Navždy v mém srdci : Prolog - Tak jiní, ale přesto tak podobní

Je krásný den a Sakura trénuje jako každý den. Už jsou to 3 roky... Naruto se ještě z cesty s Jiraiyou nevrátil a o Sasukem také žádné zmínky. Už ale kvůli němu neprobrečí celé večery jako kdysi. Asi před rokem si uvědomila, že to nemá smysl, že to Sasukeho do vesnice nevrátí a že to bylo jeho rozhodnutí. To on jí ublížil, tak proč by teď kvůli němu měla trpět ? Na tuto otázku neexistovala odpověď. A ona ji ani nehledala. Přece když se bude chtít vrátit zpět, tak to udělá. Sakura bude sice ráda, ale jen proto, že budou zase tým 7. Už k němu nic necítí, možná jen přátelství, ale kdo ví jestli vůbec to.....
"Sakuro, Sakuro !!!!" křičí Lee, který za ní právě běží na louku.
"Co pak je Lee ?" zeptala se Sakura.
"Tsunade-sama tě k sobě volá. máš k ní hned teď přijít, asi má pro tebe nějakou misi," odpoví jí.

O chvíli později

Tsunade sedí u stolu, a zase má papírů nad hlavu. A to jich poctivě, pravidelně tak kilo vyhazuje oknem, takže chudáci, co tam právě stojí. Kilem papírů dostat pohlavě a ještě z takové výšky....
Najednou se ozve klepání.
"Vstupte !" odpoví na klepání Tsunade.
"Á, to jsi ty Sakuro, pojď dál."
"Děkuji, Lee mi vzkázal, že prý pro mě máte misi," řekla Sakura.
"Jo jo, je to pravda... Jelikoš jsi ANBU, pošlu tě ještě s jedním vojákem, abyste šli prozkoumat jedno místo.....," zamumlala Tsunade a zase se hrabala v papírech.
"ÁÁ tady to je !!" zvolala šťastně, když ve svém "pořádku" našla jeden papír.
"A Tsunade-sama, co je to za misi ?" zeptala se.
"No, jak už jsem řekla, měli byste jít prozkoumat jedno místo. U tohoto okruhu (ukázala na jedno místo na mapě) byl zpatřen Uchiha Itachi." odpověděla Sakuře na její otázku. V Sakuře při jeho jménu zamrazilo...
"Co když ho ten druhý ANBU najde ?" vyděsila se Sakura
Najednou se ozvalo klepání.
"Pojďte dál !" vyzvala příchozícího. Tak vstoupil. Sakura první co viděla, byla ANBU zbroj a maska.
"Hm, tak tohle bude určitě ten, s kým mám jít na tu misi...., hlavně ať se s ním dá normálně bavit...." prosila ve své mysli Sakura. Ten dotyčný vešel a sundal si masku. Sakura ho poznávala byl to .....
"Sasuke ?!" vykřikla Sakura když ho uviděla po tolika letech. Ale nevykřijla nadšeně, tak jak by to od ní čekal, ne v tóně jejího hlasu už nebyla žádná láska, dokonce ani přátelství. Byla v něm nenávist vůči němu...
"Tak nic, čekala jsem všechno, tohle ale rozhodně ne !!!!!"
"Ano Sakuro, Sasuke je zpátky ve vesnici, přidal se k ANBU a jdete spolu na misi....." řekla Tsunade, aniž by odtrhla oči od papíru, který právě pročítala.
"Tsunade-sama ale-" nedopověděla, protože ji přerušila.
".....A nechci slyšet žádné ale !" pokračovala rázným hlasem. Sasuke až do teď mlčel a jen si Sakuru prohlížel.
"Opravdu se změnila.... možná se jí ještě líbím.... Počkat ! Určitě mě ještě miluje, když si vzpomenu, jak za mnou jako malá běhala...." nad touhle vzpomínkou se musel pousmát.
"Takže Sasuke, oba budete jako ANBU a sejdete se zítra v 8:00 u brány. Co je to za misi a tak, ti Sakura řekne potom..." řekla zamyšleně Tsunade. Když Sasuke odešel, Sakura řekla:
"Tsunade-sama, nemyslím si, že je dobrý nápad ho posílat na zrovna tuto misi...." spustila Sakura.
"No, ale jednou se s ním setkat musí, jinak by nám nedal pokoj......" ukončila rozhovor Tsunade a Sakura si šla balit věci za zítřek.
...."Právě toho se bojím...." zašeptala.

Příštího dne, v 8:00, před bránou do Konohy

Před bránou už stojí oba ve zbroji a v maskách a vyráží na cestu.
"Takže Sakuro, co že je to za misi ?" ptal se se zájmem Sasuke.
"No, máme se jít podívat na místo, kde byl spatřen tvůj bratr......" řekla, aniž by se na něj podívala.
Sasuke zbytek cesty mlčel. Přemýšlel o tom, jaké to bude, až zase po tolika letech uvidí Itachiho.
Už se začalo stmívat a tak se utábořili. Sakura si vzala hlídku jako první. Zhruba hodinu se nic nedělo, ale najednou uslyšela, jak praskla malá, suchá větvička. Sakura šla k tomu místo, kde se ten zvuk ozval.
"No tak, už můžeš vylést..... Vím že jsi tady...." řekla Sakura a usmála se. A opravdu na stromě, úplně nahoře, seděl Itachi. Najednou ze stromu seskočil a přešel k Sakuře. Oba se objali. Sakura už s Itachim chodila dlouho. Už asi rok. vůbec jí nevadilo, že je od Akatsuki, ona vlastně byla tajný špion Akatsuki... Ale vlastně nebyla tak docela jako oni... Nikoho bez důvodu nezabíjela, vlastně skoro vůbec nikoho nezabíjela....
"Chyběls mi..." řekla mu Sakura, když se od sebe odtrhli.
"Ty mě taky," odpověděl jí.
"Ale měl bys jít, co když tě tady Sasuke najde ? Co když nás spolu uvidí ?"
"Když nás uvidí, tak se mnou odejdeš do Akatsuki......Teda jestli budeš chtít..."
"....Hm....."
Potom se začali líbat, no a zkončilo to tak, jak to zkočilo (xD).
Ráno se první probudila Sakura.
"Ups, co řeknu Sasukemu, až se mě bude ptát, kde jsem celou noc byla ?" říkala si Sakura v hlavě.
"Není potřeba nic říkat, vidím to sám !" zvolal někdo, ten někdo byl Sasuke. Itachi se probudil a trochu v něm hrklo, když tam viděl Sasukeho. Ne že by se ho bál, ale Sakura by z toho mohlamít problémy....
Hned jak Sasuke zareagoval, že jeho bratr už nespí, tak se na něj rozběhl. Itachi se mu s nenuceností vyhnul. Sasuke na něj útočil, jako smyslů zbavený a Itachi se ani trochu nezpotil. Sakura na to všechno jen přihlížela, věděla, že si s ním Itachi poradí. Sasuke totiš nebyl jedinný, kdo se zlepšil..... Sasuke už vytvářel Chidori a připravoval se na závěrečný útok. Itachi si zatím vytáhl Katanu (jak k ní přišel neřešte xD).
Sasuke už se rozbíhal a natahoval ruku s Chidori proti Itachimu. Ten tak-tak uhl a vrazil mu Katanu do zad. Sasuke se zřítil na zem, a už se nepohl. Sakura si jen pomyslela, že Naruto z toho bude dost zklamaný, ale stalo se.

Sakura poslala po jednom jutsu zprávu do vesnice, ať si přijdou pro Sasukeho tělo a že ona už se nevrátí. A taky ať ji nehledají.....

A tak Sakura odešla s Itachim, a žili šťastně až do smrti......