X-Factor 02

Takže druhá kapitolka... první končila asi takhle...

"Takže i když vůbec nevim, jak jste se sem dostali, musím vás tady přivítat. Nepočítejte ale, že se mi sem nakýblujete! Zejtra jdete se mnou do školy, jsem si jistá, že vás kamarádky rády ubytují u sebe doma..."

V tu chvíli zašramotí klíč v zámku. A sakra, mamka se vrací...
________________________________________________________________________

"Dělejte! Někam se schovejte!" zařvu v panice na Narutovské shromáždění.
"A kam, ty chytrá?"
"Jo, máš tu místa jak..."
"Ježíš, tak něco vymyslete, ne? To si řikáte ninjové..."
Tak tohle zabralo, jelikož se všichni začínaj cpát do naší mrňavoučký koupelny, až na Sasukeho, kterej započíná zuřivý klepání na dveře od záchoda se slovy:
"Lorde Orochimaruuuuuu! Pusťte mě dovniiiitř!"
Zpoza dveří se ozve jen nesouhlasný zasyčení, něco jako:
"Jdi ssse vyssss*at!"
"To bych rád, ale jak, když mi sedíte na záchodě?!"
"Prossstě vypadni!"
Takže je Sasuke nucenej zaběhnout ke mě do pokoje a zavřít se mi do skříně mezi podprdy a spoďáry... (vynikající společnost)

"Ahoj mami!" pozdravím příchozí jako by nic a vlastním tělem chránim dveře do koupelny.
"Ahoj Teri." mamka pozdrav oplácí.
Pak se ale začne nebezpečně přibližovat ke dveřím od záchoda.
"Ne...e..!" neubránim se výkřiku.
"Co prosím?" mamka zjevně nic nechápe a otevířá dveře...
"Jéééééééžišmarjáááááá, co to tady je?!"
Mamka objevila bulícího Orocháče, sedícího na záchodě.
"Těššší mě!" pozdraví Orocháč a podává mamce jazyk, načež ho přetáhnu bačkorou.
"Co vám tady všem je?" podiví se a podá mamce (pro změnu) ruku.
"Milý pane..."
"Orochimaru, mami..." objasním nejasnou identitu.
"Cože?"
"Orochimaru." zopakuje místo mě Orocháč a zakření se na mamku.
Mamka o poznání zbledne.
"Mu... musím vás důrazně požádat, abyste opustil naši toaletu..."
Potají vrhnu po Orochimarovi vražedný pohled a ten, konečně chňápající, opustí WC a zaleze k Sasukemu do skříně.
Mamka je teď na záchodě. Máme asi tři minuty.
Potichoučku otevřu dveře do koupelny a s trošku větším rámusem (Naruto porazil židli, Itachi v obejváku shodil lampu, Kisame proboural tim svym mečem kus zdi) převedu Naruťáky do svýho pokoje, kde se s nima vzápětí zavřu.
"Takže, milá anime stvoření," promluvím na ně,
"snažte se bejt co nejvíc zticha, aby mamka nepoznala, že tu vůbec někdo je, jasný?"
prosím je co nejtišeji o co nejtišší chování, načež Naruto zařve:
"JASNÝÝÝ!DATTEBAYO!"
Následuje hned několik pohlavků, nejen ode mě, ale i od Sakury a Ino. Naruto se válí na zemi v bolestech a už mnohem mnohem tišeji řekně:
"Chápu..."
"Já vás tady teď zamknu, aby se sem nikdo nedostal, jasný?"
"JASNÝ!DATTE...AUUUUUUUUUU!" Tentokrát to Naruto chytnul... tam, kde to nejvíc bolí.
Všichni ostatní naštěstí pochopili. Sáhnu do kapsy pro klíč, ale... co to?
"Kruci!" zařvu teď pro změnu já,
"já zapomněla, že jsem ten klíč ztratila!"
"A co budem teď jako dělat? To je ale otrava..." Shikamaru se vyjádřil.
"Nevim. Musíte si prostě dávat pozor. Schovat se můžete do skříně, do druhý skříně, pod postel, za závěs, pod stůl, za skříně... nějak si už poradíte, ne?"
"JASNÝ! DATTEBAYO!"
"Sakuro, byla bys tak hodná?" poprosím Sakuru, načež Sakura praští Naruta takovou silou, že upadne do bezvědomí.
"Takže, pochopili?" zeptám se ještě ve dveřích.
"Hmm..." souhlasné mručení.
"Já se pokusim jí odsud držet dál... a kdo cekne, taky dostane jednu od Sakury..."
Zavřu je v pokoji a se smutným výrazem ve tváři pohlédnu na díru ve zdi, kudy putoval Kisameho meč. Jak jen tohle našim vysvětlim...

Tak tenhle plán fungoval až do večera, když jsem zrovna seděla s bráchou v obejváku u televize a na jetixu právě začínal Naruto...
"Jůůůůůůůůů!" zařval Naruto a vyřítil se rychlostí blesku z mýho pokoje, připlácnul nos na televizi.
"JÁ JSEM SLAVNEEEEJ!DATTEBAYO!"
"Terko, to je..." Adam(brácha) vytřeští oči a čučí na Naruta jak na svatej obrázek. Naruto samozřejmě využje příležitosti a představí se:
"Jmenuju se Naruto Uzumaki a stanu se 6.Hokage!Dattebayo!"
"Mamíííí! Je tu Narutooooooo!" zařve brácha (veeelký inteligent, co?), načež přilítne mamka a započíná čučení na Naruta jako na mimozemšťana.
"já jsem Naruto Uzumaki a stanu se..." Naruto narazí do televize, jelikož ho praštim takovou silou.(to jsem o sobě nevěděla)
Kdyby bylo mlácení do Naruta olympijskym sportem, byla bych hned po Sakuře - druhá.
"Co.. co to má zna..znamenat?" vykoktá ze sebe mamka a vzápětí se složí k zemi.
"Pojď," kývnu hlavou na bráchu, "máš právo o tom taky vědět" a zavedu ho přímo do mého pokoje... na Naruto shromaždiště.
"Týý v**e!" zařve Aďa a přistoupí přímo k Orocháčovi.
"Ty se Orochimaru, že jo?"
"No jissstě..."
"Tak to mi můžeš podat jazyk, že jo?"
"Konečččně někdo normální..." řekne Orocháč a vyplázne na Adama jazyk.
Ten mu jím s radostí potřese, načež oba ode mě dostanou pohlavek a brácha je vyexpedován do koupelny, aby se umyl.
Všichni Naruťáci se teď prozměnu nahrnou do obejváku a zapáleně sledujou svoje vlastní příběhy.
"Já jsem v televizi dokonce hezčí," poznamená Ino. "že jo, Sasuke-kun?"
"Tak jestli se z vás do zejtra nezbláznim, tak to bude zázrak." řeknu svou myšlenku nahlas, což má za následek 22 nadávek na mou adresu a 1 rozčilené štěknutí.
"Ahoj lidi, jsem doma!" pozdraví taťka, kterej mezitim přišel z práce.
"Ahoj Slávečku..." řekne zelená mamka, která se mezitím už probrala.
Taťka ještě Naruťáky neviděl, jelikož někam chytře zmizeli...

"TEREZO! CO TO MÁ ZNAMENAT?!" zařve o pár hodin později taťka, jelikož objevil Kisameho, šťastně se rochnícího ve vaně.
Tak tohle bude zlý, pomyslim si.
"Ehm... no... tohle je Kisame."
"Kdože?"
"Kisame. Jeden z členů Akatsuki, spolupracuju s Itachim Uchihou..." začne vysvětlovat Kisame, načež skončí pohřben pod vodní hladinou naší vany. Ne mojí pěstí, ale taťkovou.
"Do zítřka zmizí, slibuju!" křiknu a zavřu se ve svém pokoji...

PŘÍŠTĚ:
Jak zareagují lidi ve škole na lavinu Naruťáků?

03 - http://www.konoha.cz/?q=node/23287