Osamělá

Je to femslash psala jsem tuhle povídku kvůli tomu že nemám ráda pairing SasuSaku.
Jinak je to můj první femslash a omlouvám se za chyby která tam nejspíš budou *pohled neviňátka*
-
-

Večerní obloha byla tmavá..
Tmavější než obvykle ani hvězdy na ní nezářili jen saténově černá.
Na růžovlasou dívku přišel smutek. Seděla na posteli a hleděla z okna, ta tmavá obloha tolik jí ho připomíná.
Jeho tmavé oči, oči černé noci.
Tolik ji scházel..je to už dlouhá doba ale stejně ji chybí.
Smutně si povzdechla a sklopila hlavu..“Sasuke-kun“ Zašeptala neslyšně.
Vedle se ozvalo zavrtění a postava se světlými vlasy se pohnula, převrátila se na bok ale dál spala nerušeným spánkem.
Vzhlédla k spící postavě a slabě se usmála. „Tobě taky chybí...Já vím “
Lehce se dotkla blonďatých vlasů.
Byli hebké příjemné na dotek.
Znovu se usmála a dál se podbírala světlými vlasy nechávala je prokluzovat mezi prsty a vychutnávala si ten pocit. Vůbec se nestarala o to jestli se probudí. Právě naopak chtěla aby se spící postava konečně probudila chtěla aby rozehnala temnou oblohu připomínající milované černé oči chtěla vidět světlé letní nebe v jejich očí.
K její smůle se zatím odmítala probudit dál si klidně spala ničím nerušeným spánkem ze kterého se slabě usmívala. Takový lehký nepatrný úsměv kterým se jakoby dívce vysmívala.
Zarazila se a chvíli se ji sledovala jestli se přece jen nehodlá probudit pak sjela z vlasů níž na sametovou bledou pokožku.
Tak měkká a hřející byla ta kůže pod jejím dotekem.
Znovu pohlédla na postavu ležící před ní a všimla si lehkého zachvění.
Víčka se zatřepala a pak se začaly pomalu otvírat aby ji ukázali krásu modrých očí které byli ještě zastřeny spánkem.
Zelenkavý pohled se setkal s pohledem modré oblohy.
„Proč jsi mě vzbudila?“ Ozval se rozespalý hlásek.
„Promiň..“Odpověděla ale její hlas nebyl ani trochu omluvný. S úsměvem hleděla jak se osoba proti ní protáhla.
„Pozoruješ mě..“ Pobavený úšklebek se mihl na bledé tváři.
„Možná..“ Přikývla a přisunula se blíž.
„Probudila jsi mě a teď se ke mně budeš lísat? „
„Možná..“ Znovu stejná odpověď přisunula se ještě blíž a sklonila se nad usměvavou tvář.
„Ino..“Zašeptala a lehce políbila ty růžové rty.
„Jsem tak osamělá..“ Řekla když se jejich rty odpojily.
Usmála se a objala ji tak aby ji přitáhla co nejblíže k sobě. „Je to lepší?“ Zeptala se.
„Hm.. je.“ Řekla a položila si hlavu na její rameno.. „Jak příjemné…chce se mi spát..“
Blonďatá dívka ji lehce pohladila po růžových vlasech.. „Tak spi, Sakuro..“
Zavřela oči a nechala se unášet spánkem při kterém aspoň na chvíli zapomněla a necítila se tak osamělá.