Vyjímka z pravidel (13. Kapitola)

Když ji na nose pošimraly sluneční paprsky prosvítající špatně staženou roletou líně,ještě pořás se zavřenýma očima, se protáhla. Teprve po pár vteřinách se přecejen rozhodla vstát. A když už se rozhodla byla oblečená a umytá během několika málo minut. S úsměvem na tváři proběhla domem a stanula na rušné ulici. Ale co teď? Zakručení žaludku jí připomělo,že by se mohla nasnídat.
Míjela jednu restauraci za druhou až nakonec zastavila v sushi-baru.

Když dojedla odhrnula tenkou látku,kerá jí dělila od ulice a nezaujatě pozorovala dění kolem sebe. Nějaká starší žena se dohadovala o ceně zeleniny,malý kluk pobíhal se svým psem...
Zívla si. raní dobrá nálada se pomalu vytrácela a vystřídala jí otupělost.
,,To je nuda! Copak všichni gennini trénují?"
Ani si neuvědomila,že svůj povzdech vyslovila nahlas a tak sebou trhla když jí odpověděla nějaká blondýnka:
,,To máš pravdu! Vůbec nic se tu neděje... sasuke-kun je bůhví kde a a já se děěsně nudím!"

,,Eh...?"
Sjela ji Hanako nechápavým pohledem a musela se ovládnou aby jí hned nevyhodila,když si přidela.
,,jsem Ino! Yamanaka Ino. Včera jsem tě viděla bojovat. Si fakt dobrá... "
,,Aha...díky."
Nehodlala jí věnovat o mnoho víc pozornosti. Bohužel,dívka byla neodbytná.
,,taky jsem si všimla,že nemáš ráda Sakuru! To jsme dvě... a hele,když už se známe,nechtěla bys na nákupy? No? Však víš.. co jiného se tu dá dělat?"
Hluboký povzdech. Nádech,výdech. Hlavně se uklidni...hlavně jí hned nezabij... Nakonec se Hanako podařilo nasadit milý úsměv.
,,Tak jo. víš o nějakém dobrém obchodu?"
,,To si piš!" Zazářila Ino.
,,Jsem přece ta nejlépe oblékaná holka v Konoze!"
No,to si nemyslím...
Další falešný úsměv.
Když zaplatila nechala se dovést před poněkud výstředně vyhlížející budovu.
To myslí vážně?! Projelo jí hlavou,ale nic neřekla a následovala Ino.
V tu chvilku měla Hanako pocit,jako kdyby byla chycená v nějakém genjutsu. Tolik fialové v životě neviděla...
,,To..to snad..."
,,Sugoi! nemyslíš?!"
Ino nečekala na její dpověď a rozběhla se k prvním stojanům s oblečením.
Přez svou neobvyklou polohu vypadal obchod celkem dobře(až na tu fialovou).
Hanako znechuceně procházela mezi stojany. Když v tom si všimla naprostého kontrastu s tou záplavou jedné barvy. Jako přitahována nějakou silou se vydala za tím černo-rudým kouskem oblečení.
Ino nechala jejímu osudu a vydala se zaplatit hříšnou sumu.

Naobědvala se doma. Zpět do ulic se vydala teprve okolo třetí hodiny. Když však zjistila,že se oproti ránu nic nezměnilo zamířila do lesa obklopujícího vesnici. Třeba alespoň tady se bude něco dít.

(pozn.autora: omlouvám se,že je to "díl o ničem" a navíc ještě krátký. Ale slibuji,že příští bude stát za to! Velká dohoda s Nejim!"