tam stál blonďáček.
„A-ahoj Naruto,“ pozdravila ho.
„Ahoj Sakuro-chan,“ oplatil jí pozdrav.
„C-co tady děláš?“ otázala se.
„Přišel jsem za tebou, abych tě viděl,“ odpověděl.
„Aha.“
„Můžu dál?“
„J-jo, jasně. Posaď se a dáš si něco k pití?“ nabídla mu.
„Tak třeba čaj, malinový.“
„Hned to bude!“ usmála se a odběhla do kuchyně.
Když měla čaj hotový, přinesla ho a posadila se k blonďákovi.
„Jak se máš?“ optala se ho.
„Ujde to. A ty?“
„Docela dobře.“
A tak si povídali.
„Naruto, musím ti něco říct. Je to hodně důležité,“ pověděla Sakura.
„Jen mluv, já tě nekousnu. Hehe...“ pobídl ji.
„No... Umm... Já..." snaží se ze sebe vykoktat.
„No táák! Pověz mi to.“
„Já... já tě... nemiluji, Naruto...“ dostala ze sebe.
„C-co..? To všechno... byla... lež?“ zesmutněl blonďák.
„Ale ne! To nebyla lež... To se nemělo stát...“
„Ale proč... Proč?!“ křikl tentokrát.
„J-já... já nevím.“
„Tak ty nevíš?! To bys měla vědět!!! Tys věděla, že tě miluju už od základky! A tys mě takhle sprostě ranila...“
„Naruto, já... já miluji Sasukeho...“
„To nemyslíš vážně!!! Takže nejen že mě zneužíváš, ale ještě mě podvádíš!!!“ zařval a chytl Sakuru za ramena.
„Proč... proč! Proč!!!“ řval Naruto a zároveň s růžovláskou třásl. Vstal, neodvážil se poděkovat za čaj a rozzuřený odešel domů. Po cestě domů se rozbrečel. Bože, co jsem to provedla... Aspoň už to v sobě nemusím dusit. Ale ztratila jsem nejlepšího přítele, a co víc, ranila jsem jeho city... uvědomila si.

Z pohledu Naruta
Proč... proč já?! Ten sen... To nebyl sen, to byla vidina! Ale to se v tom snu nestalo. Možná se to má stát jindy! Chjo... Nenávidím Sakuru! Už s ní nikdy nepromluvím, ani se na ni nepodívám. Sasuke za nic nemůže, není to jeho vina. Je to její vina. Sasuke je v pohodě.

Z pohledu Sakury
„No, radši už půjdu spát,“ řekla si a vstala z gauče. Vyšla nahoru po schodech a vešla do jejího pokoje. Podívala se na budík. Hmm... osm hodin, asi půjdu spát. řekla si a odebrala se do koupelny. Tam se odlíčila, vyčistila zuby a šla zpátky do ložnice. Svlíkla se a oblékla se do své noční košile. Oblečení pohodila vedle skříně, hopsla do postele a usnula.