MISS KONOHA 2008 - část 008

Omlouvám se, tentokrát je to malinko kratší než obvykle. Nějak mi nejdou nápady... Každopádně Sashenko, speciálně pro Tebe je tu Ibiki. :D

Temari a její bratříčky jsme opustili právě ve chvíli, kdy zahlédli podezřelou postavu v mlze...

Kankurou čučel doprostřed ulice a nemohl pochopit, co tam jeho bláznivá ségra vidí. Najednou se slunce vyhouplo z mraků a svými ostrými paprsky rozehnalo poslední cáry šedivé mlhy... Kankurou zůstal stát s otevřenou pusou...
„Zdravíčko,“ pronesla kunoichi z Vesnice ukryté ve zvuku a pohodila svými dlouhými černými vlasy.
„To se mi snad zdá!“ vypískla Temari a nepřestávala na zvučnou kunoichi mířit prstem. Černovláska popošla kousek blíž ke trojici sourozenců a pohrdlivě si je změřila.
„Netvrď mi, ty krasotinko, že jsi tu kvůli Miss,“ odfrkla s odporem a plácla Temari přes nataženou ruku. O chvíli později byla decentním závanem Temarina vějíře přesunuta na druhou stranu ulice, kde se nepříliš ladně zastavila o plot. Pomalu se sbírala ze země a házela nenávistné pohledy po Gaarovi, který se otřásal smíchy a trousil kolem sebe písek. Po chvíli mu však sklaplo, když uslyšel známý zvuk rolniček. Strčil do Kankura a řekl: „Brácha, já bych se radši zdejchnul. Jak se ty dvě začnou křesat, mohli bysme taky přijít k úrazu.“
A tak se sebrali a šli, kam je nohy nesly. Bohužel je nesly směrem na náměstí...

Kolem kašny byl hukot jak na vietnamské tržnici před policejní razií. Neji visel hlavou dolů z větve a uvazoval kolem stromu nebesky modré krepové fáborky. Ostatní kluci běhali kolem jak radioaktivní veverky a nosili sem a tam nejrůznější věci, židlema počínaje, papírovýma kapesníčkama konče. Izumo a Kotetsu vysedávali na lavičce, chroupali Choujiho brambůrky a ani je nenapadlo klukům pomoct. Spíš přiváděli Nejiho k šílenství, když ho dirigovali, jak má zacházet s krepákem.
„Hele, moč ža to netahej, ono še to rádo trhá,“ šišlal Kotetsu s pusou plnou chipsů.
„A ten užel máš nějak nakšivo, oprav ši to,“ dodal Izumo a celý se při tom poprskal.
Shikamaru jako vždy bojkotoval naprosto všechno, polehával ve stínu a nenechal se ničím rušit. Najednou ho někdo kopnul do nohy a zařval: „Jaktože se tady válíš jak boží hovado? Pro tebe snad platí jiný pravidla, než pro ostatní?!“
Shikamaru líně pootevřel jedno oko a spatřil nad sebou výhružně se tvářícího Kibu. Tak to oko zase zavřel, otočil se ke Kibovi zadkem a sotva slyšitelně zamumlal: „Nech mě v klidu, ty otravo! Já mám IQ přes 200, to je dvěstěkrát víc než má tvůj čokl Akamaru. Jsem zvyklej pracovat hlavou, ne rukama.“ Kiba pokrčil rameny, ještě jednou do Shikamara vztekle kopnul a šel si pro další příděl židlí.
Znenadání se u lavičky objevili Ebisu s Irukou. Ebisu nevěřícně zíral na ten frmol a posunoval si brýle na nose, zatímco Iruka si zamyšleně upravoval culík. Kotetsu jim okamžitě uvolnil místo.
„Jak jde život?“ optal se.
„Od tebe jsem spíš očekával otázku - jak vám dupou králíci,“ uchechtl se Ebisu a nabral si plnou hrst chipsů.
„No dovol,“ zatvářil se Kotetsu ublíženě a dloubnul ho do žeber. Iruka si přisedl na lavičku a ještě jednou důkladně přehlídl scénu kolem kašny. Pak si hodil nohu přes nohu a zeptal se: „Můžete nám říct co se tady, sakra, děje?“
Izumo rychle polkl polorozžvýkané bramborové lupínky a jal se vysvětlovat: „No, tady těm malým smradům bylo líto, že holky mají Miss a oni zase ostrouhali. Tak ten dlouhovlasej s bílýma očima rozhod, že udělá Missáka. A, ty v**e, neuhodneš, koho mají v porotě.“
„No vás dva, ty v**e, ne? To bys mě dostal!“ rozesmál se Iruka. Když uviděl Izumův naprosto vážnej výraz, pokusil se záchvat smíchu zamaskovat kašlem, ale bylo už příliš pozdě.

Ulice vypadala jako tankodrom. Z kdysi krásného bílého plotu zbyly trosky, domy okolo se nahýbaly na levou stranu, těm šťastnějším jen popraskala omítka... Uprostřed vší té spouště seděly na zemi dvě holky a hystericky se smály. Temari vypadala nádherně. Levej rukáv měla komplet rozervanej a na punčoše jí jelo oko velikosti Štrbského plesa. Tsushi Kin na tom nebyla o moc líp, stačilo se podívat na to, co zbylo z jejích kalhot. Temari se párkrát zhluboka nadechla a poté se jí podařilo ze sebe vypravit následující.
„Kin, je vidět, že v souboji se mezi náma rozhodnout nedá. Riskneme teda tu Miss, co říkáš?“
Dotázaná se pořád nemohla přestat smát, tak jen malinko přikývla. Temari se aspoň zdálo, že to bylo přikývnutí, ale klidně to mohl být další z hysterických vzlyků. Cestou k radnici se navzájem podpíraly a snažily se trochu upravit. Když s námahou vyšplhaly do třetího patra a vešly do zasedačky, Temari málem dostala infarkt! Kolem stolu seděly Sakura, Ino, Tenten, Hinata a neznámá blondýnka, podle čelenky pocházela z Vesnice ukryté v mlze. Teda to je společnost, stačila si Temari pomyslet, než se místností rozlehl příšerný řev.
„Kura, to je dost, že ste tady! Ctihodny nejvyši se bal, že už sa sem žadna baba neprosurfuje. Tak sednite, ni? Tu vam dam taky maly dotazniček, kery mi vyplnite, abych věděl s kym mam co do činěni...“
A dál už to znáte...

Co dělali Gaara s Kankurem na náměstí? A kdo další přijde do vesnice???