Chvilka v kumbálu

Neji se plížil po chodbě rodinného domu klanu Hyuuga. Krčil se, aby ho nikdo neviděl, a schovával se za sochami a květinami, které zdobily masivní chodby domu. Nejimu se v hlavě honily neřestné myšlenky, které zatemňovaly jeho mysl.
Pomalu se mlčky blížil k pokoji sličné dívky. Zaklepal a vešel dovnitř. Jakási dívka s tmavě modrými vlasy seděla u stolku a v rukou třímala balíček něčeho, co v ten okamžik i v okamžik příští bylo hanebné a do nebe volající.
„Hinato-sama, chcete to udělat?“
Dívka se otočila na nedočkavého chlapce u jejich dveří a němě pokývala hlavou. „Neji-kun, já se bojím…,“ přitiskla si před pusu prst, aby uklidnila svou nervozitu a nedala ji moc najevo.
Neji jenom ukázal rukou na opačný konec domu. „Je tam kumbál na košťata, tam to můžeme provést,“ vzal Hinatu za ruku a vedl ji přes chodbu.
Dívka si balíček schovala pod mikinu, aby jej nikdo nespatřil. Jakmile dorazili ke kumbálu, Neji otevřel dveře a strčil do zkamenělé Hinaty. Hinata se ocitla ve spleti košťat a kbelíků. Neji pohotově urovnal košťata, a tak udělal malý prostor uprostřed.

Obrátil dva kbelíky a posadili se na ně. Hinata vytáhla balíček a se strachem v očích hleděla na Nejiho, který byl natěšenější než předtím v jejím pokoji. Hinata zrudla a Neji postřehl, jak je nervózní.
„Hinato-sama, nebojte se, jenom to sundejte a já dodělám ten zbytek,“ udělal na Hinatu psí oči a ta zrudla ještě víc.
„Neji-kun, já nevím, strašně se bojím, že nás u toho někdo přistihne.“
Neji se rozhlédl po chodbě, ale nikdo tam nebyl. „Hinato-sama, nikdo tam není. Prosím, sundejte to, nebo to mám sundat já?“ pomalu se přibližoval k dívce v rozpacích.
Hinata sebou trhla a vztekle řekla: „Já to sundám sama, jsem totiž to, soběstačná.“ Hinata se už chystala, ale potom strnula. „Neměli bychom přece jenom poslechnout otce a nedělat to?“
Neji se postavil a s nadějí v hlase řekl: „Hinato-sama, nebojte, když si dáme velký pozor, nikdo se to nedoví, budeme při tom jako myšky,“ znovu se posadil a upřeně hleděl Hinatě do jejích krásných očí. Hinata zrudla ještě víc, i když to už asi nešlo, a pokusila se ještě něco říct, jenže v tom jí zabránil Neji, který pohotově Hinatě zavřel pusu a zašeptal: „Žádné otázky, přece jste mi říkala, že to taky chcete, a přece to jenom sundám já,“ natáhl ruce, ale Hinata sebou škubla a vrazila mu.
„Nevím, kolikrát ti to mám říkat, já to sundám sama. Nejsem malá, akorát mi dej ještě trochu času, abych byla připravená.“ Hinata pohlédla na chlapce, který vypadal, jako by mu kapaly sliny z pusy.
Hinata zaťala pěst a uvnitř se přemlouvala, ať to udělá, když to chce taky jako Neji.
Neji se naklonil a znovu klidným a mírným hlasem pověděl: „Hinato-sama, no tak, už to udělejte, nebo to nevydržím a udělám to sám!“ Neji výhružně vztahoval ruku a Hinata přikývla hlavou na souhlas.
Oba byli zticha, ani nedýchali, a Neji byl štěstím bez sebe. „No tak, Hinato-sama, nenechte mě čekat, prosím, prosím, prosím…,“ žadonil chlapec sedící na modrém kbelíku. Hinatě se zastavilo srdce a chystala se to sundat. Neji už to nemohl vydržet a upřeně se zadíval na rozpačitou Hinatu. Hinata se rozhodla a s plným nasazením sundala obal od čokolády!

Neji vyjekl štěstím a ukousl půlku. Zasněné přežvykoval a cucal kostičky mléčné čokolády. Hinata se taky pustila do čokolády, tím porušili přísně tajnou dietu klanu Hyuuga. Když čokoládu dojedli, zametli stopy a opustili kumbál. Neji byl uspokojen a už nevypadal tak vzrušeně. Hinata konečně po třech měsících pociťovala ve svém těle dostatek cukru. Když procházeli kolem druhého kumbálu, ozvaly se z něj hlasy. Hinata s Nejim se zaposlouchali.
„Hanabi, no tak, sundej to, vždyť víš, jak to má taťka rád.“
Hinata zrudla a se vztekem rozrazila dveře kumbálu. „Vy prasata, co si myslíte, takové sexuální choutky na rodinné půdě!“ zařvala a pěnila vzteky.
Hanabi upustila sušenky Disco na zem. Otec zrudl a Hanabi dodala: „A-ahoj, Hinato…“