Vždy tě budu milovat

Tak tady je můj druhý pokus o jednorázovku ale připadá mi to že je to hodně podobné té první....no nic posuďte to vy

„Sasuke.“ povzdechla si smutně dívka. Vzpomínala na doby kdy sním byla v týmu. Jak se ho pokoušela získat a byla do něj bláznivě zamilovaná. Snažila se zaujmout jeho pozornost ale i tak ji stále ignoroval.
A pak se to stalo.
Odešel za tím šmejdem Orochimarem aby získal sílu. Ji tam nechal jen tak ležet a vůbec se nezajímal, že pomalu ztrácí osobu, která by za něj položila i život.
Znovu si povzdechla a zavřela oči ve snaze usnout a zbavit se těchto bolestivých myšlenek.
Konečně se jí to podařilo ale ihned se zase probudila kvůli chladu, který ji ovanul. Otevřela oči a pohlédla na okno.Bylo otevřené ale Sakura si vzpomněla že ho zavírala než šla spát a proto sáhla pod polštář pro kunai aby se mohla případně bránit.
Ostražitě došla k oknu a zavřela ho. Po té se znovu otočila do místnosti a projížděla ji pohledem.
Její pohledem zabloudila do rohu místnosti, a tam uviděla stát zahalenou postavu. Byla vysoká ale nic víc nešlo poznat. Sakura udělala krok v před.
Měla takové zvláštní tušení, že ví, kdo to je.
„Jsi to ty? Vrátil si se nebo z tebe už opravdu šílím?“ zeptala se trochu rozechvělým hlasem.
„Ne, nešílíš. Jsem zkutečný a máš pravdu vrátil jsem se.“ oznámil jí známí hlas a ona udělala další krok směrem k postavě.
„S-s-sasuke-kun?“ zeptala se ještě více roztřeseným hlasem a znovu k němu postoupila. Nevěděla co má dělat. Jestli padnout na kolena a začít brečet nebo se mu vrhnout kolem krku a stejně začít brečet.
„Neboj Sakuro, jsem to opravdu já.“ oznámil jí mile a konečně vystoupil ze stínu.
Když na něj dopadlo měsíční světlo byl na jeho tváři vidět lehký úsměv. To už Sakura nevydržela, rozběhla se k němu a skočila mu kolem krku, kde mu začala kropit triko.
Ale Sasukemu to nevadilo, byl naopak rád že ji může mít ve svém náručí a utěšit ji.
„Už nebreč Sakuro. Už je to všechno v pořádku, vrátil jsem se a zůstanu s tebou napořád. Tedy jestli ještě budeš chtít?“ zeptal se trochu nejistě.
Sakura se od něj odtáhla a podívala se mu do očí. Pistáciově zelená se vpíjela do černé a nemohly se odtrhnout. Stály tam takhle ještě dlouho ale nakonec ticho přerušila Sakura.
„Samozřejmě že chci. Víš Sasuke-kun nikdy jsem tě nepřestala milovat a vždy jsem doufala že se jednou vrátíš. Že se jednou vrátíš ke mě!“ dodala a na tváři se ji objevil široký úsměv.
„No vidíš, konečně se ti to splnilo.“ oznámil ji Sasuke a ještě víc se na ni usmál. Sakura jen nepatrně kývla.
Už otevírala pusu aby něco řekla ale přerušily ji Sasukeho rty, které se přitiskly k těm jejím. Jejich polibek trval celou minutu a trval by ještě díl kdyby se nemusely nadechnout.
Potom Sasuke vzal Sakuru do náručí a přenesl ji na postel. Obešel ji na druhou stranu a lehl si k ní. Ještě naposledy se políbily a podívaly na v zájem do očí.
„Dobrou Sasuke-kun.“ popřála mu Sakura a zavřela oči.
„Dobrou Sakuro.“ popřál ji též Sasuke a dal jí pramen neposedných vlasů za ucho. A usnuly ve společném obětí.