Otravný svět 3

Den pomalu vystřídá noc...
„Tady přespíme.“ Ukáže Shikamaru na malou skrytou mýtinu. A Naruto unaven cestou se zdrží všech připomínek.
„Jistě.“ Řekne Yamato a ze dřeva postaví malou budovou kde přespí.
„Budeme držet hlídku, o půlnoci mě přijde vystřídat Sakura, již jsme se domluvili.“ Řekne Shino vážně a posadí se před dům. Jeho brouci se rozlezou do všech stran.
„Dobře a všichni ostatní budou spát, potřebujete nabrat síly na následující den.“ Pronese rozkazovačně Yamato a všichni ho poslechnou a ulehnou. Naruto zmožen namáhavým dnem se hned po ulehnutí odebere do světa sladkých snů. Shikamaru ještě chvíli pozoruje vzory dřeva nad sebou a poté usne taky. Sakura se ještě chvíli převaluje a nakonec ve stejnou chvíli jako Yamato usne.
Plamínek ohně pomalu dohasíná až s jemným zasyčením zhasne úplně. Shinovo spící tvář upadne do tmy. Chlad který sebou přináší noc Shina s trhnutím probudí.
„Co kde kdy?!“ zeptá se a poté se ujistí, že to byl jen sen ( kde by se vzal v lese dinosaurus) zapálí oheň a jde vzbudit Sakuru.
„Ale já nechci jít do školy.“ Řekne Sakura rozespale a mne si oči.
„Je promiň, jistě už jdu.“ Řekne a oblékne si teplé oblečení. Značně zpomaleným krokem vyjde ven a posadí sek ohni. Pozoruje tanec plamínků a zjišťuje, že je dokonale probuzená.
„Nebojíš se tu tak sama?“ zeptá se hlas ze tmy, ve kterém pozná Shikamara.
„Ne nebojím.“ Odpoví s úsměvem a nabídne mu místo vedle sebe. Ten se posadí a také ho uchvátí ten tanec ohně.
„Je to nádherné.“ Řekne tiše a zaregistruje Sakuřino neznatelné přikývnutí. Otočí se na ní, tanec plamínků činí její tvář záhadně nádhernou. Nenápadně si jí prohlíží, zkoumá každou nepatrnou část její tváře. Rty má zavřený a je zabraná do svých myšlenek. Nikdy si nevšimnul, že tak dospěle.Vždyť ještě nedávno to byla malá holčička bláznivě zamilovaná do Sasukeho a lpící na svém vzhledu. Sakura zachytí jeho pohled a podívá se na něj, jejich pohled se spojí a ten kdo jako první uhne je Shikamaru.
„Děje se něco?“ zeptá se Sakura a Shikamaru horečnatě zavrtí hlavou.
„Ne, nejspíš si půjdu lehnout.“ Řekne a pomalu se zvedne k odchodu, Sakura zamumlá pozdrav a dál stočí svůj pohled k ohni.
Pomalu hodiny ubíhají, ale Sakuru stále ještě spánek nepřemohl...v tom uslyší praskot větviček blízko místa, kde sedí. Leknutím sebou trhne a zadívá se na místo, kde je nejspíš zdroj hluku. Sevře kunai a vydá se tím směrem, v duchu se přesvědčuje, že kunoichi jako je ona se ničeho nebojí. Pomalu vystoupila z okolí, které ještě bylo ozářeno ohněm a obklopila jí neprostupná tma. Poté co si její oči začali zvykat na tmu, rozeznávali stromy a keře. Nikde nikdo.... s úmyslem vrátit se zpátky k ohni se otočila a dívala se přímo do něčí tváře. Srdce jí leknutím prudce poskočilo. Dotyčná osoba jen stála a prohlíželi si jí. Sakuru sevřelo chladivé objetí strachu, a ona nebyla schopna pohybu. Její oči těkali z místa na místo než se konečně ustálili na té postavě. Ve tmě toho moc neviděla, ale byla si jistá že osoba je opačného pohlaví. Po chvilce sevření polevilo a ona se mohla nadechnout.
„Kdo jsi?“ zeptá se a čeká na odpověď, třeba se jí to jenom zdá.
„Já já jsem to, mé jméno je Suigetsu.“ Odpoví jí osoba tichým hlasem a Sakura se pozastaví nad jeho zuby.
„O tobě jsem nikdy neslyšela, co tu chceš?Chceš nás zabít?“ vrhá se do slovního protiútoku, aby zamaskovala podivný chtíč, který se jí rozléval po těle. Strach jakoby prvním slovem toho člověka zmizel.
„Ne nechci..ty jsi Sakura, že?“ řekne Suigetsu a pomalu se k ní přiblíží. Ten pocit který pocítil, jakmile tu růžovovlasou dívku poprvé spatřil se mnohonásobně zvětšil.
„Ano.“ Odpoví mu dívka a upírá svůj pohled do jeho očí. Její zrak si už zvyknul a tak si ho mohla celého důkladně prohlídnout. Byl vysoký, světle modré vlasy do padali na ramena. Fialové tílko, a černý pásek sepnutý na jeho hrudi. Tajemné bleděmodré oči se právě vpíjeli do jejích zelených. Suigetsu udělá nepatrné pohyb k ní a jeho ruka se zvedne, aby se mohla dotknout jejích vlasů.
„Jak může být lidská bytost tak dokonalá.“ Zašeptá a uvrhne Sakuru do rozpaků. Ale ten pocit, co cítí...jakoby měla tisíce motýlků v břiše. Její ruka se samovolně zvedne a pohladí dotyčného po tváři.
„Já nevím co dělám.“ Zašeptá a přiblíží se k němu. Ten pocit sílí a ona zapomíná na okolní svět.
„Já také ne, je to divný pocit...“ souhlasí s ní Suigetsu a jejich těla jsou už velice až nebezpečně blízko.
„Nechápu své chování.“ Šeptá Sakuru a pomalu se k němu přibližuje.
„Zapomeňme na okamžik, kdo jsme.“ Odpoví jí Suigetsu a tu malou vzdálenost od ní zničí. Cítí její dech na své tváři, pomalu vezme její obličej do dlaní a dlouze se na ní zadívá. Sakura přivře oči a nastaví mu žádostivě své rty. Neodolá a vpije se do nich. Jejich rty se spojí ve smyslný polibek, který jim oboum rozeznívá všechny nervy v těle.

„Juugo, jdi se za ním podívat...“ ozve se hlas ze tmy, stejným tónem a temné postava v plášti zmizí, aby vyplnila žádost svého pána.