Otravný svět 2
„Karin proboha nech mě být.“ Ozve se zlostný hlas a dívka se pomalu zase stáhne do ústraní.
„Suigetsu, podívej se po těch pěti kde se právě nachází.“ Rozkazovačný tón vylučuje jakoukoliv známku odporu.
„Já mám hlad, že bych sněd snad i jelena.“ Řekne Naruto a v tom zrudne. Tohle nejspíš neměl říkat, jeho domněnka se samozřejmě potvrdí ve formě tvrdé pěsti v jeho ksichtě.
„Tvá demence mě nikdy nezarážela, ale tohle sis měl nechat pro sebe.“ Řekne Shikamaru a tře si ruku, kterou právě uhodil Naruta. Sakura se začne dusit, což je příznakem rozsáhlého výbuchu smíchu. Shino ji uštědří ránu do zad, čímž ji nejspíše zachrání život. Ale i jemu se koutky zvedli do úsměvu.
„Pokračujeme?“ zeptá se Yamato s údivem ve tváři. Právě se totiž vrátil z lesa, kde byl na zdravotní procházce.
„Bože s váma je otrava.“ Řekne znuděně Shikamaru a opustí místo, kde se právě rozjímal nad krásnými obláčky.
„Hmmm.“ Přitaká Naruto uraženě a tře si postižené místo. Sakura přicupitá s potutelným úsměvem k Yamatovy a zašeptá mu do ucha příhodu, která se stala těsně před jeho návratem. Ano i on nezklamal a jeho ústa se zkřivila v potlačený smích. Ale jakmile mu pohled padl na Shikamara, jak si uraženě jde vepředu a Naruta s oteklou tváří, jeho veškeré úsilí je v tahu. Smích který tak pracně zadržoval se prodere ven a následuje půl hodinový přestávka, kde se musí uklidnit aby byl vůbec schopen dalšího pohybu.
„Můžeme už vyrazit?“ zeptá se Shino se svým všudypřítomným klidem a naše skupinka se vydá dál...
„Ty Sakuro, nechceš mi vyléčit tvář? Ty seš tak strašně šikovný lékařský ninja.Víš ono už to je docela napuchlý a já už nevidím na cestu.“ Cukruje Naruto a na souhlas zakopne o kořen, aby všem dokázal že on je opravdu zraněný a nevidí na cestu.
„Eh došla mi chakra, dej si na to led.“ Řekne Sakura s hrdě vztyčenou bradou a dál pokračuje v cestě.
„Mega čelo.“ Šeptne si pro sebe Naruto nadávku, kterou při jeho smůle zaslechne i osoba na kterou byla směřována. Narutovo tvář nyní zdobí boule dvě, a tentokrát na tu cestu už nevidí vůbec.
„Haháá.“ Směje se Shikamaru a pronese pár vysoce škodolibých poznámek na jeho adresu a pochválí Sakuru za dobrý výkon.
„Naruto...drž se provázku dokuď ti ty boule nezmizí.“ Řekne Yamato a obváže ho kolem pasu tlustým provazem.
„A proč?“ zeptá se Naruto a předstírá že zkoumá provaz ( přes ten otok nic stejně nevidí)
„No až zakopneš, tak díky tomu provazu s náma budeš pokračovat dál v cestě a tudíž nás nebudeš zdržovat.“ Vysvětlí mu Yamato princip provazo jutsu a Naruto se urazí....Naštěstí po pár přistání na tvrdé matičce zemi jeho otok zmizí a už normálním tempem vyrazí dál.
Pár kilometrů od nich ze šustne větvička a záhadným úsměv odhalí řadu žraločích zubů.
„Mám vás.“ Ozve se tichý hlas a úsměv i s tajemnou postavou zmizí ve skrytu lesa.
Jůůů super....chudák Naruto
super!pokrackoooooo!
Ja prosím ďalší diel!!! Strašne sa mi páči tvoja poviedka a to už aj po dvoch častiach