Devět Katan: 5. Díl - Návrat do Vodopádové vesnice

Notnou chvíli si Gaara dobíral Naruta za jeho zbroj.
„Gaaro, chceš dostat Rasenganem? Jestli ne, tak mě nech na pokoji.“
„Hned se nemusíš urážet kvůli slabému brnění,“ rýpnul si do přítele. Rasengan se již tvořil v Narutově ruce. Zamířil na Kazekageho.
„No tak, kluci, mohli byste toho nechat? Máme snad něco na práci?“ peskovala Fuu jak svého manžela tak i jeho přítele.
Oba se na ni podívali se skloněnými hlavami, věděli, že má pravdu. Přesto na sebe spiklenecky mrkli.
Po menším odpočinku, vyrazila naše družina stejnou cestou zpátky.
Dvě hodiny jim trvalo než opustili rodné sídlo Uzumaki klanu. Mířili směrem do lesa. Cestou přes les přemýšleli, kdo nebo co byl ten Přízrak, který je zachránil před Kaidou. Nikdo nepřišel na to, proč to udělal nebo co má za lubem. Pak les přecházel v osamocené stromy, po několika málo minutách, stromy se ztratily. Objevil se počátek pouště. K večeru dorazili k jeskyni, kde si všichni ustlali nocleh. Brát si na noc hlídky nebylo potřeba. Byli tak dokonale chráněni, že i při nečekaném útoku si mohli dovolit ztratit několik vteřin.
První se probudil Naruto s Fuu, chtěli ostatním nachystat snídani. Při pohledu na zásoby zjistili, že jich půlka chybí. Manželé vyšli před jeskyni, v dálce uviděli ztrácejícího Přízraka jak si sebou nese Narutův batoh, s oněmi zásobami.
Nemělo cenu ho sledovat, než by se připravili tak zmizel z dohledu úplně. Vrátili se do jeskyně, kde Fuu přichystala o hodně skrovnou snídani pro všechny. Akorát se probudil Gaara i Akeno. Naruto ostatním pověděl o Přízraku, který odnáší jejich zásoby i to, že by ho nestihli dohonit. Po vzájemné domluvě se rozhodli pro Sunu a doplní tam potřebné jídlo. Nezbývalo jim nic jiného, navíc Suna byla neblíže.
Za tři hodiny dorazili k průchodu do vesnice. Gaara oznámil strážným, že jdou si doplnit zásoby jídla, o které je připravil tajemný Přízrak. Zakázal jim ho sledovat, nemůžou postrádat žádného ninju, když je hrozba útoku od Kaidy. Nechal vzkaz pro Kankura o stavu situace a kam mají namířeno, taky o dluhu v místním obchodu, ať to zaplatí.
Vešli do nejbližšího obchůdku u brány.
„Dobrý den, Kazekage-sama, Hokage-sama, Jak mohu posloužit?“
„Potřebujeme zásoby na desetidenní cestu pro čtyři osoby. Účet pošlete bratrovi do kanceláře.“
Fuu a Akeno nakoupily zásoby, chlapy nechali u vchodu s pokladní. Gaara zhlédl vystavené oznámení vylepené na okně. „Kdy to přišlo?“ ukázal na daný papír.
„Před dvěma dny," odpověděla s úctou prodavačka.
„Naruto, z Vodopádové vesnice navštívíme Mlžnou. Má tam vystoupení Bee. Pokud ho pustí Raikage.“
„S ním se rád uvidím, pokud by nepřišel, tak najdeme alespoň informace o další kataně.“ Ano, to potřebovali. Další vodítka, aby se mohli konečně pohnout z místa. Cítili jak je tlačí čas.
Holky za pár minut měly vše potřebné nakoupeno, setkaly se s muži u pokladen. Gaara jim oznámil vystoupení Killer Beeho v Mlžné vesnici. Po odchodu z obchodu šli ještě do vybavit do místní zbrojnice. Vzali si kunaie, shurikeny, výbušné lístky. Ze skladiště mířili směrem k bráně. Proběhli ji, běželi konečně směr Vodopádová vesnice.
Za půl dne proběhli okolo kamene, u kterého čekala Akeno. Běželi přes celou noc, nechtěli riskovat, že je zasáhne písečná bouře. Při prvních paprscích slunečního svitu končila poušť.
Byli za to rádi, konečně si odpočinou po celodenním běhu. Půl dne odpočívali, střídali se v hlídkování. Tentokráte to bylo nutné, otevřená krajina je daleko více nebezpečná, než skrytá jeskyně. K večeru už byl čas znova vyrazit.
Cesta jim ubíhala snadno, bez jakéhokoliv zmínky o Kaidě. To se mělo brzy změnit.
Třetí den cesty vstoupili do vísky, zničené ohněm. Po zemi se povalovalo mnoho spálených těl vesničanů. Všimli si poházených rukou, nohou a hlav. Smrt je zasáhla v okamžiku útěku. Kdy utíkali o holý život a stejně je Kaida dostala. Sežehla je svým ohněm. Neměli ani tu nejmenší naději to přežít. Nikdo. Vypadalo to jako v Konoze při útoku, všude byla už zaschlá krev. Puch to byl nesnesitelný, zvedal jim se žaludek. Rychlé ohledání místa činu nic nepřineslo. Domy do jednoho lehly popelem. Tady se už nedalo nic dělat. Rychle opustili místo zkázy a smrti. Za vískou viděli ohořelé pole, kam až dohlédli. Proběhli spáleniště, směrem k bývalému domovu Fuu. Zbývající dny nepotkali žádnou zkázu od draka. Jen míjeli vystrašené obyvatele, kteří bydleli blízko vísky. Někteří tam měli i příbuzné…
Večer devátého dne dorazili na území Vodopádové vesnice. Fuu navrhla vstup do vesnice na ráno. Vysvětlila jim jak se k ní chovali, když ještě s nima žila. Narutovi skřípaly zuby od vzteku. Zatínal i ruce, až měl klouby bílé. Fuu se pomocí stisku své ruky snažila pomoct od jeho hněvu. Malinko se jí to povedlo. Gaara a Aneko si toho všimli, nic však na to neřekli. Jen poslouchali příběhy ze života své spolubojovnice. Souhlasili. Také se domluvili na několika scénářích, kdyby nastala nějaká komplikace.
Po ránu byla Fuu celá nervózní. Nechtěla si připouštět všechny zlé vzpomínky, ale nešlo to. Naruto ji objal, Aneko se modlila a Gaara se jen povzbudivě usmál. Měla je za zády, cítila jejich podporu, když jako první do vesnice vstoupila Fuu.
„Tak, jsem zas tu,“ pronesla si pro sebe. Ostatní vstoupili po ní. Připravovala se nějaká slavnost, všichni měli plné ruce práce. Nevšimli si čtyř nových návštěvníků. Dostali se na náměstí, byly tam různé výrobky, jídlo... Naruto přišel ke stánku s dangem.
„Dobrý den. Co je to za slavnost?“
„Oslavujeme odchod jednoho démona.“ Opět se mu čelist divoce sevřela spolu s pěstí. Až měl chuť dát tomu parchantkovi pořádnou lekci.
„Co byl ten démon zač?“ I když znal odpověď, chtěl to slyšet od prodejce.
„Démon byl... Promiňte, ale o tom období se nám špatně mluví.“ Stále si musel připomínat pravdu. Fuu už to nemohla vydržet být zticha, tak se do toho vložila. Musela. Šlo přece o ní, ne?
„Nikdy jsem vám neublížila. A co jako že mám v sobě zapečetěnou Chomei?“ Hořkost z ní jen crčela.
„Démon se vrátil!“ Rozeřval se na kolemjdoucí. A oni? Zase měli ten typický vražedný výraz. Pohrdala jimi stejně jako oni nenáviděli ji.
„Naruto pojďme. Oni se nikdy nezmění,“ pronesla smutnějším hlasem, než ve skutečnosti zamýšlela. Ale už jí to bylo jedno.
Naruto, Fuu, Gaara a Akeno šli za Shibukim. Míjeli obyvatele, křičeli na Fuu. „Zrůda.“ „Netvor.“ a podobné urážky. Naruto se jen taktak držel, aby je všechny nezabil a nepředvedl jim, kdo je tady skutečná zrůda. Stejné pocity měl Gaara. Znovu jakoby se otevřely temné dveře do minulosti.
Za chvíli klepali na dveře od kanceláře vůdce vesnice.
„Dále,“ pozval hlas zevnitř.
Vstoupili do místnosti, Fuu se chtěla rozběhnout se k Shibukimu, obejmout ho. Společenská etika měla přednost. Nebyla už malá holka, ale žena Hokage.
„Dobrý den. Co vás přivádí do vodopádové vesnice?" zajímal se vůdce, překvapen kdo stojí na prahu jeho kanceláře.
„Máme informace, že se tady nachází jedna z legendárních katan,“ odpověděla Fuu, nejlépe ho znala. Aspoň si to mylela.
„Nevím o čem to mluvíte.“ Což mohlo být neblahé znamení…
„Vím, že teď nám lžeš. Poznám to, vždyť jsem tu vyrostla.“
„Ty informace jsou tajné. Já neznám její umístění. Existuje legenda, která hovoří o místu úkrytu.“
„Co říká leg...“ Ani to slovo nemohla dokončit. Ani ne tak pro nenávist k lidem, ale pro zcela jiný důvod.
„Zachraň se kdo můžeš!“ Uslyšeli volání o pomoc. Dračí řev byl slyšet široko daleko.
Čtveřice vyběhla před budovu, před nima projel ohnivý dech. Pálil domy, obyvatele, rozkousal místní, Kaida nebrala ohled na pohlaví, stáří či snad na zvířata. Padali ji za oběť všichni, kdož se dostali do dráhy její smrtící tlamy, Ani Kurama takovou nevládl… Padali jí z tlamy kusy těl. Všude byla krev, ta drahocenná tekutina…
Aktivovali všichni svoje brnění. Útočili katanami, Damou, pískem... Fuu útočila ze vzduchu, řízla draka, tentokrát drak neustoupil tak jak prvně. Víc se rozzuřil, Naruto se nechal na písku od Gaary vynést do úrovně draka. V podobě Kuramy naň přeskočil zakousl se do krku. Švihnutím hlavy odhodil Naruta do vzduchu.
„Fuu, hod mě zpátky na jeho záda!“ zařval na poslední chvíli Naruto.
Chytla ho a setrvačností ho hodila zpátky na záda draka.
Zaryl se drápy pod šupiny na hřbetě. Dvě šupiny násilím vyrval z těla, odhodil je mezi ostatní, jaksi na zem nedopadly… Jen Kaida a Naruto si toho všimli. Ostatní v zápalu boje to nepostřehli. Gaara pro Akeno vytvořil taky létající podestu. Zaměřili se na křídla. Fuu, Gaara, Akeno současně probodli blánu na křídle. Jejich pozice vytvořila trojúhelník, katany začaly zářit všemi barvami. Naruto po zabodnutí třech katan, zabodnul do vytyčeného prostoru jeho katanu. Po projití zmizela kruhová část blány z křídla, vytyčeného katanami. Drak udělal prudkou otočku, shodil skupinku ze sebe, dal se na ústup. Musel. Stabilita křídla byla silně narušena. Instinkt velel ústup. Nenávist bojovat! Pud sebezáchovy však zvítězil. Při odletu vzteky pálil domy, jeden z nich byl bohužel i dům Shibukiho. Závěrečný plamen ho zasáhl na polovinu těla. Po boji byla téměř celá vesnice v plamenech. Akeno vytvořila speciální pečetě k vytvoření deště na uhašení ohně. Plně se soustředila, byla to technika vysoké úrovně. Fuu s Narutem hledali vůdce vesnice, záhy ho uviděli silně popáleného. Přiběhli k němu, klekla si.
„Fuu, předávám ti vládu nad touto vesnicí.“ Ztěžka se mu mluvilo. Popáleniny byly tak vážné, že i sama Tsunade by měla problémy vyléčit je. I přes ten zápach spáleného masa se Fuu skláněla nad mužem, který jí byl víc přítelem a otcem.
„Ale já jsem manželka Hok...“
„Fuu, přestaň, vyslechni ho, umírá,“ napomenul svou družku. Věděl, že to jsou jeho poslední slova.
„K tomu patří legenda: ‚Ukryté to jest před nehodnými pohledu. Ale při prvním zraku to zříš jako čistý křišťál. Leč pohybuje se vlastním životem. Chrání ho mnoho nehybných strážců.‘ Víc nevím.“ Během mluvy začínal jeho hlas slábnout, snažil se udržet při životě jen, aby sdělil poselství.
„Dobře, postaráme se o vesnici,“ přitakali Fuu i Naruto současně. Fuu bylo do pláče. Jediný člověk, na kterém ji kdysi záleželo umírá.
Jak končil život Shibukiho, plameny zhasínaly. S jeho smrtí bylo zároveň po požáru.
,,Nééééé!!! Proč on?“ křičela, štkala, brečela nad ztrátou milované osoby. „Já tu ku*vu zabiju, i kdyby mě to mělo stát život!“ přísahala nad mrtvým, a to se bere velmi vážně. Je závazná přísaha.