Shigaeshi 4

4. část

,,Tasume, proč nenosíš svou ninja čelenku?“ Zeptal se Naruto, když večer seděli u ohně. Ostatní už nějakou tu chvíli spali.
,,Nemám právo ji nosit, když už nejsem vesnici nijak užitečná. Odešla jsem.“
,,Já vím, ale…vrátíš se přece, že?“ Naruto se na Tasume zpytavě podíval.
,,No, abych pravdu řekla, původně jsem se vrátit nechtěla. Nic mě tam nedrží. Ale když jsi mi říkal o tom svém příteli tak…tak jsem si uvědomila, že takhle žít nechci. A hlavně nechci, aby tak žil Katuzo.Neměla jsem ho do toho vůbec zatahovat….Jenže on byl tak neodbytný!“
,,Chápu….no a co se vlastně stalo?“ Zeptal se Naruto po chvíli. Tasume se podívala do plápolajícího ohně.
,,Nejlepší přítel mého otce zabil oba mé rodiče, když mi bylo 10. A já to viděla. Byla jsem tam a nemohla nic udělat, jen se schovat a doufat, že mě nenajde. Byla jsem skrčená ve skříni jako ten největší zbabělec a držela jsem bráškovi pusu, aby nás neprozradil. Stačilo jediné zavzlyknutí a byl by zabil i nás. Katuzovi byly tehdy 2 roky. Nepamatuje si to tak jako já, jen se mu občas zdá nějaký sen. Ale pro mě to byl nejhorší zážitek mého života…tehdy jsem si dala slib, že je oba pomstím. Že budu tvrdě trénovat a postarám se o bratra jak nejlépe to půjde. Tu první věc jsem splnila, druhou bohužel ne. Ale to se změní. Nevím proč to ten bastard udělal, ale vím, že dokud se nepomstím nebudu mít klid. A potom už se budu věnovat jen Katuzovi. Udělám z něj dobrého člověka a skvělého ninju. Mým snem je, aby měl úplně jiný život než já…lepší!“ Po celou dobu, co Tasume vyprávěla, jí stékaly slzy po tvářích. Když však mluvila o svém bratrovi a o budoucnosti, jakoby se jí zablesklo v očích. Byl to záblesk nové naděje. Tasume se podívala na Naruta. Byl zamyšlený a díval se do ohně. Věděla, že ji pozorně poslouchal a měla pocit, že teď by měla poslouchat i ona jeho. ,,A co ty Naruto? Co se stalo tobě? Jaký máš sen?“
,,Já byl celý život sám. Neměl jsem rodinu, přátele. Všichni mnou opovrhovali a nenáviděli jen za to, že žiju. Až jednou přišel někdo, kdo mě začal brát na vědomí a nechoval se ke mně jako k smetí. Byl pro mě něco jako otec, kterého jsem nikdy neměl. A pak mě přiřadili do týmu se Sakurou a Sasukem. Mí první a nejlepší přátele. A časem jich bylo víc a víc. Měl jsem skoro všechno, co jsem kdy chtěl. Jenže potom nás Sasuke opustil. Hledal jsem ho roky, ale nakonec jsem ho stejně nezachránil… Měl jsem i učitele. Byl pro mě jako můj děda. Ale ani jeho jsem nedokázal zachránit…“ Naruto se stále upřeně díval do ohně. Snažil se potlačit slzy. ,,Ale to už nikdy nedovolím. Nedovolím, aby někdo ublížil mím přátelům a nedovolím, aby někdo zahodil svůj život jen kvůli pomstě. Jednou se stanu Hokagem a budu všechny ochraňovat. To je můj sen, pro který žiju. Dattebayo!“ Teprve potom se podíval na Tasume. I ona se na něj dívala, ale Naruto měl pocit, že trochu jinak než předtím. Najednou jím projel zvláštní pocit, který nikdy dřív necítil. Měl chuť tu nešťastnou a krásnou dívku políbit…a udělal to. Tasume se nebránila. Cítila to stejně...

Druhý den dorazili na místo. K domu feudálního pána se museli dostat nepozorovaně. Kdyby byli prozrazeni, mohla by revoluce vypuknout okamžitě, ještě než by feudálního pána dostali do bezpečí nebo by je mohl někdo sledovat. Pohybovali se velmi nenápadně, ale přesto si raději sundali čelenky, kdyby je někdo viděl. Avšak měli štěstí a nikdo je cestou nezpozoroval. Nebo si to alespoň mysleli.
,,Á, tak vy jste ti ninjové z Listové. Vítám vás. Jmenuji se Kutochi Masurame a jsem feudální pán Země Trávy. Důvod proč jste tady, vám už nejspíše řekla Tsunade. No ale já vám to raději řeknu ještě jednou.“ Kutochi se mile usmál na všechny přítomné a pokračoval: ,, Před pěti lety sem přišel muž jménem Yakuro Ashimite…“ při tom jméně s sebou Tasume trhla. ,,…a začal všem vyprávět o nějaké zemi, kde všechno bylo přímo dokonalé. Nijak jsem tomu nevěnoval pozornost a to ani ve chvíli, kdy začal vykládat, že tak může změnit i tuto zemi, že změní systém a všichni se budou mít dobře. Považoval jsem ho za blázna a říkal si, že na takové řeči mu nikdo neskočí. Bohužel poslední dobou se k němu začali přidávat lidé a vyvrcholilo to tím, že mi dali ultimátum. Buď své místo přenechám Yakuro Ashimitemu nebo vypukne revoluce. No a tak jste tady. Stále je většina lidí na mé straně, tudíž musím jen počkat, až Ashimiteho porazí a pak tady zase udělám pořádek.“ Kutochi se podíval po svých posluchačích a pohledem utkvěl na malém Katuzovi.
,,Tak malý a už jsi ninja?“ Zvedl překvapeně obočí. Nikdo mu nechtěl vysvětlovat, co tady dělají lidi, kteří tu vůbec nemají být, tak raději jen přikývli.
,,Kutochi-sama, nemáte přesnější informace kdy mají nepřátelé v úmyslu zaútočit?“ Zeptala se Sakura. Kutochi se poškrábal ve svém plnovousu. Byl to malý silný a narůžovělý muž, asi šedesátiletý, ale měl stále ještě hustý černý plnovous. Vlasy už neměl.
,,Můj informátor mi právě dnes přinesl zprávu, že vše by mělo vypuknout do tří dnů. Nedaleko odsud je skála, kterou bychom mohli použít jako úkryt. Schovával jsem se tam ještě jako kluk…“ při vzpomínce na své dětství se pousmál. ,,Tak už jsem řekl vše. Teď to nechávám na vás.“
,,Výborně! Vezmeme Vás do úkrytu a tam počkáme než nepokoje skončí. Jednoduchý jak facka. Dattebayo!“ Zahlaholil Naruto.
,,Máš pravdu Naruto. Ale tak jednoduché to být nemusí. Měli bychom být ostražití. Nepřítel na nás může kdykoliv zaútočit.“ Ozval se Sai.
,,Sai má pravdu Naruto. Nemůžeš být tak lehkovážný. Nikdy nepodceňuj nepřítele. Tak tedy, Kutochi-sama, ukážete nám, kde máte ten úkryt. Ví o něm ještě někdo?“ Zeptala se Sakura.
,,Ne neví… alespoň jsem o tom s nikým nemluvil.“ Odpověděl Kutochi.
,,Skvěle. Tak o tom ani nikomu neříkejte. Půjdeme tam s vámi jen my. Sbalte si věci a hned vyrazíme. Nebudeme zbytečně riskovat.“ Zatímco Kutochi odešel sbalit své věci, Sakura se otočila na Tasume. ,,Tady naše spolupráce končí. Nesmíme zasahovat do revoluce, tudíž teď už je to tvůj boj. Ale jestli chceš můžeš jít s námi. Je to na tobě.“
,,Zůstanu.“ Odpověděla Tasume klidně a mrkla na Naruta. To už se vrátil Kutochi.
,,Můžeme jít.“ Řekl a šel ke dveřím.
,,Tak my jdeme. Ještě se uvidíme. A dávejte na sebe pozor.“ Rozloučila se Sakura.
,,Na viděnou…“ zavolal Sai přes rameno. Naruto se jen usmál a Tasume kývla na srozuměnou. Nikdo si nejspíš nevšiml, že mají nějaký plán…

Pokračování: http://www.konoha.cz/?q=node/22773