Příslib přátelství...

Abych vám přiblížila atmosféru příběhu...
...Sasukemu, Sakuře a Ino je 25 let, Sasu konečně zabil svého bratra. Po něm oddělal i Orocháče a vrátil se do Konohy. Ino se Sakurou jsou zase kamarádky a Ino chodí se Sasukem. Sakura o tom ale ještě neví.
_______________________________________________________________

"Tak zase zítra, krásko."
Sasuke a Ino se rozešli domů. Po dlouhém dni nemyslela Ino na nic jiného než na vyhřátou postel. Vyhrála. Sasu chodil S NÍ a ne se Sakurou, se kterou teď byly zase kamrádky. Jako by jí teď všechno hrálo do karet.
Škoda, že nic není věčné, pomyslela si,
škoda, že to všechno brzy skončí...

Sasu odcházel z místa jeho schůzky s Ino. Vrátil se teprve nedávno a ona na něj byla tak hodná. Procházel ulicemi Konohy a přemýšlel. O Narutovi, který je teď Hokáge a... o Sakuře...
vždyť já ji ještě neviděl! Dneska by se měla vrátit z mise. Už se na ní teším, pomyslel si.
Jak teď asi vypadá? Zlobí se na mě ještě? Nebo mi už odpustila? Tak či tak, teď jsem šťastný. Určitě bude mít radost...
Sasu najednou vrazil do nějaké dívky. Byla tak krásná, až z toho úplně zamrznul. Stál tam, uprostřed ulice a díval se do nádherných pistáciových očí. Nebyl schopen jediného slova.
"Sasuke, jsi to ty?"
Dívka ho radostně objala. V jejím náručí mu bylo tak krásně...
"Naruto mi říkal, že ses vrátil. Teď to bude všechno jako dřív!"
Trochu poodstoupila.
"Sakuro...?"
Tak krásná... vlasy jí zase dorostly, rysy zženštěly a čelo...
...se zmenšilo.
"A kdo sis myslel, že jsem?"
Usmála se úsměvem, který mu vyrazil dech. V tu chvíli úplně zapomněl na šedou myš Ino. Viděl jen sebe s tou krásnou... Sakurou...
"Já..no.. hned jsem tě nepoznal. Dost ses změnila..."
"K horšímu?"
"Ne, k lepšímu..."
Další omračující úsměv.
Sasuke je teď tak krásný, pomyslela si Sakura.
Pořád ho mám ráda...
Mírně se začervenala.
"Teď už vím, o co jsem přišel..."
Ani nevěděla jak, Sakura se ocitla v jeho obětí. Jemném, avšak dost pevném, aby jí znemožnilo útěk. Zamotala se jí hlava. Tak krásně jí bylo...
"Sakuro..."
zašeptal těsně u jejího ucha.
A pak... pak jí políbil. Tak nádherně...
Až z toho šla hrůza, jak rychle se přestávala ovládat. Stačil jediný polibek a udělala by pro něj cokoliv...
Sasuke už také dávno překročil mez sebeovládání. Bylo to pro něj jako droga...
Kdyby ho v poslední chvíli jemně neodstrčila, bůhví co by se stalo. Ucítil podivný pocit prázdnoty. Cítil se osamělý, když nebyl v jejím obětí.
"Sakuro?"
"Co se děje?"
Sakura se snažila nedat najevo, jak moc na ní ten polibek zapůsobil... jak ohromnou nad ní má Sasu moc.
"Byla to pravda?"
"Co?"
"To, cos mi tenkrát řekla..."
Musel to vědět. Miloval ji, ale co když ona jeho už ne? Pak... pak tu je ještě Ino...
Sakura sklopila pohled.
"Ano, byl to pravda. A pořád je."
Víc už ani nemusela říkat. Sasu jí vzal do náručí a odnesl k němu domů.
Tam jí znovu políbil. A skončilo to... v posteli .
Na chudáka Ino, která doma slavila vítězství si Sasu v tu chvíli ani nevzpomněl...

Ino a Sakura se sešly v kavárně. Když Ino uviděla Sakuru, uvědomila si, jak je sama ošklivá. Nechtěla se zmiňovat o Sasuovi. Přece by neublížila kámošce! Vyhrála, a to jí stačilo.
Sakura se pří pohledu na Ino lekla. Tohle přece nebyla ta krásná Ino, kterou viděla před dvěma měsíci, než odešla na misi.
Nicméně, pomyslela si, vypadá šťastně. Nebudu jí říkat o Sasuovi, nechci jí ublížit.
Tak tedy probíraly jiné věci.
Sasuke procházel kolem kavárny. Uviděl Ino se Sakurou, jak se baví nad šálky kávy.
K Ino nic necítím, uvědomil si, ale Sakuru miluju. Jak to mám ale Ino vysvětlit?

"Ahoj zlato," pozdravila Ino vesele a vrhla se Sasuovi kolem krku.
"Hmm... ahoj."
"Co se stalo? Tváříš se jako kakabus!"
"Jenom to dneska musím zrušit."
Sasuke si vzpoměl, že na stejnou dobu si domluvil i rande se Sakurou.
"Něco mi do toho vlezlo." ( fakt originální výmluva )
Otočil se a odkráčel.
Něco mi do toho vlezlo? Ino pocítila podezření. Budu ho sledovat...

Sakura seděla na louce s připraveným piknikem a čekala. Najednou ji někdo zezadu obejmul a zvednul ji do vzduchu.
"Sasuke!"
Rozesmála se zvonivým smíchem, při němž po ní Sasu zatoužil víc, než kdy předtím. Jediným pohybem ji otočil směrem k sobě a očima se vpil do jejích.
"Koukám," usmála se
"že na jídlo nemáš nejmenší chuť. A to jsem se tolik snažila..."
Umlčel ji dlouhým polibkem.
Ino, schované v křoví se hrnuly slzy do očí.
"Takže ty takhle, hnusáku!"
vyběhla z lesa a rozdělila dvojici dobře mířeným pohlavkem.
"Ino, co tu..."
Překvapená Sakura zírala střídavě na Sasua a na Ino.
"Tak on se ti pán nepochlubil?"
Sasuke se marně snažil být neviditelný.
"Že už se mnou měsíc chodí?"
"Cože? Věř mi, že kdybych to věděla, tak bych nikdy..."
"To je fuk!"
Ino se otočia k odchodu,
"a... Sasuke, je konec."
Sakura se taky sbalila, dala Sasukemu košem (a to doslova, jelikož ho přetáhla po hlavě piknikovým košíkem ) a uraženě odkráčela.
Sasu ji jen smutně sledoval...

Po několika dnech se dívky rozhodly si mezi sebou promluvit. Sešly se tedy v jejich oblíbené kavárně.
"Ino, já se ti moc omlouvám," řekla Sakura smutně.
"Kdybych věděla, že už s tebou chodí... jenže on mi to neřekl!"
"Já vím. A já mu zase neměla tak slepě věřit."
"Kamarádky?"
"Jo, kamarádky. A víš co?" napadlo Ino,
"uzavřeme pokrevní bratrství."
"To je super nápad!" souhlasila Sakura.
Tak se tedy každá jemně řízla do zápěstí.
"A na Sasua kašlem!" křikly obě, když se jejich krev propojila.
Byly teď jako sestry.
Muhahaha! A máš to, ty mrcho! Muhahaha! pomyslela si Ino.
To máš za to, žes mi přebrala kluka!Muhahaha!

Za několik měsíců Ino zemřela. Žádný div, když měla od narození otrávenou krev a měla svůj život propočítaný přesně na den.
"Podívejte," špitla lékařka a ukázala jejím rodičům drobnou jizvu na dívčině zápěstí.
"Snad jen, proboha, s nikým neuzavřela pokrevní bratrství?!"

***KONEC***