Tmavomodrý tanec: část 4

„Radši už jdi ať na tebe Hinata nečeká dlouho.“
„Jeah...tak se měj.“

Naruto přemýšlel o tom co mu Sakura řekla.. V tuhle chvíli nemyslel na nic jiného.
„Takže Sasuke se tady znovu ukázal,“říkal si pro sebe.
„Co si to povídal?“ otázala se ho sedmnáctiletá dívka.
„Co? Nic...nic.“
„Naruto, co to s tebou je?“
„Víš, Hinato, nechci tě něčím zatěžovat...raději bych si to nechal pro sebe.“
„Jistě.“
Naruto se obrátil k Hinatě a usmál se.
„No tak...co si dáš?“
„Jedno vepřové ramen, prosím,“řekli oba dva najednou a zakřenili se na sebe. Ichiraku jim za pár minut přinesl objednávku a oni si ji pomalu vychutnávali. No, pomalu...to není zrovna přesný výraz pro Narutovo pomalujedení. Naruto vyjedl celou mísu v mžiku...kdežto Hinata si pochutnávala na svém oblíbeném pokrmu. Pěkně nabírala na hůlky po pár soustech.Když už konečně dojedla svoji porci, Naruto jich za sebou měl skoro pět.

„Hinato?“
„Ano?“pohlédla na něj světlooká dívka.
„Nechtěla bys být ...ehm...nóó...mojí dívkou?“ zeptal se jí Naruto s rozšířeným úsměvem.
Hinata tuto otázku vůbec nečekala. Začala se červenat jako nikdy předtím.
„Hinato?Co je to s tebou? Vypadáš hrozně..“zastavil se v mluvě:“rudě.“
Stále na Naruta zírala. Nemohla ze sebe vypustit jediné slovo. Konečně se trochu uklidnila a její tělesná teplota, tep, tlak i barva se začala přibližovat k normálu.
„Ehm...nevím co na to mám říct.“
„NO tak máš tři možnosti....buď ANO, NE, a nebo JEŠTĚ SI TO MUSÍM ROZMYSLET.“
„No tak já volím „ANO.“
Sotva to dořekla Naruto jí popadl do náručí a začal se s ní točit.
„Naruto,“ smála se Hinata až nemohla popadnout dech:“Už mě pusť, prosím tě.“
Držela se ho jako klíště aby mu nevyklouzla. Po pěti minutách točení ji konečně pustil. Jeho hlava se mu tak zamotala, že z tohoomdlel a přitom se praštil o židli u stolu. Hinata k němu hned přiběhla a lehce ho políbila na čelo.
„Můžeš vstát?“
„Jo.“
Pomalu mu pomáhala na nohy a když ho konečně postavila Naruto jí vzápětí objal.
„Naruto?“ ozvala se Hinata z objetí.
„Hmm?“
„Když spolu teď ...emmm...chodíme,“řekla Hinata s roztřeseným hlasem:“Musíme to říct ještě mému otci.“
„Tvému otci?“
„A Nejimu samozřejmě,“dodala.
„Já myslím, že to nebude problém...“
„Jak myslíš.Dneska jim to řeknu a pak se budeš muset představit otci sám. Máme v rodině takovou tradici...že musíš přivést svého...přítele...k nám domů.“
„Tak jo...to zvládnu. Vždyť sem přece budoucí Hokage. Takže pro něj to musí bejt hračka,ne?“
„Tak jo,“ odpověděla Hinata radostně a ještě více ho objala. Podívala se na hodinky.
„Páni to už je zase hodin.Už budu muset jít.“
„Můžu tě doprovodit?“
„Jistě...budu ráda.“
Šli po cestě k domu kde bydlí celé generace rodiny Hyuuga. Naruto držel Hinatu kolem ramen, která se k němu jemně tiskla. Byla trochu nervózní, protože ji neustále provázela myšlenka, že jí takhle uvidí její otec nebo Neji,ale nic s tím nedělala. Konečně přišli před hlavní dveře. Naruto se s ní rozloučil, ona mu zamávala a oba se rozešli na opačné strany. Naruto byl šťastný z toho dne. Šel po cestě nazpátek a přitom si poskakoval a pobrukoval. Neustále myslel na Hinu, na ten den co ji pozval na ples, na ten večer co s ní tančil, a na tu noc co ho poprvé políbila a samozřejmě na dnešní odpoledne, které s ním strávila a na přijetí jeho nabídky.

Hinata vešla do svého pokoje a padla s roztaženýma rukama do postele. Koukala nevěřícně do stropu a přemýšlela jak je to vůbec možné...je to vůbec možné...nespím náhodou. Když si uvědomila, že je to vše skutečnost byla hrozně ráda.

Už byl večer a Hinata se chystala ke spánku. Když vtom ji na dveře zaklepal Neji.
„Můžu?“ zeptal se přes dveře.
„Ano.“
Hinata rozsvítila lampičku a vyzívala aby se posadil.
„Hinato, chci tě požádat,aby jsi nikomu neříkala, že jsi mě viděla včera s Tenten...teda hlavně jak si mě viděla včera s Tenten...jo, a mohla bys to říct i tomu zabedněnci?“
„Jistě. Neboj se,Neji, na mě se můžeš spolehnout.“
„Tak dík. Dobrou noc.“
„Dobrou noc,“ opověděla na zpět Hinata a zhasla lampu.“

Příštího dne:
„Hinatooo!!!!“zařval na dívku z dálky oranžový kluk.
Hinata se ihned otočila a mávla na něj. Trošku se začervenala a pousmála.
Když k ní Naruto přiběhl políbil ji, objal ji kolem ramen a spolu se vydali na cestu.
„Kam jdeš?“
„Pro něco do obchodu. Půjdeš se mnou?“
„Jasně,“odpověděl s radostí.
Když došli do obchodu, Hinata nakoupila vše co potřebovala a zaplatila. Měla plnou a těžkou tažku takže si hned Naruto vyžádal aby ji mohl nést.
„Hinato? Už jsi to včera řekla tvému otci?“
„Ano. Máš zítra přijít na oběd.“
„Na oběd?“
„Ano.“
„Zítra?“ ptal se Naruto trochu vyděšeně po takové zkušenosti s Hiashim,kdo by se divil, že?
„Neboj se...nic se ti nestane.Hlavně mi nezapomeň přinést nějakou kytku. Mám ti jí pomoct vybrat?“
„Ne, ne já ji vyberu sám...Hinato! Kontrolní otázka....Jakou květinu máš ráda?“
„Gerbery,“ odpověděla Hinata s něžným smíchem.

Příštího dne:
Naruto se připravuje na oběd s Hinatinou rodinou. Před zrdcadlem si zkouší nacvičovat konverzaci s jejím otce.
„Dobrý den, pane Hyuuga, jak se daří...HInato? Tady máš květiny....TVOJE OBLÍBENÉ GERBERY. Naruto! Musíš udělat dojem...hlavní je dojem,“říká si pro sebe a zároveň do zrdcadla.
„Tak ještě vyčistit zuby a můžu jít.“

Naruto se při chodu po ulici neustále musí upravovat, prohlížet kytku jestli je v pořádku.
Konečně.
„Dům Hyuugů,“řekne si nervózně a ještě jednou zkontroluje kytici.
Opatrně přistoupí k hlavnímu vchodu...chvíli se rozmlýšlí,ale nakonec zabouchá na dveře.
Ty se pomalu otevírají. Pro Naruta je tato chvíle velice dlouhá....jako když pustíte zpomaleně film nebo tak něco. Jeho nával ihned spadne, když zjistí, že ten kdo otevírá dveře je Neji.
„Ahoj Neji,“ oddechne si Naruto a podrbe se za hlavou.
Neji nepromluvil ani slovo a zachovává vážné rysy tváře. To Naruta neuvěřitelně zhrozilo.
„Pojď dál,“ vyzve ho,“a....sundej si boty...ať tady nenašlapeš.“
Naruto udělal přesně tak jak mu Neji nařídil a procházel dále otevřenými dveřmi do haly.
Tato místnost byla ohromná...byl zde nízký podlouhlý stůl a u něho po deseti nízkých sedadlech.
„Posaď se,“ řekl Neji,který ho od vchodních dveří doprovázel. Vše zde bylo naprosto urovnáno...vše bylo asimetricky položeno...žádný prach, žádné smítko prachu. To Naruta děsilo..v porovnání s jeho malým bytem plným bordelu. Chvíli jen tak tiše s Nejim seděli a koukali do stolu,který stál před nimi. Nepříjemné ticho přerušilo otevírání dveří.
Pan Hyuuga vyšel mocensky do místnosti a důstojně a vážně se posadil.Za nim pomalu vcházela Hinata a za ní její mladší sestra. Všichni seděli klidně až na Naruta který v jednu chvíli hleděl na Hinatu, v jednu chvíli na Hiashiho,pak zase na Hinatu a nakonec na Nejiho, který se z vážnosti na Naruta zlomyslně usmál.
„Tak...Naruto... dáš si čaj?“
„A-a-ano,“ nemohl ze sebe dostat ani tohle slovo:“Děkuji.“
„Hinato! Přines čaj....pro každého.“
Hinata vstala se skloněnou hlavou a jako ovečka odešla udělat teplý nápoj.
„Tak...“
Vždycky když Hiashi řekl TAK , Narutovy se zastavil dech.
„Tobě se líbí moje dcera.“
„A-a-a-ano.“
Naruto už se cítil trapně když ze sebe furt vytahával jedno a to samé slovo.
Znovu to nedozírné ticho.
Než přinesla Hinata čaj nikdo neřekl ani slovo. Všichni tam jen seděli a buď koukali na stůl nebo jako právě pan Hyuuga si prohlíželi Naruta. Cinkot porcelánu na tácku s čajem prozrazoval, že i Hině se klepou ruce.
„JO, ehm....tady máš kytky.“
„Jééé. Gerbery....moje oblíbené...“ Hinata chtěla aby si ho Hiashi oblíbil tak dělala, že neví, že Naruto ví jaké jsou její oblíbené květiny. Hiashiovi to zřejmě udělalo radost, protože se malinko pousmál na vystrašeného kluka. Hinata převzala kytici červených gerber a došla pro vázu. Za chvíli byla zpět a zase se posadila.
„Pa-pane Hyuuga,“polknul:“ moc se vám omlouvám za-za to okno, co jsem vám nedávno rozbil.“
„To je v pořádku,“ odpověděl vyrovnaně Hiashi a rukama jakoby zadržoval jeho přiznání.
„Hinato začneme objedvat,“poručil hlava rodiny.

Hinata odešla podávat na stůl a mezitím se rodina i jejich host přemístili do jídelní haly.
Obrovské místnosti poukazovali jakou moc má v Konoze tato rodina.
Na stole byly pečlivě připravené hůlky, zdobené misky na jídlo i malé mističky na případné pití.
Naruto si nemohl vybrat, na kterou židli by se měl posadit. Hiashi si toho všiml a požádal ho, aby zvolil místo po jeho levici. Hinata za pomoci Hanabi přinesla hlavní jídlo a položila ho přesně doprostřed stolu. Hiashi pobídl Naruta, aby si nandal jako první. Ten uchopil své hůlky a nandal rýži, k tomu přidal pár kostiček jehněčího masa a to vše polil sojovou omáčkou. Rodina se dala do jídla. Uzumaki se snažil aby svou porci nesnědl moc rychle a aby se nedosputil žádné etické chyby.
Byl vzpřímený a pomalu nabíral jídlo. Náhle se stalo neštěstí. Stůl byl pokryt jemným béžovým ubrusem. Byl vyšívaný....tudíž byl pravděpodobně velice vzácný a drahý. Narutovy z hůlky vypadl
kostka masa. Všichni nevěřícně pohlédly na padající kouek a po dopadu se velice vážně koukli na Naruta. Neji se bál, aby jeho strýc nevybuchl a tak navrhl...jít si zahrát nějakou stolní hru. Hinatin otec se uklidnil svůj pohled a přeměnil ho na naprosto schovívavý.
Neji mezitím došel ke skříni a vytáhl z ní balení nějaké hry, vrátil se zpět ke stolu a otevřel krabici. Byly v ní kameny, které se používali na scrabble. Začali hrát. Ze začátku byla scéna velice napjatá...ale postupem času si Hiashi na Naruta trochu zvykl a Naruto na něj. Hiashi si ke konci nalil trochu saké takže jeho bezcitná nálada trochu klesla na stupnici vážnosti. Byl to celkem povedený rodiný večer.( Jak já říkám...dobrá stolní hra vždy vytvoří přátelskou náladu...teda hlavně při hraní twistru...ale o tom možná někdy jindy.)
Konečně nastala pátá hodina, kdy Naruto mohl opustit sídlo své dívky a jejího „starostlivého“otce.
Naruto se rozloučil s panem Hyuugou, s Nejim i s Hanabi. Hinata ho ještě doprovodila ke dveřím, krytě ho políbila a zamávala mu na cestu.