Růže ...skrytý posel andělů 9

„No dobře.“ Řeknu tiše a nechám se odvést na parket. A jako naschvál začne hrát ploužák, hm super. Neji mě opatrně chytne kolem boku a já mu dám ruce na rameno ( což sem odkoukala od ostatních) no , trochu víc mu šlapu na nohy, ale on to přehlíží s úsměvem . Omluvně se usměje a tancuji dál.Je to docela sranda. V tom do mě někdo dost silně drcne a ten někdo je Itachi se Sakurou. Drží jí jak když jí nedrží.
„Sorry.“ Řekne takovým divným hlasem a já se na něj tázavě podívám, oplatí mi to dost hnusným pohledem a odtancuje dál. Podívám se zpátky na Nejiho. Ten se usměje a aniž bych něco řekla tak mi odpoví.
„To neřeš, občas má své nálady.“ Řekne a já se s tím spokojím, teda prozatím. Protancujeme skoro celou písničku. Po skončení mě odvede ke stolu a sedne si vedle mě. Úplnou náhodou skončí jeho ruka kolem mích ramen. Nechám jí tam i když už začínají kytičky kolem nás kvést. Neji mi jednu utrhne.
„Dívej, před tvojí krásou kvetou i růže.Vezmi si ji.“ Řekne a podá mi jí a já si ji vezmu, dám si jí za ucha a tu co sem tam měla dám zas jemu. Za chvíli k našeho stolu přijdou i ostatní, teda až na Riku. Itachi si sedne daleko ode mě a já mám sto chutí se ho zeptat proč, ale Nejiho ruka kolem ramen mi v tom zabrání.Proč si kazit krásný večer? Přisunu se blíž k Nejimu.
„Chie, nechceš se jít projít?“ zeptá se a já se zarazím..že by mě fakt chtěl znásilnit?
„Půjdeme se projít jen do parku.“ Dodá a já teda souhlasím. Když se zvedám zachytím Itachiho smutný pohled, asi je v přechodu či co. Odvrátím pozornost zpátky k Nejimu. Ten mě chytne za ruku a společně vyjdeme z domu a zamíříme k parku, zastavíme se až u kašny. Kolem nás hraje hudba a kašna je ozářená. Neji se na mě podívá divným pohledem.
„Chie, já bych ti chtěl něco říct.“ Super už to začíná
„Víš mám takový pocit že k tobě cítím něco víc než by se mezi přáteli dalo říct.“ Řekne a já strnu, takže žádný znásilnění? Trochu mi zčervenají tváře.
„Víš já..mám blbý zkušenosti s kluky.“ Řeknu páč nic lepšího mě nenapadne. Neji se trochu zarazí, ale potom mě pohladí po tváři.
„Líbíš se mi.“ A jemně mě k sobě přitiskne.Skoro ani nedýchám, čekám co se bude dít dál. Neji mě obejme a pohladí po vlasech, druhou rukou mě chytne za bradu a trošku jí zvedne a přiblíží svůj obličej k mému. Cítím jeho dech na svých rtech a zavřu oči. V tom ucítím jeho rty na svých víčkách, potom na tváři a pak jen jemný dotek na rtech. Něco ve mě uvnitř mi říká že to je dobře a že mi nic nehrozí. Zbavím se teda svých posledních pochybností a otevřu oči. Neji je stále blízko u mě a tak sek němu přiblížím, zavřu oči a políbím ho. Neji se usměje a přitiskne své rty víc k mým. Cítím jeho jazyk kroužit na mích rtech a pak lehce zatlačí a já otevřu ústa. Jazykem mi do nich vnikne a pohrává si s mým. Je to příjemný a tak se ho snažím napodobovat. Za chvíli se mi začíná úspěšně dařit. Nepočítám jak dlouho se líbáme a něco nás vyruší..teda někdo. Otevřu oči a uvidím Itachiho, stojí dál od nás a dívá se na nás divným pohledem. Odskočím od Nejiho a chci něco říct, ještě ani neotevřu pusu a ozve se Itachi.
„Pardon že ruším, Rika vzkazuje že máš jít domů sama.Ale jak tak koukám sama určitě nepůjdeš.“ Řekne sarkasticky a mě tím vyrazí dech.
„Co je s tebou Itachi?“ zeptám se a přijdu k němu.
„Jdi si za Nejim... a mě nech na pokoji, jasný?!“ vykřikne a uteče pryč.V měsíčním světle máme oba téměř stříbrný vlasy...a ty jeho se lesknou za běhu a pak zmizí. Stojím tam a nezmůžu se ani na slovo. Neji mě obejme kolem ramen.
„Taky to nechápu, chceš doprovodit?“ zeptá se Neji opatrně a já přikývnu, domů bych asi nedošla. Celou cestu jdeme mlčky, Neji pochopí že mi zrovna není dobře po tom incidentu. Před domem mi jen dá malou pusu a já rozejdeme se oba k sobě domů. Zapadnu do pokoje a strhnu ze sebe šaty, vezmu pyžamo a lehnu si do postele. Cítím se mizerně a tak usnu.