Once upon a time 34
Once upon a time 34
„Sakuro, opravdu mu nejde pomoct,“ zeptal se Sasuke, když opustili bratrův pokoj.
Sakura se na něho podívala smutným pohledem a řekla: „Jeho zranění jsou smrtelná, nedokážu vůbec pochopit, jak se dostal, až sem. Jeho tělo je vyčerpané bojem se smrtí. Nedokážu mu nijak pomoct, maximálně mu ztiším bolesti.“
Sasuke se obrátil k ní zady a třísknul pěstí do zdi: „Vždycky jsem ho chtěl zabít, za to co udělal, ale když ho vidím, jak tam tak leží. Tak se mi chce brečet.“
„Sasuke,“ objala ho zezadu, což jí činilo značné problémy, kvůli bříšku. „Myslím, že se tak dlouho držel života, kvůli té maličké.“
„Jak to myslíš,“ nechápavě se otočil k ní čelem.
„No,“ ošila se krapet. „Sám si viděl, jak se mu rozjasnil obličej, když ji měl u sebe. I přes všechna zranění a bolest, došel až sem kvůli ní. Myslí, že chce, abys ses o ni postaral.“
„Cože,“ zvolal překvapeně.
„Tiše, vzbudíš je,“ napomenula ho příkře. „Říkám jenom to, co si myslím. Nic víc.“
„Ale . . ,“ koktal Sasuke.
„Jsi jeho jediná rodina,“ usmála se na něho a nechala ho jeho myšlenkám.
„Je to pravda,“ chtěl vědět Kankarou. „Opravdu se sem vrátil Itachi Uchiha?“
„Jo je,“ odpověděl mu Sasuke.
„Tak to nechápu,“ vydechl loutkař.
„Já taky ne,“ vydechl Sasuke a pak dodal: „Umírá.“
„Třeba proto,“ navrhl Neji, který si k nim přisedl.
Všichni se shromáždili v jídelně. Z kuchyně se už dlouho linula lahodná vůně večeře, až se Choujimu sbíhali chutě.
„Chouji, víš, co se stalo posledně,“ zarazil ho Sai, když viděl jeho výraz.
„Hmm,“ zamručel a dál uhranutě sledoval dveře do kuchyně. Sai jenom pokrčil rameny a šel si sednout k ostatním.
„A víš, kdo mu to udělal,“ zeptal se Kiba a nepřítomně drbal Akamara za ušima.
„Akatsuki,“ odvětil Uchiha.
„Cože,“ vyhrkli všichni svorně.
„Jo, taky jsem tak reagoval,“ souhlasil Sasuke a povyprávěl jim Itachiho příběh.
„Hmm, tak to je hustý,“ shrnul to všechno najednou Shikamaru.
„A co budeš dělat ty, Sasuke,“ chtěl vědět Neji.
„Já nevím,“ vzdychnul Sasuke. „Vždycky jsem ho chtěl zabít, ale když tam tak leží a chřadne, tak se mi svírá srdce. A ještě je tady ta malá.“
Než mu stačil někdo poradit, objevila se v místnosti Hinata s Ibikim v náručí. Přešla až ke klukům a vrazila Ibikiho do náruče Nejimu.
„Chvíli se o něho postarej, jdu pomoct do kuchyně,“ houkla na něho přes rameno a zmizela ve dveřích do kuchyně.
„Co to bylo,“ nechápal Sai.
„Asi je trochu utahaná,“ nadhodil Sasuke a vzal si do Nejiho dítě. Chvíli ho choval a hrál si s ním, a pak si na něco vzpomněl: „Ty Kankarou, kdy přijde Gaara?“
„No, za chvíli tady měl být, proč,“ odvětil.
„Je tak,“ zamručel, vrátil chlapce Nejimu a odešel z místnosti.
Sasuke opatrně otevřel dveře a nakouknul dovnitř. V pokoji bylo ticho, které rušilo jenom tiché oddechování. Vklouzl dovnitř a potichu přistoupil k posteli.
Itachi spal na zádech a na hrudi měl položenou Sunako, která ležela na bříšku. Bylo vidět, že tak nespí poprvé.
Sasukemu se stáhlo hrdlo. Díval se na svého bratra, kterého nenáviděl celý svůj život, a přemýšlel, co má dělat. Porovnával tohoto Itachi s tím, kterého znal předtím a viděl ty rozdíly. Ten předtím byl chladný vrah, ale ten co teď ležel v posteli, byl starostlivý otec.
Sasuke se povzdechl a tiše zašeptal: „Postarám se o ni, slibuju.“
Otočil se a odešel z místnosti.
Itachi otevřel oči, až uslyšel klapnout dveře a dlouho se díval do stropu.
„Kde je Sasuke,“ zeptala se Sakura, když spolu s ostatními zasedla k večeři.
„Nevím,“ odvětil Sai a podal Ině mísu se zeleninou.
„Klid, Sakuro,“ řekla Temari. „Gaara, tady taky ještě není.“
Jako na zavolání se otevřeli dveře a dovnitř vešel Sasuke.
„A to už je večeře,“ zavolal hladově a sedl si vedle Sakury.
„Kde jsi byl,“ chtěla vědět.
„Projít se,“ odpověděl vyhýbavě a nandal si obrovskou porci brambor.
„Hmm,“ zkonstatovala Sakura a řekla: „Pak bys měl bratrovi zanést něco k jídlu. Ale jak tak koukám na Choujiho, nevím, jestli něco zbude.“
„Jo, pak mu něco zanesu,“ houkl, aby měl klid.
Všichni se mezi sebou povídali a užívali si dobrého jídla. Pak se podruhé otevřely dveře a dovnitř vpadl Písečný Kazekage, Gaara.
„Gaaro, konečně si dorazil,“ vykřikla Temari.
„Nemohl jsem se urvat,“ odvětil a sedl si na svou židli. Tenten, která seděla nejblíže, mu nandala pořádnou porci jídla, až zasténal: „Hele, nepřeháněj to nebo se nevlezu do kalhot.“
„Nepřeháněj,“ usadil ho Neji a pozoroval, jak se Gaara pustil i přes námitky do jídla.
„Jako vždy výborné,“ pochválil kuchařky, které se nadšeně zapýřily.
Když se všichni dosyta najedli, což v případě Choujiho trvalo celkem dlouho, pustili se do hovoru na téma Kyuubi. Podrobně vylíčili Gaarovi, co se seběhlo před několika dny v noci.
„Nechápu to,“ kroutil hlavou Kazekage. „Nikdy jsem neslyšel, o tom že by měl nějaký ocasatý démon potomka.“
„Tak to jsi nám teda moc pomohl,“ zamrmlal Shikamaru, za což si vysloužil ránu od Temari.
Všichni se po sobě podívali, a pak jejich pohledy sklouzly na Ibikoho, který spal v matčině náručí.
„Kdyby tady tak byl Naruto,“ vzdychl si Sasuke.
„A co by to bylo platný,“ nechápal Kiba.
„Měl v sobě démona,“ vysvětloval Sasuke. „Třeba z něho něco vytáhnul.“
„I to je možné,“ souhlasil Gaara.
„A co uděláme s klanem Hyuuga,“ chtěl vědět Neji.
„Já nevím,“ kroutil hlavou Sasuke. „Napadá někoho něco?“
„Nemůže tam jenom tak napochodovat,“ začal Shikamaru.
„To je pravda,“ přikývl Kiba.
„Ale taky nemůžeme nechat, aby jim jen tak prošlo,“ namítl Shino.
„Skoro zabili Ibikiho,“ přidal se Lee.
„Ale na druhou stranu,“ přemítal nahlas Sai. „jim můžeme být vděčni, jinak bychom nepřišli na to, že v tom malém je další devítiocasý.“
„To zní,“ ušklíbla se Tenten. „Jako kdybys navrhoval, abychom jim poslali děkovný dopis.“
Všichni se rozesmáli. Spadlo z nich napětí.
„A co je jinak nového,“ chtěl vědět Gaara, když se dostatečně uklidnil, aby mohl mluvit.
„Můj bratr se vrátil,“ vyhrkl Sasuke.
„To myslíš Itachiho,“ zeptal se, aby se ujistil, že nepřeslechl.
„Jo,“ potvrdila mu to Sakura. „A to není všechno.“
„Teda tady je to samé překvapení,“ ušklíbl se Kazekage.
„Můj bratr umírá,“ pokračoval Sasuke. „A udělali mu to Akatsuki.“
Při vyslovení jména této organizace se celé Gaarovo tělo napjalo a ztuhnulo. Měl s nimi nevyřízené účty.
„Akatsuki,“ zavrčel.
„Jo,“ souhlasil Kiba. „Mám stejný pocit.“
Itachi seděl na posteli a hrál si se svou dcerkou. Její úsměv mu tolik připomínal její matku, až ho to rozesmutnilo. Ze snění ho vytrhnul, až zvuk klepání.
„Dále,“ odpověděl a zvedl hlavu od Sunako. Dveře se otevřely a v nich se objevil Gaara z písku. Vešel dovnitř a okamžitě ztuhnul na místě. Jeho pohled přeletěl celou místnost a zastavil se na kamenné nádobě, stojící na stole.
„To je,“ vykoktal ze sebe namáhavě.
„Takže to poznal, Naruto měl pravdu,“ pomyslel si v duchu Itachi a dál pozoroval svého hosta.
Gaara nakonec odtrhnul svůj pohled a podíval na Itachiho: „Kde jsi to vzal?“
„To je teď jedno,“ řekl Itachi. „Vidím, že jsi poznal, o koho jde.“
„To by snad ani jinak nešlo,“ utrhnul se na něho Gaara.
„No, bylo tu už pár lidí,“ začal vysvětlovat Itachi. „A nikdo přítomnost démona v místnosti nijak nezaregistroval. Ta nádoba totiž nějak odstiňuje jeho sílu.“
„A co chceš po mě,“ chtěl vědět Gaara.
„No,“ ošil se Itachi, což se malé moc nelíbilo a začala popotahovat. „Pšt, Sunako.“
„To je tvoje dcera,“ zeptal se Gaara a díval se jak Itachi klidní svou malou holčičku.
„Ano, to je Sunako,“ odpověděl Itachi. „Ale k jádru věci. Jednoocasý by se chtěl vrátit zpátky do tebe, tedy pokud bys chtěl.“
Gaara na něho zůstal zírat s otevřenou pusou: „Ty s ním mluvíš?“
„Já ne,“ zarazil ho Itachi. „Ale to je jedno. Pokud bys souhlasil tak bys vrátil do tebe, ale už by to nebylo pomocí zapečetění.“
„A jak,“ nechápal nic Gaara.
„No,“ přemýšlel Itachi, jak to vysvětlit. „Bylo by to spojení dobrovolné, nebylo by to jako předtím. Byla by to naprostá symbióza.“
Gaara si sednul na židli vedle postele a třeštil oči. Nakonec řekl: „A proč se chce do mě vrátit?“
„Víš, on si s Akatsuki zrovna moc neužil,“ vysvětloval Itachi. „V podstatě se chce v tobě schovat, ale půjčí ti na oplátku svou sílu.“
Písečný Kazekage se znovu zadíval na nádobu s démonem a bylo na něm vidět, že usilovně přemýšlí. Itachi ho nechal jeho myšlenkám a podíval se na Sunako. Tak spokojeně ožužlávala cíp deky a dívala se nahoru na svého otce.
„Tak dobře, udělám to,“ pronesl nakonec rozhodným hlasem Gaara.
„Dobře, je tvůj,“ souhlasil Itachi a nechal Gaaru, aby si nádobu odnesl sebou z místnosti. Podíval se znovu na svou dceru a řekl: „Tak Sunako, myslím, že už jsem udělal všechno a půjdu za maminkou.“
Sunako se na svého otce podívala a jakoby tušila, o co jde, rozplakala se.
„No tak, šššššš,“ snažil se jí uklidnit. „Budeš tady mít spoustu přátel a rodinu. A jednou se zase potkáme.“
A ona se na něho podívala uplakaným pohledem, až se mu stáhlo srdce.
„To víš, že tě tady nechci nechat, ale jinak to nejde,“ přitiskl si jí k srdci a utěšoval.
Sasukeho probudil dětský pláč. Rozespale odhodil deku stranou a vyšel z místnosti. Chodbou se vydal k Itachimu pokoji a vešel dovnitř.
„Itachi, to jí nemůžeš utišit,“ protřel si oči a podíval se na bratra, ležící ho v posteli. Sunako ležela vedle něho a usedavě plakala.
„Itachi,“ zkusil to znovu a přešel k posteli. Nikdo mu neodpovídal. Natáhnul ruku a zatřásl s ním. A pak si to uvědomil. Byl studený a naprosto nehybný.
„Itachi,“ zatřásl s ním znovu. „Itachi.“
„Sasuke, co se děje,“ ozvala se za ním Sakura.
Sasuke se k ní otočil a řekl: „Sakuro, on je mrtvý.“
„Ach,“ vzdychla a přešla k posteli. Zkontrolovala puls, a když zjistila, že žádný není, zvedla z postele Sunako a začala jí tišit. „Sasuke je mi to líto.“
„Já nevím, co mám cítit,“ řekl Sasuke zlomeným hlasem, a pak ke svému překvapení ucítil na tvářích slzy. Překvapeně je setřel a promnul mezi prsty. Znovu se podíval na bratra a to, co v sobě dusil kolik let, se vydralo na povrch a on se rozplakal. Plakal za sebe, bratra i rodinu a přátele. Sasuke Uchiha poslední z původního klanu Uchiha truchlil pro svého bratra, který právě zemřel, ale ne jeho rukou.
takže pro všechny !!! dávám si na týden voraz jelikož mi začíná zkouškový období takže další díl bude až příští týden na email typu kdy bude další díl nebudu odpovídat
Né, Itachi mi zase umřel.
čím dál tím lepší!
Člověk ani nestačí mrknout a najednou dospěje. A s věkem přichází zkušenosti, ale i mnohem složitější mise. Proto po mnoha letech tak vřele uvítám návrat domů, do Konohy. Kde i z budoucího právníka může být skvělý shinobi nebo alespoň kritik vašich povídek.
Naruto, děkuji Ti za vše.
no už se blížím ke konci
heh..dneska odpoledne sem si četla prvni dil tyto povidky...a prostě musela sem si ji dočíst celou...a že to zabralo času...chudacek ita, upo mě tyhle povidky berou...:oD vim, až moc to prožívám co se dá dělat rve mi to srdce
To bylo neuvěřitelně dojemný, chudinka Itachi . Těším se na další díly, snad to rychle utečee...
néééééééééé, celý týden néééééééééé!!!!! hodně štěstí u zkoušek
skveli to bylo uz se tesim na dalsi dil a ad se ti podari skousky
takže abych některých z vás zkrátila čekání na další díl once upon a time tak jsem kdysi napsala samostatnou povídku a teď vám ji tady zveřejním
P.S. - hledejte Pět let
ja to ten tyden vydrzim protoze lepsi pockat tyden nez se uz nedockat vubec
woow....pekny diel...a na konci tak smutny....krasny diel...a ten tyzden vydrzim....
Moja obluda je hladná! Prosím...dajte jej najest...
To bylo kawaii jako vždy
moc hezoulinké já tam skoro řvala
Tok tohle byl naprosto super díl! A ten konec....sem zvědavá, jak dlouho budu chodit se skleněnýma očima =DDD takže...veeeelkááá pochvala =D sem děsně zvědavá, co z těch dětí vyroste =D ze všeckych XD
bože, na tom konci mi až slzy vyhŕkli do očí, toto bola dobrá časť:))
veľa šťastia v skúškach:))
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
no je to vyborne ako vzdycky ! 1 tyzden stoji za to na pockanie dalsieho dielu. a vela vela stastia na skusani!!!!!!!!!
super
Jednorázovky:
Naruto po dvaceti letech,Neobyčejný den,
Série:
Bylo - Nebylo...1,2,3,4,5
Ninja války (Nebo tak něco...) 1,2
Připravuju:
Nic..Pravděpodobně už nikdy nic...Možná až mě chytne nálada
zase perfekni jako vzdi
Fakt super, ale to je vzdy
Tak pri zkouskovym drzim palce:-D at ti to vyjde
To se máme všichni na co těšit, protože každý díl je vyjímečný a naprosto senzační. Jo a lidi, my autoři nejsme stroje na neustálé psaní povídek, takže to nepřehánějte s těma spamovacíma mailema a komentama typu kdy bude další díl nebo tak toho se nedočkám bo týden? tak to je nějak moc ne? Uvědomte si, že jsme taky lidi a nedokážeme v jednom kuse psát pokračování příběhu, který je takhle rozsáhlý. Pokud nevěříte, že toho nejsme schopni tak si to zkuste samy. Něco vymyslet, napsat a co třetí den dávat další díl a to neustále bez odpočinku jen abyste nasytili touhy vašich příznivců. Pokud se vám příběh doopravdy líbí tak na pokračování jste schopni počkat bez remcání klidně i týden a ani nevíte jak rychle to uteklo.
Morituri, omlouvám se pokud jsem se tu trochu rozepsal, ale nepříčetné chování některých lidí tady je až zarážející.
Jinak máš to super jako vždy. Neustále se opakuji, ale nejde to jinak. Jen tak dál.
Možná tomu ani nebudeš věřit, ale někteří lidé to zvládnou i s remcáním Ovšem je to činnost navíc takže to musí být obtížnější a namáhavější na mozek, proto neremcejte a buďte všichni trpěliví (ode mě to sedí, když nesnáším čekání,co? )
dobrý jako vždy (jak jinak ) mno týden to jest dlouhá doba ještě že taky jedu pryč takže to uteče jako voda doufám a aspon se mám na co těšit než se vrátim domů