Chyba v Matrixu 2

Iruka se hrozivě přibližoval, tvářil se jako Bůh pomsty po deseti pivech a než jsem se nadála, držel mě pevně za ucho.
„Jakto, že nejsi ve škole?! Vždyť dneska jsou maturity!!! Jsou tam všichni, dokonce i Naruto dorazil, a ty se budeš tady flákat?! Jdeme!“ Řekl a nekompromisně mě táhl pryč.
"Cožeeeeee?!" Řvala jsem - bohužel jen v duchu. Já mám dělat maturity z něčeho, co sem zatím akorát viděla na počítači???! To jako fakt? Ježíšku na křížku, ať si ten brácha pohne! Moment! Co tu vlastně dělám v téhle době??! Mluvil něco o Narutovi… Neee, já chtěla do přítomnosti! Tohle, to jako… To musí nějak vyřešit - pomooc! A Iruka to ucho drží fakt fest, jen aby pak bylo použitelný. Jsem si tak říkala, že by mi Pein mohl udělat pearcing, když u nás bych k tomu potřebovala naše a jim sa to nelíbí - a já ten pearcing chtěla do ucha! A jako! Iruka mě sakra vůbec nezná! Tak proč mě ku*va někam táhne? Ne ne ne ne ne, vytahuju mobil jako svou poslední záchranu.
"Hej! Co to tam máš? Ty se máš stydět, že chodíš pozdě do školy a ne hrát si s mobilem! Ten do vyučování stejně nepatří! Zabavuju ti ho!“ a už po něm natahoval ruku.
„Nééé,“ zařvala jsem pro změnu já a strhla se krátká bitka, při které mi Iruka vyrazil drahocenný mobil z ruky. Ten spadl asi 5 metrů ode mě, naneštěstí hoodně blízko nějaký vody, která si usmyslela (určitě mě naschvál) že bude téct zrovna tudy. Moc jsem se nerozmýšlela, instinktivně kopla Iruku tam, kde to nečekal, ale kde to čekat měl (rozuměj do rozkroku). Iruka se zhroutil a držel se za postižené místo. Já vystartovala a s rychlostí, kterou bych do sebe nikdy neřekla, jsem drapla mobil do svých pařátků a utíkala pryč, abych stihla informovat svého bratříčka o tom, co zase podělal.

Bracha, ty debile! Kam si me to poslal??! Ja mam před prijimackama a oni tu po me chtej maturitu ze schopnosti, co si mi mel natunit! Prave sem asi vykastrovala Iruku! Vis, jake moh mit hodny a roztomily deti? To ti neodpustim. Teda - mozna jo, pokud mi ty schopnosti rychlo nakodujes! Navíc se Iruka choval, jakoby me cekal. Co si to zas pomackal?

Zdálky slyším, že Iruka už nesténá, naopak začíná docela hrubě nadávat - a docela nahlas, když to slyším až sem. Naštěstí si brácha pospíšil a já se rychle vrhla na esm a jen dufala, že si ze mě mobil zas nebude dělat pokusnýho králíka, aby zjistil, kolik takový tvor jako já, od technické vymoženosti jako je on,vydrží.

Ségra no te pic. Neboj, Matrix uz komunikuje, byl jenom trochu urazenej, ale on za to nemoze, on ma vznětlivost v krvi. Iruka te zna, pze sem to zaridil. Si tam jako Darenea Yanisha. Si holka,, co bydlela na ulici, nedavno si narazila na Kakashiho a ten te privlek do Konohy – to bylo včera. Ty maturity ti zaridil on. Neboj, tvoje schopnosti bych tu mel stihnout dat vcas. A za ten cas se omlouvam, ale snazim se to spravit. Dost blbe se v tom orientuje. Hodne stesti

"Aaaa - tady jsi, ty malá zákeřná ulejvačko! Těm maturitám se nevyhneš! Kakashi tvrdil, že bys je měla zvládnou! A když ne, tak si tě nechápe na akademii. No co no, měla si chodit do školy rovnou a ne se toulat po ulicích. Ale jak vidím, tak stejně jdeme pozdě. Za trest tam někde počkáš a budeš dělat zkoušky až jako úplně poslední!“
Jupíííí! To unamená víc času! Možná si stihnu zvyknout na svou identitu. Holka z ulice, ale… Sakra, jak jsem asi potkala toho Kakashiho? No, to možná radši řešit nebudu. I tak je toho na řešení až moc.
„Tak, jsme tady! Oznámil mi vítězoslavně Iruka a táhl mě vchodovými dveřmi akademie. Zamkl mě do nějaké prázdné třídy a asi mi po té malé …echm… nehodě moc nevěřil, tak mě zamkl. Okna tu byla taky zamčená, takže útěk opravdu nepřipadal v úvahu. No, budu muset doufat, že to brácha stuhne včas.

Za 3 hodiny

Iruka odemkl, strčil hlavu do dveří (chvíli sem byla v pokušení ho po ní něčím třísknou a eště vzít roha) a zavolal:
„Tak pojď, jsi už poslední“
„Hmmm, tak jo, no…“
Sakraaaaa… Ještě neeee! Brácha, co ti trvá tak dlouho? Vždyť budu ještě horší než Naruto! Já budu nejhorší - ale o to tak nejde! Já propadnu a budu muset chodit o svých narozeninách do školy! To néééé!
S těmito úvahami jsem pomalu nakráčela do místnosti.