Tatsu 10

Rány smutku

Tak přiletěli další kanárci. Mám otřes mozku… trojitý.. Neji stál nad ním a vybíral, kterou ze sta smrtí co znal, vybere pro něj… TU Nejhorší TY HAJZLE!!!...
Awe se nedíval na Nejiho , ale na tu dívku.. a až teď pochopil tu ránu … nemyla to Vala… byla to patrně Nejiho příbuzná… Awe polknul… splést se může každý, ale takhle… za tohle mě zabije… a bylo by možná nejlepší se nebránit…

„Ty SVINĚ co to SAKRA BYLO“ vyřvával Neji na celý les.

Ostatní na něj zdrceně pohlédli. Neji takový nebyl … nikdy nemluvil sprostě… téměř nikdy…výjimkou byl Naruto a Lee … na ty celkem často.. Awe se podíval na tu dívku …. Sakra , jsem to ale pěkný osel…

„ Omluvám se, byl to omyl.“ Řekl jí přímo do očí. Věděl , že to zní asi pěkně blbě… Budou si myslet, že se chce z toho vykroutit… ale říkal pravdu… nic jiného vysvětlovat nebude… nedozvědí se nic z jeho života… ani slovíčko. Hinata byla červenější než rajče, nebyla schopná slova …

„ JAK SE OPOVAŽUJEŠ NA NI PROMLUVIT? JAK SE“… řval Neji ještě hlasitěji než předtím…nebylo mu souzeno připravit o hlasivky, protože na něj křikl Awe
„ SKLAPNI!!“

Awe přešel pomalu k Hinatě: „ Omlouvám se Ti“ opakoval. Hinata jen přikývla. Podíval se na tu bandu co stála kolem a prohlásil : „Vracíme se do vesnice“ Další šok. Tím uzemnil naprosto všechny. Nejimu se otvírala naprázdno pusa jako leklé rybě …Awe na ně nečekal a vracel se zpátky do vesnice… rozhodl se … zůstane s nimi… byl už dobrých 100 metrů daleko než ho dohnali ostatní…

Dovedli ho do kanceláře Páté Hokage. Posadili na židli. Ambu si stoupli ke dveřím, dva k oknu a dva po stranách Aweho. Díky ale nějak se mi nechce skákat oknem… smál se pro sebe Awe. Byl připraven na nejhorší. Ale situace nevypadala tak zle. Nikde poblíž neviděl žádné mučící nástroje ani injekční stříkačky. Tihle lidé používali jiný způsob výslechu a on měl to neštěstí, že ho za chvíli pozná….

Hinata se v doprovodu Nejiho vracela domů. Neji se mračil a skřípal zuby. Hinata se neměla odvahu na něj podívat. Celou cestu šli v tichosti . Nemluvili. Nejiho chování však jasně ukazovalo co si o tom incidentu myslí… nevěří mu ani nos mezi očima… takovou blbost by mohlo napadnout jedině Naruta. Asi ho svými myšlenkami přilákal, protože když se podíval o padesát metrů dopředu uviděl ho. Kráčl si to ulicí a v rychlosti do sebe házel rámen… Jednou na to umřeš Naruto ! Nezemřeš v boji, ale zabije tě žrádlo … Neji se mu chtěl vyhnout a zmizet k sobě domů, ale štěstí mu nepřálo. Naruto si jich všiml a šel k nim. To snad ne… „Ahoj, stalo se něco ? někdo umřel Hinato?“ Hinata se začervenala. Neji se na ni zlostně podíval… nech toho Hinata… „ Nic se nestalo, Nikdo neumřel, ale brzo umře.“ Naruto nechápal o kom mluví.Neji se sebral a odešl domů. Nechtěl se vztekat ještě s Narutem. Nebýval takhle zlý, ale dnešek ho dorazil. Neměl na nic náladu a na nikoho. Došel ke svému domu, zalezl do pokoje a tam přemýšlel. „ Ahoj Naruto-kun.“ Ozvala se stále zčervenalá Hinata. Mám mu o tom říct ? raději ne… „ co je Nejimu? Chová se hůř než obvykle“ smál se Naruto a poznal , že se Hinatě něco stalo. To proto , že se nedívala na něj , ale sledovala vycházející hvězdy na obloze. Po chvilce k nim došla Ino , Shikamaru a Choji. Pozdravili je a zeptali se Naruta :“ Půjdeš s námi na rámen?“ . „ Jasně mám hlad jako vlk. Hinato nechceš jít s náma?“ bylo vidět , že ho neposlouchá. A tak se ní rozloučili a spěchali na rámen. Hinata neslyšela ani jejich rozloučení. Pomalu se vydala domů.

Jeden z Ambu se k němu přiblížil. Awe ztuhnul. Tak teď to příjde. Nadechl se, potom vydechl. Muž však si jen stoupl před něj a Tsunade se postavila na levou stranu. „ Když se nebudeš bráni , usnadníš mi práci“ tak na to nespoléhej pomyslel si mladík. „ Když se nebudeš bránit, nebude tě to bolet“ tak to určitě, jsem takový pako abych Ti věřil. Položil mu dlaně na spánky po tom , co udělal několik složitých pohybů rukou. Awe nevěděl co se děje. Co to sakra dělá ? ….. pak ho oslepila tma.. propadal se… padal….

…………………………..

Před očima se mu míhaly tváře. Tváře jeho přátel. Pak se objevily obrazy …

BLIK

Stál pod stromem a smál se na svou sestru…

BLIK

Spěchal do schodů . Běžel do věže. Chtěl si přečíst nějakou knížku.

BLIK

Cvičil s Aratarem boj mečem…

BLIK

Klečel u hrobu svých rodičů a pronášel přísahu smrti…

BLIK

Díval se na umírající VALU

…………………………..

„ NEEEEEEEEEEEEE“ zakřičel a pokusil se vyskočit ze židle, ale drželi ho dva z Ambu. S nenávistí se podíval na toho muže před sebou. Třásl se… to ti patří ty Idiote. To máš za to , že se mi snažíš hrabat v hlavě. Tsunade se pohnula. Pokynula rukou , aby kapitán Ambu začal mluvit. Neměl se k tomu , tak se zeptala : „ Co si viděl ? něco důležitého?“ Ambu se přestal třepat . „ Můžu vám něco říci o tomto člověku“ termínem „člověk“ si nebyl tak jistý. „ Ano pokračujte“ vyzvala ho. Awe se na něj zhnuseně podíval. „ Má nebo měl sestru. Dost se věnoval cvičení se mečem. Viděl jsem, že klečí u hrobu rodičů. Viděl smrt nějaké dívky“ vyjmenoval. Tsunade,byla zklamaná : „ Víc nic ?“ „ Ne“ „ Jak se mu podařilo ukončit techniku čtení mysli?“ zeptala se. Velitel nevěděl a tak pokrčil rameny.Pak dodal : „ Má dost silnou mysl. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by se obrnil tak rychle. Postavil si kolem mysli zeď .“ Tsunade byla překvapená. Tohle nedokázal dobře nikdo z mladých lidí. Tohle věděla. Ona sama měla problémy uzavřít svou mysl proti cizímu vpádu.

Awe seděl zdrceně na židli…

„ Pokračujte. Zkuste to znova.“ Awe sebou trhl a podíval se na ni . Jeho oči byl neproniknutelný led. Ambu se zase přiblížil,
ale Awe na nic nečekal a zavřel oči.-začínal si stavět v mysli pomyslnou zeď . pěkně velkou a neproniknutelnou zeď. Než ji však mohl dokončit zadunělo mu v hlavě. Zaklel.

……………………………….

BLIK

Procházel obrovskou síní k velkému zlatému trůnu. Byl oblečen do stříbrných kalhot,košile a přes ramena měl přehozen plášť s vyobrazením obrovského draka. Na prsou měl obraz devíti hvězd ….

***** Na tohle se nebudeš dívat .. snažil se Awe ho dostat na nějakou jinou vzpomínku*****

BLIK

Díval se do krvežíznivých očí obrovského muže. Muž byl vysoký přes dva metry.

BLIK

Stál na hradbách a šípem mířil na nepřátele.

BLIK

Díval se jak probodávají srdce jeho syna .

BLIK
BLIK
BLIK
……………………………

Do očí mu zářilo světlo z lampy . Natahoval se rukou aby ji rozbil.
Zaostřil to není lampa .
Byl to svit měsíce, který zářil přes okno.
Ležel v teplé posteli.
Byl zpátky v nemocnici.

„ NENÁVIDÍM VÁS“ zakřičel do prázdného pokoje.