Konečný souboj...

"Musím to stihnout!" pomyslela si zoufale a přidala do běhu. Byla už unavená ale nemohla si dovolit zastavit. Už kvůli němu ne. Nemohla přijít pozdě.Najednou před sebou uviděla světlo a to ji donutilo ještě více přidat.

Vyběhla z lesa a vynořila se na louce. Rozhlížela se kolem sebe a zoufala ho hledala. Poodběhla ještě o trochu dál a konečně je uviděla.Stály proti sobě naprosto nehybně a vyčkávaly co se stane. S obavami se na ně podívala.Oba vypadaly stejně, delší černé vlasy a stejně chladné oči v nichž se právě objevil Sharingan. Sasuke a Itachi se na sebe ještě chvíli dívaly ale nakonec vytáhli katany a rozběhly se na sebe.
Toto už Sakura nevydržela a z očí se ji začaly řinout slzy. Pouze silou vůle se přinutila zůstat na místě a nevběhnout mezi ně.
Jejich katany do sebe narazily a jejich obličeje byly od sebe vzdáleny pouhých pár centimetrů. Sasuke a Itachi na sebe hleděli bez jakékoliv známky emocí.
"Tak co Itachi … jsi připraven zemřít?" zeptal se ho Sasuke a zatlačil na Katanu.
"Proč bych měl? Vždyť takový slaboch jako ty, mě nedokáže ani škrábnout." odsekl mu Itachi a taky zatlačil na katanu.
"Pche! Tak slaboch jo?" zeptal se ho naštvaně Sasuke a znovu přitlačil.
"To se ještě uvidí." vykřikl a uskočil o pár metrů od Itachiho. Zpříma se postavil a zavřel oči. Sakura se zděsila.
"Ježiši co to dělá?!" pomyslela si v duchu a čekala co se stane. Itachi se na něho také upřeně díval a čekal co udělá.
Najednou Sasuke otevřel oči a vykřikl "Chidori Nagashi!" Kolem něho se začaly objevovat výboje elektřiny a pokračovaly až se rozšířili po celém jeho těle. Itachiho to dost překvapilo ale na tváři se mu žádná emoce neobjevila.
"Itachi.... toto jutsu jsem ještě na nikoho nepoužil takže je to vlastně pro tebe něco jako čest že jsi první ... ale nenech se vyvést z omylu. Vím dobře jak se používá." pronesl ledově Sasuke a rozběhl se na Itachiho. Ten na nic nečekal a rozběhl se pro ti němu taky. Věděl že běží na jistou smrt ale...tak nějak mu to nevadilo. Nevěděl ani proč ale to co věděl jistě je, že takový konec si zasloužil. Nesnažil se ani nějak více bránit nebo utočit. Z části byl Itachi oslaben, protože měl ještě z předešlých bojů dost vážná zranění ale v podstatě to bylo, protože věděl že by ho Sasuke dokázal porazit.
Už byly skoro u sebe. Itachi pozvedl katanu a chystal se seknout ale zastavila ho ta Sasukeho. Po té Sasuke poslal Chidori ze svého těla na Itachiho a to ho celého obklopilo. Chvíli bylo ticho ale nakonec ho přerušil silný výbuch a k nebi se začal zvedat kouř.
Sakura si při výbuchu zakryla oči před prachem ale stále sledovala Sasukeho postavu. Pořád stál na stejném místě ke se střetl s Itachim. Stál nehybně a pozoroval nehybnou postavu, která ležela na zemi.
Mezitím se prach usadil a Sakura viděla jak Sasuke pomalu kráčí k Itachimu. Rozběhla se k těm dvěma a zastavila se až za Sasukem, kterí u Itachiho také stál.
Itachi stále dýchal. Svůj pohled měl upřený na nebe a na tváři se mu rýsoval úsměv. Sasukeho to pořádně zarazilo když to uviděl. Takový úsměv měl Itachi naposledy před..... 12 lety. V té době byly ještě nerozluční bratři. Sasukemu se do očí draly slzy ale v čas je zastavil a podíval se znovu na Itachiho. Itachi na něj stočil svůj pohled.
"Sasuke ... pod prosím blíž." vyzval ho naléhavě Itachi a i když Sasuke nerad klekl si k němu.
"Sasuke chci....chci se ti omluvit." vysoukal se sebe namáhavě Itachi a smutně se na něj podíval. Sasuke byl touto náhlou změnou zaražen. A když se Sasuke neměl k odpovědi, Itachi pokračoval.
"Omlouvám se za tu bolest co jsem ti způsobil. Za to, že jsi kvůli mně ztratil rodinu. Omlouvám se ti za všechno co jsem ti způsobil! Ale jednal jsem na rozkaz, který nešlo odmítnout, jinak by listová padla pod vládou našeho vlastního klanu. Ale tebe jsem zabít nedokázal! "řekl mu tiše Itachi a z očí mu začaly stékat slzy. Sasuke se na něj upřeně díval a nemohl uvěřit tomu co právě zaslechl.
"Nenáviděl jsem tě! Chtěl jsem tě zabít a tím tak pomstít klan. Chtěl jsem aby si zaplatil za tu všechnu bolest co jsi mi způsobil. Tak strašně jsem tě nenáviděl a chtěl zabít ale ... stále si byl bratr, kterého jsem měl rád. Ale kvůli klanu jsem to nemohl brát na vědomí!" oznámil mu Sasuke a z očí mu stejně jako Itachimu začaly kapat slzy.
"Sbohem bráško!" zašeptal Itachi do ticha a naposledy vydechl.
"Sbohem brácho! Jednou se zase potkáme." řekl mu naposledy Sasuke. Hned na to se mu do očí začali drát nové slzy a on je už velmi těžko zadržoval. Sakura si k němu klekla a objala ho.
"Jsem tu s tebou Sasuke!" řekla mu potichu a trochu se usmála. Sasuke ji dál brečel na ramenou nad ztrátou bratra.
Najednou začalo pršet. Ani jeden to však nevnímali a drželi smutek za ztrátu druhého Uchihu.