NARUTO: Dawn of New Blood / 1.) Východ slunce

KAPITOLA PRVNÍ
VÝCHOD SLUNCE

Lampy na ulicích Konohagakure zhasly a pozdní podzimní slunce postupně zalilo celou vesnici chladným slunečním svitem. Vesničané již dávno vyrazili za svými povinnostmi, obchodní domy otevřely a restaurace se začínaly chystat na první návštěvníky, kteří se přijdou posilnit svačinou nebo pozdní snídaní. Dnešek bude pro většinu vesničanů stejně prostý jako již mnoho dní před tímto podzimním pátkem a přehršel dní po tomto prachobyčejném posledním pracovním listopadovém dni. Pro většinu, ne však pro všechny. Některé děti dnes nemusejí sedět ve školních lavicích. Dostaly volno na přípravu a sobotní ráno má být jejich ránem, zítřejší sobotní ráno. Rok devátý, konec měsíce jedenáctého, hodina desátá od slavnostního přijímání studentů na ninja Akademii Sarutobi Hiruzena rozhodne, které z šedesáti dvanáctiletých dětí se stane novou krví v řadách hubených armád Velké Aliance.
„Bude to pro ně velká výzva,“ zamumlal si šedivý muž s maskou na obličeji a mírně zachrápal, když si vrcením hlavy upravoval své papírové polštáře. Ostré slunce ovšem nakonec proniklo i pod stříbrné vlasy starého Hokage, unavené oči ozdobené starou jizvou pohlédly na pracovnu a místností se rozeznělo hlasité zívnutí.

*Zase jsem usnul v práci, to si od Anko pěkně schytám. A konec konců i od Nami,* pomyslel si šedovlasý a upřel pohled na kalendář, *tak už je to dvanáct let, co jsme si tě k sobě vzali, zlato. Zítra budeš maturovat a já spravedlivě rozhodnu, zda na to máš nebo ne, * povytáhl si masku, která mu v noci lehce sjela k bradě, a tvář pod ní rozjasnil lehký úsměv, který patřil pouze dvěma lidem na světě, *bude složité na tobě najít nějaké chyby, protože jsi zrozena k tomu, být kunoichi. Tvůj táta se v tobě nezapře od prvního pohledu. *
Velká dřevěná židle zavrzala po ošoupané podlaze, jak Hokage vstal od stolu. Protáhl si ztuhlé svaly zachovalého padesátníka, pak věnoval jeden pohled papírům na stole, kvůli kterým zde chtěl strávit noc a nakonec strávil noc na nich. Následně obrátil pohled k zavřeným dveřím, vedoucím pryč z Hokageho pracovny. Nerozhodoval se dlouho, to on nedělal nikdy, a po krátkém protažení se vrátil zpět k práci. Na velkém tmavém dřevěném stole jej čekaly dvě hromady složek. Tvrdých černých desek naplněných opravenými testy, posudky a hlášeními o studentech maturitního ročníku. Na každé z desek bylo bílým písmem napsáno jméno studenta a v šedivě kovovém rámečku byla zasazena fotografie každého maturanta. *Zdá se, že letos pustím všechny. Máme nadaný ročník, ačkoliv jsou mezi nimi i výtečníci kalibru, který jsem naposledy viděl u něj, * zavzpomínal Hokage a podepsal povolení dalšímu z přihlášených studentů. * Další máme. Hatake Nami… Jasné, rodiče přirozeně Hatake Kakashi a Hatake Anko. Ano, ano všechno souhlasí. Silná ve všech ohledech a malý génius s nejlepšími výsledky ze všech dívek, které kdy na Akademii chodily… Přirozený talent a k tomu dříč… Iruka se ani nemusí v posudku snažit s vychvalováním, prostě napíše pravdu bez příkras, * zhodnotil Kakashi a s úsměvem ukrytým pod černou maskou podepsal povolení pro Nami. *Hmm. Další dívka se zajímavým původem a podivnou historií. Hyuuga Maki. Matka zesnulá a otec neuveden, tabu. Stará se o ni teta Hanabi. Velmi schopná v Taijutsu a Genjutsu, trochu šprtka a perfekcionistka s potřebou vše rovnat a zachovávat symetrii… To bude muset překonat, * nebylo to dlouhé rozhodování a Hokageho červený podpis se zaleskl na papíře v okénku „PŘIPUŠTĚN/A KE ZKOUŠKÁM“ a tedy se mladá Hyuuga zařadila mezi ty šťastné, kteří dnes obdrží obálku s oficiální pozvánkou k závěrečným zkouškám, na niž každý netrpělivě čeká od úsvitu.
Kakashiho rukama prošlo několik dalších složek a rafičky na hodinách se pohnuly k desáté hodině ráno, když vzal neobvykle těžkou složku s fotkou vysmátého blonďáka s přírodními hnědými melíry a modrýma očima. *Spousta hlášení o porušování pravidel a nerespektování autority kantora. Rvačky, šikana mladších spolužáků… Uzumaki Minato, co? Neděláš moc čest svému jménu, ale pokud tvou energii někdo správně usměrní… Hmm, výborné analytické schopnosti a v matematice má nejlepší výsledky ze všech… Skvělý student, který je zároveň grázl. Nevšední kombinace, ale bude na tebe zajímavý pohled, * ani si neprošel všechny stížnosti od rodičů zbitých studentů, které ležely hned vedle stoprocentních testů z matematiky a s přivřenýma očima podepsal i Minatův list. Poslední složka patřila chlapci jménem Yamanaka Inoue, který se řadil mezi šedý průměr ročníku a tudíž ani u něj nebyl jediný problém s připuštění k testům.
„No. Deset hodin. To není tak zlé,“ zamumlal si Hokage spokojeně při pohledu na ciferník nad dveřmi, vzal balík šedesáti povolenek a zamířil do účtárny, kde už se měly o rozeslání postarat holky, co tam pracují. *Měl bych se cestou stavit za tím malým rváčem na ubytovně. Bez toho jsem jej už nějaký ten pátek neviděl, * pomyslel si a chtěl sáhnout na kliku. Zpoza dveří se najednou ozvalo zaťukání. Kakashi otevřel.
„Dobré ráno. Ano?“ zeptal se hned, když uviděl kurýra se zapečetěným svitkem, který podle znaku pocházel až ze Země Sněhu.
„Hokage-sama. Právě dorazil posel ze Země Sněhu a přinesl zprávu. Údajně se jedná o diplomatické ohlášení,“ řekl posel utlumeným hlasem a s poklonou předal tmavě modrý svitek se znakem sněhové vločky do Hokageho rukou.
„Díky. Hned to vyřídím. Můžete za mě tohle doručit do účtárny? Potřebujeme rozeslat šedesátku dopisů. Pak se stavte pro odpověď, hned ji sepíšu,“ odpověděl Kakashi a s poklonou zase dveře zavřel. *Zrovna, když jsem se chtěl jít vyspat. Měl bych se začít poohlížet po nějakém nástupci… Tak copak to tu máme od našich milých nepřátel? * Kakashi složil pečeť a ze svitku vyšlehly malé modré plamínky, které okamžitě přešly v dým. Diplomatická pečeť byla prolomena a šedovlasý Hokage nahlédl do svitku popsaného úhledným písmem muže, kvůli kterému se již několik let balancuje na pokraji války jihu proti severu.

Kakashiho pohled zatvrdil. Zavrtěl hlavou a pak se svitek v jeho dlaních rozpadl na prach jako prastarý papír. *Vaše citem naplněné zprávy, které zpravidla zakončíte nedbale zabalenou výhružkou, mě nebaví už hodně dlouho, Sashio-san,* pomyslel si Hokage z části znuděn a z části znechucen drzostí, kterou se jej pán severu stále snaží zviklat k porušení závazků vůči svým spojencům. *Navíc Gatou jednali na můj příkaz a za peníze Země Ohně. Něco takového můžeme jen těžko vypustit ven. Ta stovka lidí by začala čenichat jako lovečtí psi, pochybuji o tom, že jde o prostou stráž,* Kakashi zasedl ke stolu, ze zásuvky vytáhl čistý svitek a dal se do sepisování zdvořilé, leč odmítavé odpovědi, pro niž si za okamžik přijde poslíček. „…a vězte tedy, že Konoha se dnes ani v budoucnu nebude zodpovídat Vám ani nikomu jinému krom svého vlastního lidu.“
Pak vstal, zapečetil svitek diplomatickou pečetí a položil jej kulatou podstavou na okraj dřevěného pracovního stolu.
Jeho oči zavítaly na světovou mapu, visící na zdi v Hokageho pracovně. Mapa zobrazovala celý obrovský kontinent, na němž ležela Země Ohně – tento kontinent nesl jméno Imisuru a byl největším ze tří velkých světových kontinentů. A přes jeho hnědě vyznačené hory, zeleně vyznačené nížiny a modře vyznačené řeky se táhla z východu na západ tenká červená linie. *Hranice mezi Severem a Jihem. Samurajové, kteří věří pouze ve válku a boj je jejich stylem života. Shinobi, kteří za poslední roky přišli o většinu schopných bojovníků. Co se vytratil z našich životů neklid a nebezpečí, už to zkrátka nikoho neláká. Být shinobi dnes již není čest a plat je mizerný, kvůli mizivému množství drahách kontraktů,* šedovlasý si povzdechl. Měl starost o mír ve světě a obavy z další velké války. Trápila jej nepřipravenost všech zemí Aliance a nemohl se zbavit myšlenek na své bývalé žáky a především jejich děti. Kdyby neměl hlavu šedivou od narození, rozhodně by starostmi a zvláštním typem strachu, který se od obyčejného strachu o život a sebe samotného lišil, rozhodně by zešedivěl. *Tato generace je silná. Musíme válku oddálit ještě alespoň šest let, než získají dostatek schopností. To už bude Hokage někdo jiný… Shikamaru by se na to docela hodil,* zabrousil Kakashi znovu k myšlenkám na důchod a koutky jeho úst se při pomyšlení na klidné stáří ironicky nadzvedly. *No staříku. Ale než se budeš válet na kanapi, strávíš ještě pár nocí tady v pracovně a pokud se to podělá, tak v polním stanu. Že se Rada na celé to politikaření a podporu povstalců nevyprdla…* proud myšlenek přerušilo zaťukání na dveře.
„Dále, je otevřeno,“ zvolal Kakashi a do místnosti s uctivým pozdravem vstoupil poslíček, kterého před pár minutami poslal s papíry do účtárny a měl si zde vyzvednout odpověď pro diplomaty ze Severu. „Je to tady na stole. Vyřiď jim mé pozdravy a přání trpělivosti,“ kývnul Hokage směrem k psaní a dál se věnoval pokreslené nástěnné mapě. Poslíček vzal svitek a měl se k odchodu.
„Chlapče!“ zdržel jej Hokage ještě, „dnes si zajdi zatrénovat. Už dlouho jsi na sobě nepracoval.“
„Ale jak to…“ vykoktnul překvapený poslíček, ale jako reakci obdržel jen Hokageho unavený pohled, „ano, Hokage-sama. Spolehněte se,“ přislíbil pokorně a s uctivým rozloučením opustil kancelář.
*A ty taky ne, Kakashi… No, vyrazím domů, holky už budou určitě vzhůru. Sice můžu čekat výčitky, ale raději je vidět naštvané, než skrz papíry zapomenout jejich tváře,* usmyslel si Kakashi a kvapně opustil pracovnu. Prošel tichými chodbami paláce, jejichž ticho přerušovalo jen občasné bouchnutí dveří nebo tlumený hukot rozhovorů, jež panovaly v jednotlivých kancelářích. Dříve sloužil Hokageho Ohnivý palác jako poslední pevnost a místo, kde mohl Hokage žít se svou rodinou. Od dob Tsunade-sama se však proměnil v pouhou symbolickou budovu, která slouží především pro kanceláře. Přesto zde však panují přísná bezpečnostní opatření a u každých důležitějších dveří stojí ve dne v noci stráž. Pro Hokageho samozřejmě žádné z bezpečnostních opatření neplatí, tedy se Kakashi dokázal velmi kvapně dostat po schodišti až do přízemí. S tichým přáním dobrého rána pro mladou sekretářku minul recepci. Obvykle by takto nepospíchal, ale už se toužil dostat ven a nepotřeboval, aby jej na poslední chvíli někdo zastavil s bezodkladnou potřebou řešit velmi důležité problémy. *Hokage by opravdu neměl mít rodinu a hlavně by to neměl být člověk, který potřebuje čas od času trochu klidu. Naštěstí dnešek je zatím poměrně klidný. Naštěstí se většina problémů vyřešilo včera a hlavně jich hromada přijde po zkouškách,* oddechl si šedovlasý, strčil ruce do kapes a klidnou chůzí konečně zamířil k domovu.

Těšil se, až zase uvidí Anko i Nami, ale na druhou stranu si byl zcela jist, že se mu klidu nedostane a potřeboval si uspořádat myšlenky. Jeho kroky tudíž nevedly přímo domů, ale delší oklikou. Skrze klidnější a prázdnější místa, kde po většinu dne nepotkal člověk živou duši. A tak se na mlčenlivých ulicích zatoulaly Kakashiho myšlenky k dětem, jejichž velký den se každou minutou přibližuje. *Nami, Maki, Minato… a potom ještě on, kde jen mu je konec ve stínech ANBU? V každém případě budu chtít, aby ty tři vytvořili jeden tým, pokud všichni projdou testy… Bez ohledu na skóre ve zkouškách je musíme mít v kupě a pod dohledem jednoho neoddiskutovatelně důvěryhodného člověka se slušnými schopnostmi… Měl by teď být někde poblíž, jen jestli se jej podaří přesvědčit, aby se na chvíli usadil.*
Štěrková cesta jej zavedla až k branám Hřbitova hrdinů. Není to klasický hřbitov pro všechny mrtvé obyvatele Konohy, na něm odpočívají pouze shinobi, kteří zemřeli v boji nebo při výkonu mise. *Místo odpočinku mnohých mých přátel. Někdy mám pocit, že ten seznam jmen je pokaždé o něco delší, když se sem vrátím… Obito… Rin… Minato-sensei…* Kakashi se zastavil u trojice hrobů. *Některé z hrobů jsou prázdné, protože nebylo co do nich pohřbít… Ale tyhle hroby, ty jsou ze všech hrobů nejprázdnější. Sasuke… Naruto… Kudy vedou vaše cesty posledních deset let? Nechali jsme za sebou nezodpovězené otázky, stín záhad a otřesnou smrt,* pohled šedovlasého přejel po jménech jeho bývalých studentů na třetí náhrobek o kousek dál. Náhrobek, na němž se na černém kameni lesklo stříbrně napsané jméno Hyuuga Hinata, *tenhle hrob je plný a naplnil jej Rasengan tvého manžela, mého žáka… A já se už deset let marně ptám. Proč se to stalo? Mohl jsem tomu zabránit drahá Hinato? Nebo šlo snad o podobný případ jako…* tu myšlenku Hokage nedokončil, pouze se ohlédl na náhrobní kameny, které patřily jeho starým přátelům, Rin a Obitovi. Pak se štěrk na hřbitovní cestě opět rozkřupal pod Hokageho pomalými kroky.