SÁZKA (7. kapitola)

,,Tak fajn!!‘‘ uvítal to Lee nejhlasitěji a pak i všichni ostatní.

7. kapitola: Věštění

,,Hele, Hed, co jsi to tu odpoledne vlastně sbírala??‘‘ zeptala se Hinata, která si všimla, jak její nej kamarádka chodí po mýtině a trhá tam cosi do misky a pak to drtí kamenem…
,,Čekala jsem, kdy se mě na to někdo zeptá…‘‘ odpověděla s úsměvem. ,,Když už jsme teda na nějaký misi, mohli bychom tu mít i nějakou zábavu, jenže Tsunade nám ji asi nezařídí…‘‘ s tím vytáhla misku s už rozdrcenými listy a kořeny různých rostlin, podle složení to vypadalo, že ví přesně, která tam proč je, a k tomu nůžky.
,,Na co to máš?‘‘ zeptal se Naruto, kterého najednou opustila všechna ospalost.
,,Hned uvidíš, brácha!!‘‘ odpověděla Hedanna a s tím si nůžkami ustřihla kousek pramene vlasů.
,,Co s tím chceš dělat?‘‘ zeptal se Gaara.
,,Věštit,‘‘ odpověděla, jako by nešlo o nic divného.
,,A není to náhodou brzlík, kopřiva a taková ta rostlina co má ten takovej kořen…‘‘ vyhrkla Sakura a Hed přikývla. ,,Tak to ti nebude fungovat, zkoušela jsem to…‘‘
,,To máš z tý knihy, že?‘‘ odtušila Hedanna. ,,Co tam bylo napsaný o těch vlasech?‘‘
,,No, že musí mět něco s barvama, nevim už…‘‘ odpověděla s nezájmem.
,,A nebylo to náhodou, že je mění??!!‘‘
,,A víš, že aji jo?‘‘ odpověděla Sakura a uvědomila si to. Hedanna na ni upřeně a bez výrazu koukala, všichni kolem ní taky.
,,To znamená, že…‘‘ začala Sakura.
,,…Se mi mění barva vlasů…‘‘ odpověděla Hedanna a sklopila oči k misce, do které už nadrobno stříhala svoje vlasy. Ty teď byly jakoby chvíli hnědé a chvíli bílé. Pak si vzala menší kámen a tím celou směs drtila ještě na menší části. Zároveň se ale míchaly. Za chvíli přestala a misku vzala do jedné ruky. Druhou udělala znamení a čakru soustřeďovala do ruky, která držela misku. Zpoza mraku se vyhoupl měsíc a ozářil její obsah. Ten teď zlehounka začal svítit bílým světlem
,,Kdo jde první?!!‘‘ zeptala se Hedanna a když ukázala oči, lehce jí svítily podobně, jako její vlasy v misce. Když se nikdo nehlásil…
,,Tak já jdu…‘‘ zachránila Hinata situaci. Sedla si naproti kamarádce a ta jí řekla, aby nastavila pravou dlaň. Hinata vystrčila ruku, která se na měsíčním světle zdála zcela bílá. Hedanna jí dlaň posypala práškem z misky, který už zářil jako stříbro. Zkoumala ji a všichni kolem ani nedutali.
,,…Oči se krásné zdají být, ale nebezpečné mohou být taky, a to velmi, velmi nebezpečné – ten, kdo je získá si jich musí velmi vážit…‘‘ vyřkla Hed věštbu a podívala se Hinatě do očí. Na její upřený pohled se vážně nic nedalo dělat.
,,Další dobrovolník?‘‘
,,Jo!!! Já jdu!!‘‘ zařval Lee než se kdokoli jiný, který už teď tomu začal věřit stačil přihlásit. Lee si vyměnil místo s Hinatou a nastavil pravou ruku.
,,Druhou bych prosila…‘‘ řekla věštkyně nepřítomně.
,,A proč??‘‘ Hedanna se na něj podívala a Lee už radši nic neříkal, jen vyměnil ruce, aniž by o tom věděl. Hed mu ji posypala stříbrným práškem a prohlížela si vzor, který na Leeho levačce utvořil.
,,…Síla mládí je možná silná, ale pamatuj, že se vždy můžeš soustředit na něco jiného…‘‘ zněla věštba a Lee ve svých očích, stejných, jako jeho nevěřícný obličej podobně jako Hinata ucítil Hedannin zářící pohled. Radši tedy nic neříkal a uvolnil místo dalšímu zájemci.
,,Můžu teď já?‘‘ ušklíbla se Tenten.
,,Samo…‘‘
,,Pravou nebo levou?‘‘ zeptala se, když už zaujala místo očekávání věštby.
,,Pravou…‘‘ řekla Hedanna a nastavenou ruku postříbřil prach z misky.
,,…Dobrá trefa v boji do srdce často nedoletí, ale tahle doletěla…‘‘ vyvěštila a podívala se Tenten do očí. Ta nic říct nemohla a sedla si zpátky.
,,Kiba se hlásí… Můžu?‘‘
,,Tak si sedni a levou… Bude to i za Akamaru…‘‘
Když posypala nastavenou dlaň práškem, řekla: ,,…Nejlíp sehraný tým nejlíp učí sehrávání týmu…‘‘ a Kiba na její pohled neřekl nic, jen si vyměnil místo s Gaarou. Ten pochopil a nastavil levou.
,,…Silný je ten, kdo udrží sám sebe, ale ještě silnější je ten, kdo udrží i někoho jinak silnějšího, než je sám…‘‘ Gaara taky na stříbrné duhovky nic neříkal, ale už by mohl… To jen málokdo, ale on jo, protože podle věštby udrží i něco nebo někoho jiného a na to musí perfektně umět ovládat sám sebe…
Další přišel Neji:
,,…Je divné, jak zvláštně umíš ovládat zvláštní střely – zvlášť, když nejsou tvoje…‘‘ řekla Hedanna a Neji s jejím pohledem pochopil, které střely myslí. Při tom uvolnil místo.
,,Teď půjdu já!!!‘‘ zaječela Ino a když si sedla naproti Hed, nastavila pravou, protože už se jí doneslo, jaký je v tom ,,složitý systém‘‘…
,,…Se správnými lidmi se člověk sám může naučit tomu, co se málokdy málokomu podaří, i lépe přemýšlet a tím se zlepšit…‘‘ Ino taky stačil jen jeden pohled a bez vydání hlásky uvolnila Shinovi místo. Na jeho nastavenou ruku dopadlo pár set nebo možná i tisíc zrnek prášku.
,,…Tím, co profesionálně skryješ ukážeš téměř vše…‘‘ a Shino si jen sedl zpátky…
Na řadu přišel Chouji, který se sice přihlásil dobrovolně, ale čipsy mu musely být odebrány…
,,Jen ať to není víc, než pět minut…‘‘ posteskl si nakonec.
,,Neboj, kvůli tobě to speciálně natáhnu…‘‘ rýpla si Hedanna a kdyby nezačala věštit, Chouji by se urazil kvůli výbuchům smíchu všude kolem něj.
,,…Nikdy nezapomeň že jídlo není to nejdůležitější…‘‘ vyvěštila a kdyby nevykouzlila svůj pohled, zíral by na ni, co si to vymýšlí za ,,blbosti‘‘. Takhle jen uvolnil místo…
,,Já jdu, jo?!‘‘ zeptala se Temari, ale tím to vlastně bylo rozkazem.
,,OK…‘‘
,,…Velká síla, ale ne vždy je vějíř nejlepší obrana nebo útok…‘‘ A Temari si pod úkazem stříbrné duhovky jen sedla zpět na místo.
Hned po ní (zvlášť po ní) šel Shikamaru.
,,…Ve stínech se skrývá mnoho, ale nikdy všechno…‘‘ Shikamaru by jen nevěřícně čučel, ale zasáhl ho Hedannin pohled a zmlkl. Místo se uvolnilo…
Kankurovi se už chtělo jít spát, ale šel…
,,…Loutky jsou velmi chytrá zařízení, když s nimi majitel dokáže zacházet…‘‘ Kankurou nic neřekl pod držením stříbrného pohledu a uvolnil místo.
,,Teď jdu já!!!‘‘ dostalo se na Sakuru…
,,…Možná divný vzhled obočí nebo čela, ale to jen znamená velkou odvahu a bojovnou povahu, která svůj účel splní…‘‘ a Sakura si jako ostatní beze slova sedla na svoje místo.
,,A teď já!!!‘‘ zařval Naruto, který se právě hádal se Sasukem, kdo půjde dřív…
,,Hmmm…??!‘‘ zamručela Hedanna, která vážně nemohla Naruta pochopit. Ten si sedl naproti sestře a ta mu levou ruku posypala stříbrným práškem.
‚,…Žlutý blesk z Listové se vrátí - v podobě Zlatého…‘‘ a s tím se mu jako ostatním podívala do očí. Naruto by mohl něco říct, ale neudělal to.
,,Tak zbývám já, no…‘‘ řekl naštvaný Sasuke a udělal to, co Naruto, když se ten zvedl.
,,…Můžeš splnit úkol svého života – do roka…‘‘ a Sasuke se taky jen s otevřenou pusou stáhl zpátky.
,,Hele a co ty???‘‘ vzpamatoval se Naruto a uvědomil si, že o každém ze skupiny se teda všichni něco dozvěděli, ale o ní ne.
,,Co co já??!!‘‘ zamračila se Hedanna.
,,Taky mě napadá, že bychom se o tobě mohli něco dozvědět…‘‘ culil se Lee.
,,Hmm… Fajn, ale pokud se budu sama dívat do své ruky, bude se to týkat i ostatních lidí kolem mě, nebo mě vůbec…‘‘ a posypala si pravačku stříbrným práškem. V tom jí oči svítily jako tisíce svíček…
,,…Spojování tří největších klanů začíná…‘‘ vyřkla věštbu z její ruky a zavřela oči.
,,TŘÍ největších klanů???‘‘ zasekl se Neji. ,,Já vím jen o dvou… Hyuuga a dřív ještě Uchiha, navíc kdo tady v okolí má podobnej Kekkei-Genkai…??‘‘ A Hedanna otevřela už svoje normální oči.
,,Já i o tom třetím…‘‘ pokračovala.
,,A který??? A kdo do něj patří???‘‘ Takové a ještě podobné otázky se na ni sypaly ze všech stran.
,,Je to tajemství, ale teď už ho neutajím… Ten ,třetí‘ klan byl kdysi velmi mocný a rozvětvený. Jednou však na lidi zaútočili všichni démoni. Domluvili se. Na každou vesnici jeden démon. Tenhle klan při útoku téměř vymřel. Podobně, jako v klanu Uchiha zůstali dva členové… Tentokrát každý jiného pohlaví. Já jsem ta pohlaví ženského…‘‘ a podívala se na svého bratra. ,,Když se věštby věští takhle v kruhu, často spolu některé souvisejí…‘‘ a její pohled padl nejdřív na Hinatu a potom na Sasukeho. Ten si uvědomil, že když věští, může mu číst myšlenky, jako si to postupně uvědomili všichni. Ona si to však neuvědomovala.
,,A co ten Kekkei-Genkai???‘‘ nevzdal se Neji. Hedanna na něj vrhla svůj pohled. Její duhovky už zase zářily.
,,Pokud nejseš slepej, tak už to víš…‘‘ odpověděla naštvaně. ,,Z klanu Uzumaki před více než pěti sty lety vznikl klan Hyuuga a z toho později Uchiha. Byl nejsilnější a proto se předpokládalo, že i malé děti se členstvím v něm budou mít dost síly…‘‘ odmlčela se. ,,Možná proto jsou moji a zároveň Narutovi rodiče mrtví – obětovali svůj život na záchranu vesnic. Protože ale nejsem kluk, je u mě téměř nepřijatelné, že by ve mně mohl být zapečetěný jeden ze silných démonů. Jsem ale dost silná, abych v sobě nosila toho démona, kterého mám…‘‘ Potom se všichni potichu zamysleli, co to mělo přesně znamenat.
,,Máte všichni na ruce ještě aspoň trochu toho prášku??‘‘ zeptala se Hedanna, aby změnila téma. Až teď si to všichni uvědomili, byli tak soustředěni na věštby, že si ani ten prášek nesetřepali. ,,Nesundávejte si ho..!!!‘‘
,,A proč?‘‘ ptali se jí všichni kolem.
,,Až vám řeknu, vyhodíte ho nahoru… Tři, dva, jedna, TEĎ!!!‘‘ a ve vzduchu se to stříbrně zatřpytilo. Částečky toho stříbrného čehosi zasvítily v měsíčním světle. Hedanna zvolala něco nesrozumitelného a třpyt se teď složil v nějaké seskupení. To se postupně složilo do určitého tvaru: obrovská a zároveň krásná písmena ŠNAKPP. To celé bylo krásně podtrhnuto. Chvíli se název naší skupiny ještě vznášel a potom se jakoby po paprsku bleskovou rychlostí přesunul vysoko nad jejich hlavy. Tak se těsně nad úplňkovým měsícem zatřpytila nová hvězda. Byla nejzářivější na celé obloze. Všichni beze slov věděli, jak se bude jmenovat: podle jejich party.
Po představení se šli lehnout, jen Hedanna pořád neležela ve své síti, ale seděla na větvi s dobrým výhledem jak na mýtinu, tak i jinak do trní. Když už všichni spali, vyšplhala se na špičku stromu a zavyla. Někde zblízka se jí odpovědělo čtyřnásobně. Hedanna se jen usmála. Byli to její stříbrní vlci, její rodina…