Po bouři II

Na louce kousek za Konohou ležel kluk s pohozeným vějířem vedle sebe. Z čela mu tekla krev. Byl v bezvědomí. Jeden kolemjdoucí si ho všiml a ihned k němu přišel. Zatřásl s ním.
„Hej kluku, jsi v pořádku?“ otázal se, když zaregistroval jeho ránu.
Žádná odpověď. Shikamarovo tělo jenom bezvládně leželo na zemi. Kolemjdoucí neváhal a ihned ho vzal do nemocnice.
Probudila ho otřesná bolest hlavy. Těžce otevřel oči. Před sebou uviděl něčí rozmazanou siluetu. Zaostřil a rozpoznal Tsunade. Chtěl se narovnat, ale měl ztuhlé celé tělo.
„Kde … kde to jsem?“ zachraptěl.
Tsunade se na něj mírně usmála.
„Jsi v nemocnici, Shikamaru.“ Odpověděla, „Nějaký neznámý tě sem přivedl, prý jsi ležel zhroucený na zemi …“
V tom mu všechno docvaklo. V hlavě se mu ihned promítl Černý plášť, Temari, potom Itachi a …
Tsunade si všimla jeho výrazu.
„Shikamaru …“ začala znepokojeně a odmlčela se. Shikamaru se na ni podíval. „Co se stalo?“
Všechno ji vyklopil. Byl vystrašený.
„Tsunade, musíme Temari ihned najít! Nemáme čas, bůhví co s ní Itachi teď provádí!“ plašil.
Tsunade byla zmatená.
„Itachi …“ zašeptala. „Co tu vůbec dělá? A proč vzal zrovna Temari? Řekla bych, že první po kom půjde, bude Sasuke ….“
Shikamaru zaťal rozčileně ruce v pěst. „Koho to zajímá! Co kdybyste místo toho bezvýznamného tlachání raději něco udělala! Temari je v nebezpečí!“
„Hlavě se uklidni,“ mírnila ho Tsunade, „Já teď půjdu a vyšlu několik ninjů aby Itachiho našli. Ty si teď odpočiň.“
Shikamaru nevěřil svým uším. „Blázníte ?! Půjdu Temari hledat s vámi! Je to moje vina, musím ji najít!“
„Ty se ani nehneš.“ Pronesla Tsunade rázně. „Stejně bys toho asi moc neudělal. Jsi celý pomlácený.“
„Ale-“
„Řekla jsem ne.“ S těmito slovy Tsunade odešla.
Shikamaru vzdychl a vyčerpaně si lehl. Tělo měl celé ztuhlé, v hlavě mu třeštilo. Měl hrozný strach o Temari. Kde teď je? Co s ní Itachi provádí?
Všechno je to má vina! Vyčítal si. Nedokázal jsem ji ochránit …. Zaťal ruce v pěst tak silně, že se mu nehty zaryly do kůže. Po několika minutách ho přemohla únava a s neklidnými myšlenkami usnul.

Mezitím v nějaké díře, Itachiho doupěti ….

Itachi bydlel v malém polorozpadlém domku, sem tam spadlo pár střešních tašek, urvala se okenice, ale jinak to byla celkem útulná chajda.
Seděl na židli a zaujatě pozoroval Temari. Musel se na ni neustále dívat, tak byla nádherná …. Byl úplně posedlý. Nemohl se od ní odtrhnout.
Temari namáhavě pootevřela oči. Měla je celé zaslzené, cítila nesnesitelnou bolest v hlavě a neměla vůbec tušení, kde je. Otočila se, ale tělem ji projela ohromná bolest. Sykla. Na rukou a nohách cítila ohromný tlak. Nemohla se téměř vůbec pohnout. Snažila se, ale bezúspěšně.
Itachi ji stále ze zaujetím pozoroval. Svázal Temari ruce i nohy a přivázal ji k posteli. Sledoval každý centimetr jejího těla a napjatě čekal, kdy se ji sukně zase vyhrne nahoru. Byla tak krásná …
„Už jsi se konečně probudila?“ promluvil s potutelným úsměvem.
Temari se na něj pomalu otočila. Opět ji probodávaly jeho Sharinganské oči. Dostala strach. Polekaně se podívala kolem sebe, na své svázané tělo.
„Co …. Co jsi to se mnou udělal?“ zeptala se vystrašeně.
Třáslo se jí celé tělo. Byla úplně bezbranná. Itachi k ní s úšklebkem přišel. Pomalu se k ní naklonil a zadíval se jí do očí. Temari zběsile bušilo srdce. Jemně ji pohladil po vlasech, po tváří …. Jako by si užíval každý dotek.
„Hmm,“ pronesl spokojeně, „Jsi tak krásná ….“
Temariin strach byl čím dál tím větší.
„Nech …. Nech mě být …“
Itachi ji neposlouchal. Vášnivě ji políbil na ústa. Temari divoce mrskala hlavou. Bránila se. Itachi se rychle odtáhl. Zamračil se, v očích vražedný pohled.
„Nechceš mě ?!“ prskl na ni.
„Okamžitě mě pusť!“ křikla na něj, ale hlas se ji v tu ránu zlomil. Byla tak vystrašená, srdce ji neustále zběsile tlouklo.
„Děvko!“ zařval na ni a vrazil ji facku. Temari vykřikla. Tvář ji nesnesitelně pálila. V tom se ji sevřelo hrdlo. Nemohla dýchat. Itachi ji pevně stiskl pod krkem. Temari zasýpala. Stále ji probodával pohledem. Přitom ji dychtivě hladil po stehnech. „Budeš jenom moje …“ vzdychl.
Temari se snažila co nejvíce bránit. Smýkala sebou co to šlo. Itachi ji zmáčkl ještě víc. Začala se dusit. V tom se rychle odtáhl a opovržlivě se na ni podíval. Temari se zhluboka nadechla, konečně mohla dýchat ….
„Krávo jedna ….“ Prskl, „To ten kluk, viď?“
Temari namáhavě oddechovala.
„Chceš jeho a ne mě!“ zařval na ni.
„Proč …. Proč mě tu držíš? Nic jsem ti neudělala!“ zasýpala Temari.
„No právě ….“ Zadíval se na ni Itachi opět dychtivě. „Neudělala jsi vůbec nic ….“
Temari se nahrnuly do očí slzy. Co teď jenom bude dělat?
Itachi se na ni ještě jednou podíval a pak zauvažoval. Takhle to nemá cenu, pomyslel si. Začal prohledávat svůj barák ( dá-li se tak ta polorozpadlá chatrč nazvat ). Zběsile otvíral všechny přihrádky, sem tam do něčeho třísknul.
„Musí tady k***a něco bejt ….“ Nadával.
Temari ho pozorovala. V hlavě se jí hned honily hrůzné představy. Chce ji zabít? Určitě hledá vhodnou zbraň, třeba nůž nebo dýku, aby ji mohl …
„Teď tu počkej, ano?“ zavolal na ni.
Temari se kriticky podívala na své svázané tělo. Copak mám ksakru na výběr, pomyslela si. Jak ironické. Itachi za sebou práskl dveřmi. Šel směrem ke Konoze doufajíc že potká nějakého pobudu, kterému by mohl ukrást chlast. Musí tu holku nějak zkrotit.

Tsunade mezitím vyslala několik ninjů aby okamžitě začali Itachiho hledat. Shikamaru ležel neklidně v nemocnice, nervy v kýblu. Neustále si všechno vyčítal. Jestli se Temari něco stane, v životě si to neodpustí.
Tak a dost! Pomyslel. Nemůže tu dál takhle ležet! Ať si Tsunade říká, co chce, on prostě musí Temari najít! Musí ji zachránit …. A Itachimu rozbít hubu. Hned, jak se zvednul, ho ale nesnesitelně rozbolelo celé tělo. Překonal však bolest a utekl z nemonice. Jako smyslů zbavený běžel směrem k louce, kde Temari naposledy viděl. Nyní tam našel jenom její vějíř. Pevně ho sevřel v dlaních. Nad tímto vějířem si slíbil, že Temari přivede za každou cenu.

Mezitím v nemocnici přišla sestřička k Shikamarovi do pokoje aby mu dala jeho prášky. Viděla však jenom prázdnou postel. Ihned to oznámila Tsunade. Ta nevěřila svým uším. Odkdy je Shikamaru takhle aktivní? Holt, láska asi dělá divy, pomyslela si …. Ten idiot! Vždyť nic nezmůže, je v hrozném stavu! Okamžitě vyslala další ninji, aby začali hledat Shikamara. Vyčerpaně se sesula na židli ve své kanceláři.
V hlavě se ji honila spousta myšlenek. Uchiha Itachi, unesená Temari, Shikamaru na útěku …. Bylo toho na ni moc a tak to zapila několika panáky. Asi po hodině se, naprosto opilá, sesula na stůl a usnula. Kanceláři se ozývalo jenom její hlasité chrápaní.

Itachi se čím dál tím víc přibližoval ke Konoze. Jeho cestu provázelo neustále klení, neboť ještě nenarazil na žádného dědu s alkoholem. V tom, jako na zavolanou, jednoho spatřil. Byl to nějaký starý pobuda držící v ruce obrovskou flašku. Navíc mu v batohu cinkaly další zásoby. Itachi se ucechtl. Mám to ale štěstí, pomyslel si. Ani se nemusel moc namáhat. Párkrát nebohého staříka ztřískal a batoh flašek už byl jeho. Dobrá nálada mu ale nevydržela moc dlouho.
Cestu mu překřížil Shikamaru. Itachi se na něj s odporem podíval.
„Ty ….“ Prskl na něj.
Shikamaru ho probodával pohledem. Uchiha si ho s úšklebkem měřil. Byl v hrozném stavu, hlavu měl omotanou obvazy a sotva se držel na nohou. Uchechtl se.
„Přišel jsi zachránit svoji kamarádku?“ vysmíval se mu, na tváři ten jeho odporný úsměv.
V Shikamarovi to jenom vřelo, jako smyslů zbavený zíral na Itachiho, namáhavě oddechoval ( byl stále dost vyčerpaný ) a v hlavě měl jediné – získat Temari zpět.
„Okamžitě mi řekni, kam jsi Temari odvedl! Vrať ji zpátky!“ zařval na něj.
Shikamaru byl úplně mimo, nebyl schopný rozumného uvažování. Navzdory svému stavu se na Itachiho vrhl hlava nehlava.
„Zabiju tě, slyšíš, zabiju tě!“ řval. „Jestli Temari ihned nepustíš!“
Itachi se jenom pousmál. Pozdvihl dlaně. „Ale vždyť já ji přece nikde nedržím ….“
Shikamaru byl stále zuřivější. Všem jeho úderům se ale Uchiha lehce vyhnul. Stále se klidně usmíval. Pak si avšak uvědomil jedno. Tohle je kluk, kvůli kterému ho krásná Temari nechce. Mysl mu zničehonic zaplavila zloba a nenávist. Ihned Shikamarovi jednu vrazil.
„Kreténe!“ zařval na něj.
Shikamaru se zapotácel a omámený se skácel na zem. Před očima se mu zatmělo. Itachi neváhal a hrubě ho kopl do břicha. Shikamaru vykašlal krev. Zařval.
„Hajzle!“ řval Itachi dál a nemilosrdně ho udeřil do hlavy.
Shikamaru narazil obličejem do země. Krev mu začala téct proudem. Ale Itachi nepřestával. Jako smyslů zbavený ho hrubě mlátil a on neměl nejmenší šanci.
Zanedlouho už Shikamaru ležel naprosto vyčerpaný na zemi. Itachi se na něj opovržlivě díval. Všude byla krev.
Namáhavě, s hroznou bolestí se na Itachiho otočil. Z posledních sil na něj upřel pohled.
„Nikdy …“ zasýpal, „… Nikdy Temari nedostaneš ….“
Itachi ho jenom nenávistně probodl pohledem a plný vzteku ho kopl do zad. Shikamaru zařval a vykašlal krev.
„Sklapni!“
Poté se Itachi otočil a rychle vyrazil směrem ke své chatrči.
Shikamaru zůstal, celý zkroucený bolestí, ležet na zemi. Z boku mu proudem tekla krev, rána ho nesnesitelně bolela a téměř necítil své nohy. Do očí se mu nahrnuly slzy. Viděl rozmazaně.
„Temari ….“ Zašeptal a oči se mu klížily. Omdlel.
V tom na něj narazili ninjové vyslaní Tsunade. Ihned se k němu nahrnuly. Opatrně ho převalili na záda a všimli si jeho ošklivých zranění. Silně krvácel.
„Musí ihned do nemocnice!“ zavelel jeden z nich.
Popadl ho a zběsile s ním běžel směr Konoha.
„Vydrž, kluku.“
Vypadalo to zle. Zbytek šel ihned po stopách Itachim.

Ten mezitím dorazil do své chatrče. Batoh plný flašek pohodil na zem. Zamířil ihned k Temari. Rozvázal ji ruce i nohy a položil ji na zem. Byla tak vyčerpaná, že už se ani nebránila. Hlavou se opřela o postel. Téměř to vzdávala. Nemá to cenu, pomyslela si, Nemám už žádnou sílu ….
Itachi k ní přinesl jednu flašku. Hrubě ji popadl za krk a výhružně se ji podíval do očí.
„Vypij to!“ křikl na ni.
Alkohol pronikavě páchl. Temari se znechuceně odtáhla. Zavrtěla hlavou.
„Dělej!“ zařval na ni ještě hlasitěji a kopl do ní. Temari se sesula na zem. Itachi ji hrubě popadl za ruku.
„No tak, zvedej se!“ teď ji flašku téměř násilím narval do úst. Temari se bránila. Itachi už úplně ztrácel trpělivost.
„Děvko!“ opět zařval a znovu do Temari kopl. Ta už vykřikla bolestí. Ležela vyčerpaně na zádech a namáhavě oddechovala. Z očí ji tekly slzy. Bolestí a zoufalstvím zároveň.
Itachi se na ni zadíval. Naklonil se k ní, hrubě ji popadl za ruce a začal ji líbat. Temari se nemohla bránit. Sjel dolů a začal jí líbat na krk. Rukama ji přitom hladil na prsou a byl jak smyslů zbavený. Sjel na její nohy a dychtivě ji hladil po stehnech. Nemohl se jí nabažit.
„Jsi tak nádherná ….“ Vzdychl a zajel ji rukama pod sukni.
Temari se smýkala, ale bylo to zbytečné.
V tom ale záchrana dorazila. Dveře se rozrazili a do chajdy vtrhla skupina ninjů. Okamžitě se na Itachiho vrhli a ten se, celý překvapený, ani nestihl pořádně ubránit. Ninjoé z Konohy ho ihned spoutali.
Temari si, celá šťastná, zhluboka oddechla. Konečně byla volná. Stejně se ale nemohla pořádně hýbat, tělo měla bolestí celé ztuhlé. Oči se jí pomalu klížily. Rozmazaně jenom viděla spoutaném Itachiho jak ho nesou pryč a cizí ninji jak se nad ní sklánějí. Poté omdlela.

Probudila se až v Konoze v nemocnici. Hlava ji opět třeštila, ale žádná vážná zranění neměla. Což se však o Shikamarovi říct nedalo. Myšlenka na něj Temari ihned probrala. Co se s ním stalo? Je v pořádku? Musí ho ihned vidět! Sestřičky jí dovolily ho navštívit.
„Shikamaru!“ vykřikla Temari ihned, jak ho spatřila na lůžku.
Ztěžka se na ní otočil. Měl obvázané téměř celé tělo, vypadal hrozně. Jako by mu i mluvení působení ohromnou bolest. Temari si k němu ihned přisedla. Do očí se ji nahrnuly slzy.
„Co se ti stalo ….“ Šeptla dívajíc se na jeho hrozná zranění.
Měl zlámaná žebra, pravou nohu a obě ruce. K tomu těžký otřes mozku a spousta pohmožděnin. Trpěl hroznými bolestmi. Díval se na Temari. Velmi namáhavě vyhledal její ruku. Chtěl něco říct, ale při nadechnutí sykl bolestí. Temari ho velmi jemně pohladila po ruce.
„Shikamaru ….“
„Já ….“ Šeptl, stále v bolestech, „… Nedokázal jsem tě ochránit …“
Jak to dořekl, ihned se prohnul a zaúpěl bolestí. Temari začala plakat.
„Nemluv hlouposti!“ vzlykla. „Ty jeden idiote!“
Shikamaru na ni překvapeně pohlédl.
„Co jsi to jenom dělal! Podívej se na sebe! Mohl ses zabít!“ vyčítala mu, slzy ji tekly po tvářích. Měla o něj ukrutný strach.
Shikamaru se přes bolest pousmál.
„Promiň ….“ Šeptl, „…Promiň, že jsem ti přidělal starosti ….“
„Idiote …“ Temari si s brekem položila hlavu na jeho postel.
Shikamaru ji zraněnou ruku jemně pohladil po vlasech.
„Všechno je to má vina ….“ Zachraptěl. „Kvůli mně jsi tolik trpěla ….“
Temari se ihned vybavily všechny hrůzné zážitky s Itachim. Strachy se otřásla. Bylo to hrozné. Ale Itachi je nyní pryč a ona i Shikamaru jsou naživu.
Pousmála se na něj. Jemně mu stiskla ruku.
„Už je to pryč ….“ Zašeptala.
„Ale-“
„Pššsst.“ Utišila ho Temari a pohladila ho po ruce.
„Stejně si to budu vyčítat …“ zasýpal Shikamaru bolestně, načež však vyčerpaně zavřel oči a usnul.
Temari u něj ještě chvilku zůstala a pak se přesunula na lůžko a také usnula. Ve snech se ji pak znovu přemítal Itachi. Tahle noční můra ji zůstane na celý život. Ale spolu s Shikamarem to zvládnou a Itachi už je nikdy nedostane.