Tenten - dívka bez přítele? (2)

Než našli Gaaru, chvíli to trvalo. Seděl na kraji vesnice ve stínu stromů. Sám.
„Kde je naše drahá sestřička?“ zeptal se, ale dopředu téměř jistě věděl kde, respektive s kým, je.
„Potkali jsme našeho obvyklého průvodce, myslím, že jí chtěl ukázat místo zítřejšího večírku a ona trvala na tom, že musí vidět jak vypadá, aby dokázala zajistit mou bezpečnost,“ dostalo se mu obšírné odpovědi.
„Tak to je jasný,“ potměšile se zasmál. Bylo nad slunce jasnější, že ti dva si vyšli na rande.
„Gaara-sama, Hokage je připraven vás kdykoliv přijmout, pokud vás to nebude obtěžovat,“ využila Tenten krátkého ticha.
„Ano, půjdu tedy hned,“ zvedl se a šel.
„Nemusíte chodit se mnou,“ řekl když zpozoroval, že se ti dva vydali za ním.
„Hokage mě požádal, abych vás pak doprovodila do hotelu,“ Tenten stále mluvila formálním tónem.
„Ah, to je od něj laskavé, ale myslím, že to zvládnu sám,“ odmítnul zdvořile. Chtěl jí říct, že nemusí mluvit tak formálně a oficiálně, ale nevěděl jak, tak to nechal plavat.
„Nebylo by to vhodné, alespoň já s tebou půjdu,“ trval na svém Kankuro. Gaara nakonec souhlasil, konečně, když budou chtít být spolu, najdou si čas. Uvažoval, že každá situace je jiná a byl z toho trochu zmatený.
„Dobře tedy,“ ustoupila Tenten, když oba trvali na tom, aby se neobtěžovala. Trochu jí to mrzelo, ale těšila se, že to probere s holkama.
„Chodíte spolu?“ bez okolků se zeptal Gaara.
„N-ne, jen mě neviděla a málem mě srazila. A pak jsme si povídali,“ snažil se Kankuro o klidný tón.
„Aha,“ řekl omluvně Gaara.
„To je dobrý, je to hezká holka,“ přiznal mistr loutkového umění. Gaara už nic neříkal, jen analyzoval situaci.

Ráno přivítalo na ulici čtyři dívky. Dohodly se, že spolu půjdou nakupovat, aby byly na večírku za kočky. Vyrazily brzy, věděly, že jim to bude trvat dlouho. Zapadly do jednoho z Ininých oblíbených obchůdků a daly se do díla.
„Chceš zase něco čínského?“ ptala se Ina.
„Asi ano,“ nechtěla měnit Tenten svůj styl, který si pěstovala tak dlouho.
„A co ty Hinato? Jak by ses chtěla obléknout?“ ptala se Sakura.
„Nějak hezky,“ stydlivě odpověděla.
„Hele Sakuro, tohle by ti slušelo, zkus si je,“ držela Tenten v ruce jedny šaty. Červené, s decentním lesklým zdobením a holými zády.
„Óch, kdes je našla?“ obdivně si je vzala do ruky, „tyhle si musím zkusit. Snad mi budou.“ A zadoufala, že se objeví Sasuke, aby ji viděl. Byla rozhodnutá, že jí to dnes večer bude slušet.
„Hinato?“ Ina držela ve vzduchu jemné, dlouhé splývavé šaty na ramínka. Nezdobené, prosté, ale Hinatě neskutečně slušely.
„Chtělo by to nějaký šperk,“ shodly se jednomyslně, když Hinata vylezla z převlékací kabinky.
„Mám jeden doma,“ zčervenala a holky uhodly, od koho je. Sakura a Hinata měly šaty a zbývalo ještě nalézt jedny pro Ino a jedny pro Tenten.
„Jsou hezké, ale myslím, že nechci fialovou,“ Ino nechtěla být ve stejné barvě, jako Hinata.
„Co tyhle?“ Hinata ukazovala na černý model s lodičkovým střihem a vysokým rozparkem na boku.
„Ano,“ zajásala a ihned si je běžela zkusit. Jestliže ostatní měly své šaty během první hodiny, Tenten stále nevěděla. Toulala se obchůdkem a rukou přejížděla po šatech různých střihů a barev. Úplně vzadu našla zastrčené jedny, o kterých věděla snad jen prodavačka. Byly oranžové s hnědým vyšíváním a typickým límečkem.
„To jsou ony,“ vydechla, když si je oblékla na sebe. Byly velmi pohodlné a nadmíru jí slušely. Hinata, Sakura i Ino jednomyslně prohlásily, že v nich bude královnou večera. Zaplatily a přesunuly se k Tenten domů. Bydlela sama a tak měly prostor potřebný ke všemu ženskému zkrášlování. Začaly horkou koupelí, manikúrou, vybíraly šperky na večer. V poledne odbyly oběd rámenem, rozmlouvaly o všem možném a společně si dělaly legraci Kankura a Tenten.
„Kankuro a Neji? Jak je k sobě můžeš přirovnat?“ divila se Ino.
„Vždyť jsou každý jiný,“ přidala se Hinata.
„Úplně,“ ani Sakura nezůstala pozadu.
„Musíte se na ně podívat jinak,“ snažila se jim vysvětlit Tenten.
„Ale to jsou pak všichni lidé stejní.“
„Vdávám to,“ prohlásila se smíchem Tenten a na obranu zvedla ruce. Všechny se rozesmály.
„Přiznej to, tobě se líbí,“ zatlačily ji Ino a Sakura do kouta.
„No, možná, trochu,“ byla příliš čestná na to, aby to popřela, „je takový exotický.“ Všechny znovu vybuchly smíchy. Později toho dne se daly do tvoření účesů. Sakura si nechala vlasy rozpuštěné, jen je ozdobila kamínky. Ino vycházela ze svého tradičního culíku, do kterého vpletla několik květů, že připomínala z určitého úhlu pohledu okrasnou zahradu. Hinata ozdobila své vlasy třpytivou čelenkou ve stejném stylu s náhrdelníkem, konce vlasů si natočila. Tenten si původně chtěla zaplést vlasy, ale dívky, uchváceny krásou jejích rozpuštěných vlasů ji přemlouvaly k jinému účesu. Nakonec z toho vznikl kompromis – drdol, doplněný splývajícími pramínky vlasů.

V podvečer se taktéž připravoval Kankuro se svými sourozenci. Temari svůj vzhled řešila nápadně moc a nevyhnula se poznámkám o Shikamarovi. Nakonec se jí podařilo popichování přehodit na bratra, který svému vzhledu také věnoval více péče než obvykle. Gaara je pozoroval a snažil se alespoň trochu vyznat v těch dvou. Slušelo jim to všem, byli připraveni jít mezi smetánku Konohy.
Gaara jediný nevěnoval svému vzhledu více pozornosti, než obvykle. Jako Kazekage měl předepsáno určité oblečení a nedělalo mu problém ho nosit. Pro události, jako byl večírek se jeho oblečení sestávalo z dlouhých kalhot pískové barvy, hnědé košile a „pískového“ saka. Tajně doufal, že se potká s Hanou ale netušil, zda byla vůbec ve vesnici. O dvě a půl hodiny později od začátku příprav vyšli všichni ven, spokojeni se svým vzhledem, a vydali se směrem k místu, kde se to všechno mělo konat.

Přišli právě včas na začátek. Jakmile je uviděl Hokage, ujal se slova a slavnost mohla začít. O několik týdnů později se měl konat ještě jeden večírek pro všechny skryté vesnice. Tenhle však byl pro Sunu. Spojenectví s ní bylo vždy zvláštní, díky Narutovi a Gaarovi. Mezi nimi samotnými bylo zvláštní přátelství a po skončení války bylo dobré si trochu oddychnout a oslavovat. Kakashi mluvil a mluvil, přes den stihlo dorazit několik dalších ninjů ze Suny a on je všechny vítal. Když skončil jeho předlouhý monolog, který k němu vůbec neseděl a který všichni připsali tomu, že ještě není vžitý do své role, se účastníci s radostí vrhli na občerstvení. Hovor se rozezvučel během půl minuty a travnatý parket se pomalu plnil lidmi. Bylo trochu zvláštní vidět na parketu muže, tvrdé v boji, jak se uklánějí dámám, které se také v bitvě neztratí, a zdvořile líbají vzduch nad jejich prsty. Dívky s radostí svolily k tanci a byly ozdobou večera. Svůdně se chichotaly a vábily muže svými ženskými dovednostmi. Jen Tenten stála stranou. V posledních dnech zůstávala na okraji a ani dnes tomu nebylo jinak. S kalíškem v ruce zadumaně pozorovala ostatní a přemýšlela. Opět se zabývala Nejim a Kankurem, tentokrát je však důkladněji srovnávala. Ptala se sama sebe proč ho srovnává s Kankurem a pak na to přišla. Oba dva ji zaujali. Nevěděla kdy, jak nebo čím, věděla jen, že od jisté chvíle nad nimi přemýšlí víc, než bylo obvyklé. Smutně se usmála, bylo zbytečné nad tím přemýšlet. Jeden byl mrtvý a ten druhý se živě bavil s ostatními. Zmateně se ohlédla, ještě před chvílí tam byl. Rozhlédla se kolem sebe, nikde ho neviděla. Hudba hlasitě hrála, živý smích dokresloval veselou atmosféru. Tenten se zatočila hlava a rozhodla se jít stranou, kde zbylo pár tlumených tónů zanikajících v šumějící vodě. Otočila se a téměř okamžitě se zastavila, skoro pozdě.
„Promiňte,“ omluvila se, aniž by se podívala, kdo to je a chtěla odejít.
„Ještě kousek a mohla jsi mi skončit v náručí,“ slyšela již známou větu.
„Zase ty?“ zírala na něj.
„Něco vlídnějšího bys pro mě neměla?“ zeptal se.
„Uhm, promiň, omlouvám se,“ zhrozila se, že ho něčím urazila.
„Smím prosit?“ nevěděl, jak zastavit příval omluv. Nechtěl, aby se omlouvala, jen ji škádlil.
„Prosím?“ pravila s vyraženým dechem, on se ovšem rozhodl ignorovat otazník na konci věty a prostě z toho udělal souhlas. Nabídl jí rámě a odvedl ji doprostřed parketu, kde začali tančit. Ostatní se chvatně snažili skrývat své pohledy tak aby nebyly přistižení při zírání na jednoho z brutálních sourozenců, který se proměnil v galantního mladého muže. Tenten byla v rozpacích. Tančili spolu a ani nevnímali okolí. Snažili se konverzovat na úrovni, ale příliš oficiální a zdvořilý tón slov jim činil problémy. Tohle nebyl styl ani jednoho z nich. Oba však setrvávali kvůli druhému.
„Nemusíš do mě vrážet, abys byla v mém náručí,“ byla jedna z trapných vět, které toho večera mezi tanci, jídlem a hovorem pravil Kankuro. Tenten se jen červenala a nebyla schopna slova.
„Promiň, blbý vtip,“ omluvil se. Když došlo na slova, na slova určená ženám, byl marný.
„V pohodě,“ odpověděla a jen doufala, že řekne něco inteligentnějšího. Na její rameno dopadla něčí ruka a ona se příšerně lekla.
„Temari-san,“ udiveně na ni zírala.
„Po-po-škyt-pojďte, půjde-škyt-me se kou-škyt-pat,“ jazyk se jí pletl a Sakura s Ino na tom nebyly o moc lépe. Až nápadně moc připomínala Tsunade. Brutální, blonďatá... v náladě. Hinata odešla před dobrou hodinkou a Naruto měl všude klony, takže nebylo poznat, kde je nebo není.
„Temari-san, měla byste si jít lehnout,“ něžně se ji snažila podepřít.
„Jakápak Temari-san, škyt, pro tebe Temari, škyt, že jo, Kankuro?“ vymanila se a rázovala si to houpavým krokem ven z Konohy.
„Počkej Temari, jdeme s tebou,“ rozběhly se svorně dvě dřívější rivalky. Tenten a Kakuro museli jít chtě nechtě za nimi.
„Doufám, že se to nedozví Gaara, sice se mění k lepšímu, ale nevím, jak by na to zareagoval. Takhle se Temari ještě nechovala,“ polohlasem si postěžoval a vykročil.
„Snad vám nebude vadit, když se přidáme,“ uslyšel hlas, který si přál slyšet nejméně.
„Gaara,“ zastavil se v půli kroku.
„Právě se chystáme je doprovodit zpět, měl byste zůstat zde, určitě chce s vámi mluvit ještě spousta lidí,“ snažila se Tenten zachránit situaci a zároveň doufala, že nebyla moc nezdvořilá.
„Vím, jak to je,“ mávl rukou, „chceme vám jen trochu pomoct. A koneckonců, noční koupání může být zábava, že?“ otočil se na ženu po svém boku. Nedrželi se za ruce, ale přesto si byli blízko. Tenten byla zmatená. Poslední dobou ji všichni překvapovali.
„Hana-san?“
„Ano,“ usmála se.
„Můžeme vyrazit?“ zeptala se zcela odevzdaně, přesvědčená, že už ji nic nemůže překvapit.
„Neviděli jste Temari?“
„Shikamaru?“ všichni se na něho otočili. Zčervenal.
„Je to sice otrava, ale nikde není, chci se jen ujistit, že jeden z našich předních hostů je v pořádku,“ pečlivě volil slova. „Měla jsi být lepší průvodce,“ sykl na Tenten.
„Byla jsem požádána Hokagem, abych je pouze doprovodila do hotelu,“ nenechala si nic líbit, obzvláště, když se o ten post neprosila.
„Chjo, celou dobu jsem to věděl, že to takhle dopadne,“ povzdechl se.
„Počkej, celou dobu? Tos´ mi to byl líný říct?“ nemohla uvěřit, jak svou lenost zdokonalil.
„Hmm,“ zamručel, pořád šeptem. Nebylo vhodné se hádat. Tenten si ho změřila pohledem, jakožetotedaještěneskončilo, ale věděla, že to stejně nechá plavat. Rozhlédla se a zjistila, že se všichni dívají jedním směrem.
„Ještě někdo se chce přidat?“ snažil se odlehčit situaci Kankuro.
„Já,“ zněla jednoduchá odpověď.
„Saii,“ teď se stal středem pozornosti on.
„No, musím se postarat o Ino,“ výmluvně se usmál.