Nová Generace:6.část Karmínové okvětní lístky

Naruto se nudil, Tsunade je odvolala ze slibně se rozvíjejícího večírku a teď jim dávala úkol.
„No a ještě abych nezapomněla, Naruto tady zůstává“ Tsunade ztichla a všechny hlavy se překvapeně nebo s obavami odrátily na něj. Něco bylo špatně. Pak to Narutovy došlo.
Naruto vyskočil směrem k Tsunade a zařval „Cože???“
„Slyšel si, zůstaneš tady a budeš s pomocí Shizune řídit Konohu zatímco já tady nebudu. Ber to jako trénink na to až budeš Hokage.“
Naruto zrudnul zlostí „ale já jsem chtěl…“
„Ticho, já vím co teď potřebuješ, ty se musíš naučit, že Konoha je přednější než ty! Rozumíš?“
Naruto byl donucen kývnout . Tsunade se na něj pronikavě podívala.
„Jsem ráda, že jsme se shodli! Můžete odejít a Shikamaru mě zítra, než vyrazíte, seznámí se svým plánem.“
Naruto naštvaně (slabé slovo) vyletěl ze dveří.
„Co si o sobě sakra myslí. Nechat mě tady jako nějaký problém“. Probíhal Konohou. Fyzický pohyb ho uklidňoval takže za chvíli se nesouhlasní řev v jeho hlavě změnil na šepot.

Dan stál společně s Frederikem, Erikou a ostatníma připraven u brány a čekal na poslední z jejich skupiny. Shikamaru se ještě nedostavil a to už tady měl být 10 minut a to na něj, jako na velitele, nevrhalo příznivé světlo.
„Kibo, nevíš, proč tady ještě není náš nový velitel?“ zeptal se svého nového kamaráda.
„Neboj on přijde, jen se někde zdržel“ odpověděl
„Myslím, že šel za Tsunade a tak tam asi ještě je“ řekl Shino svým obvyklým tajemním hlasem.
„Hele už jde“ zavolal někdo a Dan po něm zapátral pohledem. Shikamaru doopravdy šel a tvářil se znepokojeně.
„Promiňte, že jsem se zpozdil, do světelné se dostala zpráva o našem úderu, a proto musíme zrychlit naši akci takže okamžitě vyrážíme. Podrobnosti nového plánu vám řeknu až večer, teď rychle vyrážíme směr most Krvavé Mlhy.“
Shikamaru se znovu rozběhl a všichni se vydali za ním.
„No vidíš měl důvod a navíc se tváří ustaraně, což znamená, že máme před sebou těžší úkol než si myslel“ řekl mu Kiba za běhu.
„Pokud vím, tak ta vesnice nemá víc než 20 nindžů, kteří jsou vůbec schopni se nám postavit horší by bylo, kdyby stačily varovat Deštnou“
Dan se dál po cestě bavil s Kibou a hlavně s Hinatou. Tahle dívka ho okouzlovala čím dál tím víc. Byla jemná a přitom krásně temná, byla nesmělá a přitom přátelská a hlavně byla beznadějně zamilovaná. V Sakale se točil kolem princezny, i když neměl moc šancí, ale teď na princeznu nemyslel a věnoval se Hinatě. Tak mu kilometry běželi pod nohama a čas rychle ubíhal. Po několika hodinách se Shikamaru konečně zastavil.
„Tak tady si postavíme tábor, až budete hotovy, tak se sejdeme a já vám řeknu co se změnilo“
Dan se pustil do stavění stanu, který měl společný s Erikou a Frederikem. Za chvíli měli postaveno a čekaly na ostatní. Když všechny stany byli postaveny, tak Shikamaru začal
„Naše akce byla prozrazena, takže od teď musíme být opatrní. Taky musíme doufat, že se jim nepovedlo varovat Deštnou, jinak je Tsunadin plán k ničemu. Zatím to vypadá dobře, protože podle mích informací Devize Root zneškodnila už 2 posly. Takže zítra odpoledne se dostaneme k mostu Krvavé Mlhy, který bude hlídán, tak musíme porazit nepřítele a vstoupit do vesnice. Nějaké otázky?“
„Já bych jednu měl?“ ozval se Frederik stojící hned vedle Dana „Co by se stalo, kdyby jsme se zpozdili.“
Shikamaru se na chvíli zamyslel „Myslím, že se zvýší šance že varují Deštnou a to by byla katastrofa“
„Pak tady není již co řešiti. Já vás teď seznámím s schopnostmi svými a mého týmu. Prosím odejděme někam kde nás nikdo neuslyší“ Dan byl překvapení, Frederik někoho seznamuje se svými schopnostmi. Díval se za nimi jak mizí ve stínu stromů.
„Myslím, že by jsme měli jít spát jen co si rozdělíme hlídky, zítřek bude náročný“ navrhl Shino a všichni souhlasily. Dan měl 2. hlídku s Tenten.

Jen co Dan tvrdě usnul, hned ho zase někdo budil.
„ Dane vstávej, hlídka!“
„Co?? Jo aha už vstávám“ zamumlal a za chvíli se posadil a mžoural na Kibu který ho budil.
„Výborně už jsi vzhůru, no tak já jdu spát, ale běda jak usneš, protože pak si pro tebe přijde Tenten a to bys nechtěl.“ Kiba vylezl ze stanu
„Dobrou noc“ Zavrčel podrážděně Dan za ním.
Za chvíli, ale Dan vylezl ven a rozhlídl se po okolí. Jejich tábor ležel na mýtině a všude kolem šuměl hustý les, který vrhal zlověstné stíny. Z vedlejšího stanu už vylézala Tenten, jako vždy perfektně upravená.
Dan zamířil k ní „Ahoj“ pozdravil.
„Ahoj, hele co si to říkal že máš za schopnost umožňující hlídání ve tmě“
„Počkej a uvidíš“ řekl s úsměvem a předvedl několik, pro něj známých pečetí. „Noční lovec“.
Začali se mu měnit oči, zčervenaly a zorničky se podobaly zorničkám kočky v noci. Noční krajina dostala nádech fialové. Stíny ustoupily a hvězdy najednou zářily intenzivněji.
„Aha takže noční vidění,“ zhodnotila Tenten.
„Nejen taky teď vidím jakékoliv živé věci. Velice to usnadňuje lov.“
„Lov?“ Tenten se rozšířily oči.
„Nic se nevyrovná zoufalství kořisti, s kterou si hraješ jako kočka s myší. Jo a navíc ti docela vyhládne“ Dan v sobě zatím úspěšně potlačoval smích, když viděl Tenten zalapat po dechu. „Tady u vás jsem si dal pauzu, ale až dobudeme Světelnou, tak si vyberu nějakou oběť“
Dan se už skoro dusil smíchy,když viděl jak se Tenten tváří. V obličeji měla směs nevěřícnosti, znechucení a vzteku.
„Co….ty blbče to si tady ze mě celou dobu děláš kašpárka“ řekla naštvaně, ale bylo vidět, jak si oddechla.
„No asi jo, nemohl jsem si to odpustit,“ zasmál se Dan. Tenten se taky začala smát.
Pak chvíli bylo ticho. Akorát v dálce byla slyšet nějaká sova. Dan i Tenten se ostražitě rozhlíželi po okolí.
„Když už jsme tady, chtěla bych se tě na něco zeptal?“ Nejistě se Dana zeptala jeho společnice. Dan si myslel že se červená, ale s nočním viděním to nebylo tak zřejmé.
„Klidně se ptej“
„No chtěla jsem se zeptat na Frederika?“ Pokud si Dan předtím nebyl jistí teď ano. Červenala se. Dan se zhluboka nadechl.
„Jediný, co ti o něm můžu říct je, že je nebezpeční. To je totiž to jediný, co o něm vím.“
„Jak nebezpečný?“
„Tak že všem okolo dřív nebo později ublíží. Pro něj není nikdo další je jen on a jeho povinnosti jeho čest a jeho moc.“
„Tak toho se nebojím“ řekla Tenten s jistotou která vyrazila Danovy dech.
„Mela bys, no už je čas vzbudit ostatní!“
„Já je vzbudím ty jdi spát“
„Počkej každém vzbudí jednoho ne?“
„No protože oba jsou v mém stanu tak je vzbudím sama“
„ No dobře já jdu teda spát. Dobrou!“ Ukončil rozhovor Dan pomalu šel ke svému stanu. Jen co si lehnul a zavřel oči už spal.

Kiba se probudil už s prvními slunečními paprsky. Teda nevzbudil se sám, vzbudil ho Akamaru líznutím po obličeji. Kiba se zavrtěl a snažil se skrýt svůj obličej. Způsobil tím však jen, že Akamaru probudil i Hinatu.
„Akararu vypadni“ rozespale zavrčela.
Kiba si povzdech a posadil se. Za chvíli vylezl ven za Akamarem.
„Chceš se proběhnout co?“ zeptal se ho a odpovědí mu bylo nadšené vrtění ocasem.
„Takle brzo a už vzhůru“ Zavolala na něj zezadu Sakura která právě měla hlídku. Strašně se jí lek. „Si první pokud nepočítám toho tvého psa. Ten už tady pobíhá asi hodinu.“
„Tohle mi nedělej. Najednou na mě promluvit zezadu.“
Sakura se rozesmála „No jo promiň“
„Akamaru se potřebuje proběhnout, za 10 minut jsme zpátky“
„ Jasně jdete“
Kiba deset minut běhal po blízkém lese s Akamarem a pak se vrátil zase zpátky do tábora. Ostatní se právě probouzeli a rychle balily všechny věci. Zatímco bouraly stany, Shikamaru jim vysvětloval zbytek svého plánu. Za chvíli vyrazily směr Most Krvavé Mlhy.

Kiba rychle běžel za Shikamarem a ostatnímy, když v tom se najednou Shikamaru zastavil.
„Pozor už jsme blízko takže od teď se budeme plížit. Na můj signál se pak rozdělíme jak jsme se domlouvaly. Jasné!“ Zašeptal tak aby to slyšeli všichni. Kiba kývnul na souhlas.
Dál se pohybovaly jen velmi pomalu. Když byli blízko tak Shikamaru zvedl svoji levou ruku. To byl signál. Tým ze Sakaly a tým Gai zahnul nalevo jak bylo dohodnuto. Dalších pár metru se plížily. Najednou Akamaru začal být nervózní.
„Shikamaru“ zašeptal Kiba.
„Co je, Akamaru něco vyčenichal“
„Jo, asi 20 nindžů a několik dalších lidí. Jeden z nich je, ale docela silnej“
„Díky, to je méně něž jsem čekal“ Shikamaru zašeptal tónem, který dával najevo, že je konec rozhovoru.
Pokračovaly dalších pár metrů a pak se dostaly ke kraji lesa. Kiba se prohlížel okolí. Řeka tady překonávala jedno velmi staré pohoří a tak byla zakouslá do krajiny a tvořila hluboký kaňon. Jen klikatá ale široká cesta se vinula dolů, kde přes řeku vedl starý dřevěný most. Na červeném zábradlí seděli kamenné kočky. Kiba věděl že pří úsvitu se zdá jakoby pěna pod mostem byla krvavě rudá, a proto se mu říká Most Krvavé Mlhy.
„Už by měli být na místě, Shino vyšli brouka ať začnou.“ Přikázal Shikamaru tichým hlasem.
Uběhli další minuty mučivého čekání. V tom se dole na mostě začalo něco dít. Všichni se totiž najednou podívaly jedním směrem a začali něco křičet. Kiba jim na tu dálku nerozuměl. Pak je zahalil mrak z bílých kvítků.
„ Jdeme na to!“ Křikl Shikamaru a daly se do pohybu.

Frederik klečel na Skalním výběžku a koukal se na nic netušící nindži dole na mostě.
„Za chvíli poznají co je to moc Sakaly“ ušklíbl se a vyhlížel signál, že můžou začít.
„Už je tady ten brouk co nám ho Shino měl poslat“ Upozornila je Tenten
„Díky“ Otočil se na Eriku „Můžeme začít?“
„Jasně“ Erika také klečela a měla sepnuté ruce.
Fredrik udělal několik pečetí „Ostré květy“ Oba dva seslaly jedno Jutsu. S Eričiny květiny se jako při souboji s Tenten začaly oddělovat bílé okvětní lístky a rychle utvořily velký mrak. Frederik stvořil několik desítek malých ledových čepelí nerozeznatelných od okvětního lístku a smíchal je s Eričiným mrakem. Jejich výtvor se rozletěl velkou rychlostí dolů na most.
Trvalo jen pár vteřin než si toho všimli, ale i to stačilo, aby je ten smrtící mrak pohltil.
„ Teď!“ ozval se Dan a s Leem a Nejim se rozběhli dolů k mostu.
Frederik slyšel jak na mostě někdo strašně zařval, pak další. Usmál se. Na několika místech nabral mrak růžovou barvu. Pár nindžů se vypotácela s mraku, ale v té chvíli, už tam byl Dan a ostatní a ty začaly srážet nindži zase zpět než se stačily rozkoukat. Mrak začínal čím dál tím víc rudnout.
„ Myslím že to stačí“ Poznamenala Erika a ukončila své jutsu.
„Jdeme se podívat na výsledek“ zasmál se Frederik.
Seběhli dolů na most. Obraz, který se jim naskytl na mostě, jakoby vypadl z noční můry. Krev po celém mostě skapávala dolů do vody, na pár místech ležely velice ošklivě rozsekaná těla a na tom všem byla vrstva teď již karmínových okvětních lístků. Frederik popošel ke kraji mostu a podíval se dolů do vody.
„Už vím proč se to tady jmenuje most Krvavé mlhy!“ poznamenal.
Tenten si stoupla vedle něj. Oba se zadívaly dolů na krev, která v divoké říčce zpěnila.
„Není to romantické má paní“ Zašeptal Frederik Tenten.
„No to teda není“ ohradila se Tenten.
Víc už nestačila říct, protože Frederik ji políbil. Za nimi se rozesmál Dan, když viděl Nejiho obličej.