Secret Love 3

3. Part
Pohřeb a nový Hokáge

„Á…konečně si tady.“zvolala Koharu, když spatřila Sakuru ve dveřích.
Tak se na ní bez jakéhokoli zájmu podívala. Pak se rozhlédla po místnosti. Bylo tam hodně jouninu. Gai, Asuma, Kurenai a další. Dokonce i Kakashi. Ten k ní přešel a řekl, že se musí zvolit nový Hokáge.
„A co s tím mám společného já?!“zeptala se Sakura a snažila se na sobě nedat znát, že jí je to jedno.
„Zvolili jsme dvě osoby a jedna z nich se stane Hokáge. Jounini co jsou tady a i ti ostatní už hlasovali. Prozatím je stav nerozhodný. A rozhodne to hlas člověka, který ještě nehlasoval…Tvůj.“dořekl Kakashi.
„Počkejte sensei. Vždyť já jsem úplně obyčejná kunoichi!“nechápala Sakura.
„No vlastně…to není až tak pravda“vložila se do toho Koharu.
„Po smrti Tsunade se z tebe stal nejlepší medical-ninja. Tudíž i jejich velitel.(pozn. autorky:nevěděla jsem, jak to mám napsat…tak pardon).
„Ano. To je pravda.“přisvědčil Kakashi.
„Takže, jestli tomu dobře rozumím…mám dát někomu z těch dvou hlas a tím ho určím Hokágem?!“zeptala se Kakashiho.
„Přesně tak!“řekl Kakashi. Sakura se na něj tázavě podívala.
„No a kdo je teda nominován?“zeptala.
Po místnosti se rozlehlo ticho. Očividně se nikdo nehrnul do toho, aby jí to řekl.
„No?“pobídla je Sakura.
Kakashi kývl hlavou a všichni ostatní odešli pryč. Teď tam zůstal jen Kakashi a Sakura.
„Ty a Naruto. Vy jste byli vybráni.“řekl konečně a pak se odmlčel.
Sakura nevěděla, co má říct. Pomalu přešla k oknu a podívala se ven. Stál tam Naruto a povídal si s Konohamarem. Kakashi k ní přišel.
„Můžeš volit jak sebe, tak Naruta.“ Řekl.
Sakura stále přemýšlela. Vybavila se jí tsunadina věta:
„Doufám, že to budeš ty!“.
Ale vzpomněla si i na narutova slova: „Odmítám zemřít, dokud se nestanu Hokáge! Tomu věřte!“.
Při té vzpomínce se musela zasmát. Pak vytáhla kus papíru a něco na něj načmárala. Potom ho složila a předala Kakashimu. Když vycházela z kanceláře, měla na tváři sladký úsměv. Kakashi papírek rozbalil a přečetl si jméno, které Sakura napsala.
„Výborně, Sakuro“ řekl si Kakashi.

Hned, jak Sakura vyšla z budovy, namířila si to k Narutovi a Konohamarovi.
„Ahoj kluci!“ pozdravila slušně.
„Naruto…můžeš na chvíli“zeptala se rovnou, než stačili na její pozdrav odpovědět.
„No jasně.“řekl Naruto.
Konohamaru po něm lišácky mrknul a Naruto mu to vrátil. Všimla si toho i Sakura a okamžitě mu jednu vrazila. Konohamaru se radši vypařil, když uviděl sakuřin šílený výraz
„Naruto prosím, to je vážné. Tak přestaň dělat blbosti!“okřikla ho.
Naruto se posbíral ze země a začal Sakuru poslouchat.
„Jde o Jiraiyu. Měl by si mu poslat dopis o tom, co se stalo Tsunade a taky o zítřejším pohřbu. Přece jen byli…přátelé…(nad tímto slovem se chvíli oba zarazili)…a také byli oba sannini. Měl by to vědět.“tlačila na Naruta Sakura.
„No…Tak teda dobře pošlu mu dopis.“řekl Naruto a sklopil hlavu.
Sakura vždy znala Naruta jako hyperaktivního a vždy usměvavého kluka. Ale po tsunadině smrti se změnil. Vždy, když se někdo zmínil o Tsunade, jeho úsměv zmizel. Bylo to jako by s Tsunade odešel kus z jeho samotného.
„hele Naruto, nechceš zajít na rámen?“zeptala se Sakura.
Naruto se na ní podíval trochu veselejším pohledem.
„Hm…dobře…ale ty to platíš!“řekl a trochu se mu cukaly koutky úst.
Sakura už se chystala něco namítnou, ale pak se jen usmála.
„No tak dobře.“ Řekla ztěžka.
„Chacha! Tak dělej, Sakuro. Kdo tam bude poslední je stará bačkora.“ zařval Naruto a utíkal napřed.
Sakura se jen zlomyslně usmála.

„Jóóóó, jsem tu první!“ zařval Naruto, když se přiřítil k Ichiraku Ramen.
„Ehm, ehm. Co jsi říkal Naruto?!“ ozval se dívčí hlas zpoza závěsu.
„S-Sakuro?!“ nevěřil Naruto.
Rozhrnul závěs a opravdu! U stolu seděla Sakura a před sebou měla jeden rámen pro sebe a jeden pro Naruta.
„Jo a co si to říkal o tom co je poslední?“ zeptala se trochu škodolibě Sakura.
Naruto si sedl vedle ní a zeptal se:
„Jak si to udělala?“.
Sakura sklonila hlavu a skoro neslyšně mu odpověděla:
„To víš…Tsunade-sama mě toho naučila hodně.“.
Naruto se už na nic neptal a radši se pustil do jídla, stejně tak i Sakura. Potom už se Naruto jen rozloučil a potichu odešel. Sakura se za ním dívala. Bylo jí ho líto.

Naruto došel domů a sedl si ke stolu. Vytáhl kus papíru a začal psát dopis Jiraiyovi. Teda pokoušel se o to. Za chvíli pod ním ležela hromada zmačkaných papírů. Asi po hodině se mu jakš takš povedlo vyjádřit to, co chtěl. Podíval se na své dílo. Teď už to jen odeslat.
„BANG!“ rozeznělo se místností a všechno se zahalilo kouřem.
„Uáááh“ zařval Naruto a převrátil se i s židlí na záda.
Při tom se uhodil do hlavy, takže už jen čekal, až ho ten cizí ninja zabije.
„Ahoj Naruto. Doufám, že sem tě nevyděsil“pravil onen ninja.
Z oblaku kouře se vynořila hlava narutova senseie.
„KAKASHI-SENSEI!!!“ To už mi nikdy nedělejte!“řval Naruto a snažil se dostat na nohy.
„Aha, tak to beru jako jo.“usoudil Kakashi a pomohl Narutovi na nohy.
Pak mu podal nějakou obálku. „Co to je?“ptal se Naruto.
„To je dopis od hlavní rady o tom, že…Ale to zjistíš sám.“řekl Narutovi.
„Kakashi-sensei. Mohl byste prosím tohle po cestě poslat?“požádal Naruto.
„Ale jistě. Co to je?“zeptal se Kakashi.
„To je…dopis pro Jiraiyu.“ řekl Naruto a podal mu obálku.
„Aha. Chápu. Jistě, že jí pošlu, Naruto.“ Řekl Kakashi ochotně a s dalším hlasitým “bang“ zmizel.

Naruto rozbalil dopis od rady a začal ho číst:

Milý pane Uzumaki!
Kvůli událostem, které se stal v minulých dnech, se s okamžitou platností stáváte Rokudaime Hokáge. Oficiální oznámení proběhne zítra, po pohřbu Godaime Hokáge, Tsunade. S pozdravem Hlavní Rada.

P.s.:Prozatím si to nechte pro sebe

Naruto zůstal stát s pusou otevřenou. Štípnul se do ruky, aby se ujistil, že to nebyl sen. Byla to pravda! Neměl to nikomu říkat?! On by to nejradši vykřičel do světa. Prostě to někomu říct musel. Vzal si bundu a vyběhl do ulice…

Sakura došla domů, když už pomalu zapadalo slunce. Chtěla hned hupnout do postele a spát. Musela nabrat sílu na zítřek. Nejdřív tsunadin pohřeb a potom jmenování nového Hokágeho. Na to se potřebovala vyspat. Jenže jí někdo začal bouchat na dveře a ne a ne přestat. Sakura se otráveně zvedla a šla otevřít. Ve dveřích stál Naruto.
„Ježiši, Naruto! Hoří nebo co?“ ptala se Naruta rozmrzele.
„Sakuro, Sakuro…Víš, co já teď jsem?“ vyhrkl na ni hned.
„Hokáge. Já vím!“ řekla Sakura.
„Ne, já sem Hokáge.“ zařehtal se Naruto.
Pak se zarazil.
„Počkej, jak to…?“ zeptal se vyjeveně.
„No, řekněme, že jsem ti k tomu tak trochu dopomohla.“řekla Sakura a pustila ho dál.
Teprve teď si Naruto všiml co má Sakura na sobě. Stála tam jen v pánské košili, která jí byla mírně velká a měla zapnute jen 4 knoflíčky. Takže viděl i to co nechtěl. Sklonil hlavu a na jeho tváři se objevil ruměnec. Sakura se pousmála a zavedla ho do kuchyně. Postavila před něj hrnek s čajem a začala mu vyprávět o výběru Hokágeho. Když skončila, Naruto se na ni jen nechápavě díval.
„Sakuro, proč si dala svůj hlas mně a ne sobě?“ zeptal se stále se svým hloupým výrazem ve tváři.
„Protože… bylo by to ode mě sobecké ne? Celý svůj život se ženeš jen za tímto snem a já bych teď měla být taková mrcha a připravit tě o to? To fakt ne!“ řekla Sakura rozhodně.
Naruto si byl už naprosto jistý…že Sakura je jeho nejlepší přítelkyně.
„Moc ti děkuju, Sakuro. Opravdu to pro mě moc znamená. A…no to je jedno. Nejspíš chceš jít spát, takže tě nebudu otravovat. A ještě jednou děkuju.“ řekl a objal ji.
Sakura ho šla vyprovodit a pak i šla konečně lehnout. Na chvíli se zamyslela nad Itachim. Je možné, že se do něj zamilovala? A opětuje on její city? Nejspíš jo, protože jinak by jí nepolíbil. Pak už se jí jen vybaliv itachiho obličej a s ním odešla do říše snů. Co myslíte? O kom se jí asi zdálo?

Příští den vstávala Sakura v devět hodin. I když pohřeb byl až v jedenáct, potřebovala si ještě něco zařídit. Vyhrabala se zpod peřiny a udělala ze sebe civilizovanou osobu. Na snídani se vykašlala (stejně zrovna držela dietu) a vyskočila oknem na ulici.

Za chvíli už stála před hlavní budovou a sedla si na lavičku. Ze dveří vyšla osoba menšího vzrůstu. Sakura hned vyskočila.
„Dobrý den, Koharu-sama.“zašvitořila Sakura a mírně se uklonila.
I když tu ženskou neměla dvakrát v lásce, teď se musela chovat slušně.
„Dobrý, dobrý.“odpověděla na její pozdrav trochu mrzutě Koharu.
Hned jí předala jakousi krabici.
„Děkuji, Koharu-sama. Moc to pro mě znamená!“ poděkovala slušně Sakura.
„Opatrně. Víš, jakou dobu mi trvalo, než jsem to našla! A vůbec, buď ráda, že jsem ho našla. Původně s ním měl být pohřbený.“ řekla trochu rázněji Koharu a pak se otočila a zmizela ve dveřích.
Sakura jen zamumlala něco ve smyslu „trhni si nohou“ a šla pryč.

Vykračovala si to ulicí a utápěla se ve svých myšlenkách, že si ani nevšimla, že naproti ní jde stejně zamyšlená osoba. Narazili do sebe, až si z toho Sakura sedla na zadek.
„Omlouvám se, pane. Moje chyba…ááá Jiraiya-sama!“ zvolala, když se podívala na toho, do koho vrazila.
„Sakuro si to ty?“ zeptal se Jiraiya, když jí pomáhal na nohy.
„Takže Naruto vám poslal dopis ohledně…no…ehm… „ zasekla se.
Nevěděla, jestli to může říct jen tak narovinu.
„Ano…poslal.“ Řekl smutně Jiraiya.
Sakura se rozhodla, že to nebude dál rozmazávat, když si všimla jeho ztrápeného výrazu. Dál pokračovali spolu. Sakura mu vyprávěla o volbě Hokágeho a Jiraiya to s úsměvem poslouchal.
„A co to máš?“ zeptal se a ukázal na krabici, co nesla Sakura.
„Jo tohle! To je dárek pro Naruta.“ Řekla Sakura a otevřela krabici. Jiraiya do ní koukal s vykulenýma očima.
„K-kde si ho vzala?“ zeptal se vyjeveně.
„S malou pomocí Utatane Koharu. Vlastně, to ona ho našla.“ přiznala Sakura. Pak se mrkla na hodinky a trochu se vyděsila. Za hodinu začínal pohřeb. Narychlo se rozloučila s Jiraiyou a upalovala k sobě domů.

Rychle vyběhla po schodech do ložnice a lehla si celá udýchaná na postel. Pak se podívala na hromádku černého oblečení vedle sebe. Hned se jí zas vrátila ta pochmurná nálada. Převlíkla se do smutečního a postavila se před zrcadlo. Jak tak na sebe koukala, uvědomila si, že tohle na sobě měla naposledy, při pohřbu Sarutobiho. To byli ještě 3. Ona, Naruto a…a…Sasuke. To on za to může. On zabil Tsunade. Po tváři jí stekla slza, kterou ale hned setřela. Popadla dárek pro Naruta a vyšla do toho pochmurného dne. Namířila si to rovnou k Narutovi.

Akorát přicházela, když se z domovních dveří vyřítil Naruto. Také v černém (překvapivě:D). Ani nic neříkali a rovnou se vydali k hřbitovu. Po pár minutách trapného ticha, se Naruto zeptal:
Co to neseš, Sakuro?“ Sakura se pokusila usmát, ale moc jí to nešlo.
„To je dárek pro tebe.“řekla a podala mu ho.
Naruto ho hned rozbalil a zmlkl úžasem. (vím, že už byste rádi věděli co to je ale na to si ještě chvíli počkejte:0)
„Je to dárek pro tebe jako nového Hokágeho. Chtěla bych, aby sis ho vzal, až tě oznámí jako 6. Hokágeho.“ Řekla Sakura, než stačil něco říct.
„Páni…Díky Sakuro!!!“ řekl Naruto a skočil jí kolem krku.
Když začínal Sakuře docházet kyslík, sladila Naruta svou ránou a pokračovali v cestě.

Když tam došli, byli tam už převážně všichni. Proto tady začali. Nějaký kněz řekl smuteční řeč a pak k jejímu hrobu chodili lidé, kteří se s ní chtěli rozloučit. Sakura a Naruto šli mezi posledními. Nejdřív šel Naruto. Stál tam celkem dlouho. Vzpomínal na, jak s Jiraiyou hledali Tsunade a přemlouvali ji, aby se stala Hokáge a pak, jak mu dala řetízek 1. Hokáge. Ve své ruce stiskl onen řetízek a po tváři mu stekla jedna slza. Položil svou bílou růži na hromadu ostatních a šel si stoupnout stranou. Mezitím ho vystřídala Sakura. Šla pomalým krokem, a čím blíž byla tsunadinýmu hrobu, tím víc se klepala. Když se konečně došourala k náhrobku, pozorně si prohlédla fotku, na něm položenou. Byla tam žena, která se příjemně usmívala. I když jí bylo 50, vypadala na 20. Tsunade pro ni byla jako matka. Počkat! Řekla právě „byla“? NE!!! Ona je a navždy zůstane. Sakura se trochu usmála a položila svoji růži na hrob. Všichni už se s Tsunade rozloučili. Všichni až na Shizune a Jiraiyu. Ti tak stáli a Jiraiya podpíral Shizune, která plakala. On se sice držel, ale jeho oči se také lesky. V ruce držel rudou růži, kterou pak položil a ty ostatní bílé. Brzy se začali všichni pomalu rozcházet a pak už na hřbitově zůstali jen oni dva.

Sakura s Narutem kráčeli k hlavní budově. Sakura si uvědomila, že nemají času nazbyt. Teda alespoň Naruto ne. Šťouchla ho loktem do žeber, ale ten nevypadal, že by to pochopil. Sakura povytáhla obočí a kývla hlavou směrem k hlavní budově. Narutovi to konečně docvaklo a dal se do běhu. Než jí úplně zmizel z očí, zamával na ní balíčkem a zakřičel:
„Neboj, nezapomenu!“ Sakura se jen usmála a pokračovala dál svým tempem.

Došla k hlavní budově, u které už se shromažďovali i ostatní vesničané. Chvilku tam tak stála a přemýšlela, jaký bude Naruto Hokáge. Najednou ji někdo chytl za rameno. Otočila se a spatřila Mitokada.
„Slečno Haruno. Nový Hokáge si přeje, abyste stála tak nahoře."
„Dobře.“ Souhlasila Sakura a šla za Mitokadem na balkón.
Když vyšli nahoru, všimla si Sakura, že už se dostavil i Jiraiya. Byla tam i Hináta, protože ona a Naruto spolu konečně začali chodit. Ale Shizune ne. Stoupla si k Jiraiyovi a šeptem se zeptala:
„Kde je Shizune?“
Ten jen zakroutil hlavou.
„Před pár minutami odešla z vesnice.“vysvětlil.
„Aha.“řekla smutně Sakura a pak už jen mlčela.
Všichni netrpělivě čekali na jejich nového Hokágeho.
„Prosím o pozornost!“zazněl hlas Koharu, která stála na balkóně.
„Chci vám představit vašeho…nového Hokáge…šestého Hokáge vesnice ukryté v listí!“
Ve dveřích se začala rýsovat narutova postava. Všichni co stáli na balkoně, už věděli, že nový Hokáge je Naruto. Ale pro ty co byli dole, to bylo překvapení. I když…i pro ty nahoře měli Naruto a Sakura taky jedno překvápko.

Ze dveří vyšel Naruto. Na hlavě měl klobouk se znakem ohně (takový co nosil Sarutobi)a na sobě……(Chvilka napětí:)………plášť 4. Hokáge, Minata. Všichni oněměli úžasem. Vypadal naprosto stejně jako Minato. Pomalu přešel k zábradlí a dole všechno utichlo, stejně jako nahoře. Tisíce očí vyseli jen na Narutovi.
„JÁ JSEM ROKUDAIME HOKÁGE!!!“ vkřikl najednou Naruto a hodil klobouk do davu pod ním. Všichni začali tleskat a výskat.
„Jiraiya-sama? Ozvala se Sakura.
„Ano?“
"Je Naruto nějak spřízněn s Yondaime Hokágem? Myslím jako rodina.“ Ptala se zvědavě Sakura.
Jiraiyu tahle otázka dosti zarazila. Nevěděl co říct.
„Nevím… nevím, jestli mám oprávnění, ti o tomhle říkat.“ Stažil se z toho vybrousit.
„No jak myslíte. Ale nevím, jestli si Naruto nepoloží stejnou otázku, až uvidí jeho fotku.“ Řekla Sakura a dál už to nerozmazávala.
Jiraiya se zamyslel. V hlavní budově je místnost, kde jsou fotky všech Hokágů. Naruto do ní bude mít přístup. Sakura měla pravdu. Jiraiya se na ní podíval a pomyslel si:
„No nevím, kdo z vás, By byl lepší Hokáge Naruto a nebo ty?!“

Takže trojkááááá
V příštím díle se objeví nemalý problém a taky růže =)