Aishiteru 3

Iruka pozoroval Naruta, jak mizí za rohem ulice. Usmál se. Naruto s sebou vždy přinášel tu šťastnou náladu a nakazil každého, kdo byl poblíž. To na něm měl Iruka tolik rád.

Naruto kráčel dál a přihloupě se usmíval na všechny strany. Lidé mu jeho usměv opětovali. Byl to zvláštní den- ta kouzelná jarní atmosféra… „Dávej pozor,“ ozval se Shikamaru a oba dva spadli na zem. „To jsi ty Naruto? Jsem rád, že jsi se už uzdravil!“ usmál se Shikamaru a pomohl Narutovi vstát. „Co tu děláš Shikamaru?“ „Vlastně tady čekám na Temari,“ odpověděl mu nejistě. „Máte rande?“ zeptal se ho Naruto. Svojí otázkou ho zaskočil. „Co tě to napadá?! Já a Temari?“ vyhrkl ze sebe Shikamaru a začal před sebou mávat rukama, jakoby odháněl mouchu, kterou viděl jenom on. Naruto si nemohl nevšimnout toho, jak se začervenal. „A co je ti vlastně do toho? Je to snad moje věc!“ rozčílil se Shikamaru. „To ty by sis měl někoho najít. Snad bys pak přestal myslet na ramen,“ doporučil mu s mírným úšklebkem. „Ale co mám dělat, když mě Sakura nechce?“ zeptal se Naruto dramaticky. „Třeba to není tvoje pravá. Třeba je ta pravá blíž, než si myslíš,“ usmál se Shikamaru. Naruto se nechápavě ohlížel. „Ale tady jsme jenom mi dva!“ vypadlo z něj nakonec. „Naruto! Ty hlupáku. Přestat myslet na ramen a titul Hokageho! Dneska si zkus všímat lidi kolem sebe a třeba budeš překvapen.“ „Dobrá, poslechnu tě. Teď už bych ale měl jít, protože ta tvoje pravá se už blíží.“ Naruto se usmál na přicházející Temari a rychle odešel.
„Ten hlupák!“ zasmál se Shikamaru.
„Ten Shikamaru! Myslí si, že ví něco, co já netuším!“ brblal si pro sebe Naruto a pokusil se přemýšlet o tom, co mu řekl kamarád. „Jak že to říkal? Mám si všímat lidí kolem sebe? To určitě nebude tak těžké,“ Naruto nahlas přemýšlel.
Nedošel ani na konec ulice, když v tom kolem něho rychle proběhla zelená postava. „Lee?“ podivil se Naruto, ale Lee byl už moc daleko na to, aby ho slyšel. „N..Naruto!“ oddychovala hlasitě Tenten, která se marně snažila držet krok s Leem. Vedle ní běžel Neji Hyuuga. „Hinata říkala, že jsi byl vážně zraněný. Měla o tebe strach.“ „Nemusela se ničeho bát. Jsem v pořádku a cítím se skvěle. Zato vy vypadáte, že tu za chvíli vypustíte duši.“ „To je jenom takový menší trénink. Samozřejmě to byl Leeho nápad. Musíme si dát padesát koleček kolem Konohy,“ řekla mu Tenten a Naruto se při myšlence na takový vyčerpávající trénink otřásl. „Zato já nemám nic na práci,“ postěžoval si Naruto. „Můžeš se jít třeba podívat za Hinatou. Připravuje se na misi, ale ještě před tím se za tebou chtěla jít podívat do nemocnice. Koho by napadlo, že tě pustí tak rychle. Nebo jestli se tak nudíš, můžeš si dát pár koleček s námi,“ poradil Narutovi Neji. „Eh…Myslím, že půjdu navštívit Hinatu. Rád bych si s vámi zaběhal, ale ještě pořád nejsem připravený na tolik pohybu, dattebayo!“ Naruto se vymluvil a raději rychle zmizel.
„Vypadáš zdravě,“ ozval se hlas. Naruto se rychle otočil a podíval se na svého senseie, který se opíral o stěnu budovy a v rukou držel knihu. „Á! Kakashi-sensei. Pořád ještě čtete ty perverzní knížky?“ Naruto si neušetřil poznámku na adresu knihy Icha-Icha Paradise, kterou četl Kakashi neustále, když zrovna nebojoval. „Ničemu nerozumíš. Jsi ještě moc mladý na to, abys pochopil půvab této knihy,“ řekl Kakashi klidně, ale těžko říct, jestli se ho Narutova poznámka nedotkla. „Kam vlastně jdeš?“ zeptal se zvědavě Kakashi. „No…Půjdu teď navštívit Hinatu. Prý o mě měla strach.“ Kakashi se usmál. „Vy se smějete? Já přes tu hloupou masku nic nepoznám. Sundáte si jí někdy?“ zeptal se Naruto, přestože se už smířil s tím, že tvář svého senseie nikdy neuvidí. „To je asi tak pravděpodobné, jako že přestaneš jíst ramen,“ uchechtl se Kakashi. „Proč mi furt vyčítáte ramen? Já nejsem žádnej maniak. Není nic špatného na tom, že jí někdo rád nudle!“ Naruto se zamračil a místo očí měl úzké štěrbiny. „To víš že ne. Jestli chceš ale navštívit Hinatu, měl by sis pospíšit, protože její tým čeká mise.“ „Doře, dobře, dobře…“