Krutý zemědělec a malý chlapeček
Ve vesnici Yugakure žil jeden malý chlapec. Moc toužil stát se shinobim a skoro se mu to i povedlo. Sice dotáhl svoje snažení až k svojí ochranné čelence, ale tím všechno skončilo. Byl beznadějné nemehlo a k ničemu pořádnému se nehodil. Nakonec mu už nedovolili účastnit se žádných misí a musel být přeřazen na jinou práci. Malý chlapec z toho byl velmi zklamaný. Mnoho nocí proplakal, přesto ho odvedli do malé vesničky k maličkému domečku na jejím okraji. V domečku žil ošklivý dědek, který se staral o rýžové pole nedaleko. Zásoboval všechny v okolí vysokojakostí rýží a potřeboval posilu.
„Dědečku, vy tady bydlíte?“ zeptal se Hidan.
„Drž hu.. ty nejapné hovado.Popadni koště a kokéj jít makat, sic ti tu tvojů malů pr... natrhnu,“ zařval dědek, až mu sliny od pusy lítaly. Chlapec na něho zděšeně koukal, nebyl zvyklý, že na něho byl někdo hrubý.
„Pohni sebó,“ vřískl a kopl ho do zadku. Chlapec se rozeběhl, aby byl od něho co nejdál. Vzal si koště a poslušně zametal špinavou podlahu. Potom přehazoval hnůj, postaral se o buvola a uvařil večeři. Začal dědka nenávidět, i když věděl, že je to špatné. Postupně si začal představovat, jakými všemi způsoby by ho mohl zabít. Jenže, jak se ukázalo, byl ještě slabší, než ošklivý dědek. Není se čemu divit on celý život máchal cepem a od rána do večera dřel na poli, tudíž měl sil na rozdávání i v tak pokročilém věku.
„Ty malé nevděčné přizdi..... ještě jednů na mňa ruku vztáhneš a já ti tvojů hu.. napradrď rozmlátím, že ani tvoja matka ťa nepozná. Teď zvední pr... a volka nakrm nebo ti paliců urvu.“
Hidanovi bylo smutno. Stýskalo se mu po jeho vesnici a kamarádech, ale nikdo si na něho ani nevzpomněl. Neměl tu nikoho, ke komu by se mohl přitulit nebo se vyplakat na rameni. Jednou přišel k buvolovi, ale dostal kopanec do jižních oblastí, takže je vlastně zázrak, že ještě patří k mužskému pohlaví.
Roky ubíhaly a Hidan dál trpěl pod nadvládou krutého zemědělce. Několikrát se pokusil utéct, ale buvol běhal rychle a dědek na něm uměl zatraceně dobře jezdit, takže neměl šanci. Bál se mu ublížit, protože by mohl splnit svoje výhrůžky a něco mu provést. Za ty roky práce z něho vyrostl celkem pohledný muž, samý sval. Mnoho žen z okolí si toho všimlo, ale dědek je odháněl nadávkami a taky cepem, takže většina ztratila zájem. Přesto se mu povedlo se s jednou sejít. A ta mu při svitu měsíčku řekla, že smrdí hnojem a tak své snahy nadobro vzdal.
Nevěděl, kde hledat útěchu a tak se začal modlit. Zkoušel všechna známá náboženství, ale bohové o něho nejspíš neměli zájem, protože jeho situace se nezlepšila. Jednoho dne mu začalo svítat na lepší časy.
„Ty mrzké ho... mazej ku mě,“ Hidan přiběhl poslušně jako pejsek.
„I když jsi také boží hovado, tak jsem sa rozhodnůl, že ťa pověřím novým úkolom. Tu si vem tů kůsu a to ti říkám, jestli ju jen malinko ztupíš, rozpářu ti s ňů břuch a pak ti v tom bordelů hu.. vymáchám,“ vešel do kůlny a přinesl krásnou kosu, která se blýskala na slunečním světle.
„Vezmeš jů a tu lůků u lesa budeš kosit. Kókej sebů mrsknůť, ať ti nemusím hu.. namlátit.“
Hidan potěšeně sevřel v rukou nástroj a se zálibou si ho prohlížel. Ještě nikdy neviděl podobnou nádheru. Přejel prsty po jejich ladných křivkách a šťastně se usmíval. Hodil si ji přes rameno a vydal se na louku, aby mohl vykonat příkaz.
Kosa sekala sama. Ladně jí máchal a každé stébélko lehce přesekl. Našel v tom neuvěřitelné potěšení. Při té činnosti si představoval, že místo trávy, roste na louce tisíce malých dědečků a on jim svoji kosou přesekává nožičky. Oni padají k zemi, křičí na něho nadávky a bezmocně přitom mávají rukama. Při té myšlence se hlasitě rozesmál a začal zuřivě máchat kolem sebe, až byl celý zpocený a zadýchaný.
„No, projednů ťa musím pochvíliť. Mazaj jů očistiť a pak na večeřů. Dnes i nažrať dostaneš.“
Hidan sice pečlivě očistil kosu, nabrousil ostří a hezky ji naolejoval, ale do kůlny ji neodnesl. Vzal ji do stodoly, kde spával a přikryl ji dekou.
„Počkej na mě, hned se vrátím,“ řekl jí než odešel.
Teď začínal být opravdu šťastný, celé dny sekal louky v okolí, zuřivě se při tom smál na celé kolo a večer uléhal se svou kosou po boku. Ta mu alespoň nenadávala a neříkala, že smrdí po hnoji. A jako vždy, když je něco příliš dobré, se to pokazilo. Hidan se svojí zuřivostí pokosil všechny louky v okolí.
„Pocem, ty hovňousu a daj mi tu kůsu.“
„Ne, je moje.“
„Co si na mňa tu nevymáchanů hu.. otvíráš. Tu kůsu si vezmu i s tvojů pazůrou, když budu museť.“
„Nikdy,“ zakřičel hystericky a pevně ji sevřel v náručí. Dědek odepnul pásek a s hrozivým výrazem ve tváři šel proti Hidanovi. Napřáhl se a začal ho třískat hlava nehlava. Ten jen vřeštěl a na kůži mu naskakovala rudá jelita.
„Ty magore zas..... Mě, svému živiteli, odmlůvať nebudeš. Já ti vzdor z palice vymlátím a dr... rozsekám,“ třískal ho dál, dokud mu z pomlácených rukou kosa nevypadla. Hidan se zhroudil v pláči na zem. Dědek si zase připnul pásek. Vzal si kosu a uklidil ji do kůlny a pro jistotu ji zamkl. Hidan seděl jako hromádka neštěstí před kůlnou, ale nemohl se dostat dovnitř. Pak se zvedl a utíkal pryč, co mu nohy stačily. Poslouchal, jestli se za ním neozve klapot kopyt, ale nic neslyšel. Celý bez dechu se posadil u cesty a vzdychl. Jeho jedinou radost mu vzal. Seděl by tam, dokud by si pro něho dědek nepřišel, kdyby se před ním neobjevila postava v rudém plášti.
„Copak tady děláš Hidane?“
„Ty znáš moje jméno?“ ptal se udiveně.
„Už dlouho tě sleduji a myslím si, že jsi vhodný kandidát“ usmál se muž v červeném a promnul si ruce.
„Já jsem Jashin a dám ti velkou moc.“
„A co za to?“ ptal se Hidan, věděl, že nic není zadarmo.
„Neboj se, nic hrozného. Určitě v tom najdeš zalíbení. Budeš mým jménem zabíjet lidi.“
Nejdřív byl šokován, přece nemůže nikoho jen tak připravit o život, ale pak si vzpomněl, jakou radost mu působily představy umírajících dědečků a řekl si, že na tom něco je.
„Dobře souhlasím,“ odpověděl nakonec. Jashin se rozchechtal na celé kolo. Pak si několikrát pohladil svoji bradku.
„Myslím, že jsem právě získal nejvěrnějšího stoupence,“ přiložil mu ruce na spánky a najednou se Hidanovi začala do mysli hrnout spousta obrazů. Když všechno přestalo, usmíval se. Cítil novou sílu. Vydal se směrem k malému domečku na okraji vesnice. Vypáčil dveře od kůlny. Vzal si kosu a vydal se za dědkem.
„Co tu děláš ty hovado?“ Hidan se na něho usmál.
„Máš čest být první obětí pro Jashina ty kre..... Takový kus ho... si to snad ani nezaslouží“ a provedl svůj první rituál. Pak se i se svou kosou vydal na cestu.
Ách, ta představa nevinného chlapce Hidánka, jehož snění o dobrodružném životě shinobiho bylo krutě přeseknuto metaforickou kosou sprostého dědka (kterýžto byl ovšem později přeseknut kosou poněkud nemetaforickou, neb poetická spravedlnost musí být... xD) to je dobrý!
Děkuji, ani jsem nevěděla, že moje povídka je až tolik metaforická spravedlnost je možná poetická, ale co je stoprocentně poetické je tvůj komentář
Seznam FF
Tady
Kakari: Děkuji hlavně za pochvalu mého dědka
Akhara: Vůbec ne, žádný komendář není zbytečný! Já ti za něho moc děuji a jsem ráda, že se ti líbí povídka
andaateikaa: děkuji s Hidana mám ráda hlavně, proto že máme společnou mluvu a jako slušňák by to nebyl on.
Arashi: Děkuji, na tuhle povídku jsem přišla když jsem jedla polívku. Dědek je prostě pravý neotesanec a hrubián
ZatímAvárt: Čím je humor drsnějším, tím blíže je mému srdci, jinak nářečí jsem psala tak nějak spontálně a žádnému konkrétnímu jsem se nesnažila přiblížit Máš pravdu Jashin mohl mít větší úlohu, třeba jako zlý našeptávač. Já jsem ani nechtěla, aby z příběhu Hidan vyšel jinak mělo to být něco jako Jak Hidan ke své kose a hrubé mluvě přišel ale děkuji za přečtení, komentář i připomínky
Ivanitko: Děkuji, Jashin měl být takové připodobnění k ďáblu v našem pojetí
Yuki Kaze-san: Jakuba Vandrovce jsem vůbec neznala a tak jsem si ho vygooglila a je úplně jako dědek z mé povídky ta mluva mě opravdu jen tak napadla, možná jsem ji měla někde v podvědomí uloženou, protože takhle se v našem kraji rozhodně nemluví a teší mě, že ti to připomnělo dětství Děkuji za komentář.
Seznam FF
Tady
Dědek je jak vystřiženej Jakub Vandrovec. A ta mluva, to je jako u nás na malé vesničce, kde jsem vyrůstala.
Opravdu jsem se havila a souhlasím, že to tak mohlo být.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
VAum jako děděk byl teda drsnej, jen co je pravda. Chudák Hidan, už je mi ale jasné, dke se všem těm svým nadávkám a odmítání velení naučil. A ten Jashin byl dobrej
Novinky v mojí tvorbě
Deviantart
Pletení šňůr tradiční japonskou technikou
Gorin - samurajská show
Půlku četby jsem hádala, co tak uvidím dole napsáno za žánr - typovala jsem humor-drama-tragédie, protože cokoliv humorného obsahuje Hidana, je červené jako krvavá skrvna na koupelnových dlaždičkách v klasickém noiru. Zkrátka, tohle už překračuje hranice humoru černého a stává se humorem rudým. Zajímavý přístup.
Co se týče stylu, popisy na výbornou, má to rytmus a spád, takže nenudí a i když hantec (je to hantec?) možná někoho překvapí, já si na něj zvykla docela rychle. Jinak, když už se Jashin objevil, mohl dostat trochu víc prostoru. A taky mě mírně zklamalo, že z toho vyšel klasický Hidan, ale ono to nakonec ani jiný konec mít nemůže, že ano
FF
Ty mě vážně ničíš! Kam na ty nápady vůbec chodíš? U této povídky jsem téměř pukala smíchy. Především sprostý dědeček tomu vždy "nasadil korunu".
Ahá, takhle to bylo. Nebýt dědka, možná byl z Hidana celkem slušný člověk. A to si nedovedu představit.
Andaateikaa FF
"How sad would it be should laughter disappear." Undertaker
Neeee. To je neskutečný.
(A tohle je úplně zbytečnej komentář, ale já jsem chtěla nějak projevit své nadšení.)
Pecka!!!
Ten dědek je neuvěřitelně stylovej! Ano, ano, takhle to určitě bylo!
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF