Once upon a time 42

Once upon a time 42

tak, jelikož mi pořádně nikdo nedokázal vysvětlit jak funguje Painův rinnegan bohužel bude boj bez pokrevní linie ale i tak přeji pěkné čtení

První se Čtvrtý si pozorně prohlíželi svého protivníka, ale vůbec nevěděli, co s ním. Stáli na střeše jednoho domu.
„Nějaký nápad,“ zeptal se První.
„Ani ne a ty,“ odvětil Čtvrtý a mrkl po něm.
„Ne,“ zavrčel a měřil si Paina zamračeným pohledem.
Pain se na ně nedíval o moc laskavěji, a pak se jich zeptal: „Kde je ten, co zabil Konan?“
Minato zvedl ruku a ukázal na bitvu, která probíhala opodál.
„Ten hajzl,“ zavrčel Pain, chtěl ji pomstít.
„Budeme ti muset stačit my,“ zasmál se První.
„Až vás oddělám, tak si pak došlápnu na tamtoho,“ řekl zelený vzteky leader Akatsuki.
A i tato bitva vejde do dějin.

Najednou tam stál Pain v šesti různých vydání a ani jeden z nich nevypadal slabě. První s Minatem se po sobě podívali a přemýšleli, co s tím.
„Tak jo, jdeme improvizovat,“ zamumlal si pro sebe Minato a rozběhl se na jednoho Paina. Jeho rychlost byla neuvěřitelná, ne nadarmo se mu říkávalo Blesk z Listové. Pro obyčejné netrénované oko vypadl jako rozmazaná šmouha. A pokaždé zasadil ránu.
A ani První se nenechal zahanbit. Své techniky používal, aby chytnul nepřítele. Vždy ze střechy nechal vylézt dřevěné trámy a pokusil se v nich sevřít jednu z kopií Paina. Někdy, když se mu to povedlo, zaútočil okamžitě Minato a zasadil mu několik ran, dřív než se mu podařilo trámy zničit.
Pain to všechno sledoval zamračeným pohledem a hlavou mu běželo: „Jsou dobře sehraní, bude těžké je porazit.“
Boj probíhal dlouho a pořád stejně. Prvnímu a Čtvrtému už se podařilo zlikvidovat dvě kopie, ale pořád jich zbývalo dost.
Yondaime se vyčerpaně postavil vedle Shodaimeho a vydechl: „Takhle to dál nejde, musíme něco
vymyslet.“
První nad tím chvíli přemýšlel a pak řekl: „Řekl bych, že když zničíme toho hlavního, tak ti ostatní zmizí.“
„Hmm, vypadá to logicky,“ souhlasil Minato. „Zaměstnej ty tři a já se zkusím dostat za Paina.“
„Dobrá,“ kývnul hlavou.
Tak svůj plán zrealizovali. První chytnul zbývající kopie do svých technik. Jednoho omotal trámem, druhého zavřel do dřevěného domu a třetího do dřevěné koule. Mezitím se Minato dostal přes chycené kopie a nezpozorovaný se objevil za Painem. Ten nevědom si nějakého nebezpečí v klidu pozoroval děj před sebou. Najednou ucítil za sebou něčí přítomnost, ale už bylo pozdě. Minato vytáhnul delší kuneai a zarazil mu ho ze zadu do srdce. Pain sebou bolestně trhl a z úst mu vytekla krev.
Otočil se na Minata a řekl: „Uvidíme se v pekle.“
A ve smrtelné křeči se zhroutil na zem. Opodál v dřevěných pastí, zmizeli všechny jeho kopie a První uvolnil svoje techniky. Pak přešel k Minatovi a společně se podívali na mrtvého Paina.
„To bychom měli,“ vydechl unavený Shodaime.
Než se stačili znovu rozkoukat, tak před ně doskočili Třetí a Druhý. Tím pádem bylo jasné, který z těch původních hledaných zbývá.
„Kde je Naruto,“ ptal se zvědavě Druhý.
Minato zvedl ruku a ukázal na bojiště opodál.
„Tak na to se jdu podívat,“ odtušil Druhý a už byl pryč. Ostatní jenom pokrčili rameny a i oni se přemístili blíž k poslednímu boji.

Když Naruto stanul před Uchihou Madarou věděl, že to bude těžký boj, ale věděl i to, že ho musí porazit, aby se vrátil zpátky domů.
Madara se na něho ohlédl a okamžitě ho poznal: „Tak se znovu setkáváme, ale tentokrát tě zabiju.“
„Nápodobně,“ odtušil Naruto a připravoval se k boji.
„Naruto, hlavně v klidu,“ nabádal ho v duchu Kyuubi.
„Neboj,“ uklidňoval ho. „Netrénovali jsme těch pět let přece nadarmo.“
„Doufám, že se nám ta technika povede, jinak jsme v pytli,“ strachoval se Kyuubi.
„Určitě,“ rozhodl pevným tónem hlasu.
A Naruto se rozběhl na Madaru. Opět se rozhořel boj nablízko. Naruto útočil i se stačil bránit. Madara, který už měl zapnutý sharingan se mu stačil bez problému vyhýbat, ale i útočit. I přes to, že měl Naruto na zádech připevněnou katanu a na sobě dlouhý černý plášť, bojoval velmi dobře. Možná to bylo tím, že se už chtěl vrátit domů a dával do toho všechno, co měl.
Naruto zadýchaně odskočil a pozoroval Madaru. I na něm už byli vidět známky únavy.
„Jsi dobrý,“ promluvil radostně Uchiha. „A za ty roky jsi se, ještě zlepšil.“
„To o tobě, ale říct nemohu,“ zavrčel Naruto.
„To se ještě uvidí,“ odtušil Madara a pokusil se chytnout Naruta do svého Mangekyou sharinganu. A tentokrát se mu to povedlo.
Naruto celý ztuhnul a ocitnul se v černobílém světě. Stál na břehu řeky, a když zvednul hlavu, uviděl údolí konce a také Sasukeho jak se na něho žene se smrtelným pohledem v očích.
„Ježíši,“ zasténal Naruto, když ho zasáhnul a klesl na kolena.
Pak se tam místo Sasukeho objevil Madara a řekl: „Zajímavé, to je další Uchiha, že ano.“
Naruto na to něco zavrčel a stoupnul si.
„Hmm,“ pokynul mu s uznáním. „Málo kdo se dokáže postavit svým nejčernějším vzpomínkám.“
A opět se tam objevil Sasuke a znovu zabořil do Narutovi hrudi chidori. Opět klesnul na kolena a tentokrát vykašlal i trochu krve.
„Tak se podíváme, jak dlouho to vydržíš,“ zasmál se Uchiha a dál pokračoval v mučení.

Mezitím venku se Hokagové usadili pohodlně na střeše nedalekého domu a pozorovali bitvu. Druhý se Třetím se posadili a ostatní zůstali stát, okamžitě ochotni vyrazit na pomoc.
„Neměli bychom mu pomoct,“ ptal se s obavami Minato.
„A poslouchat to pak bude kdo,“ utrhl se na něho Druhý.
„Taky pravda,“ souhlasil První.
„Neboj, on to zvládne,“ uklidňoval Minata Třetí.
Chvíli seděli v tichu a pozorovali, jak si Naruto vede v boji nablízko, ale pak.
„Tak jestli se nemýlím, tak ho právě chytnul do toho prokletého sharinganu,“ odtušil První, při pohledu na ztuhlého Naruta.
„Sharinganu,“ ozvalo se vedle nich překvapeně. Všichni Hokagové jenom nepatrně pootočili hlavy a uviděli vedle sebe stát Kakashi, Tsunade a Jiraiyu.
„Jo, sharinganu,“ zopakoval Druhý.
„Ale to přece není možný,“ nechápala Tsunade.
„Vy víte, kdo to je,“ zeptal se Jiraiya a ukázal na Uchihu.
„Jo,“ odvětil klidně Třetí. „To je Uchiha Madara.“
„Takže to byla pravda,“ usoudil Kakashi.
„A kdo je tamto,“ zkusil to znovu Jiraiya a ukázal na Naruta.
„To tě zatím nemusí zajímat,“ odsekl Minato a nervózně si svého syna prohlížel.

Madara postil Naruta ze své techniky, ten se v křeči zhroutil na kolena a z úst vykašlal trochu krve.
„Jsi dobrý,“ pochválil ho Uchiha. „Nechceš se ke mně přidat, mohl bych tě toho dost naučit.“
„Díky nechci,“ odtušil Naruto a ukázal na Hokagy. „Já už mám své učitele.“
„Jak myslíš,“ pokrčil rameny a přišel k němu blíž.

„Naruto,“ ozval se Kyuubi. „Jak jsi na tom?“
„Nevím,“ odvětil Naruto. „Sasuke mě zabil nejmíň stokrát.“
„Já vím,“ odsekl démon. „Já tam byl taky.“
„Tak se tak blbě neptej,“ zašklebil se v duchu Uzumaki. „Jsi schopný to udělat?“
„Jo, myslím, že jsem to pochopil,“ kývnul mu na to souhlasně.
„Tak já ti na chvíli půjčím svoje tělo, ale chci ho zpátky ve stejným stavu,“ varoval ho Naruto.
„Ale no tak,“ ozval se dotčeně.

Naruto se postavil na své vratké nohy a pohlédl Uchihovy do očí. Madara musel uznat, že má odvahu, ale i tak na něho znovu použil Mangekyou sharingan. Ale tentokrát se nepovedlo všechno, tak jak mělo.
V okamžiku, kdy se chytali oběti do pasti, zazářily z temnoty kápě dvě červené oči a otočili techniku proti jejímu vlastníkovi.
Madara se zničehonic objevil v černobílém světě. Stál ve svém starém domě z dob jeho života v Konoze. Uviděl svého dlouho mrtvého bratra, jak tam leží a hlavu má v kaluži krve. Pak ucítil něco mokrého v dlani. Pomalu ji zvednul a otevřel. I když věděl, co tam uvidí, tak ten pohled byl strašný. Na otevřené dlani leželo zakrvácené oko.
„Tak tohle je tvoje vzpomínka,“ promluvil Kyuubi Narutovým hlasem. „Velice zajímavé.“
„Jak,“ nechápal Madara.
„Myslíš, že jsem si za ty roky válel šunky,“ zasmál se drsným hlasem. „Přišli jsme na to jak proti tobě otočit tvojí techniku.“
„Nemožné,“ nevěřil Madara. „Máš velký potenciál. Přidej se ke mně a svět se nám bude klanět.“
„Lákavá nabídka, ale ne,“ odtušil démon a upřel na Madaru svoje oči.

„Vypadá, že se to povedlo,“ promluvil do ticha První.
„Vypadá to tak,“ souhlasil Třetí a upřeně pozoroval Naruta.
„Co se povedlo,“ nechápal Kakashi.
Minato ukázal na Madaru, který se po uvolnění techniky svezl na kolena a hlavu si držel v dlaních: „Otočil proti němu Mangekyou sharingan.“
„To je přece nemožné,“ nevěřila vlastním očím Tsunade.
„Tak v tom případě se ti to jenom zdá,“ odsekl Druhý.

Mezitím Naruto tasil svojí katanu a pomalu se blížil k Uchihovy. Ten se pokusil postavit na nohy, ale nějak mu to nešlo, tak aspoň zvednul hlavu.
„Řekni mi aspoň svoje jméno,“ řekl.
Naruto se dlouho na něho díval a pak zašeptal: „Uzumaki Naruto.“
„Ale ty jsi mrtvý,“ divil se Madara a pak se zachvěl: „Ta věštba. Zabije tě, až ten co se vrátí ze smrti.“
Pak už Naruto napřáhl svojí katanu a jediným pohybem mu jí zabořil do srdce. Madara ani nevykřikl.
A v tu chvíli se zastavil čas.

„Vedli jste si dobře,“ promluvil bůh smrti, který se tam z ničeho zjevil. Pomalu přešel k Narutovi a prohlížel si Madaru. Mezitím se k němu přesunuli k Hokagové.
Bůh si je všechny pozorně prohlížel a řekl: „Sundejte si kápě.“
Všech pět tak učinilo. Hokagové se nijak nezměnili, ale Naruto si nechal narůst vlasy, které mu padali až do půli zad.
„Splnili jste svůj část dohody,“ promluvil bůh. „A já teď splní svou část.“
Otočil se na Naruta a lusknul prsty: „Jsi volný.“
Naruto měl pocit, jakoby z něho spadli neviditelné okovy. Najednou se mu dýchalo o hodně lehčeji.
„A co se vás čtyř týče,“ začal znovu, tentokrát se ovšem díval na Hokagy. „Zbývá vám půl roku života, užijte si ho.“
A zmizel.

Když se čas znovu rozešel. Hokagové už vedle Tsunade, Kakashiho a Jiraiyi nestáli. Nestáli ani u těla mrtvého Uchihy. Nebyli nikde vidět.
„Tohle se mi nelíbí,“ zavrčela Tsunade. „Kde jsou?“
„Někde kolem,“ odtušil Jiraiya.