Once upon a time 40

Once upon a time 40

„Okamžitě slezte z té střechy,“ rozčiloval se Sasuke a díval se na střechu domu. Na té seděli Ibiki, Sunako a Itachi. Všem už bylo šest let, a co se navyváděli vylomenin. „Tak bude to?“
„Ale prvně nám slib, že nás nebudeš bít,“ zkusil to Itachi, i když tomu moc nevěřil.
„Itachi,“ zavrčel Sasuke.
„No, tak dobře,“ vzdal to nakonec Ibiki. A společně se dalšíma dvěma seskočil na zem.
Sasuke si je přísně měřil a nakonec při pohledu na jejich provinilé tváře řekl: „Vy tři mě přivedete do blázince.“
„Ale strýčku,“ namítla Sunako, která už věděla všechno o svém otci i klanu.
„Žádné ale,“ přerušil jí. „Ještě štěstí, že za pár dní nastupujete do školy. Tam si vás Iruka zkrotí.“
Povzdechl si a pokračoval: „Co jste tam vůbec dělali?“
„To je tajemství,“ odvětil tajemně Ibiki.
Sasuke se na něho zaraženě díval a v mysli se mu vybavil Naruto. Jeho syn byl jeho věrnou kopií, jak povahově tak fyzicky.
Pak se zničehonic Ibiki skácel v bolestné křeči na zem.
„Ibiki, co se děje,“ ptal se vyděšeně Sasuke a společně s Itachim a Sunakou k měnu přiklekli.
„To nic,“ zatínal zuby. „To je jen Baboo.“
„Baboo,“ nechápal starší Uchiha.
„Démon,“ vysvětloval Itachi a podepřel přítele.
„Už je pěkný pár dní neklidný,“ vysvětlovala Sunako.
„Jak to,“ ptal se Sasuke a pečlivě si ty dva prohlížel. Tolik se jim podobali.
„Ibiki říká, že se na vesnici žene něco velkýho, “ pokračovala ve vyprávění.
„A co?“
„To nevím ani Baboo,“ přerušil ji Ibiki.

Naruto stál u vodopádu, díval se na dvě obrovské sochy a vraceli se mu vzpomínky. Vzpomínky na boj se Sasukem.
„Hele, kdo nám zničil sochy,“ ptal se trochu naštvaně Druhý a ukazoval na poničené nohy soch.
„No, ech .. jak bych to,“ koktal celý zrudlý Naruto a přilákal na sebe pozornost všech okolo.
„Naruto,“ zavrčel Druhý.
„Hele nech toho,“ stoupnul si před něho Kyuubi. „Skoro jsme tady přišli o život a moc příjemné vzpomínky to nejsou.“
„Naruto,“ ozval se Minato.
Ten jenom sklopil hlavu a řekl: „Bojoval jsem tady se svým nejlepším přítelem a prohrál jsem. Toď vše.“
Dál se nedostali, jelikož v lese zapraskala větvička. Všichni se okamžitě schovali.

„Ty jsi ale nemehlo,“ promluvil dětský dívčí hlas. A na prostranství u vodopádu vyšli dvě děti. Byli to Itachi a Sunako.
„Takhle by nás všichni našli,“ pokračovala dál ve své tyrádě. Naruto schovaný za nedalekým kamenem se jenom ušklíbl. Ta dívka mu připomínala Sakuru.
„Ty,“ zavrčel chlapec a vyšel ze stínu lesa. A v tu chvíli Naruto i Kyuubi, který byl vedle něho, ztuhli.
„Ten kluk vypadá jako Sasuke,“ zalapal po dechu Kyuubi. Naruto jenom nevěřícně zíral.
„Vy dva,“ ozval se z lesa další hlas, tentokrát mužský. „Jestli toho nenecháte, tak vás ostatní rychle najdou. A víte, že Ibiki a Rika mají byakugan.“
Chtěl pokračovat, ale uvědomil si, kde se ocitl. Ztuhnul na místě a zmučeně se díval na vodopád a sochy.
„Naruto,“ zašeptal si pro sebe, ale ten dotyčný ho slyšel.
„Tati co se děje,“ nechápal Itachi a přešel k otci.
„Nic,“ vzpamatoval se. „Nic se neděje, Itachi. Budeme pokračovat v tréninku. Sunako, jdeme.“
A opět vyrazili do lesa. Než ale úplně zmizeli, Sasuke se ještě naposledy ohlédl.

Po jejich odchodu se u vodopádu opět objevili Hokagové.
„Cítili jste to,“ zeptal se ostatních První.
„Jeho chakra, je jinačí,“ souhlasil Druhý. „Kdo to byl? Na čelence měl znak Listové.“
„Jestli se ošklivě nemýlím, tak to byl Sasuke Uchiha,“ mnul si bradu Třetí.
„Další Uchiha,“ kroutil hlavou Druhý. „A to mám být vyvražděný klan? Kam se hneme, nějaký Uchiha se objeví.“
Minato si všimnul, že jeho syn se neukázal a tak ho šel hledat. Našel ho, jak sedí zády opřený o kámen a v očích měl nepřítomný pohled.
„Naruto,“ zeptal se opatrně. „To byl on, že?“
Ten sebou jenom trhl, ale nic neřekl.
„Ten, se kterým jsi tady bojoval, že,“ zkusil to znovu.
„Jo,“ udeřil vztekle do kamene a ten pukl. Za ty roky neuvěřitelně zesílil, a když se někdy přestal ovládat, odnesla to krajina kolem.
„A je to taky ten, kvůli kterému jsi umřel,“ zeptal se znovu a jitřil tím staré rány.
Na to už Naruto neodpověděl. Prudce se zvedl a utekl do lesa, ani se neohlédl.
„Co se to stalo,“ přišli k němu ostatní.
„Rýpnul jsem do bolavé rány,“ sklonil hlavu Minato.
„To je teď vedlejší,“ přerušil jeho úvahy První. „Musíme se připravit na boj. Jestli jsou naše informace správné, zaútočí za pár dní.“
„Jsou správné,“ ozval se dotčeně Druhý.
„Kdo by to byl, ale řekl, že se ti dva spojí,“ zakroutil hlavou Čtvrtý a stoupnul si vedle Třetího.
„To víš, časy se mění,“ odvětil Třetí.
„A navíc mají společného nepřítele,“ přidal se Druhý.
„Zbývají čtyři a my máme už jenom půl roku,“ vzdychl si První.
„Proto je dostaneme jednou ranou,“ řekl rozhodným hlasem Naruto, který se už vzpamatoval a vrátil se zpátky k ostatním.

„Iruko, vůbec se s nimi nemazli,“ řekl Sai a díval se přitom na jejich ratolesti.
Všichni z jejich klanu stáli před školou. Byl první školní den. A taky první školní den jejich dětí. Ostatní rodiče, kteří vedli své děti do školy, se na ně dívali trochu se strachem. Věděli, kdo jsou. Byli to ti, kteří prchli ze svých klanů, aby bránili sami sebe.
„Tati,“ ozval se dotčeně Shuuichi a vyjádřil tím pobouření všech šesti školáků.
„No, co. Sai má pravdu,“ zasmála se Hinata a dívala se přitom na Ibikiho.
Sasuke se k těm šesti sklonil a zašeptal: „Nezapomeňte, že nikomu nesmíte říct o démonovi.“
„Neboj, tati,“ uklidňoval ho Itachi a mrkl na Ibikiho.
Ten se otočil kamsi do dálky a řekl: „Ahoj, strejdo.“
A z písečného oblaku vystoupil Písečný Kazekage: „Nazdar Ibiki.“
„Gaaro,“ pozdravili ho všichni vesele.
„Tatííí,“ hnala se k němu jeho dcerka. Gaara se k ní sklonil a zvedl ji do náruče: „Jak pak se má moje holčička?“
„Dobře, ale já chci jít taky už do školy,“ smutnila Mizuki.
„Musíš ještě rok vydržet,“ převzala si ji do náruče Rin, když jí Gaara políbil.
„Tak půjdeme dovnitř,“ řekl Iruka a vydal se i s dětmi do budovy.
„Tak a my teď budeme mít konečně chvíli klid,“ zašklebil se na Sakuru Sasuke.
„Jo ti vaši dva a Ibiki dávají pořádně zabrat,“ přidal se Kiba.
„No, Sano s Kirem nejsou o moc lepší,“ bránila svého syna Hinata.
„A když se k nim přidá ještě Mizuki,“ přisadil si Neji.
„Strejdo,“ ozvala se dotčeně Mizuki.
„Tak jo jdeme domů,“ rozhodl nakonec Shikamaru, aby zabránil hádce.
„Jak dlouho tady zůstaneš, Gaaro,“ zeptal se ho Sasuke.
„Dva dny,“ odvětil Kazekage.