Chlapská rozmluva

Jsme banda zoufalců, pomyslel si Shikamaru, zanořuje bradu do teplé vody. Jsme banda naprostých a totálních zoufalců. Všichni čtyři.
„No tak pravidla sou vám doufám jasný,“ zahalekal Kiba, opírající se zády o kámen čnící z lázně. „Kdo nechce diskutovat, ať odejde. Já si myslim, že tohle je nejlepčí čas na probírání chlapských záležitostí.“
Bože, já jsem se chtěl jenom v klidu vykoupat, pomyslel si Shikamaru a zabublal do vody.
„Takže začneme!“ tleskl Kiba a se šplouchnutím se položil na hladinu. „Áaaa,“ vydechl. „Tak co, kdo první?“
Loupl očima po Choujim, i tady v horkých pramenech s nezbytnou zásobou chipsů, po Saiovi s ohmatanou knížkou v mírně navlhlém přebalu a nakonec se zastavil zrakem na Shikamaruovi, který si marně přál, aby ho se schovanou polovinou hlavy Kiba zaměnil za trs leknínu.
„Tak třeba Shikamaru,“ ukázal prstem nemilosrdný psí soudce. „Jak známo, nejgeniálnější mozek naší vesnice – proto nedočkavě očekáváme tvůj názor! Tak kterápak to bude?“
Ať přijde někdo od Akatsuki a zničí Konohu i s lázněma, pomyslel si Shikamaru. Nebo ať se vrátí Hidan a zabije mě.
„No taak, mistr génius dělá tajemnýho? Nechce se mi věřit, že by ses tak dlouho rozmýšlel – člověk tak chytrej jako ty musí mít určitě dávno jasno! Ale jak jsem říkal, musí být od nás z vesnice! Takže ta tvoje... tentononc... se nepočítá.“
Nebo ať se vrátí Hidan a zabije jeho, přehodnotil své přání v duchu Shikamaru.
„Dobře, vidím, že se přecijenom rozmýšlíš!“ Kiba zvedl ruku, jako by milostivě dával Shikamaruovi pět minut na rozmyšlenou.
„Tak se ale mezitím zeptáme tvýho parťáka. Takže, Chouji,“ obrátil se čelem vzad, „co ty soudíš o kunoichi z naší vesnice?“
„Hmm?“ Chouji odlepil zrak od dna pytlíku s brambůrky. „Noo... já nevím...“
Kiba rozhodil rukama. „Jak, nevíš? Neříkej mi, že nemůžeš říct jedno jméno a...“
Choujimu se náhle ve tváři rozbřesklo, zjevně si na něco vzpomněl.
„Ayame z Ichiraku ramen!“ řekl.
Kiba zatleskal.
„Skvěle, Chouji! A teď druhá otázka – co je na ní teda podle tebe nejlepčího?“
„Dobře vaří,“ odpověděl poctivě Chouji a nabral si opět hrst brambůrků.

Organizátor „večera pro chlapy“ byl zdrcen.
„Tak se podívejte,“ vyštěkl, „já vás nechápu. Zrovna vy dva ste v týmu s Ino, což je snad ta největší kočka z vesnice-“
Říká pes, pomyslel si Shikamaru.
„-a vy si toho podle mýho ani nevážíte. Já kdybych byl s ní v týmu, tak bych si to užíval. Mít kolem sebe na každý misi takovou kost-“
Říká teď zcela určitě pes, pomyslel si Shikamaru.
„-to musí být prostě pastva pro voči. A nevim, jestli ste to zaregistrovali, ale nádherně voní. Hlavně ale dobře vypadá. A když uvážím, že ona sama s lidma ráda flirtuje-“
„Je nasnadě, že Ino je podle všeho ta nejvíc sexy holka z vesnice,“ ozval se náhle Saiův hlas. Všichni se překvapeně otočili.
Tebe bych teda nečekal, že budeš Kibovi sekundovat, posmyslel si Shikamaru.
Sai zjevně všeobecné překvapení nevnímal a pokračoval.
„Je to přece tak zjevné,“ rozkládal, „když si představíte Ino třeba v takovém-“
Kiba teď opravdu vypadá jako pes, pomyslel si Shikamaru. Jazyk mu visí až do vody.
I Sai však již zřejmě tentokrát zaregistroval značnou rozkolísanost pozornosti svého publika. Zmlkl.
„Hej! Pločs plestal, poklačuj!“ Kiba si s obtížemi nasoukal jazyk zpátky do úst.
„No ne,“ řekl Sai. „Ehm – nečekal jsem, že to takhle zapůsobí. To v té knize neříkali.“
„Co jak zapůsobí? V jaké knize?“ tázal se zmatený Kiba.
„Postupoval jsem podle rad v téhle knížce,“ Sai zvedl brožuru, kterou dosud třímal v ruce. Na provlhlých deskách stálo: Jak vést konverzaci s primitivy.
Kiba zavyl a se šplouchnutím se ponořil pod hladinu. Hned se však zase vynořil a plival horkou vodu.

„Copak tu děláte, chlapci?“ ozvalo se od kraje lázně.
Shikamaru vzhlédl.
„Kakashi-sensei! Kde se tu berete?“
„Hoj,“ pokynul jim jounin a sestoupil za nimi do vody. „Ale tak jsem si říkal, že relaxace v lázních by mi udělala dobře. A copak vy tady? Jakpak tu trávíte svůj čas? Není tohle ideální místo na probírání chlapských záležitostí?“
Zkroušený Kiba zvedl hlavu a zaleskly se mu oči.
„Kakashi-sensei!“ vykřikl. „Povězte nám, co si myslíte o kunoichi v naší vesnici!“
Senseiovou první reakcí na Kibovu prosbu bylo vytřeštěné oko; zřejmě, jak si Shikamaru s uspokojením uvědomil, jeho úvodní poznámka o „chlapských záležitostech“ byla jen vtipem či poznámkou míněnou zcela jinak, než jak jí rozuměl Kiba. Teď už ovšem bylo pozdě.
„Ale no tak, no tak,“ Kakashi zvedl ruce před sebe v obranném gestu a pokoušel se nasadit pobavený úsměv. „To přece nemůžete po mě chtít, abych já vám tady vykládal...“
„Tak já budu aspoň hádat, dobře, sensei?“ nenechal se oblomit Kiba. „Kterou vy byste tak nejradši... hmm... Kurenai-sensei to nebude, Anko-sama taky ne... hele,“ napadlo ho najednou, „a co Shizune anebo, anebo dokonce Tsunade-sama?“
Kakashi vypadal upřímně šokován.
„Vždyť... vždyť Tsunade-sama je o dvacet let starší než já!“ vykoktal.
„To vůbec nevadí,“ mávl rukou Kiba. „Neříkejte, že vás to nenapadne, když ji vidíte – vypadá o dvacet let mladší! Já taky když ji vidím, nemyslím na to, jak je doopravdy stará, místo toho koukám na její-“
„-prase,“ přerušil ho Kakashi se znovunabytým klidem. „Kluci, já se vám divím. To je diskuse...“
„Máte recht, sensei,“ rozhodl se konečně zasáhnout Shikamaru. „Vážně, Kibo, ty seš jak malej. Vsadím se, že holky se takhle bavily o nás – před pěti lety! Je to sice votrava, ale když tě pozoruju, tak se mi zdá, že kluci fakt dospívaj pomalejc než holky.“

* * *

V témže okamžiku se na druhé straně za dřevěnou ohradou otevíraly dveře a do vedlejší lázně sestupovala Ino následovaná Hinatou, Sakurou a Tenten.
„Takže Sakuro,“ řekla Ino, „ty začneš. Hezky nám řekni...“