Už zase rostou

„Hokage! Hokage sama!“ po chodbě byl slyšet hlasitý dusot a chvíli na to se do kanceláře Páté vřítila Shizune. Udýchaně stála ve dveřích, opírala se o jejich rám a vytřeštěně hleděla před sebe.
„Co je?“ ozvala se Tsunade. Dlouho neviděla svoji asistentku tolik vyděšenou. Vypadalo to, že celou cestu sem běžela. Muselo to být něco opravdu naléhavého. Shizune vešla do místnosti a rozhodně se postavila před stůl.
„Hokage sama, máme problém. Musíte poslat Naruta pryč!“ vychrlila.
„Už zase trénuje?“ zeptala se Pátá a nevědomky napodobila Shikamarův tón, který všem sděloval, že jde o otravnou záležitost. Strach z ní rázem opadl, když si uvědomila, o co nejspíš jde. Ještě před pár vteřinami ale oprašovala mobilizační plán pro vesnici, protože Shizune ji opravdu vyděsila. Vyčítavě se na ni podívala.
„Tohle mi nesmíš dělat Shizune,“ už jsem myslela, že nás někdo napadl, „já vím, já vím, je to určitě vážné.“
„Ano,“ uklidnila se pomalu Shizune, „omlouvám se. Ale právě jsem byla u našich krajinných specialistů. Jejich výpočty jsou velmi zneklidňující.“
Hokage pokývala hlavou. Měla by se o to více zajímat. Natáhla k Shizune ruku, aby ji půjčila své desky. Byla si jistá, že tam nějaké informace najde, ale tentokrát se spletla.
„Je to velmi komplexní problém, pokud budete chtít, přinesu vám od nich potřebnou dokumentaci.“
Tsunade si povzdechla: „Tak dobrá, ať připraví výstupy, zajdu se za nimi podívat.“ Podívala se na hodiny a zjistila, že Naruto, o kterém se právě bavily, měl před několika minutami přijít do její kanceláře.
Tým krajinných specialistů byl zvláštní útvar ninjů, kteří se starali o okolí vesnice. Byli to speciálně vycvičení zahradníci, kteří využívali svou čakru ke krajinným úpravám a urychlení růstu rostlin. Po posledním boji, kdy Naruto bojoval s Peinem a vytvořil obrovský kráter, měli práce až nad hlavu. Jejich úkolem bylo znovu zasadit stromy a obnovit lesy kolem. Vlastně měli hypotézu, že čím je Naruto starší, tím jsou stromy v okolí vesnice mladší. Jejich úsilí vůbec nepomáhal trénink, kterému se intenzivně věnoval. A tak se rozhodli požádat hokage, aby jim poskytla nějakou pomoc. Krajinní specialisti, nebo také ninja zahradníci, byli založeni před pár lety, ale až teď skončili s výzkumy, experimenty a začali uplatňovat své poznatky v praxi.

„Rasengan!“ ozýval se ze všech stran. Mezi stromy se míhaly žluté vlasy a za nimi se ozývalo tříštění stromů a padání větví. Sakura se dotkla země a ta ihned popraskala. Obrovské kusy země vyčnívaly z jinak plochého povrchu. Naruto zmizel z inkriminované oblasti a vytvořil několik stínových klonů. Se Sakurou se rozhodli, že budou trénovat. I když oba věděli, že se musí učit složitější a pokročilejší techniky, chtěli zároveň zdokonalit své nejpoužívanější techniky. Na chvíli se udýchaně zastavili. Sakura vypadala o něco méně potlučeně, ale to jen proto, že si před chvílí vyléčila loket, který si narazila. Věděla, že přijdou horší časy a chtěla být na ně připravena. Za každou cenu chtěla na bojiště. Za každou cenu chtěla zachránit Sasukeho.
„Shanarooo!“ zařvala a vrhla se do boje s ještě větší vervou.

Konečně byla zpráva pro hokage hotová. Když přišla do jejich laboratoře, čekalo jí spoustu papírů, grafů a tabulek. Přístroje uprostřed místnosti stále něco přepočítávali a na jejich displejích se neustále měnila nějaká čísla. Tohle byla jedna ze situací, která Tsunade vyvedla z míry.
„Opravdu jsem nečekala, že pro mě budete mít tolik materiálů,“ řekla a znovu se vyčítavě podívala na Shizune. „Měla jsem ti říct, ať to zkrátí.“
Místo ní se ale ozval jeden ze specialistů: „To jsou všechny informace, které máme. Umožní vám lépe pochopit naši situaci.“
„Tak začneme,“ posadila se Pátá na nabízenou židli a podívala se na první složku, která jí přišla pod ruku.
„Dovolte mi vás uvést do problematiky,“ promluvil vedoucí oddělené. „Sama jste před několika lety vydala pokyn k založení naší organizace. Tréninky a boje v těsné blízkosti naší vesnice zcela zásadním způsobem neprospívají prostředí a trpí fauna i flóra. Přílišná změna okolí by samozřejmě vedla k nutným změnám ve vesnici z hlediska obranných systému, různých taktik a vnímání okolními zeměmi. Zároveň by to mohlo ovlivnit kvalitu života obyčejných občanů Listové.“ Vedoucí se na chvíli odmlčel a dal Tsunade prostor k položení otázky. Když nic neříkala, pokračoval dál: „Také jste nás požádala, abychom pracovali na vyvinutí techniky, která by umožňovala pěstovat stromy v nejkratším možném čase. Sama jste to považovala za tak důležité, že jste zřídila nás, abychom tomu věnovali všechnu energii.“
Hokage přikyvovala, byla to pravda. Uvědomovala si, že bez přírody kolem by se toho hodně změnilo – ne nutně k lepšímu. A uvědomovala si, že ji v uplynulých týdnech několikrát žádali, aby nikdo netrénoval v okolí vesnice. V duchu si udělala poznámku, že bude muset Naruta poslat trénovat někam jinam.
„Tak k čemu jste došli?“ zeptala se zvědavě.
„Vypadá to, že jsme přišli na techniku, která nám umožňuje urychlit růst stromů. Při dostatečné péči jsme schopni vypěstovat strom běžné velikosti přibližně za měsíc. Také dokážeme upravit semena stromů, takže je vyšší úspěšnost, že se ujmou a vyrostou z nich stromy. Sazenice pěstujeme v naší zahradě. Zvláště v začátcích růstu je potřeba být s čakrovým ovlivňováním velmi opatrný. V posledních týdnech jsme přikročili k poslední fázi testování, kdy přesazujeme stromy do okolí a snažíme se o to, aby dorostli do plné velikosti co nejdříve. Podařilo se nám přesadit několik desítek sazenic.“
Tsunade výsledky překvapily, nečekala, že na něco takového vůbec přijdou. Strom za měsíc.
„Jak moc je to náročné?“
„Jednomu stromu se věnují tři specialisté. Je to zatím dost náročné. Zkoumáme počátek růstu, rádi bychom ho urychlili. Po dosažení plného vzrůstu by měl strom přestat růst zvýšeným tempem, nechceme tu mít džungli.“
„Myslím, že děláte úžasné pokroky,“ řekla hokage. Rozhodně si zasloužili pochválit.
„Problém je, že nám Naruto kompletně zničil všechny naše vzorky,“ specialista, který promluvil vynechal poznámku o tom, že jim vlastně ještě svým bezostyšným pustošením krajiny přidělává další práci navíc. „Pokud bude takhle pokračovat, nemáme šanci obnovit naše okolí.“

Naruto v tu chvíli právě mocnou technikou zpustošil několik stromů a uhnul před Sakuřiným útokem. Tsunade ho sledovala s jistým zalíbením. Viděla pokroky, které udělal. Věděla, že je potřeba, aby trénoval a říkala si, že i Sakuře prospěje, když si bude udržovat kondici. Jenže mu také říkala, že by se měl držet ve vesnici a dát si chvíli pohov, než začne zase trénovat. A pak tu také byly ty stromy.
„NARUTO!“ zařvala a svojí monstrózní silou zastavila boj, přičemž se i ona zasloužila o rozšíření nově vzniklého prostorného paloučku.
„Říkala jsem ti, že si máš dát na chvíli pohov,“ dívala se mu zblízka do očí.
„Ale ne, já přece musím trénovat!“
„Mistře, i já bych měla trénovat, prospěje nám to oběma. Zatím ještě nejsme dost silní,“ ozvala se Sakura.
„Pro oba mám úkol. Vlastně jste se měli asi před hodinou hlásit v mé kanceláři,“ když chtěla, uměla být Tsunade děsivá. „Takže pojďte za mnou, protože to nebudeme probírat tady,“ prohlásila, popadla je za ruce a nemilosrdně je táhla za sebou. Sotva odešli, na místo se nahrnuli zahradní ninja specialisté.
„Je fakt, že takhle zoranou půdu jen tak někdo nemá,“ prohlásil jeden.
„Ale orat stačí jednou za čas, ne, když tady pracujeme na nových stromech,“ odpověděl druhý.
„Dejme se do práce,“ odpověděl další. Srovnali půdu a začali sázet. Každé sazenici se věnovali a posilovali ji pomocí čakry, kterou jí dávali do oběhu.

Měsíc po stromovém incidentu se šla Tsunade podívat na nové stromy. Když je viděla na vlastní oči, pořád jí to překvapovalo. Nebyl jich celý les, ale rozhodně to byl pokrok. Několik stromů právě dostávalo svou denní dávku čakry, ale pár z nich vypadalo, že roste stejně rychle se současnou menší péčí. Třeba přišli na to, jak upravit začátek tak, aby rychleji dorostli, vzpomněla si, že říkali, že na něčem takovém chtějí pracovat. Přiložila k nim ruku a prozkoumávala je. Zajímalo jí, jestli něco zjistí svým lékařský uměním. Zdá se, že je čeká ještě dost práce, tohle není tak dobré, jak se to tváří, zkonstatovala. Hlavně, že dělají nějaké pokroky. A konečně také pochopila, co měl znamenat jejich popěvek, který byl přítomný všude, kde byl alespoň jeden ninja zahradník: „Už zase rostou!“