Once upon a time 01

Once upon a time
(je to moje prvotina, tak buďte trochu vlídní , možná se vám to bude zdát jako telenovela na pokračování, ale kámošce se to líbilo)

Blížil se soumrak. Slunce se připravovalo ke spánku a všechno živé s ním.
Dva ninjové, kteří strážili hlavní vchod do Skryté Listové, se chystali bránu s posledním paprskem slunce zavřít, jak se už tradovalo od prvního dne jejího vzniku. Ale něco jim v tom zabránilo!
„Ách, mě se chce spát,“ ospale zamžoural jeden z nich. Už chtěl bránu zavřít, když se ozval druhý ze strážců: „Počkej, támhle ještě někdo jde!“
„Co, kde,“ zeptal se. A zahleděl se směrem do zapadajícího slunce. Chvíli nechal oči zvyknout si na ostré světlo, ale pak už uviděl onu postavu také.
„Hmm, počkáme, ale je pěkně daleko,“ zamručel a stáhl ruce z vrat brány.
„Přece ho nenecháme spát venku, když je tak blízko,“ namítl druhý.
„Ale vždyť jo, vždyť čekám!“
A tak čekali. Slunce už zapadlo za kopec a vesnici ozařoval jen naoranžovělý zbytek světla. Postava se blížila ke Konoze.
„Ty nezdá se ti, že něco nese,“ otázal se první.
„Myslíš,“ odvětil. Opět se zadíval na tu postavu v dálce a snažil se zaostřit co nejvíce. „Hmm,… Myslím, že máš pravdu, něco má na zádech.“
A pak s posledním slunečním paprskem dopadající na Listovou vesnici se v jejích vratech objevil Uchiha Sasuke a nebyl sám.
„Rychle, zavolejte zdravotníka,“ zařval na stráže. Z jeho hlasu byl patrný strach s něčím dalším, což nešlo úplně rozeznat.
Stráže chtěli něco namítnout, ale to co uviděli, je naprosto ohromilo. Mladý Uchiha s neuvěřitelnou opatrností sundal svoje břemeno, ze kterého se vyklubala zakrvácená osoba.
„To..je přece Uzumaki,“ řekl překvapeně strážný.
„Tak zavolejte toho lékaře,“ znovu zařval Sasuke a až tento výkřik bolesti rozhýbal oba strážné, kteří až do teď konsternovaně koukali na Sasukeho, jak drží Naruta v náručí. Jeden z nich se rozběhl směrem k nemocnici.
„Co se stalo,“ zeptal se druhý.
Ale než mohl Sasuke něco říct, ozval se slabým hlasem Naruto: „S..sasuke?“
„Neboj Naruto, už jsme v Listové, už bude dobře,“ řekl tichým hlasem Uchiha. Až teď si strážný pozorně prohlédl oba ninji. Oba byli od krve, Uchiha měl nějaká tržná zranění, ale na Narutovi bylo vidět, že umírá.
Ale i přesto měl na obličeji úsměv.
„Vidíš, přece jsem tě sem dostal,“ zachrčel Naruto.
„Nemluv, vyčerpáš se,“ zašeptal v odpověď Sasuke. Držel ho v náručí a bylo mu jasné, že jeho přítel umírá a že s tím nemůže nic dělat. Aspoň ho tedy sevřel v náručí pevněji, aby věděl, že je tam s ním.
A pak se u brány objevili zdravotníci vedení Sakurou.
„Sasuke,“ vydechla a překvapeně sledovala obrázek, který se jí naskytl. „Naruto.“
Honem přiklekla ke zraněnému a opatrně se jala ho vyšetřovat. Kolem jejich rukou se objevilo malé množství chakry, kterou se snažila uzdravit smrtelná zranění.
„Naruto, vydrž,“ zavrčel Sasuke. „Je tady Sakura, všechno bude dobré.“
„Jo přesně tak jsem tady a všechno bude v pořádku,“ vzlykla Sakura.
Ale pak je překvapil sám Naruto. Se zbytkem všech sil zvedl ruku a sevřel do ní Sakuřinu: „Nech..toho.. já umírám…a .. dobře to vím.“
„Ne, to teda neumíráš,“ vztekal se Sasuke. „Musíš jenom chtít žít.“
„Hmm,“ rozkašlal se Naruto a z úst mu vytekly další pramínky krve. „Svůj slib jsem splnil. Slíbil jsem Sakuře, že tě přivedu zpátky a to jsem dodržel.“
„Ale ne takhle,“ vzlykla Sakura. „Chtěla jsem vás oba dva zpátky jako tým 7. Jako předtím vším.“
Ozval se zvuk, který se ozývá při dopadu těla. Oba se utočili a uviděli tam stát půlku ninju z Konohy. Stála tam sama Pátá, Kakashi, Iruka, Sai, Neji a spousta další přátel Naruta, kteří se dozvěděli, že umírá.
„No..toto,“ zahrčel s úsměvem Naruto. „To opravdu umírám, když jsou tady skoro všichni.“
Tsunade k němu přiklekla a ani nezkoušela žádné lékařské jutsu, všechno jí bylo jasné při pohledu na množství krve.
„Naruto,“ zašeptala se slzami v očích. Za ní se postavil Kakashi a řekl s bolestí v hlase: „Co jsi to zas vyváděl, Naruto?“
„Splnil jsem slib,“ řekl. „Tsunade splníte poslední přání umírajícímu?“
Neměla ani sílu něco říct, jenom kývla hlavou na znamení souhlasu.
„Děkuji,“ velmi pomalým pohybem si šáhl na čelo, strhl si od tam čelenku a pak ji vtiskl do ruky Sasukemu. Všem bylo jasné, co mělo být tím posledním přáním. Sasuke se chvíli překvapeně díval na tu čelenku, kterou roky neviděl, pak ji pevně stiskl a nasadil si. Všichni, kdo tam byli, překvapeně vydechli.
Naruto se podíval na Tsunade a ta řekla jediné slovo: „Dobře.“
„Myslím, že … udělám ještě jednu ..věc a půjdu na druhou stranu,“ řekl Naruto. „Ale nejdřív. Sai, pojď sem.“
Sakura mu udělala místo vedle sebe a Sai přiklekl se svému příteli.
„Sai, Sasuke, …chtěl bych … abyste se postarali o Sakuru.“
„Cože, “ ozvala se překvapeně trojice.
„Sai, moc dlouho se neznáme, ale ode dneška jste vy tým 7.“
„Dobře,“ souhlasil Sai a stiskl Narutovi ruku, za kterou ho držela Sakura.
„Tak … a ted… poslední věc, nelekněte se,“ varoval je.