Vzhůru nohama 8
Ukázalo se, že na jedné ze zbraní byla papírová bomba. Ohnul svou hlavu k mému pravému ramenu. Zavřela jsem oči a otočila svou hlavu na bok. Když se prach po výbuchu rozplynul, opět jsme začali oba vnímat. Teprve teď jsem si uvědomila, že na mě leží. Narovnal hlavu. Ze vzdálenosti deseti centimetrů jeho oči vypadaly ještě temněji a tajemněji. Trochu jsem zčervenala. „Pro-…promiň, jen tě kryju,“vysvětluje Sasuke, který si právě uvědomil, co vlastně udělal a kde teď leží. „Jo díky, úúúú,“ zasténám. Sasuke se zvedne. Vzal mě do náručí a utíkal pryč. V očích mu září Sharingan. „Musíme najít ostatní,“ vysvětluje udýchaně…zamyšleně dodám, „to už je po druhý co jsi mi zachránil život,“vzhlédnu k němu, „jo to máš asi pravdu v tvém druhém životě teprve po druhé,“…odraz od další větve. Drží mě tak lehce a jemně, jako bych se mohla rozbít. Z míst dotyku našich těl mi prostupují celým tělem jakési vibrace, takový zvláštní pocit… „hele jaká jsem byla před minulou misí, myslím, než jsem přišla o paměť?“ zkoumavě se mu zahledím do očí…odraz od větve…přemýšlí o odpovědi, „hm, růžovoučká, nemožná nána, která za mnou pořád dolejzala,“ odkloním smutně hlavu a zahledím se do prázdna. Tak takovou odpověď jsem nečekala. Pozoruje mě. „Ale to bylo před tím, teď jsi docela v pohodě,“ dodá rychle na vysvětlenou, když zpozoruje mou negativní reakci. „Takže mě nepovažuješ za zbytečnou?“ „Samozřejmě že ne, bez tebe by to ani nešlo,“usměje se…
…po chvíli hledání se zastaví na jedné louce. Obávám se, že jsme je ztratili. Navíc po nás jdou nějací ninjové a k tomu všemu jako bonus nemůžu chodit,“ přemýšlím nahlas. „Hm, to je fakt,“ položí mě na zem a hlasitě dopadne vedle mě. Chvíli na něj zírám, jak leží na zemi, a pak si snažím narovnat svou nohu. Sasuke pozoruje mou nechutně zkroucenou, třesoucí se končetinu. „Eh, hej nemohl bys mi jí narovnat?“ vyzývám ho s nadějí, že to bude rychle. „Myslíš? Bude to hodně bolet,“ bere mé chodidlo do jeho rukou. Noha se mi třese ještě víc než předtím. „Nechutný pohled,“ pozoruju svou zkroucenou nožku a naznačuju zvracení. „Hm, tak se připrav,“ nadechne se a já zatnu zuby. Jedním mohutným pohybem s křupnutím na konci mám chodidlo zase v normální poloze. Bolestně vykřiknu a v slzách se sesypu na jeho rameno. „Díky,“ šeptnu. Odtáhne se: „ Sorry, jsem strašně ospalý,“ aby ne, říkám si v duchu, teprve teď jsem si uvědomila, že je už dávno tma. Usmála jsem se na něj: „Vezmu si hlídku,“ Sasuke leží pod stromem, otočený na bok, „jo jasný,“ pak už jen slyším jak zhluboka a pravidelně oddechuje…
…koukám se na hvězdy. Snažím se nevnímat bolest v nedávno vymknutém kotníku. Chvíli bezmyšlenkovitě zírám na končetinu. V hlavě se mi něco vybaví. Snažím se zhmotnit chakru do středně velkého plamene v dlaních. Přiložím je na kotník. Chvíli to bolí. Pak už si jen úlevně oddechnu. Postavím se. Už můžu zase chodit, pomyslím si. Někde za mnou praskne větev. Okamžitě se otočím. Nikde nikdo…planý poplach, pomyslím si. Opět se otočím a jdu za parťákem. Vzápětí ze tmy vyskočí dva stíny. Doběhnu k Sasukemu a snažím se ho probudit. Nic, jakoby nedýchal. Jeden ninja po mně hodí kunai. V pohodě mu uhnu. Kunai nezapíchne do spícího Sasukeho. „Neeééé,“vykřiknu. Sasuke vzápětí zmizel v oblaku kouře. Dál ho už nestíhám řešit. Snažím se vykrýt všechny útoky. Jsou na mě oba moc rychlí. Kde je proboha ten Sasuke? Díky mému filozofování se nesoustředím na obranu. Jeden z nich mě silou udeří do hlavy, že odletím až deset metrů pryč. V letu pustím své milované zbraně a tvrdě dopadnu na záda. Vykašlu trochu krve. Nemůžu se moc hýbat. Jeden ninja kouká neustále na jeden strom. Hodil kunai do koruny listí. Vzápětí ho omotal jakýsi téměř průsvitný tenký provázek, očividně pevný, který vedl od ninjy na strom, kam před tím hodil kunai. Provázek pomalu začal nahoře hořet. Oheň postupoval dál po provázku až k ninjovi, kterého to pak usmažilo. Blíží se ke mně druhý, stále živý ninja, držící jednu z mých zbraní. Nemohla jsem utéct. Nějak jsem nezvládala své vlastní tělo. Když ke mně ninja došel, očividně se rozhodl, že to ukončí a napřáhl katanu. Zavřela jsem oči a jen čekala, až se mi ostří meče zaryje do těla. Ucítila jsem na svém těle kapky dopadající krve. Otevře oči. Ninja nade mnou stále drží meč napřažený k smrtícímu úderu. Pozoruje nějaký meč, kterým má probodnutý žaludek. Oblečení se pomalu nasakuje krví. Ochable pustí katanu. Naštěstí jsem jí instinktivně chytla těsně před dopadem na mé tělo. Po ruce mi stéká pramínek červené tekutiny, vytékající z ošklivé, hluboké rány. Odhodím katanu za sebe a prohlížím si dost nechutnou, krvavou ránu na ruce. Uslyšela jsem někoho dodýchávat: „Jsi,“ nádech, „ jsi v pohodě?“ Sasuke vytáhne meč z ninjova břicha. „Jo myslím, že jo,“ odpovím a posadím se. Sasuke vyčerpaně dopadne na kolena a chytne kunai zapíchnutý těsně pod ramenem levé ruky a prudce ho vyrve ven. „Promiň Saku, šel jsem se mrknout po okolí,“ vážně mi řekl Saku? Nebo už blázním. „To je v poho,“ odpovím usměvavě. Přisednu si k němu. Rozřezanou rukou mu vyhrnu rukáv. (Ještě že má černý oblečení.) Spojím ruce u těla a snažím se zhmotnit poslední zbytky životní síly do rukou. Obě přiložím k ráně na jeho paži. „Ty si pamatuješ, že jsi uměla léčit?“ „Jo, nebo spíš jsem si to připomněla ve snu,“ po chvíli musím sundat svou ruku a nechám jí volně vlát směrem dolů. Z úplně červené končetiny stékají pramínky rudé krve a odchlíplá kůže. Sasuke chvíli něco dělá na své ruce. Soustředím se na jeho ránu takže ani nevnímám, že mi mou mrtvě vypadající dlaň zavázal obvazem. „Už nemůžu,“ vydechnu vyčerpaně. „ještě to nemáš zcela zacelené,“ pohlédnu na něj. Ze vzájemné pěkné chvíle nás vyrušil až šílený výbuch za námi. Oba se otočíme. Na obloze se objeví obrovský černo fialovo nachový drak, na jehož hlavě stojí jakási miniatruní postava, s delšími tmavými vlasy. „Ryuuka,“ vyslovíme najednou. „Pojď rychle,“ stoupnu si a utíkám spolu s ním pryč, „Kdo je to tam sní?“ „Myslím, že vím,“ odvětí Sasuke při pohledu na černý oblak naproti draku, „doufám, že se mýlím.“
"příští díl, tedy pokud to někdo čte, bude asi tak odhaduju za tři až pět dní, ono vymyslet to a ještě přepsat do počítače to je nadlouho"
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
je to paradni!!!DALSIII
vuáá dál prosím xD
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
krasa
možná to tam dám už zítra pokud to stihnu přepsat možná už dnes
jato asi taky nevydržím moc semy to líbý.............§
cooooooooze???ja to nevydrzim...jinak je proste FANTASTICKE!!!
chápu, ale neoj ja to čítam a náhodou tento príbeh patrí medzi moje oblýbené, tak honem piš.
no lidi měl tady být už další díl ale nějak se to ne a ne objevit...a to to budou už tři dny
jo jasný...budu se snažit co nejdřív