Nyu-sou: 10, 11

10. Večeře
Toho večera se do Konohy vrátili čtyři lidé.
„Chtěl bych vás dneska všechny pozvat na večeři,“ začal Naruto, když došel do kanceláře hokageho, aby zkontroloval svůj klon. „Hinata dneska pozvala svojí rodinu a myslím, že je to dobrá příležitost se seznámit, ne?“ mrkl Naruto na ostatní.
Hideki došel až k oknu kanceláře a zadíval se na tváře vytesané ve skále. Tohle je jeho nový domov?

„Hinato! Vedu hosty!“ zakřičel Naruto, když vcházel do dveří svého domu.
„Všichni už jsou tady Naru-“ zarazila se, když spatřila Hidekiho.
„Tohle je můj nový kamarád a taky teď bude žít tady v Konoze. Hinato, tohle je Hideki. Hideki, tohle je moje milovaná žena Hinata,“ seznámil je a oba si potřásli rukama.
„Těší mě,“ řekl slušně Hideki a Hinata mu odpověděla úsměvem.
„Tak už pojďte do jídelny, než vystydne jídlo,“ zavelela a zavedla je k jídelnímu stolu.
U stolu už seděl Neji s Tenten a Hanabi. I oni se překvapeně podívali na neznámého hosta a Naruto je musel seznámit. Poté, co už se všichni znali, sedli si ke stolu a Hinata se připravila nandat jídlo.
„Já to udělám,“ zarazila jí Tenten a chopila se naběračky dřív, než stačila Hinata jenom mrknout.
„Ano, jdi si sednout,“ souhlasila Hanabi a pomohla Tenten.
„To jste přece nemusely,“ začervenala se Hinata, ale ony jen zakroutily hlavou.
Sakura se zapovídala s Hinatou a švagrové Neji a Naruto se dali do přátelského rozhovoru.
Hideki se na společnost zadíval a vzpomínal na to, když ještě taky takhle sedávali společně s bratrem a matkou. Sasuke se na něj podíval s porozuměním v očích, protože sám myslel na totéž.
„Tak se tedy dejme do jídla,“ zavelel Naruto a s chutí se pustil do misky.
„Vaříte moc dobře,“ pochválil Hideki Hinatu.
„Když mám dobré pomocníky, jde všechno snadno,“ řekla Hinata a podrbala po hlavě Hanabi sedící na její levé straně. Tváře její sestry se zarůžověly a pohled se jí stočil někam na příbor Nejiho.
„Ale že by se k sobě hodili,“ pošeptal Naruto své ženě takovým způsobem, že ho slyšel každý.
„Naruto!“ sykla zoufale Hanabi a ve tvářích připomínala zralou jahodu. To vyvolalo u všech přítomných bouřlivý smích. Výjimkou byl jenom Hideki, který byl rudý téměř jako ona.
Slunce už dávno zapadlo a večeře byla u konce.
„Já teď odvedu Hidekiho k sobě a ukážu mu jeho pokoj,“ řekl Sasuke a rozloučili se s ostatními.
„Mějte se,“ zakřičela za nimi ještě Hanabi a Naruto významně šťouch do Sakury, která zrovna procházela kolem. Očím Hanabi ale nic neušlo.
„Přestaň si ze mě dělat srandu, Naruto!“ napomenula ho.
Hinata, se najednou zasekla v půlce kroku a všichni se na ní ohledli.
„Hinato? Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Neji.
Hinata se otočila k Narutovi.
„Myslím, že už je to tady... Dítě!“ dodala po nechápavém pohledu Naruta.
„Rychle!“ ujala se vedení Sakura, která jako jediná byla lékařským ninjou. „Musíme do nemocnice.“
V příštích několika vteřinách se rozlétly dveře a všichni v čele s Narutem a Hinatou opouštěli místnost.
„Já budu teta!“ zakřičela nadšeně Hanabi, když vybíhala ze dveří.

11. Dítě

Napětí v nemocnici houstlo a Naruto netrpělivě chodil po místnosti sem a tam a potichu si neustále opakoval: „Ať je to kluk. Ať je to kluk... A jestli to bude holka, ať je alespoň tak krásná jako Hinata!“
„Děláš, jak kdyby to bylo něco špatného. Myslím, že kdyby se Hinatě narodila dcera, musela by automaticky zdědit její krásu- máme to přece v rodině... A stejně to bude holka!“ řekla rozhodně Hanabi, která se nemohla své neteře (jak si byla jistá) dočkat.
Naruto dál chodil po místnosti a zoufale sledoval nástěnné hodiny.
„Neboj se! Je s ní přece Sakura,“ připomenul mu Neji.
Všichni ostatní se netrpělivě vrtěli na židlích a čekali příchod prvního dítěte.
Trhly sebou dveře a všichni se otočili. Do místnosti vešel Sasuke.
„Tak jsem tady,“ řekl udýchaně. „ Koukám, že asi nejdu pozdě.“
„Ještě čekáme,“ odpověděla Tenten, když se nikdo jiný neměl k odpovědi.
Po několika minutách úmorného čekání se konečně ozval dětský pláč a Naruto prudce otočil hlavou. Rozběhl se po schodišti tak rychle, že párkrát uklouzl a potom vrazil do pokoje.
„Omlouvám se. Spletl jsem si dveře!“ omluvil se starému muži, do jehož místnosti právě vtrhl, a vrátil se zpět na chodbu.
„Naruto!“ zamávala na něj Sakura v otevřených dveřích.
Naruto se rychle rozběhl a vešel do místnosti.
V bílých peřinách ležela Hinata a opírala se o velký polštář. Tvář byla unavená a lesklá potem, ale šťastná. Na hruď si tiskla své dítě a usmála se, když uviděla manžela.
„Naruto,“ začala potichu. „Narodila se ti dcera.“
V tu chvíli vešli do místnosti i ostatní a spatřili prvorozenou dceru manželů Uzumaki.
Naruto pomalu došel až k posteli a Hinata mu podala drobounké miminko zabalené ve sněhově bílé dece. Naruto si dítě opatrně vzal a pozorně se zadíval do malé tvářičky své dcery.
Hned na první pohled bylo jasné, že po své matce zdědila stříbrné oči bez zornic- Byakugan. Tvář měla červenou a zmuchlanou, ale na malinkých rtech se jí rýsoval spokojený úsměv.
„To...“ nebyl schopen dalšího slova Naruto a políbil Hinatu na tvář.
„Podívejte se na ty vlásky,“ upozornila je Hanabi a Naruto se zadíval na chomáček světlých vlásků.
„Už jsem se lekl, že má všechno po tobě,“ zavtipkoval.
„A jak se vlastně bude jmenovat?“ zeptala se Tenten.
„Hm...Vlastně jsme výběr jména moc nepromýšleli,“ uvědomil si náhle Naruto a podíval se na Hinatu.
„Víš... a co po tvojí mamince?“ zeptala se po chvilce přemýšlení Hinata.
„Kushina Uzumaki...“ řekl si potichu Naruto a byl své ženě vděčný. Usmál se na obě dvě a jemně pohladil dceru po obličeji. „Kushina.“