Ordinace v Růžové zahradě 2

Po menší přestávce se mi zase vrátila tvůrčí nálada takže tu máte Ordinaci v Růžové zahradě, díl druhý a přeju hezké počtení.

O pár dní později, pan primář Uchiha luštil omluvenky a zdravotní zprávy. Najednou někdo zaklepal, a na otrávené ‚dále‘ pana primáře dovnitř vešel sympatický pan doktor Kotetsu, kterého doporučila slečna sestřička Anko. „Přejete si?“ zvedl Sasuke své oči, které by potřebovaly kapky, od hromady papírů, ve které se ztrácel.
Když pak pan doktor Kotetsu zase pracovnu opustil, usmíval se jako Indové, když přichází letní monzun. Vzal slečnu sestřičku Anko stranou a jako poděkování za nově nalezenou práci jí pozval na kafíčko. Mezitím Temari a Konan pobíhaly mezi pokoji pacientek (jak by řekla porodní asistentka Tamara – klientek). Pak jim Anko, celá šťastná, šla pomoct v obšťastňování pacientů.
Na pediatrii ubíhalo další klidné odpoledne – Naruto zaujatě četl zdravotní karty, Neji se tiše těšil domů a Kurenai rovnala – jako každá správná sestra – lékařské náčiní. Pak se ale do ordinace pana Uzumaki přiřítil, sprintem, prosím, kvalifikovaný majitel baru Deidara, s tím, že si na chvíli pujčí Nejiho. Hned na to náš ubohý pediatr Hyuuga Neji vlál za Deidarou, prosím, jako prapor.
Jen, co doletěli ti dva do baru, jen, co Neji spatřil, co že se vlastně stalo, ulicí se pronesl jekot pronikavější než migréna. „Haku! Proboha, cos dělal?!“ Náš milý Haku totiž ležel na podlaze, a vypadalo to, jako by zkoušel spáchat sebevraždu. K Nejimu přišla TenTen a jedním dechem pravila: „On totiž nesl pití, uklouznul na tácu a spadla na něj sklenička. No, a teď tady takhle leží.“
Pan pediatr pohotově vytahal ze svého spolubydlícího střepy, obvázal ho, odvezl domů a týden mu zakázal chodit do práce. Pak si to rychle dovalil na pediatrii a začal zařizovat doktorské věci (jako např. vyrážka, chřipka, rýma, zápal plic atd.).

Přišel večer, Růžovka plus pediatrie zavřely, avšak gynekologické oddělení pod dohledem našeho pana primáře, který po odmakané denní jel spolu se svou manželkou domů, stále fungovalo. Pan doktor Kotetsu zrovna sloužil noční – mimochodem, jeho první šichta - a sestřička slečna Mitarashi Anko mu mile ráda vysvětlovala, jak to tady chodí. Pan nezadaný gynekolog Uchiha Itachi, starší bratr pana primáře, spolu s Temari a Konan narychlo zkontroloval všechny pacientky a pak znuděně popíjel kafe. Celá noc byla – aspoň tady – klidná.

Večer se dostavil i do domu Nejiho a Hakua (nikdy nepochopím, proč zrovna tihle bydlí spolu). Haku aktivně přesvědčoval svého spolubydlícího, že do práce jít může, ale Neji ho vždycky umlčel nějakou drtivě pravdivou poznámkou, tak jak to umí jenom on.
V domě, který najdete, když od domečku Nejiho a Hakua zabočíte doleva, doprava, doleva, doprava, pak dvě ulice rovně a nakonec dvakrát doprava, zablikala světýlka. Hinata a Konohamaru si užívali svobody, rozsvěceli a zhasínali, hráli si na hybridní babu, a takové ty věci.
Najednou se rozletěly dveře, ve kterých se hrozivěji než naštvaný učitel tělocviku tyčila Sakura. Hinata stihla jen zhasnout, čímž vyhodila pojistky v celém městě. Celým městem otřásla vlna kecami (česky to je něco jako vlna keců ), jak byli jeho obyvatelé nespokojeni.
Reakce byly vskutku různorodé – v nemocnici jediný Itachi, Kotetsu a dokonce i slečna sestřička Anko zachovali hlavu chladnější než James Bond při střílení z pistole a začaly rozsvěcet svíčky. Paní ředitelka Tsunade si rozsvítila lampičku na baterky. Neji a Haku, ti to měli nejlepší, protože spali, jako kdyby je někdo umlátil do bezvědomí. Konohamaru se začal Hinatě posmívat, Sasuke a Sakura jí seřvali na pět dob, takže se radši zamkla v pokoji. Sasori se div nedostavil na návštěvu recyklační popelnice (jo jo, i loutka může spáchat sebevraždu), jaký dostal vztek, když se mu všechna elektronika vypnula, Deidaru zklátila mrtvice, nebo aspoň pořádný šok, protože jak je známo, Deidara má ze tmy hrůzu.

Kolem třetí hodiny ranní elektřina zase naběhla, všichni nabyli spokojenosti, zhasnuli svíčky, a šli spát. Všichni byli spokojení.

Den probíhal ve vší normalitě – až na pár anomálií, jako třeba zápas mezi dvěma kluky na pediatrické čekárně, tichá pošta mezi pacientkami Růžovky aj. Ale odpoledne to začalo nabírat obrátky.
Tsunade dopochodovala na pediatrii, kde už všichni, kteří slyšeli její nesmírně tiché krůčky, stáli v pozoru a čekali na rozkazy. Ředitelka dorazila do ordinace a spustila: „Za chvíli tu bude ministr zdravotnictví a jeho náměstek, takže doufám, že všechno bude probíhat tak, jak má.“ Neji, Kurenai a Naruto po sobě vyslali pohledy. „Rozkaz, slečno!“
Stejně tak to bylo na gynekologii, kde měli službu pánové Pein a Gaara, si to přivalila – a to rychle, prosím – paní šéfová a obeznámila je s nastávající návštěvou. Když odešla, červenovlasý doktůrek si prohrábl své háro a zničeně pravil: „Anko má volno, že jo?“ Další dva jenom přikývli. „Říkala, že jí ten novej doktor, Kotetsu mám pocit, pozval na rande.“
Pak dokonce přišla i do baru, kde našla Konohamaru, Hinatu, TenTen, Deidaru a Sasoriho. Samozřejmě i hafo hostů, ale ti nejsou důležití (snad jen ten šmírák támhle v rohu). Informovala všechny – tedy všechny kromě Sasoriho, ten se z neznámých důvodů brutálně sjel rumem – že se sem chystá ministr zdravotnictví a že mu mají něco přichystat. Pak oddupala zase do špitálu.

Ulicemi městečka se hnala černá limuzína. Sasuke znuděně koukal z okna Růžovky a ta limuzína ho začala zajímat. Zatáhl k oknu i svou manželku a zeptal se jí, co tady dělá limuzína. Avšak Sakura odvětila, že nemá tucha. Ino s Kin se přihnaly taky a celou polední přestávku jela debata na téma limuzína.
Černý automobil s elegantním a chladným zaskřípáním zabrzdil přímo před nemocnicí. Z vytuněného auta vyskočil mladý muž - stříbrné vlasy, kulaté brejličky, v náručí haldu papírů. Otevřel zadní dveře, ze kterých vyšel sám Oroksicht, v papírech vedený jako Orochimaru, ó velmi vážený a zkorumpovaný ministr zdravotnictví. Společně se tahle divná dvojka vydala do útrob nemocnice.

Pein s Gaarou zrovna seděli na lékařském pokoji a debatovali o tom, jak se může dát někdo očkovat proti rakovině děložního čípku, když už není panna. Gaara tvrdil, že to očkované děvče už panna být nemusí, ale Pein se hájil svou letitou praxí, že je to podmínka. Červenovlasý doktůrek se srdíčkem na čele chtěl zrovna na svého kolegu vylít svoje kafe, když kdosi zaklepal na dveře. Tak se radši posadil a zahučel „dále“.
Do útulného pokoje pro doktory nahlédl pan ministr. Slušně pozdravil (což naše doktory poslalo k zemi) a optal se na kancelář ředitele. „Stačí jít podle ukazatelů, kde je napsáno Kancelář ředitele.“ odpověděl suše Pein a když pak ministr, se svým náměstkem v patách, odešel, zabrali se s Gaarou zase do debaty.

„Tsunade, tahle nemocnice je v dluzích. Přenech jí mně a už ti dám pokoj.“ zatrylkoval Orouš, který se zašil do nesmírně pohodlného křesílka a Kabuta nechal stát. „Jen přes mojí mrtvolu, pane ministr.“ zavrčela, že by i Akamaru skočil Kibovi pod mikinu. Debata přerostla hádku a po neúspěšném pokusu prohodil ministra stěnou se radši Oro plus Kabu odklidili do limuzíny a odjeli.

„Chci vám říct…“ začal dramaticky Neji k matce jednoho malého děťátka, které si zrovna prohlíželo fresky na stropě z roku jeden a půl tisíc, „… že vaše dítě je v naprostém pořádku.“ dořekl, když z dítěte sundal stetoskop. Matka se zaradovala, vlepila Nejimu pusu a odešla z ordinace. Pan doktor se dával nějaký ten (pátek) čas dohromady a poté do jeho ordinace vtrhl jeho kolega a spustil, že už zavírají tak ať se tady nelíbá s pacientkama. Nejimu v očích vzplál oheň bojovnosti, seřval Naruta, který radši zalezl do kouta a půl hodiny nevylezl ven.

Mezitím vším, Anko a Kotetsu, kteří se taktně vyhnuli panu ministru, seděli na lavici v Konírně, drželi se za ruce a debatovali o všem možném. Itachi, který se tam stavil taky, si říkal, že Kotetsu má vkus, ale naštěstí byl ten tip, co ostatním vztah přeje.

Poslední zastávka našeho ministra zdravotnictví byl Deidarův skromný podnik. Když přišel, Konohamaru, velehlášený nezbedník z rodiny pana primáře, zatahal Deidaru za vlasy, načež byl nekompromisně poslán k zemi jeho rukou. Orouš, spolu s Kabutem, si sedli za bar, objednali si a říkali si, že je to tady fakt docela dobrý. Deidara dával Konohamarovi kázání, že tahat lidi za vlasy se nedělá (hlavně když si člověk ty vlasy tři hodiny šamponuje, že jo, Deidaro?). Nakonec se Oroksicht plus náměstek odebrali limuzínou zpátky do hlavního města.