Když se něco vymkne kontrole 3.část

Stav v Konoze nebyl nijak utěšený. Ino byla stále v bezvědomí a Shino se jí pokoušel probudit tím, že ji lechtal pár brouky pod nosem (mno upřímně ti brouci nepochopili, co znamená pod nosem a Ino je vysmrkávala ještě druhý den), Sakura zuřila z Natsuminy troufalosti a hledala někoho, koho by mohla zbít.

Do rány jí přišel Naruto, který když viděl, v jakém je stavu, začal před sebou máchat transparentem a odhánět ji pryč. Když to nezabralo (akorát ji to ještě více rozzuřilo), tak nasadil super tempo a zmizel opět v ulicích. Moc si nepomohl, protože o kus dál srazil Natsumi.

Ta ho ze zvyku profackovala a teprve potom se obtěžovala s otázkou co tu dělá. „Ale nic,“ zamumlal Naruto a sbíral zbytky transparentu, který mu Natsumi omlátila o hlavu. Natsie klepala nohou o zem a najednou si uvědomila, že jí v celkovém obrázku něco chybí.

„Kde máš ten svůj stín?“ „To jsem se právě snažil zjistit, když jsi...,“ Natsumi po něm šlehla vražedným pohledem, „mě poctila svou milou přítomností.“ Natsumi se podíval na transparent a zbledla. „Řekni, že to co je tam napsaný jsi nemyslel vážně!“ Naruto naklonil hlavu, jako by si nepamatoval, co ta psal. „Hmm možná...,“ začal opatrně.

Natsumi ho chytila pod krkem a Kori, její sněžný tygr, co se tu znenadání objevil, cenil zuby. „Jo dobře, je to pravda a co?“ „A co? Luchia a Satake se to pokoušejí celé odpoledne chytit, to je!“ „Jé super, třeba jí pak nebudu muset hledat,“ rozzářil se Naruto. Vzápětí se chytl za zadek, nebo´t na něm Kori našel zřejmě něco velmi chutného, do čeho se s chutí zakousl.

Mezitím se Luchie podařilo najít Nejiho, který nevypadal dvakrát při smyslech. Satake držel peprně nadávající pytel, který se před chvílí pokusil nenápadně odplazit do lesa. „Hej Neji slyšíš mě?“ ptala se Luchia a mávala mu dlaní před očima.

Neji otočil značně rozostřený Byakugan za její rukou. „Jasně. Hele lidi to musíte vyzkoušet! TenTen včera našla nějaký divný houby. Jsou naprosto super! Musí to zkusit i támhleten loser,“ řekl a ukázal na strom. Luchia si povzdechla. Satake ji odtáhl kus stranou.

„hele vážně myslíš, že je dobrej nápad mu TO svěřit? Dneska vypadá ještě víc mimo než obvykle. A nesnaž se mi tvrdit, že nejspíš zase spadl na hlavu!“ Luchia pokrčila rameny. „To ani nebudu. Vypadá hůř než tenkrát, když mu Lee dával umělé dýchání. Ale nemáme co ztratit. V nejhorším případě to umře,“ konstatovala Luchia a nohou přišlápla pytel, který zpanikařil a snažil se opět zdrhnout.

„No ták, nebuďte labutě a pusťte mě, potřebuju na záchod,“ ozvalo se z pytle. „Tak to je mi šumák. Ten pytel stejně neni můj,“konstatoval Satake a poslouchal zklamané povzdechy. „Tak jinak. Pojďte na férovku. Mám pár dobrých známích, mohli by vám pomoci...,“ zkoušela to Kyuubi. „Třeba Yamata no Orochi nebo Shukaku už jste o nich určitě slyšeli....“

Místo odpovědi popadl Satake pytel a následoval Luchiu, která už chvíli Nejimu pomalu vysvětlovala, že to má jeho výzkumy přežít a pokud možno v jednom kuse. Neji nevypadal, že by Luchiu moc poslouchal, ale i přesto svěřili malou věcičku, která je proklínala až do třetího kolena, do jeho (ne)schopných rukou.

Mezitím Sasuke v blízkém lesíku přestal s mlácením hlavou o strom a vydal se hledat nějakou inteligentní zábavu. Třeba vysmívání se Narutovi. Bohužel jen co vkročil do města, pověsila se na něj opět Sakura a začala hlasitě pomlouvat tu „bílovlasou neurvalou sprostou“ kunoichi, co se vetřela do jejich vesnice.

Sasuke se jí pokusil zmást a obratně kličkoval ulicemi. Sakura je měla ovšem v malíčku, neboť Sasukeho často sledovala všude kam se hnul. Dokonce se za ním jednou propašovala i na pánské toalety odkud byla promptně vyhozena zuřící Ino, která se tam čirou náhodou vyskytovala též.

Každopádně se během kliček dostali mimo město a skončili v lese přímo před Nejiho laboratoří, kde narazili na čekající Luchiu a Satakeho. Sakura vyvalila oči. „Vy tu máte rande nebo co?“ „Chceš ránu hned nebo až za chvíli? Narozdíl od tebe nebo Ino já mám na práci důležitější věci než běhat za klukama,“ opáčila hodně jízlivě Luchia. „Jako co?“ „Trénovat, abych mohla nakopat tvůj ctěnej zadek.“

Sakura se pokusila schovat za Sasukeho, který si připadal jako idiot, Satake se na zemi svíjel smíchy a Luchia se jako bůh pomsty blížila k Sakuře. Jakékoliv úmysly jim překazil šílený jekot z Nejiho laboratoře. „Vidíš? Sem ti říkal, že to není dobrý nápad. Určitě je to už po smrti!“ Luchia se kousla do rtu. Nikdy by nepřiznala, že neměla pravdu.

Asi pět vteřin na to vyběhl z laboratoře brečící člen rodiny Hyuuga a držel se za ruku. „Ono... ono mě to kouslo! Kouslo a zdrhlo“ kvílel. „Teď určitě umře! Dostanu vzteklinu.“ „Tu už jsi měl přece předtím, ne?“ neodolal Sasuke. Neji se nakrknul, zamknul se v laborce a šel si hrát na EMO.

„Co teď?“ zeptala se Luchia. „Necháme to být?“ navrhl Satake. „Co to vůbec hledáte?“ zeptal se Sasuke, který potřeboval nějakou záminku, jak se zbavit Sakury, která se ho držela líp, něž kdyby si jí k sobě přilepil vteřinovým lepidlem. Teda ne, že by to měl v plánu.

„To snad radši ani nechtěj vědět,“ ozval se za nimi dívčí hlas. Stála tam Natsie a Kori, který za sebou v zubech táhl Naruta, který byl očividně v bezvědomí.

To be continued (možná)

Možná jste si toho všimli, ale každopádně mi dochází čas a inspirace, takže nad všema mýma projektama je jeden obří otazník...