Hokageho Syn: Origins 040 - Bratři

"Jen tak mimochodem, dochází vám, že vaše společná cesta začala ještě mnohem dříve, než si myslíte?" zeptal se Kyuubi jen tak mimochodem, když se sám připravil.
"Jak to myslíš, Kuramo? Setkali jsme se až v průběhu Chuuninských zkoušek," namítal Naruto, jenže Kyuubi si stál za svým.
"Jen si to namlouvej. Však, uvidíš sám," bratři čekali, s čím démon přijde. Okolí se kolem nich zavlnilo, než se objevili v Konoze. Ale vypadala trochu jinak.
"Domov. Sakra, jak mi chybí," povzdechl si Naruto, když se rozhlédl kolem.
"Jsme zpátky v čase, třináct let zpět," došlo Tanmovi, než vyletěli směrem k akademii, jako nějací duchové. Objevili se v jedné třídě.
"Toto jsou všechno jenom přízraky. Vůbec o vás neví," promluvil Kurama, aby bratrům trochu objasnil situaci. Bratři se procházeli po třídě, Naruto jejich učitele nepoznával, byť se mu zdál hodně povědomý. Tanma postával u malého blonďáka, který psal test. Poznal sám sebe.
"Je zvláštní tě vidět bez jizev, Niisan," utrousil Naruto pobaveně, když kluka poznal.
"Tenkrát jsem už jednu měl. Z operace," poznamenal Tanma, nespouštěl se z očí. Malý Tanma náhle zvedl hlavu a podíval se z okna. Za okny bylo moc pohybu.
"Tanmo, buď tak laskav, a vrať se do lavice," promluvil učitel, když si všiml menšího rozruchu. Naruto se podíval na učitele, pořád nevěděl, odkud toho člověka poznává. Tanma zůstal zahleděný z okna. Uvažoval, co ho tenkrát tak zaujalo. Pak si toho všiml. Velký počet Listových chuuninů a joninů nahánělo jednoho chlapce, taky blonďáka.
"Mizuki-sensei, proč toho kluka honí?" zeptal se malý Tanma, aniž by se hnul od okna. Celá třída se nahrnula k oknu, aby se taky podívala.
"Všichni zpět na svá místa! A ty, Tanmo. Moc se vyptáváš na věci, do kterých ti nic není," promluvil Mizuki káravě, když se zbytek třídy vrátil. Jenom Tanma zůstal.
"Kecáš! Tohle že je Mizuki?" zeptal se Naruto vyjeveně. Tanma jenom mlčky přikývnul.
"Jo. Pořád stejný k***t, jak ho pamatuješ ty," odpověděl Tanma tvrdě, sám sebe nespouštěl z očí.
"Zpět na místo," Mizuki zopakoval svůj požadavek, ale Tanma se odmítal hnout. Narutovi utekly oči na učitelský stůl, všiml si kalendáře.
"Už chápu proč. Hon na lišku. Bože, jak já to nenáviděl," utrousil Naruto, když si vzpomněl. Malý Tanma náhle stál před otevřeným oknem.
"Tohle není správné!" bratři slyšeli, jak za ním Mizuki ještě něco křičí, ale malého Tanmu to nezajímalo. Vyskočil z okna a vběhl do ulic.

Oba bratři se přesunuli do jedné z ulic. Tanma pomohl Narutovi najít sám sebe. Malý Tanma čekal v jedné tmavší uličce. Už jako malý kluk dokázal učit, kudy jeho cíl půjde. Během chvilky se na ulici objevil malý Naruto. Byl unavený, špinavý a značně potlučený. Na chvilku se zastavil, aby se ujistil, že své pronásledovatele ztratil. Jenže další krok už neudělal. Tanma ho zatáhl do uličky a držel v tichosti.
"To tys mi zachránil život. A už si ukázal, že jseš dobrej v tichém postupu. Takhle to Kurama myslel," došlo Narutovi. Tanma jenom mlčky sledoval sebe a Naruta v mladší verzi, jak se potichu baví v potemnělé uličce, zatímco chuuninové a joninové jenom probíhali kolem. Vůbec o nich nevěděli.
"Pouze Sandaime o nás věděl," promluvil Tanma tajemně.

Obraz se před nimi ještě několikrát zavlnil, aby byli svědky dalších pár událostí z následujících dní. Byli svědky, jak Tanma kvůli tomu navštívil Hokageho a nebál se ho pěkně seřvat, jen aby se s dalším zvlněním ocitli na večerním hříšti, kde se Tanma s Narutem znovu střetli, aby si domluvili další plány. Takhle to pokračovalo dál, dokud Tanma neukončil akademii, a nestal se geninem. Ovšem, nástup do akademie doporučil i Narutovi.

Zpátky v realitě, Naruto potřeboval chvilku, aby vstřebal to, co viděl. Tanma si jen oživil vzpomínky.
"Sakra! Už jenom to pomyšlení, že jsme si byli celou dobu na dosah. Ale Třetí neudělal nic," prolomil Naruto ticho. Kolem nich byl opět v lese, který byl za městem.
"Chtěl, ale rada byla zásadně proti. Ledy jsem musel prolomit až já," odpověděl Tanma, dokud Naruto neměl nutkání si sednout. Připadal si unavený.
"Zjevně Kyuu už skončil. Kyuu, jak to vypadá?"
"Vypadá to tak, že veškerá moje síla je v Narutovi. Už nejsi jinchuuriki, Tanmo. Ale zanechal jsi tam svůj otisk, nebo tak něco, takže bude-li potřeba, můžeš nadále využít moji sílu. Ale ta pečeť ti už zůstane," odpověděl Kyuubi, když se vedle nich objevil, byl velký jako kůň.
"Tak to máme za sebou. Mám pocit, jako kdyby mě přejel povoz," utrousil Naruto, když si Kyuubi lehl k nim.
"Jen sbírej síly, Naru. Pak budeš nezastavitelnej," potvrdil Tanma, který se jenom opíral o strom.

Jenže klid netrval dlouho. Z města se opět ozývaly výkřiky. Naruto s Kyuubim byli hned na nohou, únava je přešla. Tanma jednal instinktivně, hned si přikládal ruku k oku, protože měl několik orlů rozesetých po městě.
"Do h****u! Myslel jsem, že ty potvory už vícekrát neuvidím! Jak se tu k***a dostaly?" ptal se Tanma sám sebe, když sledoval okolí. Naruto chtěl vědět, co se děje, jeho bratr mu jen přiložil dlaň k oku.
"Proboha živýho! Co to je?" vyjekl Naruto. Skrze Tanmu viděl několik zmutovaných tvorů, jak pobíhají ulicemi.
"Mutanti. Konkrétně zmutovaný opice, původem z Kiri. Kazuyova robota," informoval Tanma rychle, zbytek řekl Narutovi po cestě. Bratři stanuli na skalním výběžku, ze kterého měli výhled na celé město. Opice se zdržovaly v ulicích, Tanma ale preventivně sledoval okolí a nahlížel do domů.
"Skvělý. Nevěděj, jak si otevřít. Civilisti jsou v bezpečí," ohodnotil Tanma situaci. Několik opic bylo u domů, odkud se ozýval křik. Slyšely je, ale nemohly se k nim dostat, což je o dost víc rozčilovalo.
"Tak jo, co teď?" zeptal se Naruto, když Tanma svěsil ruku. Věděl, že už něco plánuje.
"Musíme je odlákat. Nemá smysl s nima bojovat, je jich až moc. Věř mi, jednu laborku v Kiri jsem vyčistil, a takhle jsem se ještě nezapotil," odpověděl Tanma, což mu Naruto věřil. Co se týkalo fyzických činností, Tanma toho vydržel hodně. Když se už začal potit, tak to něco znamenalo. Naruto si jenom odevzdaně povzdechl.
"Máme dvě možnosti. Zavést je k útesům, nebo do bažiny. Kdo si co bere? Jsme dva, tak to zvládnem," navrhl Tanma, což Naruta trochu uklidnilo.
"Co je v těch bažinách, že je tam chceš zavést?" zeptal se Naruto, nejistota ho pořád neopouštěla, když slyšel ten řev kolem.
"Jedni takoví červíci, kteří by se mohli nažrat," odpověděl Tanma nevinně, než začal něco hledat ve své brašně.
"Beru si útesy. Doufejme, že neumí plavat," rozhodl se Naruto, Tanma mezitím vytáhl podivnou plechovku.
"Tak si vem jednoho z mých orlů. Využij ten svůj nový mód, dělej rachot a podobně. Ale moc se jim nevzdaluj, ať neztratí zájem," připomněl Tanma, než si navzájem bouchli pěstmi.

Naruto stál vedle Tanmy na kašně uprostřed města. V ruce měl kus kovové trubky, kterou hodlal využít. Tanma náhle mocně hvízdnul, rozléhalo se to snad celým městem. Naruto začal bouchat trubkou o kašnu, aby v rámusu pokračoval.
"Tady, vy pazgřivci nepovedení! Žrádlo! Héééj!" hulákal Tanma, Naruto se k němu přidal. Věděl, že Tanmův plán vyjde. Vždycky vycházely. Volání zabralo, mutanti se začali přibližovat ke kašně. Naruto si je mohl blíže prohlédnout, zvedal se mu z toho žaludek.
"Co za vyšinutého maníka tohle provede?" zeptal se Naruto do prázdna, aby zahnal svoji nervozitu.
"Vyšinutej maník. Jdem na to!" zavelel Tanma a bratři se rozdělili. Naruto běžel na svoji pravou stranu, kde byly vysoké útesy a rozbouřené moře. Část mutantů se vydala za ním. Za běhu aktivoval svůj Kyuubi mód, aby donutil mutanty běžet za něčím, co ještě svítilo. Zabralo to, mutanti mu byli v patách a byli pořádně rychlí.
"Sakra, kde je ta brána k přístavu?" prskal Naruto v duchu, když kličkoval ulicemi a mlátil trubkou do všeho, co mu přišlo pod ruku. Dostal se ven z města, po ohlédnutí zjistil, že mutanti pořád běží za ním. Zvýšil teda svoji rychlost, aby se dostal k okraji útesům, a aby mutanti nedostali jeho.
"Tak jo, teď nebo nikdy!" povzbudil se v mysli, než skočil z útesu. Mutanti skákali slepě za ním, jenže Naruto se na poslední chvíli chytil orla, kterého mu dal Tanma. Mohl si oddechnout a pokochat se pohledem, jak opice padají z útesu, jedna přes druhou. Podíval se pod sebe. Někteří měli to štěstí, že dopadli na kameny. Ti, co skončili ve vodě, se rychle utopili.
"Fujtajbl, doufám, že se vidíme naposled!" zanadával Naruto, když ho orel donesl zpátky k městu.

Tanma se rozběhl na svoji levou stranu. Za běhu otevřel plechovku, ze které se vyvalil barevný dým, ale i zápach tlejícího masa. Vzal to po střechách, mutanti mu byli pořád v patách. Kdykoliv si nebyl jistý, jestli má mutanty za zády, zahvízdal. Nechutný řev mu potvrdil, že pronásledování nevzdali. Pach masa byl až moc silný, což donutilo Tanmu přemýšlet, jestli to s tou směsí nepřehnal. Přeskočil zeď poblíž brány vedoucí do lesa a ukryl se ve větvích. Počkal si, až se mutanti opět objeví. A hlavně, až budou pryč z města. Odér linoucí se z plechovky by přilákal jakéhokoliv predátora. Seskočil na trávu a čekal. Pomocí orlů sledoval situaci za sebou, povedlo se mu vylákat druhou půlku ven. Teď začínala ta pravá sranda, protože mutanti se rozprchli do lesa. Tanma si zastrčil plechovku za obi a začal šplhat na strom. Při každém skoku na další strom mocně hvízdnul, aby mutantům připomněl, že tam pořád je. Zavedl je hlouběji do lesa. Okraj močálu měl na dohled. Věděl, že postačí jenom lehce zčeřit vodu a červy tím vypudí. Seskočil na padlý kmen, který byl kousek nad mokřadem a vyčkával. Řev byl slyšet všude kolem něj. Líně pohnul rukou, aby zápach ještě víc roznesl po okolí, než vytasil meč. Elegantním saltem odskočil na kámen stojící ve vodě, než kolem sebe opsal mečem kruh. Pochopitelně, po vodní hladině. Všiml si pohybu pod vodou, tak plechovku zahodil a přemístil se zpět do větví. Červi byli taky pěkně mazaní, počkali si, až všichni mutanti byli ve vodě, než se vynořili a začali s hostinou. Mutanti neměli nejmenší šanci proti protivníkovi, kterého nemohli vidět, ani cítit.
"Další škodná z krku," oddechl si Tanma, než se rozhodl vrátit do města a zjistit škody.

Bratři se opět sešli ve městě, tentokrát bylo čisté. Naruto si všiml, že se Tanma vybavil navíc, na zádech měl i Fushigiri.
"Zajímalo by mně, jak se tu ty potvory dostaly," uvažoval Naruto, když se rozhlédl kolem. Všude bylo ticho, zněly pouze hlasy plné starostí. Tanma mlčel, jen skenoval okolí. Něco mu přišlo divné. Ani nemohl v klidu popřemýšlet, musel Naruta odhodit pomocí Namikaze a sám odskočil. Na jejich místo dopadla postava v tmavém plášti s kapucí na hlavě. Pouze Tanma věděl, kdo to je, ihned vytasil.
"Máš mě přečtenýho, co?" promluvil zahalený, když zvedl hlavu.
"Měl jsem za to, že sám chceš ty mutanty vidět zdechlý, Kenjine," odpověděl Tanma, svěsil ruku s mečem.
"Pravda, říkal jsem, že s nima nebude žádná sranda a že by tu neměli bejt. Ale lidi, jako ty, mi kazí vize," oponoval Kenjin a sňal kapuci. V obličeji měl snad více šrámů, než posledně.
"Ambice tě rozhodně neopouští. Teď tu ale zařveš, kámo. Neměl si tu chodit," promluvil Tanma, namířil hrotem na Kenjina. Všiml si, jak se kolem něj začínají srocovat ostatní Namikaze.
"Držte se zpátky! Je můj," rozkázal Tanma, ostatní Namikaze uposlechli. Navíc, společně vytvořili bariéru, aby zabránili dalším škodám.
"Tak pevný, tak rozhodný. Tohle se mi líbí," uznal Kenjin, když pozoroval rostoucí arénu kolem sebe. Sám si na ruce nasadil podivné boxery.
"Věř mi, tohle se ti bude líbit míň," upozornil Tanma, oba bojovníci se postavili do svých postojů. Kenjinovi vyjely dlouhé drápy z boxerů.
"Snad ses dostatečně připravil," provokoval Kenjin.

Ozvalo se řinčení kovu, ale oba bojovníci jenom přeběhli na druhou stranu. Takhle se vyměnili asi ještě pětkrát, než se oba rozhodli pro jinou taktiku. Jenže léta, které strávili spolu, se projevily a oba udělali přesně to, co chtěl ten druhý. Jako kdyby kopírovali jeden druhého. Když chtěl Kenjin udeřit, Tanma udeřil taky. Znali se až moc dobře. Znovu změnili taktiku. Kenjin máchal rukama jak smyslů zbavený, ale Tanma to všechno dokázal blokovat. Ať se Kenjin snažil sebevíc, Tanmu nemohl trefit. Namikaze byl klidný bojovník. Zůstával v klidu, rozvážně a soustředěně. To mu pomohlo aspoň trochu předvídat soupeřovy pohyby. Vyčkal si, dokud se Kenjin znovu nerozmáchne. Pod úderem jen Tanma uhnul a seknul Kenjinovi po břiše. Očekával další úder, musel být rychlejší. Rychlým sekem uťal Kenjinovi levou ruku, hned pod ramenem.
"Hlupáku. Nevím, co zkoušíš, když tohle nefunguje," posmíval se Kenjin a zvedl svoji useknutou ruku. Tanmovy zjizvené rty zdobil pobavený úsměv. Kenjin se snažil si ruku nasadit, normálně by se mu tkáň obnovila rychle. Jenže tentokrát to nešlo.
"Pře****l jsem tě," promluvil Tanma pobaveně, když se postavil do klidného postoje. Kenjin, stále si držíc svoji useknutou paži, ho propaloval pohledem.
"Genjutsu Kai!" zvolal blonďák a jeho obyčejná katana se změnila na Fushigiri.
"Fushigiri! Ona existuje?" zalapal Kenjin po dechu. Po dlouhé době poznal strach a nejistotu. Tanma vytočil zápěstí tak, aby bylo Fushigiri vidět v celé své kráse. Kenjin pocítil ránu na břiše a svezl se na kolena. Opět cítil bolest a slabost.
"Očividně víš, co tahle čepel dokáže. Máš poslední možnost," odpověděl Tanma a pomalu se přibližoval.
"Nevidíme se naposledy!" zakřičel Kenjin a rozhodil kolem sebe pár dýmovnic. Když kouř ustál, nebyl nikde k nalezení.
"O tom nepochybuju," promluvil Tanma do ticha, když se bariéra rušila.

Zjištění škod proběhlo rychle. Nic nebylo poničeno a překvapivě, nikdo nepřišel k úhoně. Aspoň za tohle byl Tanma rád.
"Tanmo, starosta už toho začíná mít plné zuby. Musíme s tím něco dělat," ozval se Tanaka, když si Tanmu našel ve městě. Nikdo to starostovi neměl za zlé, Namikaze byli sice schopní, ale poslední dobou přitahovali moc pozornosti.
"Pravda. Na chvilku není klidu," uznal Tanma a zamyslel se. Mezi dvěma muži zavládlo ticho.
"Jenže jak se Tarik a ten Kenjin dozvěděli, kde jsme?" zeptal se Tanaka, když se snažil na něco přijít.
"Média. Někdo vypustil do světa zprávu o našem pobývání tady. Kdo má zpravodaje na starost?" zeptal se prozměnu Tanma, vůdcem klanu je teprve krátce. Tanaka, jakoždo člen rady starších, mu měl napomáhat.
"Zpravodaje má na starost Takeo. Společně jste byli v Observatoři, pamatuješ?" přišla odpověď. Cíl byl tedy jasný. Starý Namikaze se jenom obával reakce svého vůdce, ale Tanma se zdál až moc klidný.
"Tanmo-sama, Tanako-sama! Čemu vděčím?" zeptal se Takeo, když se objevili na jeho dvorku.
"Potřebujem pár odpovědí, Taku. Můžem dovnitř?" slova se ujal Tanma, Tanaku překvapilo, na jaké byl úrovni.
Trojice mužů se usadila v altánku na Takeově zahradě. Jeho žena, Maki, zrovna donesla tác s čajem a poslušně zmizela v domě.
"Tak co pro vás můžu udělat?" zeptal se Takeo, když naléval. Působil, že nemá o ničem tušení.
"Jsme tady, protože máš na starost zpravodajství, Takeo," začal Tanaka, když se trošku napil.
"Konkrétně?"
"Ale no tak, Taku. Nerob blbýho. V poslední době tu bylo dost útoků a ohrožení jsme byli všichni. Jak Namikaze, tak civilisti. Někdo oznámil světu, kde jsme. Ty nám řekneš, kdo to byl," pokračoval Tanma a podrobněji sledoval muže před sebou. Na Takeově obličeji zračila nejistota a menší strach.
"Není to jenom proto, že to po tobě žádá vůdce. Ale taky kvůli tomu, co se děje po okolí. Místní z nás mají strach, starosta nás chce vyhnat, pokud bude ještě jeden incident. Nehledě na to, že ať už je za to zodpovědný kdokoliv, jakákoliv újma padá na jeho hlavu," doplnil Tanaka, když položil prázdný kalíšek na tác. Nevědomky tím objasnil Tanmovi něco z jejich zvyků a tradic, čehož se mladý vůdce chytil.
"Jaký je trest?" zeptal se Tanma směrem ke staršímu.
"Běžně smrt, ale rozhodnutí nechám momentálně na tobě," odpověděl Tanaka, Tanma si všiml, že Takeovi svítila naděje v očích. Věděl, že zodpovědný je Takeo. Ale chtěl to od něj slyšet.
"To uvidím podle toho, kdo to byl," odpověděl Tanma ledabyle a probodával Takea pohledem.
"Tak dobře, byl jsem to já. Ale vyslechněte mě. Bylo to s dobrým úmyslem. Chtěl jsem dát najevo, že se už nebojíme, že jsme zase všichni spolu.
"Maki-san, má Takeo někde původní zprávu?" zeptal se Tanaka, když si všiml Takeovy manželky venku. Maki ihned odběhla dovnitř, během chvilky se vracela se zprávou v ruce. S vyysoce pokorným a uctivím gestem předala zprávu Tanmovi.
"Namikaze jsou zpět. V plné síle a pohromadě. Teď si na nás nikdo netroufne. Zkuste si to, s***i. Najdete nás v Zemi Čaje, ve městě Amanaki," Tanma pouze přečetl prvních pár řádků, než zvedl pohled na Takea, který znejistěl.
"Robíš si ze mě p**u? Tohle, že má bejt dobrej úmysl? Milej zlatej, tímhlectím si ostatní vyzval, ať si něco zkusí. Nech mě hádat. Chtěl si jim dát najevo, aby se tomuhle místu vyhýbali. Ale ve skutečnosti si je tu akorát přilákal. Protože málokdo to má v hlavě urovnaný, aby bral v potaz takové velké riziko. Chtěli to riziko překonat a téměř se jim to povedlo. Kdybych už tolikrát nezasáhnul, Namikaze by už nebyli. Každý, kdo zemřel, nebo byl jinak poraněn, je tvým dílem," ozval se Tanma, už uvažoval o adekvátním trestu.
"Takže odpověď máme. Budeš potrestán," doplnil Tanaka a chystal se k odchodu.
"Ale aby si někdo nemyslel, že jsem tak krutej, bude tvůj trest lehčí. Jako připomínka," zakončil Tanma, načež nechali Takea, aby litoval nad svým rozhodnutím.

Ještě téhož večera nechal Tanma svolat všechny Namikaze na místní náměstí. Na žádost nechal místní starosta postavit dva kůly, z nichž vedly dva provazy se smyčkou. Namikaze udělali kolem kůlů kruh, velký na dvacet kroků. Dav uvolnil cestu, prošel průvod Namikaze se zelenými opasky. Zelené opasky znamenali strážce. Byli posazení na okrajích čtvrti a Tanma je posílal do terénu jako zvědy. Ve čtvrti fungovali jako ochranka. Namikaze se zelenými opasky udělali menší kruh kolem kůlů, než se větší dav znovu rozestoupil. Do kruhu vešel Tanma, následovaný Narutem a radou starších. Tanma se pyšnil červeným obi, Naruto oranžovým s červenými pruhy a rada starších měla hnědé obi. Zelené opasky zalezly do davu, kromě dvou. Mezi zelenými byli i Takeo, smířený se svým trestem.
"Takeo Namikaze, za veřejné ohrožení Klanu Namikaze a okolních civilistů, jsi byl shledán viným. Tvým trestem bude degradace a deset ran, aby to bylo připomínkou nejen tobě, ale i všem ostatním," promluvil Tanma do ticha. Takeo jen mlčky kývnul hlavou. Tanma se otočil na Naruta, který mu podal černý pásek.
"Snad si to pro příště uědomíš," řekl Tanma tiše Takeovi, když mu sundával modrý pás. Poté Tanma odstoupil a kývl na zbylé dva zelené, aby konali, co měli. Stáhli Takeovi yukatu až na zem, než mu provlékli smyčky na zápěstí. Poté zatáhli za provazy, Takeovy ruce vystřelily nahoru.
"Je to první prohřešek po tolika letech. Shodli jsme se, že nebudeme tolik přísní," promluvil Tanaka a nabídl Takeovi malý špalek, do kterého se odsouzený hned zakousnul. Věděl, že to bude hodně bolet. Hned na to vyšel z davu další člen se zeleným páskem a rozmáchl se bičem. Bič proťal vzduch a zakousl se do zad, kde nechal ošklivou rýhu. Rada starších hlasitě počítala každou ránu. Při sedmé Takeo ztratil vědomí.
"Máme sice jisté privilegia, ale pravidla se musí dodržovat, co?" zeptal se Naruto potichu, když padla poslední rána a Takeo byl odvlečen. Tanma jen mlčky přikývl. Věděl, že jakožto vůdce, bude muset být víc, než jen ztělesněním pravidel. A aby mohl něco pozměnit, bude pro to muset mít dobrý důvod.